ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.71.2007:41
sp. zn. 4 Ads 71/2007 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: S. R. B.,
zast. JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem, se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 1a, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2007, č. j.
22 Ca 29/2007 – 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Leopoldu Petřičovi, advokátu, se sídlem Krnov,
Hlavní náměstí 1a, se u r č u je částkou 5712 Kč, a bude mu vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 19. 4. 2006,
č. j. MSK 70982/2006, bylo změněno rozhodnutí ředitelky Dětského domova a Speciální
školy, Vrbno pod Pradědem ze dne 29. 12. 2005, č. j. 51/2005/OŠ, tak, že „zákonný zástupce
dítěte S. B., nar. X, S. B., nar. X, trvale bytem H. X, zastoupená p. J. B., nar. X, bytem H. X,
je povinna přispívat na úhradu péče v zařízení Dětského domova částkou ve výši 725 Kč
měsíčně od 1. 8. 2005“. Ostatní výroky napadeného rozhodnutí zůstaly nezměněny.
Rozhodnutí bylo doručeno opatrovníku žalobkyně dne 24. 4. 2006.
Proti tomuto rozhodnutí podal opatrovník žalobkyně dne 26. 4. 2006 podání,
které označil jako stížnost pro porušení zákona, a to k Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka
Krnov. V uvedeném podání se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Podání bylo zapsáno
pod sp. zn. 5 Nc 13/2006, jako nejasné podání a dne 10. 5. 2006 bylo okresním soudem
postoupeno podle §7 odst. 1 z. č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní, dále jen s. ř. s.)
Krajskému soudu v Ostravě. Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 29. 5. 2006 vrátil spis
Okresnímu soudu v Bruntále s tím, že podání sice lze považovat za žalobu proti rozhodnutí
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 19. 4. 2006, avšak se zřetelem k tomu,
že bylo adresováno Okresnímu soudu v Bruntále, je nutno postupovat podle §104b
odst. 1 o. s. ř.
Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 29. 6. 2006, č. j. 8 C 222/2006 – 9, řízení
zastavil a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že příspěvek na úhradu poskytované péče není pojmem
vyplývajícím z občanskoprávních, rodinných, pracovních a obchodních vztahů,
nýbrž je založen předpisem práva veřejného zákonem č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní
výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči
ve školských zařízeních, a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů. Okresní
soud v Bruntále proto řízení v souladu s ustanovením §104b o. s. ř. zastavil. Navrhovatel
se však může domáhat ochrany svého práva prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí
žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitelky Dětského
domova a speciální školy ve Vrbně pod Pradědem ve věci stanovení ošetřovného
pro nezletilou S. B. a D. B. s tím, že za tím účelem podá novou žalobu adresovanou přímo
Krajskému soudu v Ostravě.
K odvolání opatrovníka žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne
20. 11. 2006, č. j. 8 Co 752/2006 – 20, usnesení okresního soudu potvrdil. V odůvodnění
usnesení krajský soud mimo jiné poukázal na §72 odst. 3 s. ř. s., podle něhož, jestliže soud
rozhodující v občanském soudním řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla
být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu
v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu
ve správním soudnictví do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém
případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském
soudním řízení. Podle odst. 4 shora citovaného ustanovení zmeškání této lhůty pro podání
žaloby nelze prominout. Odvolací soud konstatoval, že občanský soudní řád nezná možnost
projednání takovéto žaloby a ze všech výše uvedených důvodů proto okresní soud postupoval
správně, pokud řízení o přezkum rozhodnutí zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne
14. 12. 2006.
Opatrovník žalobkyně pak podáním ze dne 14. 1. 2007 podal žalobu opětovně
k Okresnímu soudu v Bruntále. Z připojené obálky plyne, že žaloba byla podána doporučeně
dne 15. 1. 2007 pod R 004989, na poště ve M. A., přičemž adresovaná byla: „Paní
předsedkyně, Okresní soud, Krnov“. V samotné žalobě pak je uvedeno: „Krajský soud
Ostrava cestou Okr. soudu Bruntál, pobočka Krnov“. Okresní soud v Bruntále, pobočka
Krnov, přípisem ze dne 16. 1. 2007 postoupil žalobu Krajskému soudu v Ostravě, kam došla
dne 18. 1. 2007.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 2. 2007, č. j. 22 Ca 29/2007 – 12, žalobu
odmítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění usnesení citoval ust. §72 odst. 3 a §40 s. ř. s. Konstatoval, že usnesení
Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, o zastavení řízení, nabylo právní moci dne
14. 12. 2006. Poněvadž dne 14. 1. 2007 byla neděle, připadl konec jednoměsíční lhůty
na pondělí 15. 1. 2007. Téhož dne žalobkyně žalobu ve správním soudnictví prostřednictvím
svého zákonného zástupce odevzdala k poštovní přepravě. Žalobkyně však svou žalobu
neadresovala věcně a místě příslušnému soudu (tj. Krajskému soudu v Ostravě),
ale adresovala ji Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov. Soud konstatoval, že je-li
podání adresováno nepříslušnému soudu, pokládá se za den podání žaloby až den,
kdy nepříslušný soud odešle žalobu soudu příslušnému (srov. rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu č. 101/2004 Sb. rozh. NSS). Za den podání žaloby ke Krajskému soudu
v Ostravě je proto nutno pokládat až den 16. 1. 2007, kdy je okresní soud mohl nejdříve
odevzdat k poštovní přepravě; tohoto dne však již jednoměsíční lhůta pro podání žaloby
marně uplynula. Krajský soud proto žalobu podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro opožděnost
odmítl.
Proti tomuto usnesení podal opatrovník žalobkyně (dále též jen stěžovatel) včas
kasační stížnost. Uvedl, že je mu vytýkáno, že odvolání neadresoval věcně a místně
příslušnému soudu, tj. Krajskému soudu v Ostravě, nýbrž Okresnímu soudu v Bruntále,
pobočka Krnov. Upozorňoval na to, že ačkoliv byl ustanoven opatrovníkem žalobkyně, nemá
právnické vzdělání a proto postupoval v dobré víře, že jeho postup je věcně správný.
K tomu uvedl, že kdykoliv podal odpor vůči jakémukoliv rozsudku vydanému soudem nižšího
stupně, činil tak prostřednictvím právě tohoto soudu nižšího stupně, který pak věc postoupil
nadřízenému orgánu. Ostatně nyní rovněž Krajský soud v Ostravě postoupí věc Nejvyššímu
správnímu soudu v Brně. Vyslovil dále názor, že žalobu podal ve lhůtě. Namítal,
že rozhodnutí správního orgánu je v rozporu se zákonem. Domníval se, že striktní posuzování
dodržení lhůty (jedná se o 1 den) je na hraně s dobrými mravy, neboť jeho manželka nemůže
být perzekuována za to, že jí soud určil opatrovníka bez právního vzdělání. Trval
na přezkoumání rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 4. 2007, č. j. 22 Ca 29/2007 – 22,
ustanovil žalobkyni pro řízení o kasační stížnosti zástupce JUDr. Leopolda Petřiče, advokáta.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v postupu krajského soudu
nespatřuje pochybení a podle dosavadní judikatury v takovém postupu krajského soudu
nespatřuje pochybení ani Nejvyšší správní soud. K tvrzení stěžovatele, že předmětnou žalobu
podal u věcně nepříslušného soudu v dobré víře s tím, že jedná správně, poukázal
na skutečnost, že ve stejné věci již dříve podal stěžovatel žalobu Okresnímu soudu v Bruntále
v rámci občanskoprávního řízení, přičemž tento soud ve svém usnesení o zastavení řízení
ze dne 29. 6. 2006 poučil stěžovatele v tom smyslu, že věcně a místně příslušným
v projednání žaloby je přímo Krajský soud v Ostravě. Tuto skutečnost zopakoval v rámci
odvolacího řízení v této občanskoprávní věci také Krajský soud v Ostravě v usnesení ze dne
20. 11. 2006, kterým potvrdil usnesení okresního soudu. Předpoklad stěžovatele ve správnost
jeho faktického postupu je tedy v rozporu s dvojím poučením, které od výše uvedených soudů
obdržel. Žalovaný se domnívá, že by kasační stížnost měla být Nejvyšším správním soudem
zamítnuta jako nedůvodná. S ohledem na to nepovažuje za potřebné se k dané věci vyjadřovat
po věcné stránce.
Žalobkyně ve svém stanovisku k vyjádření žalovaného ze dne 6. 6. 2007 m. j. uvedla,
že i když ji stíhají nepříznivé účinky odmítnutí žaloby z důvodu, že svou žalobu neadresovala
věcně a místně příslušnému soudu, tj. Krajskému sou du v Ostravě, ale adresovala
ji Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov, a v důsledku toho marně uplynula
jednoměsíční lhůta pro podání žaloby, tak toto procesní zavinění bylo způsobeno neúmyslně
ustanoveným opatrovníkem J. B., který jako ustanovený opatrovník nepostupoval v intencích
poučení, kterého se mu dostalo soudem, neboť jako laik v oboru tak náročné disciplíny jako je
oblast soudních přezkumů správních rozhodnutí, se dostatečně neorientoval. Žalobkyně
přirozeně ví, že zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout, nicméně věří, že se jí
podaří v nastaveném čase ve s polupráci se žalovaným věc vyřešit jiným uspokojivým
způsobem.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu z hledisek
uvedených v §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační
stížnosti. Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatel podává z důvodu uvedeného
vust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť lze dovodit, že usnesení o odmítnutí žaloby považuje
za nezákonné.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud uvádí, že na základě výše popsaného
postupu je nutno dospět k závěru, že věcně a místně příslušným soudem k přezkoumání
rozhodnutí žalovaného byl Krajský soud v Ostravě, a byla-li žaloba podána u Okresního
soudu v Bruntále, pobočka Krnov, byla podána u věcně a místně nepříslušného soudu.
Nejvyšší správní soud dále uvádí, že není na újmu účastníkům řízení před správním
orgánem, jestliže se z neznalosti žalobou obrátí do nesprávné soudní větve. Oba procesní
předpisy (občanský soudní řád a soudní řád správní) mají totiž ustanovení umožňující
odmítnout takovou nesprávnou žalobu, nebo řízení o takové žalobě zastavit (§46 odst. 2
a §68b) s. ř. s., §104b o. s. ř.). Soud musí v takovém případě poučit žalobce o tom, že žalobu
je třeba podat ve druhé větvi soudnictví; řídí-li se účastník takovým poučením, neztrácí lhůtu,
kterou oba předpisy pro podání žaloby stanoví (§72 odst. 3 s. ř. s., §82 odst. 3 o. s. ř.),
jestliže tuto lhůtu dodržel při podání původní žaloby.
Takovou možnost postupovat měla i žalobkyně v posuzované věci. Žalobkyně,
respektive její opatrovník, tedy stěžovatel, obdržel rozhodnutí žalovaného dne 24. 4. 2006.
Dne 28. 4. 2006 se obrátil se svou žalobou do nesprávné soudní větve, tj. na Okresní soud
v Bruntále, pobočka Krnov. Usnesení o zastavení řízení podle §104 písm. b) odst. 1 o. s. ř.
nabylo právní moci dne 14. 12. 2006. Z usnesení Okresního soudu v Bruntále, pobočka
Krnov, ze dne 29. 6. 2006, č. j. 8 C 222/2006 – 9, a z usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 20. 11. 2006, č. j. 8 Co 752/2006 – 20, pak zcela jednoznačně plyne, a stěžovatel
byl tedy takto i poučen, že jestliže soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil
řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu,
může ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně
příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí
o zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu
rozhodujícímu v občanském soudním řízení. V usnesení Okresního soudu v Bruntále,
pobočka Krnov, o zastavení řízení, je pak výslovně uvedeno, že žalobkyně má podat novou
žalobu a adresovat ji přímo Krajskému soudu v Ostravě. Stěž ovatel tedy měl podat žalobu
do 15. 1. 2007 Krajskému soudu v Ostravě. Tímto způsobem však nepostupoval, a přes výše
uvedené poučení podal opět žalobu k Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov.
K tomu nutno uvést, že v obou usneseních soudů rozhodujících v občanském soudním
řízení, byl stěžovatel jasně, srozumitelně a zřetelně poučen o tom, že je třeba žalobu podat
do 1 měsíce od právní moci usnesení o zastavení řízení u Krajského soudu v Ostravě.
Nejvyšší správní soud má za to, že nedostatek právnického vzdělání opatrovníka žalobkyně
zde nemohlo být na újmu žalobkyně, neboť stačilo pouze postupovat tak, jak bylo
v uvedených usneseních popsáno. Neobstojí ani námitka, že opatrovník postupoval v dobré
víře podle svých zkušeností při podávání opravných prostředků proti rozhodnutím soudů
nižších stupňů. V poučení o opravných prostředcích soudy vždy uvádějí (nebo by měly
uvádět) přesný postup, jak při jejich podání postupovat, přičemž poučení by mělo odpovídat
příslušným procesním předpisům. Lze tedy souhlasit s opatrovníkem žalobkyně potud,
že například odvolání proti rozhodnutí okresního soudu se podává u okresního soudu,
který věc postoupí příslušnému krajskému soudu, a kasační stížnost se podává u krajského
soudu, který vydal rozhodnutí, proti němuž směřuje a krajský soud poté předloží věc
Nejvyššímu správnímu soudu.
Nutno zdůraznit, že pro podání žaloby poté, co bylo řízení zastaveno podle §104b
o. s. ř., protože žaloba byla podána v nesprávné větvi soudnictví, však platí specielní procesní
postup uvedený v ustanovení §72 odst. 3 s. ř. s., totiž ten, že žalobu je třeba ve lhůtě 1 měsíce
od právní moci usnesení o zastavení řízení podat u příslušného krajského soudu rozhodujícího
ve správním soudnictví. Procesní postupy při podávání odvolání proti rozhodnutím nižších
soudů a při podání žaloby jsou zcela odchylné. Nicméně podstatným zůstává nadále i to,
že o tomto specielním postupu byl stěžovatel poučen a stačilo pouze se tímto poučením řídit
a podle něho postupovat.
Jak již bylo výše uvedeno, usnesení o zastavení řízení podle §104b o. s. ř. nabylo
právní moci dne 14. 12. 2006. K zachování lhůty tedy bylo třeba, aby žaloba byla věcně
a místně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě podána v pondělí dne 15. 1. 2007.
Stěžovatel sice žalobu podal poslední den lhůty, tedy dne 15. 1. 2007 doporučeně na poště,
avšak adresoval ji opět nesprávně Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov. Krajský soud
v Ostravě proto správně dovodil, že za den podání žaloby je možno považovat až 16. 1. 2007,
kdy nepříslušný soud odeslal žalobu soudu příslušnému (rozhodnutí NSS č. 101/2004 Sb.
rozhodnutí NSS).
Nutno tedy uzavřít, že lhůta pro podání žaloby ve smyslu §72 odst. 3 s. ř. s.
je zachována jen tehdy, postupuje-li žalobce v souladu s poučením soudu rozhodujícího
v občanském soudním řízení a do 1 měsíce od právní moci usnesení o zastavení řízení podá
žalobu u soudu rozhodujícího ve správním soudnictví. Podá-li naopak žalobu opětovně
u soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení, ztrácí tím jednou provždy lhůtu
pro podání žaloby, a pozbývá tak možnosti, aby jeho žaloba byla meritorně projednána
(obdobně též rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 1 As 14/2007).
K námitce stěžovatele, že lhůta byla zmeškána pouze o 1 den, nutno dodat,
že podle §72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Se zřetelem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud konstatuje, že v postupu
krajského soudu nebylo shledáno pochybení, a usnesení, jímž byla žaloba odmítnuta
pro opožděnost, nelze považovat za nezákonné. Za této situace se pak již Nejvyšší správní
soud nemohl zabývat námitkami směřujícími proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnost i,
neboť stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovaný náh radu nákladů řízení nepožadoval (§60
odst. 1, §120 s. ř. s.).
Zástupci stěžovatele byla stanovena odměna za zastupování za 2 úkony právní služby
po 2100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání ze dne 6. 6. 2007 - §11 odst. 1 písm. b)
a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 9. 2006, ve spojení s ust. §10 odst. 1 a §7 bod 3
téže vyhlášky), dále náhrada hotových výdajů 2 x 300 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem
tedy 4800 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje
se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny
za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle z ákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty. Částka daně, vypočtená podle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona
č. 235/2004 Sb. činí 912 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů
v celkové výši 5712 Kč.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že v řízení o kasační stížnosti nelze
při stanovení odměny postupovat podle §11 vyhl. č. 484/2000 Sb., neboť sazba odměny
5000 Kč tam uvedená platí pouze pro žaloby podle části páté občanského soudního řádu.
O takovou věc však v daném případě nešlo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu