ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.55.2006
sp. zn. 4 Ads 55/2006 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: G. T.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
21. 3. 2006, č. j. 28 Cad 71/2005 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 28 Cad 71/2005 - 35, ze dne
21. 3. 2006, kterým tento soud zamítl žádost stěžovatele o ustanovení zástupce v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X, ze dne 15. 10. 2004, o nepřiznání částečného
invalidního důchodu z důvodu nesplnění podmínky poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti pro vznik částečné invalidity.
V žalobě podané ke Krajskému soudu v Ostravě dne 9. 11. 2004 se stěžovatel domáhal
zrušení označeného rozhodnutí žalované. Ve vztahu k souzené věci uvedl, že nesouhlasí
s medicínským posouzením svého zdravotního stavu posudkovým lékařem, který stanovil
pokles jeho schopnosti výdělečné činnosti pouze o 25%. Dle názoru stěžovatele jeho pracovní
neschopnost neodpovídá tomuto rozhodnutí. Dle svého tvrzení trpí zejména bolestmi krční
a bederní páteře, a to v důsledku pracovního úrazu, který utrpěl dne 9. 4. 1999 při práci
v dole. Pro svůj zdravotní stav stěžovatel není schopen vykonávat žádnou pracovní činnost.
Z těchto důvodů stěžovatel požádal o zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci
k dalšímu řízení. Přitom rovněž požádal soud o osvobození od soudních poplatků.
Na návrh Krajského soudu v Ostravě rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením
č. j. Nad 9/2005 – 16, ze dne 23. 11. 2005, o přikázání věci Krajskému soudu v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“) z důvodu vhodnosti, neboť stěžovatel se toho času nalézal
ve výkonu trestu ve Věznici Valdice, tj. soudu, v jehož obvodu se věznice nachází.
Doplněním ze dne 2. 3. 2006 požádal stěžovatel znovu o osvobození od soudních
poplatků z důvodu své neuspokojivé sociální situace, a zároveň také o ustanovení zástupce
v souladu s ustanovením §35 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Krajský soud rozhodl o této žádosti označeným usnesením, jímž žádost stěžovatele
zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí vyšel z dikce ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.,
podle něhož lze vydat kladné rozhodnutí za splnění obou zákonem vyžadovaných podmínek
obsažených v tomto ustanovení, tedy jednak splnění předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků, a jednak potřeba ochrany práv žalobce (krajský soud v označeném usnesení uvádí
opakovaně §35 odst. 7 s. ř. s., avšak dle smyslu tohoto rozhodnutí je zřejmé, že aplikoval
ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., které tyto podmínky přiznání bezplatného zastoupení skutečně
upravuje). Poukázal také na skutečnost, že řízení ve věci přezkumu rozhodnutí žalované
je založeno na hodnocení důkazů o zdravotním stavu stěžovatele, kterými jsou jednak
povinný důkaz v podobě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
ČR (dále jen „PK MPSV“), a dále v případě pochybností soudu o objektivitě a věrohodnosti
tohoto posudku pak i další doplnění dokazování. Soud vyjádřil přesvědčení,
že při rozhodování o žádosti stěžovatele není nezbytně nutné zohlednit omezení žalobce
spočívající v jeho zařazení ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť jeho právo osobně jednat
před soudem není touto skutečností nijak dotčeno. Své rozhodnutí soud podpořil odkazem
na judikát Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 21/2004 - 64, ze dne 27. 5. 2004
(Ej 331/2004), podle něhož je hlavním kritériem při hodnocení podmínky potřeby ochrany
práv žalobce při rozhodování o ustanovení zástupce formální a obsahová úroveň žaloby.
Pokud stěžovatel neuvede žádný důvod, kterým by svou způsobilost hájit se sám před soudem
zpochybnil, soud žádost jako nedůvodnou zamítne, aniž by se musel zabývat splněním
další podmínky ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., tj. podmínkami pro osvobození od soudních
poplatků.
V kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení stěžovatel uvedl, že s ohledem
na své majetkové poměry vystupoval od začátku v řízení sám. Dále zdůraznil, že neznalost
procesního práva a jeho zhoršený zdravotní stav i po duševní stránce může pro něho mít
katastrofální následky po stránce hmotného zabezpečení. Proto stěžovatel znovu zopakoval
svou žádost o ustanovení advokáta k ochraně svých práv a požádal o zjednání nápravy.
Zároveň uvedl, že si je vědom toho, že pro řízení před Nejvyšším správním soudem musí být
zastoupen advokátem. S podáním kasační stížnosti u krajského soudu spojil stěžovatel
také žádost o připuštění dalších důkazů s tím, že trvá na pořízení znaleckého posudku z oboru
medicíny. V této žádosti také stěžovatel poukázal na vyjádření vězeňského lékaře Vazební
věznice v Brně z roku 2003, které mělo svědčit pro jeho částečnou invaliditu.
Ve své reakci na poučení o složení senátu doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne
18. 7. 2006 stěžovatel uvedl, že žádné námitky proti složení senátu nevznáší. Přitom opětovně
zopakoval své požadavky na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta s tím,
že odkázal na existenční důležitost tohoto řízení pro svou osobu. Také zdůraznil,
že jeho žádost o přiznání částečného invalidního důchodu byla již jednou zamítnuta Krajským
soudem v Ostravě (rozsudkem č. j. 21 Ca 129/2002 – 93), a to dle jeho mínění proto,
že netrval na nařízení soudního znaleckého posudku z oboru medicíny.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal, zda jsou dány všechny formální náležitosti
kasační stížnosti. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas a je proti napadenému
rozhodnutí přípustná za podmínek ustanovení §102 a 104 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
ve světle své předchozí ustálené judikatury projednal kasační stížnost i vzdor absenci
povinného zastoupení stěžovatele advokátem, neboť povaha rozhodnutí – zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce stěžovatelce – proti němuž kasační stížnost směřuje, vylučuje,
aby nedostatek podmínky povinného zastoupení bylo možno považovat za překážku,
která by bránila věcnému projednání kasační stížnosti (srv. např. rozsudek
sp. zn. 4 As 21/2004 ze dne 27. 5. 2004, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti,
přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Chyby v psaní, které se krajský soud dopustil v odůvodnění, když místo ustanovení
§35 odst. 8 s. ř. s. uvedl opakovaně ustanovení §35 odst. 7 téhož zákona, nepovažuje
Nejvyšší správní soud za vadu, která by zakládala nezákonnost tohoto rozhodnutí,
neboť krajský soud subsumoval věc materiálně správně pod ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.,
což z odůvodnění usnesení nade vší pochybnost vyplývá. Jedná se tak o pouhou chybu
v psaní, která nemá vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci a kterou může předseda senátu
za podmínek §54 s. ř. s. opravit i bez návrhu. Tohoto pochybení se uvedený soud dopustil
zřejmě proto, že před novelou soudního řádu správního, provedenou zákonem
č. 413/2005 Sb., bylo obsahově totožné ustanovení začleněno v odst. 7 §35 s. ř. s.
Jak vyplývá z dikce ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., jsou pro předsedu senátu
rozhodujícího o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce směrodatná dvě kritéria:
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a potřeba ochrany práv navrhovatele.
Pokud jedna z podmínek splněna není, je pak nadbytečné zabývat se posuzováním splnění
podmínky druhé – v daném případě předpokladů pro osvobození od soudních poplatků.
Důvodem pro zamítnutí žádosti bylo v tomto případě nesplnění jedné z podmínek,
a to potřeby ochrany práv stěžovatele. Soud interpretoval toto ustanovení v kontextu
judikatury Nejvyššího správního soudu v tom smyslu, že je třeba zkoumat, do jaké míry
je stěžovatel schopen hájit v řízení svá práva bez pomoci zástupce. Na míru této schopnosti
lze usoudit dle názoru soudu především z kvality podání stěžovatele, zejména žaloby,
která byla v tomto případě srozumitelná a téměř bez vad a nedostatků. Krajský soud zhodnotil
i aktuální faktické poměry stěžovatele (výkon trestu), přičemž v nich neshledal důvod
zakládající potřebu ochrany práv stěžovatele. Nejvyšší správní soud se s tímto hodnocením
ztotožňuje, avšak dodává, že hledisek, která je zapotřebí při zkoumání naplnění
této podmínky a jimiž by byla dána potřeba ochrany práv stěžovatele, je vícero.
Jak bylo již dříve zdejším soudem judikováno, je nutno při posouzení této podmínky
přihlížet rovněž ke zdravotnímu stavu se zřetelem na intelektuální zdatnost stěžovatele,
osobnostní poměry účastníka řízení a zejména úroveň povědomí o jeho právech v soudním
procesu (srv. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Azs 27/2004, ze dne 28. 4. 2004,
www.nssoud.cz). Z komplexního posudkového zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele
provedeného PK MPSV vyplývá, že stěžovatel netrpí žádnou vážnou psychickou poruchou,
která by mohla mít relevantní negativní dopad na jeho schopnost vystupovat sám v řízení
před soudem. Rovněž ze všech podání učiněných stěžovatelem je zřejmé poměrně vysoké
právní povědomí jak o procesních otázkách, tak i otázkách hmotněprávních. Po vyhodnocení
všech těchto skutečností tedy v daném případě lze mít za to, že stěžovatel je schopen
sám v řízení vystupovat, podávat návrhy a celkově chápat význam a dopady vedeného řízení
pro svou osobu. Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel tím, že spolu s kasační stížností
proti napadenému usnesení podal soudu návrh na připuštění znaleckého posudku z oboru
medicíny, prokázal, že je schopen takový procesní úkon učinit i bez pomoci zástupce.
Co se týče potřebnosti zastoupení stěžovatele v dalším průběhu řízení, lze dát za pravdu
názoru krajského soudu, že postup soudu v řízení ve věci nepřiznání invalidního důchodu
vychází z hodnocení odborných znaleckých posudků, jejž by případná účast zástupce
stěžovatele v tomto řízení nebyla s to zásadně ovlivnit.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalované nelze s odkazem na §60 odst. 2 s. ř. s.
náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu