ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.52.2007:145
sp. zn. 4 Ads 52/2007 - 145
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a
soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu
376/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce podané proti usnesením Městského soudu v Praze ze
dne 4. 9. 2006, č. j. 1 Cad 40/2005 - 57, a ze dne 6. 12. 2006, č. j. 1 Cad 40/2005 - 69,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 Ads 52/2007,
a sp. zn. 4 Ads 53/2007, se s p o j u j í ke společnému řízení. Tyto věci budou
nadále vedeny pod sp. zn. 4 Ads 52/2007.
II. Kasační stížnost proti usnesení Mě stského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2006, č. j. 1 Cad
40/2005 – 57, se odmítá .
III. Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2006, č. j. 1 Cad
40/2005 – 69, se zamítá .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedenými usneseními jednak odmítl návrh stěžovatele
na vydání předběžného opatření v řízení o žalobě, kterou stěžovatel podal proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 5. 2005, č. j. 2004/62909 - 422, jímž žalovaný zamítl odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí Úřadu práce v Šumperku ze dne 6. 12. 2004,
č. j. SUB- 3625/2004-ZD-KUNERT, kterým byl odvolatel vyřazen z evidence uchazečů
o zaměstnání z důvodu plné invalidity, a dále městský soud zamítl žádost stěžovatele
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti tomuto usnesení.
Stěžovatel napadl kasační stížností obě v záhlaví uvedená usnesení. Protože jde o věci
(kasační stížnosti) nejen se související skutkovou, ale i právní problematikou, navíc se stejnými
účastníky řízení, Nejvyšší správní soud v souladu s §120 ve spojení s §39 odst. 1 zákona č.
150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), spojil tyto kasační stížnosti ke
společnému projednání.
Nejvyšší správní soud předesílá, že v této věci rozhodoval v situaci, kdy mu bylo
z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 2. 2007, č. j. 4 OP 335/88 - 999, ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2007,
č. j. 13 Co 371 /2007 – 1126, známo, že řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům S. M.
bylo zastaveno. Stěžovatel nadále zůstal omezen ve způsobilosti k právním úkonům v oblasti
pracovně-právní tak, jak je konstatováno v rozsudku Okresníh o soudu v Olomouci ze dne 16. 9.
1988, č. j. Nc 1565/86 - 42.
V kasační stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 4. 9. 2006, č. j. 1 Cad 40/2005
– 57, kterým byl odmítnut návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření v řízení o žalobě,
podané stěžovatelem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2005, č. j. 2004/62909 - 422,
stěžovatel namítá, že ji podává ze všech důvodů připuštěných zákonem, tj. z důvodů
vymezených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) zákona č. 150/2002 Sb., so udního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.). Dále žádá o ustanovení zástupce z řad
advokátů a odročení jednání nařízeného na 6. 9. 2006 na 24. 10. 2006. Stěžovatel zejména tvrdí,
že je v hmotné nouzi a nemá žádné finanční prostředky. Přesto však městský soud na jeho návrh
nevydal předběžné opatření k odvrácení újmy na zdraví. V přípisu ze dne 12. 10. 2007,
zamýšleném zřejmě jako doplnění kasační stížnosti, adresovaném Nejvyššímu správnímu soudu,
stěžovatel poukázal na to, že ve s tejné věci podal na městský soud i Nejvyšší správní soud
asi 80 vzájemně propojených a souvisejících žalob, přičemž požádal, aby bylo v těchto věcech
nařízeno jednání a provedeno dokazování.
Kasační stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů, je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že se
z povahy věci jedná o rozhodnutí učiněná soudem v průběhu řízení, jejichž účelem je pouze
dočasně upravit poměry účastníků řízení. Dle dikce §38 odst. 1 s. ř. s. je takovým procesním
institutem předběžné opatření, které ovšem nelze vydat tam, kde je možno návrhu (žalobě)
přiznat odkladný účinek, či pokud odkladný účinek nastává ze zákona. Rozhodnutí o předběžném
opatření slouží k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů účastníků do doby, než se tyto poměry
změní nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci samé. Předběžné opatření zaniká
nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným (§38 odst. 4
s. ř. s.). Z uvedených citací ustanovení s. ř. s. je zjevné, že předběžné opatření v žádném případě
nemůže působit déle, než do nabytí právní moci meritor ního rozhodnutí, případně do okamžiku
pravomocného zastavení řízení na základě usnesení soudu. Dočasná povaha usnesení o
odmítnutí návrhu na předběžné opatření ve věci je tedy nepochybná. Tento právní závěr Nejvyšší
správní soud zastává konzistentně ve sv é prejudikatuře (viz blíže usnesení téhož soudu ze dne 28.
1. 2004, č. j. 1 Ans 2/2003 – 146, přístupné na www.nssoud.cz).
Jelikož rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodnutím dočasným, nemohl se Nejvyšší
správní soud kasační stížností stěžovatele proti napadenému usnesení meritorně zabývat a musel
ji pro nepřípustnost odmítnout v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. d) ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s.
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud poznamenává, že posuzoval i
skutečnost, že napadené usnesení není s odkazem na §55 odst. 4 s. ř. s. odůvodněno, ač je dané
rozhodnutí, byť o jen procesním návrhu, závislé na posouzení zákonných předpokladů (zde:
předpokladů pro uložení účastníkům něco vykonat, něčeho se zdržet, něco snášet podle §38
odst. 1 s. ř. s.). Takové rozhodnutí, by odůvodnění, třebaže se jím řízení nekončí a účastníku se
neukládá žádná povinnost, obsahovat mělo. Za situace, kdy je však návrh ze shora uvedených
důvodů nepřípustný, nedostatek odůvodnění takového rozhodnutí, podle názoru Nejvyššího
správního soudu, nemůže na této skutečnosti nic měnit.
V kasační stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 6. 12. 2006,
č. j. 1 Cad 40/2005 – 69, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2006,
č. j. 1 Cad 40/2005 - 57, jímž bylo rozhodnuto tak, že se odmítá návrh na vydání předběžného
opatření v řízení o žalobě, kterou stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 5. 2005, č. j. 2004/62909 - 422, stěžovatel uvedl, že je soudem omezen k právním úkonům,
nebyl zastoupen zákonným zástupcem a žádá, aby mu byl ustanoven advokát z Prahy – Tomáš
Sokol.
V napadeném usnesení Městský soud v Praze uvedl, že přezkoumal poměry žalobce
z hlediska toho, zda odůvodňují osvobození od soudních poplatků a zjistil, že žalobce nemá
příjmy z pracovního (obdobného) poměru, nemá příjmy z dohod o pracích konaných
mimo pracovní poměr, ani příjmy z podnikání a jiné samostatné činnosti. Nepobírá hmotné ani
sociální zabezpečení. S manželkou má ve spoluvlastnictví rodinný domek.
Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 10. 2003, které je založeno
ve spise Městského soudu v Praze, sp. zn. 1 Cad 8/2005, bylo zjištěno, že žalobci byla zastavena
výplata částečného invalidního důchodu podle ustanovení §53 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb. od
2. 12. 2003 z důvodu, že se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, pře stože byl na možnost
zastavení výplaty důchodu upozorněn.
Městský soud v Praze po posouzení majetkových poměrů žalobce vyšel z toho,
že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Je sice pravdou,
že žalobce nemá žádný příjem, je t omu tak však proto, že žalobci byla zastavena výplata
částečného invalidního důchodu z důvodu, že se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu. Jinými
slovy řečeno, žalobce se vlastní vinou dostal do situace, kdy nemá žádné příjmy. Závěr, že
žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nelze učinit ani z důvodu,
že žalobce je s manželkou spoluvlastníkem nemovitosti. Vzhledem k tomu, že není splněna jedna
z podmínek pro ustanovení zástupce žalobci, je nadbytečné zkoumat splnění podmínky dru hé, a
proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku.
Kasační stížnost shledal Nejvyšší správní soud přípustnou, neboť podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti
usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí
kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.) [srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, ze dne 28. 4. 2004, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu pod č. 486/2005, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel u platnil ve své kasační stížnosti, a dospěl
k následujícím závěrům:
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatel podává z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné
právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný
právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Podle §35 odst. 8 první věta s. ř. s., navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na
návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i adv okát; hotové výdaje zástupce a odměnu
za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Z citovaného ustanovení vyplývají dvě základní podmínky, při jejichž současném splnění
může být navrhovateli na jeho žádost zástupce ustanoven. N avrhovatel musí jednak splňovat
podmínky pro osvobození od soudních poplatků a současně musí být ustanovení zástupce
potřeba k ochraně práv navrhovatele.
V posuzované věci žádal stěžovatel o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
V tomto řízení musí být stěžovatel podle §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem,
proto lze druhou podmínku považovat za splněnou.
Podle §36 odst. 3 první věta s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud dospěl po posouzení věci k závěru, že při posuzování toho,
zda navrhovatel má či nemá dostatečné prostředky, je nutné zohlednit nejen majetkové poměry
navrhovatele, ale rovněž likviditu a prodejnost jednotlivých majetkových hodnot, které
navrhovatel vlastní a jejichž prodejem může získat prostředky pro zaplacení soudního poplatku.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu není možné obecně konstatovat,
že vlastní-li někdo nemovitost k bydlení, navíc nikoliv sám, ale společně s manželkou, nesplňuje
podmínku pro osvobození od soudních poplatků. To by ve své podstatě znamenalo, že takto by
byl žalobce nucen danou nemovitost nejprve zpeněžit, aby mohl účinně iniciovat soudní řízení.
Městský soud v Praze v projednávané věci při posuzování majetkových poměrů
stěžovatele pochybil, neboť pouze uvedl, že stěžovatel vlastní nemovitost, aniž se zabýval
otázkou možnosti jejího prodeje, její hodnotou či prodejností. Za této situace nemohl správně
posoudit otázku, zda stěžovatel splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Vzhledem k problematičnosti úvahy o vlastnictví nemovitosti k bydlení jako zdroji majetkových
poměrů příp. prodejem ve spojení s otázkou možného osvobození od soudních poplatků je
Nejvyšší správní soud toho názoru, že posouzení majetkových poměrů stěžovatele musí vycházet
především z jeho příjmů.
Stěžovatel podle zjištění městského soudu nemá žádné příjmy, a proto Nejvyšší správní
soud považuje předpoklady pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků považuje za
splněné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, neboť napadené usnesení je nezákonné.
Za daného stavu věci by bylo třeba usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2006, č. j. 1
Cad 40/2005 - 69, zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení, ve kterém by městský soud -
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu - ustanovil stěžovateli zástupce pro řízení o
kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2006, č. j. 1 Cad 40/2005 -
57. Vzhledem však k tomu, že – jak bylo shora vyvozeno a zdůvodněno – kasační stížnost
stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2006, č. j. 1 Cad 40/2005 - 57,
byla Nejvyšším správním soudem shledána jako nepřípustná, nyní posuzovanou kasační stížnost
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2006, č. j. 1 Cad 40/2005 – 69, o
neustanovení zástupce v řízení o (nepřípustné) kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud zamítá.
Zrušení nyní napadeného usnesení městského soudu by vedlo toliko k tomu, že městský soud,
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), stěžovateli ustanovil
zástupce, avšak pro řízení o kasační stížnosti, o níž již nyní mohl Nejvyšší správní soud
rozhodnout, a také rozhodl, jako o kasační stížnosti nepřípustné. Zrušení nyní napadeného
usnesení (o neustanovení zástupce) a vrácení věci k dalšímu řízení by vedlo toliko k prodloužení
řízení, bez nejmenšího vlivu na jeho výsledek, a bylo by proto v rozporu se zásadou ekonomie
řízení.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 3
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s..
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu