ECLI:CZ:NSS:2007:2.AZS.74.2007:55
sp. zn. 2 Azs 74/2007 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Milana
Kamlacha v právní věci žalobce: S. K., zastoupený Mgr. Eduardem Benešem, advokátem
se sídlem Na Rozcestí 6/1434, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
Nad Štolou č. 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 21. 12. 2006, č. j. 32 Az 27/2006 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Eduardu Benešovi, se u r č u j e
odměna za zastupování ve výši 2866 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 12. 4. 2006 č. j. OAM-2225/VL-20-K04-2005 nebyl žalobci udělen
azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“) zamítl rozsudkem ze dne 21. 12. 2006.
Rozsudek krajského soudu žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností ze dne
12. 2. 2007, v níž uplatnil důvody podle §103 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel uvedl, že krajský soud
posoudil jeho případ v rozporu s platným právním řádem, a to především zákonem o azylu,
a že shledává vážná pochybení všech v řízení dosud rozhodujících orgánů. Zároveň požádal
o odklad vykonatelnosti předmětného rozsudku, kterou odůvodnil tím, že mu v případě
nuceného vycestování do země původu mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů.
Napadený rozsudek krajského soudu navrhl zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž požádal soud o ustanovení zástupce. Usnesením
ze dne 2. 7. 2007, č. j. 32 Az 27/2006 - 46, ustanovil krajský soud stěžovateli právního zástupce
Mgr. Eduarda Beneše a v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s. vyzval stěžovatele,
aby prostřednictvím tohoto právního zástupce ve lhůtě do jednoho měsíce doplnil kasační
stížnost o důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s. Zároveň poučil stěžovatele o následcích nedoplnění
ve stanovené lhůtě, tedy o možnosti odmítnutí kasační stížnosti. Toto usnesení bylo doručeno
stěžovateli i jeho právnímu zástupci (viz. doručenky na č. l. 117 soudního spisu).
Právní zástupce stěžovatele krajskému soudu zaslal přípis ve kterém krajský soud
informoval o tom, že stěžovatele dopisem odeslaným dne 11. 7. 2007 vyzval, aby ho kontaktoval
za účelem poskytnutí součinnosti k doplnění kasační stížnosti. Dopis mu však byl vrácen,
protože si ho stěžovatel nevyzvedl. Proto požádal krajský soud o sdělení korespondenční adresy
stěžovatele a požádal soud o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti. Krajský soud
na toto podání právního zástupce stěžovatele reagoval přípisem ve kterém sdělil stěžovatelem
uváděnou adresu pro doručování a uvedl, že pokud stěžovatel právního zástupce sám nevyhledal,
ač k tomu byl usnesením vyzván a byl poučen o následcích nedoplnění kasační stížnosti, soud
nespatřuje důvod pro prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti za situace, kdy stěžovatel
sám je nečinný. Právní zástupce stěžovatele reagoval dopisem ve kterém uvedl, že za této situace
nemůže vyhovět výzvě k doplnění kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností musel zabývat nejprve z hlediska
její přípustnosti, tzn. z hlediska splnění podmínek řízení. V případě, že by Nejvyšší správní soud
shledal kasační stížnost přípustnou, rozhodoval by následně o její přijatelnosti podle §104a s. ř. s.
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2006, č. j. 8 Azs 5/2006 - 30, dostupné
na www.nssoud.cz). Kasační stížnost stěžovatele je však nepřípustná, a to z následujících důvodů.
Aby byla kasační stížnost přípustná musí mimo jiné obsahovat důvody ve smyslu §103
s. ř. s., tj. alespoň jednu přípustně uplatněnou a projednatelnou kasační námitku. Předmětná
kasační stížnost však žádnou takovou kasační námitku neobsahuje.
Otázkou projednatelnosti žaloby se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku
rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/2006
Sb. NSS, přičemž tyto závěry lze vztáhnout i na projednatelnost kasační stížnosti. „Líčení
skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při
vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky
jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Konkretizace faktů dostatečně
substancovanými žalobními body je důležitá nejen z hlediska soudu, tj. pro stanovení programu sporu a vytýčení
mezí, v nichž se soud může v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného. Stěžejní
procesní zásadou je rovnost účastníků před soudem vyjadřovaná někdy jako rovnost zbraní. Každá procesní strana
by měla mít přiměřenou možnost uplatnit své argumenty za podmínek, které ji citelně neznevýhodňují v porovnání
s protistranou. Provedením této zásady je potom též požadavek náležité substanciace přednesů stran: jedině
tím, že strana svůj přednes dostatečně konkretizuje, umožní druhé straně k tomuto přednesů učinit vyjádření.
Pokud je tvrzení jedné procesní strany jen povšechné a nekonkrétní, neví druhá strana, k čemu se má vlastně
vyjádřit; tím se přirozeně snižuje i její možnost náležité procesní obrany.
Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení
či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím
samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.
Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona
bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny
ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz
na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných
skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje
žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.
(…) Pokud by stěžovatel své podání o výše uvedené žalobní body nedoplnil,
nebylo by možno pro tento nedostatek v řízení o žalobě pokračovat, neboť žaloba by byla natolik neurčitá,
že by z ní nebylo patrné, v jakých ohledech a v jakém věcném rozsahu má soud rozhodnutí žalovaného
přezkoumávat.
Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
(v tomto případě stěžovatele) k opravě nebo odstranění vad podání (v tomto případě kasační
stížnosti) a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno
a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání
usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě
poučen.
Krajský soud ve smyslu §37 odst. 5 a §108 odst. 1 s. ř. s. stěžovatele řádně poučil
a stanovil mu lhůtu k odstranění vady kasační stížnosti (absence důvodů kasační stížnosti)
prostřednictvím ustanoveného právního zástupce. Toto poučení bylo obsaženo v odůvodnění
usnesení, které bylo stěžovateli fyzicky doručeno. Ustanovený právní zástupce se pokusil
stěžovatele kontaktovat, avšak bez výsledku a z toho důvodu krajskému soudu oznámil,
že nemůže vyhovět výzvě k doplnění kasační stížnosti. Pro tento nedostatek nelze v řízení
o kasační stížnosti pokračovat, neboť kasační stížnost je natolik neurčitá, že z ní není patrné,
v jakých ohledech a v jakém věcném rozsahu má Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí
přezkoumávat.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle ustanovení
§37 odst. 5 s. ř. s. a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., neboť shledal takové
její vady, že v řízení o kasační stížnosti není možno pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Krajský soud stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem advokáta pro řízení o kasační
stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají v odměně za jeden úkon
právní služby v částce 2100 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů
v částce 300 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem 2400 Kč. Protože ustanovený advokát
je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen daň), zvyšuje se tento nárok vůči státu
o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dani z přidané hodnoty). Částka daně, vypočtená
podle ustanovení §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty, činí 466 Kč.
Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 2866 Kč. Tato částka
bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce stěžovatele, Mgr. Eduarda
Beneše, do 2 měsíců od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu