ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.101.2007:61
sp. zn. 3 Azs 101/2007 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: V. S., zastoupené JUDr. Irenou
Strakovou, advokátkou se sídlem Žitná 45, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM,
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 56 Az 374/2006, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 12. 2006, č.j. OAM-1259/LE-BE03-PA04-2006, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2007, č. j. 56 Az
374/2006 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí včasně podanou kasační stížností proti
v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její žaloba
směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 11. 12. 2006, č.j. OAM-1259/LE-BE03-
PA04-2006. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobkyně
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle ust. §16 odst 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o azylu“).
V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl krajský soud ke shodnému závěru jako
žalovaný, že žalobkyně neuváděla žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být v zemi
původu vystavena pronásledování z důvodů taxativně uvedených v ust. §12 nebo v ust. §14a
zákona o azylu. Žalovaným správním orgánem bylo zjištěno a krajským soudem potvrzeno,
že důvodem žádosti žalobkyně o poskytnutí mezinárodní ochrany jsou problémy soukromého
charakteru s rodiči, byť kvůli náboženství. Nespokojenost rodičů z důvodu přestoupení
žalobkyně na islám nelze ztotožňovat s pronásledováním ve smyslu zákona o azylu.
Se státními orgány žalobkyně problémy neměla, se žádostí o pomoc se nikam neobrátila.
Krajský soud tak přisvědčil názoru žalovaného, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti,
na základě kterých by jí mohla být udělena doplňková ochrana ve smyslu §14a zákona
o azylu.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku,
k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací
činnosti krajských soudů.
Stěžovatelka v podané kasační stížnosti namítá důvody obsažené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) b) a d) s. ř. s.
V kasační stížnosti je napadán rozsudek krajského soudu, kdy stěžovatelka poukazuje
na skutečnost, že správní orgán se zabýval pouze otázkou konfliktu víry mezi stěžovatelkou
a její rodinou, ale opomněl se zabývat vztahem státu země původu stěžovatelky k islámu
a všem typům náboženství. Stěžovatelka vnímala daleko více problémy se svou vírou v rámci
rodiny, než-li v rámci státu a je si vědoma, že porušování lidských práv v otázkách víry
nemusí být zcela průkazné a jednoznačné, často jde o skryté formy šikany a jejich tiché
tolerování. Dle stěžovatelky osoby s islámským vyznáním čelí na Ukrajině diskriminaci,
která je podporována ze strany státních orgánů. Islámské komunity nejsou státem
registrovány, svoboda vyznání je státem omezována a je odpírána její ochrana. Stěžovatelka
uvádí, že si správní orgán neopatřil dostatek informací o zemi původu, dále byla porušena
Úmluva o právním postavení uprchlíků, neboť pro její náboženství jí hrozí ze strany státu
pronásledování.
Stěžovatelka žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Namítá-li stěžovatelka nedostatečná skutková zjištění správního orgánu v případě
zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle ust. §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu, pak je zapotřebí odkázat na dřívější rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
kde se jednoznačně vyjádřil k zásadě a současně povinnosti tvrzení azylových důvodů
samotným stěžovatelem, a to rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 – 59,
publikovaný pod. č. 181/2004 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 27/2003 –
48, www.nssoud.cz. Stran otázky skutkových zjištění ohledně země původu ve vztahu
k zjišťování skutkového stavu při posouzení žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné
se poukazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, č.j. 4 Azs
300/2004 – 36, www.nssoud.cz. K uváděné problematice neshod stěžovatelky s příbuznými
z náboženských důvodů, o kterých státní úřady vůbec nevěděly, se zdejší soud vyjádřil
např. v rozsudku ze dne 5. 5. 2004, č. j. 2 Azs 15/2004 - 72, www.nssoud.cz.
Je-li poukazováno na porušení mezinárodně-právních závazků České republiky
v kasační stížnosti uvedených ve smyslu porušení Úmluvy o právním postavení uprchlíků,
pak takovou námitkou se již Nejvyšší správní soud zabýval v řadě svých rozhodnutí, z nichž
lze např. jmenovat rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 47/2006 - 84 ze dne
13. 12. 2006, nebo rozsudek ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Azs 343/2004 - 56, www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení
§104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť podle ust. §32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne
13. 10. 2005 má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě
proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu