ECLI:CZ:NSS:2007:3.ADS.87.2006
sp. zn. 3 Ads 87/2006 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci
žalobkyně V. S., zastoupené advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem se sídlem Mansfeldova
792/3, Praha 9, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2006 vedené u Krajského soudu
v Ostravě pod sp.zn. 17 Cad 26/2006, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2006 č. j. 17 Cad 26/2006 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala včas kasační stížnost proti rozsudku specifikovanému v záhlaví,
jímž byla zamítnuta její žaloba proti uvedenému rozhodnutí žalované o příplatek k důchodu
její zemřelé matky V. K.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že žalovaná rozhodnutím ze dne
18. 1. 2006 č. X zamítla žádost žalobkyně o doplacení příplatku k důchodu podle ust. §25
odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci (dále jen „zákon č. 119/1990 Sb.“) , V.
K., za období od 1. 7. 1990 do 17. 6. 1993, podle ust. §63 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, a ust. §25 odst. 7 a 8 zákona č. 119/1990 Sb. Žalovaná rozhodnutí
odůvodnila tím, že v této věci byla oprávněna k podání žádosti o poskytnutí příplatku
k důchodu podle ust. §25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb. jen poživatelka vdovského důchodu,
tj. V. K., zemřelá dne 17. 6. 1993. Na dědice poškozeného přechází toliko právo žádat
odškodnění podle zákona č. 119/1990 Sb. a nikoli právo žádat o doplacení příplatku
k důchodu podle ust. §25 odst. 7 a 8 zákona č. 119/1990 Sb., které nebylo uplatněno za života
poživatelky důchodu. Zemřelá V. K. za svého života takový požadavek vůči žalované
nevznesla; nemohlo proto dojít k přechodu nároku na částky splatné do dne smrti oprávněné
na dědice.
V žalobě žalobkyně podrobně uvedla, kdy a jak byl její otec, F. K. nezákonně omezen
na svobodě a později rehabilitován. Její otec zemřel 4. 7. 1952. Z nezákonného omezení
osobní svobody F. K. vyplynuly důchodové nároky pro jeho pozůstalou manželku V. K., a to
mimo jiné příplatek k důchodu podle ust. §25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb. od 1. 7. 1990 až
do dne její smrti. V žalobě žalobkyně uvedla, že spolu se svým bratrem JUDr. K. K. je
zákonnou dědičkou, každý z jedné poloviny. Žalovaná omezuje právo dědiců žádat
odškodnění jen na ust. §23 zákona č. 119/1990 Sb., zatímco toto právo se týká celého oddílu
šestého, tedy včetně nároku plynoucího z ust. §23 až 28 zákona č. 119/1990 Sb. Žalobkyně
poukázala na ust. §26 zákona č. 119/1990 Sb., podle něhož právo žádat odškodnění přechází
na dědice poškozeného. Žalobkyně je dcerou zemřelé V. K. a jde o nároky, které nezanikají
smrtí poškozeného.
Žalobkyně proto navrhla zrušení napadeného rozhodnutí žalované.
Krajský soud z dávkového spisu zjistil skutečnosti týkající se zbavení F. K. osobní
svobody a jeho rehabilitace. V dávkovém spise se nenachází žádost V. K. o výplatu příplatku
k důchodu podle ust. §25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb. Krajský soud k tomu uvedl, že
ostatně tato skutečnost je mezi účastníky nesporná.
Krajský soud citoval ust. §26 zákona č. 119/1990 Sb., podle něhož právo žádat
odškodnění přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti, manžel, rodiče a není-li
jich, sourozenci, s výjimkou nároků, které podle předpisů občanského zákoníku zanikají smrtí
poškozeného.
Krajský soud dále vyšel z ust. §63 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., které stanoví,
že zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku důchodového pojištění, vstupují
do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného
postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti
v domácnosti. Podmínka žití v domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok
na sirotčí důchod po zemřelém.
Krajský soud tedy dovodil, že uvedené osoby, jestliže žily s oprávněným v době
jeho smrti v domácnosti, mohou vstoupit do řízení jen tehdy, pokud oprávněný takový nárok
uplatnil. Oprávněná osoba nejen že musí takový nárok uplatnit, ale musí jej uplatnit řádně
a včas. Za včas uplatněný nárok se považuje nárok uplatněný ve lhůtě tří let od právní moci
zprošťujícího rozhodnutí, či rozhodnutí odsuzujícího k mírnějšímu trestu, anebo rozhodnutí,
kterým bylo trestní stíhání zastaveno.
Krajský soud konstatoval, že zemřelá matka žalobkyně tento svůj nárok na příplatek
k vdovskému důchodu podle ust. §25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb. vůbec neuplatnila,
což je mezi účastníky nesporné. Jestliže tedy nárok nebyl řádně a včas uplatněn, nelze žádné
jiné osobě či dědici důchodovou dávku či příplatky k důchodu přiznat.
Žalobkyně v kasační stížnosti tvrdí nezákonnost spočívající v nesprávném právním
posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“].
Žalobkyně namítla, že ačkoli její matka nárok neuplatnila, nárok stále existuje a podle
ust. §25 odst. 4 zákona č. 119/1990 Sb. není promlčen. Žalobkyně splňuje předpoklady dané
v ust. §26 zákona č. 119/1990 Sb., aby nárok uplatnila jako dědička.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), posoudil kasační stížnost
takto:
Jestliže V. K. (matka žalobkyně) za svého života nárok na příplatek k důchodu podle
ust. §25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb. neuplatnila, pak nelze žalobkyni nárok přiznat.
Krajský soud správně odkázal na ust. §63 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož,
zemře-li oprávněný, je základním předpokladem pro vstup dalších osob do řízení o dávce a
nabytí nároku skutečnost, že oprávněný (v dané věci V. K.) za svého života uplatnil nárok na
dávku důchodového pojištění.
K námitce, že žalobkyně splňuje předpoklady, aby tento nárok uplatnila jako dědička
ve smyslu ust. §26 zákona č. 119/1990 Sb., Nejvyšší správní soud uvádí:
Oddíl šestý zákona č. 119/1990 Sb. nese nadpis „Odškodnění“ a zahrnuje v sobě
všechny nároky na odškodnění, s výjimkou uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených
výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsobu
náhrady a rozsahu těchto nároků. Tyto nároky upravil zvláštní zákon (§23 odst. 2 zákona
č. 119/1990 Sb.).
Z ust. §23 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb. vyplývá, že nárok na odškodění zahrnuje
zejména náhradu za ztrátu na výdělku, náhradu škody na zdraví, náhradu nákladů trestního
řízení, náhradu zaplacených nákladů obhajoby a náhradu zaplaceného peněžitého trestu
nebo úhrnu provedených srážek z odměny za práci při výkonu trestu nápravného opatření.
Ust. §27 stanoví nárok na odškodnění v případě, že na poškozeném, který byl
rehabilitován, byl vykonán trest smrti.
Ust. §25 zákona č. 119/1990 Sb. zakládá nároky, které poškozeným (případně dalším
osobám) po jejich rehabilitací podle tohoto zákona náleží v oblasti důchodového pojištění.
O těchto nárocích rozhoduje správní orgán, jímž je Česká správa sociálního zabezpečení
a jeho rozhodnutí jsou přezkoumatelná soudem ve správním soudnictví.
Podle ust. §26 zákona č. 119/1990 Sb., jehož se žalobkyně dovolává, právo žádat
odškodnění přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti, manžel, rodiče, a není-li
jich, sourozenci, s výjimkou nároků, které podle občanského zákoníku zanikají smrtí
poškozeného.
Nejvyšší správní soud ze systematiky oddílu šestého tohoto zákona dovozuje,
že ust. §25 je ve vztahu speciality k ostatním ustanovením týkajícím se odškodnění
rehabilitovaných osob. Ve věcech důchodového pojištění nepřicházejí v úvahu obecná
ustanovení o dědění, ale ani ust. §26 zákona č. 119/1990 Sb.
Jinak řečeno, právo žádat odškodnění přechází na dědice vyjmenované v ust. §26
zákona č. 119/1990 Sb., jestliže se odškodnění týká nároků uvedených v ust. §23 a 27
tohoto zákona; právo uvedené v ust. §25 tohoto zákona na dědice podle ust. §26 nepřechází.
Kasační stížnost tedy není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle ust. §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle ust. §60 odst. 1 a 2
s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalované náhradu nákladů nelze přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu