ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.124.2007:32
sp. zn. 3 Ads 124/2007 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně I. Š., zastoupené JUDr. Rudolfem Danielem, advokátem se sídlem Kvítková 3687,
Zlín, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 4. 2006, č. II., vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 34 Cad 8/2007, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 27. 4. 2007, č. j. 34 Cad 8/2007 - 5,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Rudolfa Daniela se u r č u je částkou
1904 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím č. II., ze dne 26. 4. 2006, podle §118a odst. 1 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, rozhodla o povinnosti žalobkyně vrátit jí přeplatek na starobním důchodu ve výši
33 915 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 1. 9. 2006 u žalované žalobu,
v níž uvedla, že ji „podává v zachování odvolací lhůty“ s tím, že jí „blíže odůvodní ve lhůtě
20 dnů vzhledem k věku, zdravotnímu stavu a finanční situaci.“
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 4. 2007, č. j. 34 Cad 8/2007 - 5, žalobu
žalobkyně odmítl. Soud v něm uvedl, že mimo označení rozhodnutí č. II ze dne 26. 4. 2006
(přeplatek starobního důchodu ve výši 33 915 Kč), žaloba dále ve svém textu neobsahuje
nic, co by se uvedeného rozhodnutí týkalo. Žalobkyně v ní pouze předesílá, že žalobu
zdůvodní ve lhůtě 20 dnů. Soud vyjádřil, že je zřejmé, že žaloba ve vztahu k rozhodnutí
žalované č. II. žádný žalobní bod s ohledem na znění §71 s. ř. s. neobsahuje. V dávkovém
spise žalované není založeno avizované doplnění žaloby. Podle připojené dodejky žalobkyně
převzala rozhodnutí žalované dne 11. 7. 2006. Lhůta pro podání žaloby podle §72 odst. 1
s. ř. s. žalobkyni uplynula dnem 11. 9. 2006. Žaloba, včetně vyjádření žalované a dávkového
spisu, byla soudu doručena dne 16. 1. 2007. Soud uvedl, že v případě, kdy žaloba neobsahuje
žádný žalobní bod, není jeho povinností vyzývat žalobkyni k odstranění vad žaloby podle
§37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zásadě
koncentrace řízení a zásadě dispoziční. Uplynutím lhůty pro podání žaloby se absentující
žalobní body staly neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Soud uzavřel, že marným
uplynutím zákonem stanovené lhůty pro možné doplnění žaloby o žalobní body, tj. ve lhůtě
pro podání žaloby (11. 9. 2006), podle §46 odst. 1 písm. a) pro nedostatek podmínek řízení
žalobu odmítl.
Ve včasné kasační stížnosti ze dne 5. 6. 2007, doplněné dne 9. 10. 2007, žalobkyně
(dále též „stěžovatelka“) konstatovala, že usnesení soudu pokládá v celém rozsahu
za nesprávné. Jako důvody kasační stížnosti uvedla, že žalovaná neuznala neodůvodněně
odpracované doby, péči o nemocné dítě ve věku do 10 let, nepoučila ji řádně o povinnosti
odůvodnit žalobu, přičemž z těchto důvodů považuje stěžovatelka rozhodnutí o odmítnutí
její žaloby za nezákonné. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 27. 4. 2007, č. j. 34 Cad 8/2007 - 5, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že soud postupoval v souladu
se zákonem a oprávněně podání stěžovatelky podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť
stěžovatelka nedoplnila v zákonem stanovené lhůtě pro možné doplnění žaloby své podání
o žalobní body.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka uplatnila důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení. Stěžovatelka tento důvod kasační stížnosti spatřuje v tom, že žalovaná
neuznala neodůvodněně odpracované doby, péči o nemocné dítě ve věku do 10 let a řádně
nepoučila stěžovatelku o povinnosti odůvodnit žalobu, v důsledku čehož je rozhodnutí
o odmítnutí žaloby nezákonné.
Nejvyšší správní soud nepokládá tuto stížnostní námitku za důvodnou. Stěžovatelka
podala dne 1. 9. 2006 u žalované žalobu proti jejímu rozhodnutí č. II. ze dne 26. 4. 2006,
přičemž jak správně uvedl krajský soud, žaloba, mimo označení shora zmíněného rozhodnutí,
neobsahovala nic, co by se uvedeného rozhodnutí týkalo. Žaloba proti rozhodnutí správního
orgánu však musí obsahovat jak obecné náležitosti podání podle §37 odst. 2 a 3 s. ř. s., tak
i zvláštní požadavky kladené §71 odst. písm. a) až f) s. ř. s. Jedná se o důsledek pojetí žaloby
jako specifického podání, jímž se zahajuje žalobní řízení před soudem, a proto jsou
pro ni stanoveny přísnější požadavky. Nejvyšší správní soud se shoduje s krajským soudem
v rámci hodnocení žaloby v tom smyslu, že neobsahuje žádný žalobní bod podle §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Ze žaloby není tudíž patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
stěžovatelka napadený výrok rozhodnutí žalované za nezákonný nebo nicotný. Rovněž
v ní není uvedeno, které důkazy stěžovatelka navrhuje provést k prokázání svých tvrzení
a neobsahuje ani návrh výroku rozsudku. S ohledem na §71 odst. 2 s. ř. s. lze rozšířit žalobu
na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě
pro podání žaloby. Žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem,
není-li stanoveno jinak. Jak z dávkového spisu zjistil krajský soud, rozhodnutí žalované bylo
stěžovatelce doručeno dne 11. 7. 2006, kdy si jej převzala. Podle §72 odst. 1 in fine je lhůta
pro podání žaloby zachována, pokud byla žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu,
proti jehož rozhodnutí směřuje. V posuzovaném případě stěžovatelka podala žalobu dne
1. 9. 2006 u žalované, krajskému soudu byla doručena až dne 16. 1. 2007.
Nejvyšší správní soud v dané souvislosti rovněž pokládá za nutné dodat,
že stěžovatelka sama v žalobě prohlásila, že ji ve lhůtě 20 dnů doplní. Z toho plyne logický
závěr, že si musela být vědoma své zákonné povinnosti co do uvedení náležitostí žaloby
podle §71 s. ř. s. Svému prohlášení však nedostála, žalobu nijak nedoplnila a neuvedla
v ní žádné žalobní body. Stěžovatelka tak mohla učinit, s ohledem na §71 odst. 2 in fine,
jen ve lhůtě pro podání žaloby. Tato lhůta počala běžet dne 12. 7. 2006 a uplynula
11. 9. 2006, což již uvedl krajský soud. Žaloba byla podána včas, nicméně obsahovala vady,
které bránily jejímu projednání. Vzhledem k tomu, že žaloba neobsahovala žádný žalobní bod
a současně již uplynula lhůta pro možné doplnění žaloby o žalobní body podle §71 odst. 2
in fine, krajský soud žalobu bez dalšího odmítl. Nejvyšší správní soud pokládá tento postup
krajského soudu za souladný s jeho judikaturou, představovanou rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaný pod č. 113/2004
Sb. NSS, a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2004, č. j. 4 Azs 3/2004 - 48,
dostupný na www.nssoud.cz, podle nichž pokud žaloba neobsahuje žádný žalobní bod,
lze tento nedostatek (vadu) odstranit jen ve lhůtě pro podání žaloby. Soud však není povinen
žalobce k odstranění takové vady žaloby vyzvat.
V posuzovaném případě krajský soud nebyl povinen postupovat s ohledem na §37
odst. 5 s. ř. s. a stěžovatelku vyzvat k odstranění vad jejího podání – žaloby – a poučit
ji též na právní následky, pokud tak neučiní. Důvodnost tohoto postupu tkví ve skutečnosti,
kdy nejen, že žaloba neobsahovala žádné žalobní body (viz judikatura výše), ale především
byla žalovanou postoupena krajskému soudu až dne 16. 1. 2007, jak je uvedeno na č.l. 1
procesního spisu, tedy v době, kdy již uplynula lhůta podle §71 odst. 2 in fine s. ř. s.
k možnému doplnění žaloby o žalobní body. Pokud, podle výše uvedené judikatury
Nejvyššího správního soudu, není povinností soudů vyzývat žalobce k odstranění vad žaloby
ohledně neuvedení žádného žalobního bodu, tato povinnost tím spíše není, došlo-li
též k marnému uplynutí lhůty, v níž tento nedostatek mohl být žalobcem odstraněn. Ostatně
s ohledem na marné uplynutí lhůty by takový úkon soudu byl zcela nadbytečný,
neodpovídající zásadě procesní ekonomie, navíc by k takto dodatečným uplatněným žalobním
bodům soud již nemohl podle zákona stejně přihlížet.
Stran námitek obsažených v kasační stížnosti se jedná o námitky, které stěžovatelka
uplatnila až poté, kdy krajský soud žalobu odmítl. S ohledem na §109 odst. 4 s. ř. s.
k nim Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Nejvyšší správní soud v dané věci celkově uzavírá, že krajský soud postupoval
správně, když žalobu stěžovatelky, neobsahující základní náležitosti podle §71 odst. 1
písm. a) až f), zejména však žalobní body, odmítl. Nejvyšší správní soud dospěl
ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. není dán, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 2 s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované
v dané věci náhradu nákladů řízení podle zákona nelze přiznat. Stěžovatelce byl usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2007, č. j. 34 Cad 8/2007 - 17, pro řízení o kasační
stížnosti ustanoven zástupcem advokát. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto určil
odměnu advokáta podle §7 a §9 odst. 3 písm. f) ve spojení s §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) na základě provedených úkonů právní služby
podle §11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu částkou 1000 Kč za dva úkony
právní služby po 500 Kč spočívající v první poradě s klientkou včetně převzetí a přípravy
zastoupení a v doplnění kasační stížnosti ze dne 9. 10. 2007. Nejvyšší správní soud dále
přiznal 2 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu,
neposoudil však sdělení advokáta ze dne 11. 11. 2007, v němž advokát uvedl, že je plátcem
DPH, a že nemá námitky podjatosti, jako písemné podání soudu týkající se věci samé, které
by představovalo další úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.
Celkem tedy odměna činí 1600 Kč. Protože advokát doložil, že je plátcem daně z přidané
hodnoty (dále jen „DPH“), zvyšuje se odměna o částku odpovídající DPH, kterou je advokát
povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§35 odst. 8 s. ř. s.). Částka daně
vypočtená podle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 304 Kč; odměna
advokáta navýšená o DPH činí 1904 Kč. Zástupci stěžovatelky se tedy přiznává celková
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 1904 Kč. Tato částka mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu