ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.112.2007:1
sp. zn. 4 Ads 112/2007 - 106
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Ing. B. F.,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem
Olomouc, Jeremenkova 40a, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 18. 8. 2005, č. j. 38 Cad 11/2004 – 44,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě (dále také jen „krajský soud“) ze dne 18. 8. 2005, č. j. 38 Cad 11/2004 – 44,
(dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu podanou žalobcem
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2004, č. j. Osv 10159/03/SD-303/KR, kterým byla
žalobci ode dne 1. listopadu 2003 snížena dávka sociální péče formou opakovaného
peněžitého měsíčního příspěvku na výši 2210 Kč. Tento rozsudek byl stěžovateli dle spisové
dokumentace doručován na jeho adresu uvedenou v záhlaví tohoto usnesení. Protože adresát,
podle údajů na doručence zásilky, založené ve spisu, nebyl při pokusu o její doručení dne
21. 9. 2005 na uvedené adrese zastižen, zásilka byla téhož dne uložena na poště a stěžovateli
byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Stěžovatel si však zásilku obsahující rozsudek
v úložní lhůtě nevyzvedl a tato byla vrácena zpět krajskému soudu dne 10. 10. 2005. První
podání stěžovatele, které by bylo možno vyhodnotit jako podání s určitými znaky kasační
stížnosti, bylo podání ze dne 13. 11. 2005, doručené osobně Krajskému soudu v Ostravě,
pobočka v Olomouci, dne 15. 11. 2005. Nejvyšší správní soud tuto kasační stížnost odmítl
usnesením ze dne 22. 12. 2006, č. j. 4 Ads 115/2006 - 106, ve znění opravného usnesení
téhož soudu ze dne 10. 5. 2007, č. j. 4 Ads 115/2006 – 93, z důvodu její opožděnosti,
kterou odůvodnil následujícím způsobem.
Podle ustanovení §42 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné
pro doručování v občanském soudním řízení. Podle §46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) písemnost určenou
fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa
podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Jestliže o to fyzická osoba požádá,
soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila;
to neplatí, může-li jí být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným
tímto zákonem. Podle ustanovení §46 odst. 3 zákona o. s. ř., nebyla-li fyzická osoba zastižena
na adrese uvedené v odst. 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující
orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží.
Podle §50c odst. 4 o. s. ř., nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do tří dnů,
nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení
(což je případ předmětné zásilky), považuje se poslední den lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. Z výše uvedeného tedy plyne, že za den doručení
napadeného rozsudku stěžovateli je třeba považovat desátý, tj. poslední den doby, počítané
od uložení zásilky, určené do vlastních rukou adresáta, na poště. V dané věci by tak desátý
den připadl na sobotu 1. 10. 2005, a proto bylo nutno za den doručení napadeného rozsudku
považovat až nejbližší následující pracovní den, jímž bylo pondělí 3. 10. 2005, a rozsudek
bylo takto nutno považovat za doručený. Dle zjištění Nejvyššího správního soudu
byl stěžovatel o zákonné lhůtě k podání kasační stížnosti v napadeném rozsudku řádně
poučen.
Na základě uvedené argumentace Nejvyšší správní soud tedy první kasační stížnost
stěžovatele proti napadenému rozsudku odmítl, neboť konstatoval, že napadený rozsudek
byl stěžovateli řádně doručen, přičemž stěžovatel proti tomuto rozsudku nepodal kasační
stížnost včas.
Usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro opožděnost bylo doručeno tehdejší
zástupkyni stěžovatele advokátce JUDr. Ireně Kohoutové dne 15. 1. 2007, jak prokazuje
doručenka založená v soudním spise. Ze soudního spisu dále vyplývá, že dne 27. 6. 2007 byla
doručena Nejvyššímu správnímu soudu další kasační stížnost, která směřuje opětovně
proti témuž napadenému rozsudku ze dne 18. 8. 2005, č. j. 38 Cad 11/2004 – 44. Tato kasační
stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 25. 6. 2007.
Stěžovatel v předmětné kasační stížnosti namítá, že mu písemné vyhotovení
napadeného rozsudku nebylo doposud doručeno. Obdržel ovšem dle svého tvrzení jeho kopii
dne 11. 6. 2007. Stěžovatel rovněž tvrdí, že se jedná o jeho první kasační stížnost ve věci
a uvádí stručnou věcnou argumentaci, na základě níž požaduje zrušení rozsudku krajského
soudu. Zároveň požádal soud o ustanovení advokáta.
Tato kasační stížnost je rovněž opožděná.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení
tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou
zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné na řízení uplatnila
teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne
doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti
nelze prominout.
Nejvyšší správní soud je nucen konstatovat, že stěžovatel opětovně podal kasační
stížnost proti témuž napadenému rozsudku, o němž tvrdí, že mu nebyl řádně doručen.
Tento rozsudek však byl, jak Nejvyšší správní soud dostatečně zdůvodnil v předchozím
usnesení ze dne 22. 12. 2006, č. j. 4 Ads 115/2006 - 107, ve znění opravného usnesení ze dne
10. 5. 2007, č. j. 4 Ads 115/2006 – 93, doručen stěžovateli na základě tzv. fikce doručení
uplynutím lhůty deseti dnů od uložení zásilky obsahující napadený rozsudek na poště.
V souladu s výše citovaným ustanovením §50c odst. 4 občanského soudního řádu mu byla
zásilka obsahující napadený rozsudek doručena dne 3. 10. 2005. Pro posouzení okamžiku
doručení napadeného rozsudku není tedy vůbec rozhodné, zda se stěžovatel k tomuto datu
s napadeným rozsudkem fakticky seznámil, či nikoliv. Nelze proto přijmout argument
stěžovatele, že mu napadený rozsudek doposud nebyl řádně doručen a že tedy podává
předmětnou kasační stížnost v zákonné lhůtě dvou týdnů od jeho skutečného doručení,
tj. od chvíle, kdy podle svého tvrzení obdržel kopii napadené rozsudku (viz blíže předchozí
judikaturu Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech, např. usnesení ze dne
24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 15/2004 - 34, přístupné na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tedy i v této věci uzavírá, že lhůta pro podání kasační stížnosti
v délce dvou týdnů počala běžet v úterý dne 4. 10. 2005 a skončila v pondělí dne
17. 10. 2005. K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo proto třeba, aby nejpozději
dne 17. 10. 2005 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím
držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu,
který má povinnost podání doručit. Předmětná kasační stížnost byla podána k poštovní
přepravě dne 25. 6. 2007, tedy zjevně opožděně, což samozřejmě vyplývá i z prosté racionální
úvahy spočívající k tomu, že byla-li podána opožděně první kasační stížnost ze dne
13. 11. 2005, tím spíše byla zjevně podána opožděně i druhá kasační stížnost ze dne
25. 6. 2007 směřující proti témuž napadenému rozsudku.
Z výše uvedeného tedy zcela jednoznačně plyne, že i předmětná kasační stížnost
ze dne 25. 6. 2007 byla podána opožděně a nesplňuje tak procesní podmínky pro meritorní
projednání před Nejvyšším správním soudem. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud nemůže prominout.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku krajského
soudu ze dne 18. 8. 2005, č. j. 38 Cad 11/2004 – 44, odmítl podle ustanovení §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., neboť lhůta pro podání předmětné kasační stížnosti
byla zmeškána.
O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu