ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.55.2007:159
sp. zn. 4 Ads 55/2007 - 159
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: S. M.,
proti žalovanému Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na poříčním právu
376/1, o kasační stížnosti žalobce podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12.
2006, č. j. 1 Cad 40/2005 - 70,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 1. 12. 2006, č. j. 1
Cad 40/2005 – 70, (dále jen „napadené usnesení“) byla zamítnuta žádost stěžovatele o přiznání
odkladného účinku žalobě, kterou stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5.
2005, č. j. 2004/62909 - 422. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti
rozhodnutí Úřadu práce v Šumperku ze dne 6. 12. 2004,
č. j. SUB- 3625/2004-ZD-KUNERT, kterým byl odvolatel vyřazen z evidence uchazečů
o zaměstnání z důvodu své plné invalidity. Stěžovatel byl zároveň městským soudem poučen o
tom, že proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§14 odst. 3 písm. c/ s. ř.
s.).
V kasační stížnosti proti napadenému usnesení stěžovatel uvádí, že napadené usnesení je
zcela zmatečné a nepřezkoumatelné. Dále stěžovatel namítá, že nebyl v řízení zastoupen
zákonným zástupcem s poukazem na to, že jeho způsobilost k právním úkonů je omezena a že je
„pod ochranou českého státu.“ Zároveň stěžovatel znovu požádal o odkladný účinek
a ustanovení advokáta. V přípisu ze dne 12. 10. 2007 adresovaném Nejvyššímu správnímu soudu
stěžovatel poukázal na to, že ve stejné věci podal na městský soud i Nejvyšší správní soud asi 80
vzájemně propojených a souvisejících žalob, přičemž požádal, aby bylo v těchto věcech nařízeno
jednání a provedeno dokazování.
Nejvyšší správní soud předesílá, že v této věci rozhodoval v situaci, kdy mu bylo z rozsudku
Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 2. 2007, č. j. 4 OP 335/88 - 999, ve spojení
s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2007, č. j. 13 Co 371 /2007 – 1126,
známo, že řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům S. M. bylo zastaveno. Stěžovatel
nadále zůstal omezen ve způsobilosti k právním úkonům v oblasti pracovně-právní tak, jak je
konstatováno v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 1988, č. j. Nc 1565/86 - 42.
Kasační stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů, je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že se
z povahy věci jedná zejména o rozhodnutí učiněné soudem v průběhu řízení, jehož účelem je
pouze dočasně upravit poměry účastníků řízení. Takovéto rozhodnutí je vždy nahrazeno
meritorním rozhodnutím ve věci, jeho povaha je tedy pouze dočasná. Dle dikce §38 odst. 1 s. ř.
s. je takovým procesním institutem předběžné opatření, které ovšem nelze vydat tam, kde je
možno návrhu (žalobě) přiznat odkladný účinek, či pokud odkladný účinek nastává ze zákona.
Přiznáním odkladného účinku v řízení o žalobě se pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí (§73 odst. 3 s. ř. s.). Usnesení o přiznání odkladného účinku
může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání
odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 4 s. ř. s.).
Z citovaných ustanovení je zřejmé, že institut odkladného účinku žaloby má pouze dočasnou
povahu a usnesení o jeho nepřiznání tedy nemůže být předmětem přezkumu na základě podané
kasační stížnosti. Tento právní závěr Nejvyšší správní soud zastává konzistentně ve své
prejudikatuře (viz blíže usnesení téhož soudu ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 – 172,
přístupné na www.nssoud.cz).
Z těchto důvodů se Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížností stěžovatele
proti napadenému usnesení meritorně zabývat a musel ji pro nepřípustnost odmítnout v souladu
s ustanovením §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s.
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud poznamenává, že posuzoval i
skutečnost, že napadené usnesení není s odkazem na §55 odst. 4 s. ř. s. odůvodněno, ač je dané
rozhodnutí, byť o jen procesním návrhu, závislé na posouzení zákonných předpokladů (zde:
toho, zda by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu podle §73 odst. 2 s. ř. s.). Takové rozhodnutí, by odůvodnění, třebaže se
jím řízení nekončí a účastníku se neukládá žádná povinnost, obsahovat mělo. Za situace, kdy je
však návrh ze shora uvedených důvodů nepřípustný, nedostatek odůvodnění takového
rozhodnutí, podle názoru Nejvyššího správního soudu, nemůže na této skutečnosti nic změnit.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 3
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu