ECLI:CZ:NSS:2007:4.ADS.92.2007
sp. zn. 4 Ads 92/2007 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: J. V.,
zast. JUDr. Pavlem Blanickým, advokátem, se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní
důchod, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4.
2007, č. j. 2 Cad 104/2006 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 8. 9. 2006, č. X, odňala žalovaná Česká správa sociálního
zabezpečení žalobci podle ust. §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. od 22. 10. 2006
plný invalidní důchod. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že podle posudku Pražské
správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 8. 2006 již žalobce není plně invalidní, neboť z
důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti o 50 %.
V podané žalobě žalobce namítal, že jeho zdravotní stav je takový, že mu znemožňuje
způsobilost k soustavné výdělečné činnosti. Poukazoval na to, že nemůže zvedat žádné
předměty, chůze mu dělá potíže, pohybuje se jenom s bolestmi, totéž platí pro otáčení
se nebo předklánění. Jeho zdravotní stav se neustále zhoršuje, například neustále cítí v pravé
noze brnění. Zdravotní stav mu neumožňuje věnovat se své profesi autolakýrníka,
ale také jinému soustavnému zaměstnání. Žádal, aby v rámci přezkumného řízení byl
vypracován znalecký posudek, který nepochybně potvrdí jeho nezpůsobilost k soustavnému
zaměstnání i to, že nadále splňuje podmínky pro poskytování plného invalidního důchodu.
Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalované přezkoumal a rozhodl tak,
že se toto rozhodnutí zrušuje.
Městský soud v Praze po provedeném jednání rozsudkem ze dne 4. 4. 2007,
č. j. 2 Cad 104/2006 – 23, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vycházel z posudku Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště v Praze, ze dne 20. 2. 2007,
z něhož zjistil, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele k datu vydání
rozhodnutí žalované činil podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly XV., oddílu
F, položky 3b 40 %. Dále vycházel ze znaleckého posudku Doc. MUDr. J. V. ze dne 19. 3.
2007, ve vztahu k němuž poukázal na to, že byl vypracován pro jiné řízení a vyjadřoval se k
jiným otázkám, než je posudkové hledisko dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle
přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. Podle názoru soudu takový posudek nemůže změnit
závěry posudku posudkové komise, vycházející z odborných lékařských vyšetření.
Dále uvedl, že i kdyby posudková komise stanovila pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na horní hranici stanoveného rozpětí, tedy 50 %, a poté zvýšila o dalších 10 %
podle §6 odst. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb., nedosáhl by žalobce poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti ve výši 66 % předpokládaných pro trvání plné invalidity. Soud
konstatoval, že neshledal důvod pro provádění dalšího dokazování, případně pro doplnění
posudku posudkovou komisí. Žalobu jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále též jen stěžovatel)
a to z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Namítal, že při posuzování
invalidity existuje potřeba vysvětlit zařazení zjištěného zdravotního postižení pod mírnější
stupeň, pokud posudkové předpisy rozlišují jeho stupeň závažnější. Soud i žalovaný
odůvodnili odnětí plného invalidního důchodu žalobci a nepoužití hodnocení podle písm. c)
kapitoly XV., oddílu F) položky 3 z důvodu vyšetření EMG, aniž by výsledky EMG vyšetření
komentovali, což nelze považovat za plně dostačující.
Dále uvedl, že EMG vyšetření patří zásadně mezi tzv. pomocná vyšetření a musí být
hodnoceno v plném kontextu s klinickým nálezem. V daném případě bylo třeba výsledky
EMG vyšetření hodnotit i s tím, že podle magnetické rezonance (4/2006) byl zjištěn
paramediální výhřez v operovaném úseku (podle posudku Doc. Dr. J. z 17. 8. 2006 byla
provedena operace (8. 1. 2004), a to discektomie L4/5 zleva a foraminotomie S 1 zleva)
s tlakem na durální vak i míchu v kombinaci s pooperační fibrózou. Po operaci páteře
tedy došlo k novému výhřezu ploténky i fibróze, které mohou měnit stupeň dráždění.
Podle názoru stěžovatele k tomuto nálezu soud vůbec nepřihlédl.
Stěžovatel dále poukazoval na právní úpravu plné invalidity a dovozoval, že žalovaný
i soud opřeli svoje rozhodnutí, pokud jde o posouzení zdravotního stavu, o izolované
výsledky vyšetření EMG, i když výsledky tohoto šetření nejsou zcela jednoznačné a navíc jde
v souladu se stanoviskem odborné veřejnosti o vyšetření podpůrné.
Stěžovatel dále namítal, že nebylo přihlédnuto k řadě dalších zdravotních postižení,
jimiž trpí a která mu znemožňují výkon zaměstnání. Dále namítal, že neustálé bolesti
a pohybová omezení ho deprimují, přičemž by bylo třeba důkazní řízení doplnit posudkem
znalce z oboru psychologie či psychiatrie.
Stěžovatel poukazoval na to, že schopnost výkonu v posudku uvedených zaměstnání
soud pouze cituje ze závěrů posudkové komise. Sám však nijak možnost pracovního zařazení
nehodnotí, přestože si jen stěží lze představit soustavnou výdělečnou činnost,
kterou by žalobce mohl vykonávat s ohledem na omezení, která mu způsobují zdravotní
postižení. Vyslovil přesvědčení, že z výsledku provedeného důkazního řízení vyplývá,
že splňuje podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu, a proto je rozhodnutí
žalovaného i soudu nesprávné, pokud mu byl tento důchod odňat a přiznán pouze invalidní
důchod částečný. V případě, že by nebylo možno považovat důkazní řízení za úplné ve vztahu
k podmínkám pro přiznání plného invalidního důchodu a potvrzení nesprávnosti rozhodnutí
soudu, žádal, aby byl ve věci vypracován znalecký posudek znaleckým ústavem,
který by nebyl v žádném vztahu k žalovanému. Již ze samotného jednání žalovaného
i navazujících jednání a vyšetření byl zřejmý apriorní negativní názor na možnost přiznání
plného invalidního důchodu. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení se k podané kasační stížnosti
nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených
v ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti.
Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatel podává nejen z jím označených
důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., ale i z důvodu uvedeného
v ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť fakticky namítá nesprávnost posouzení zdravotního
stavu posudkem Posudkové komise MPSV ČR, který vzal Městský soud v Praze za podklad
svého rozhodnutí.
Podle §103 odst. 1 s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené a) nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, b) vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost,
d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku neshledal.
Z obsahu posudkového spisu bylo zjištěno, že stěžovateli byl přiznán plný invalidní
důchod rozhodnutím žalované ze dne 21. 10. 2004 od 21. 9. 2004 ve výši 7099 Kč,
a to na podkladě záznamu o jednání Pražské správy sociálního zabezpečení pro Prahu 5
ze dne 19. 8. 2004, podle něhož byl stěžovatel uznán plně invalidní od 21. 7. 2004. Pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl stanoven podle přílohy č. 2
k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly XIII. (správně XII.), oddílu 3 položky 3d – 90 %.
V diagnostickém souhrnu onemocnění je uveden anaplastický seminom a stav po operaci
výhřezu L5 – 6 vlevo s tím, že asi 5 týdnů po operaci se objevily lumbalgie. Kontrola
invalidity byla stanovena na 31. 8. 2005. Podle záznamu o jednání Pražské správy sociálního
zabezpečení ze dne 15. 8. 2005 byl stěžovatel shledán nadále plně invalidní s tím, že pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl posouzen podle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kapitoly XII. položky 3b) – 70 %. V posudku byla mimo jiné uvedena výrazná
foraminostenóza C 5/6, C 6/7 bilat. Kontrola invalidity byla stanovena na 31. 8. 2006.
Podle záznamu o jednání PSSZ ze dne 15. 8. 2006 již stěžovatel nebyl shledán plně
invalidním, ale jen částečně invalidním, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti činil podle kapitoly XII. položky 3c 50 %. Bylo konstatováno, že v rozhodujícím
zdravotním postižení došlo ke stabilizaci zdravotního stavu s příznivou prognózou. Dále bylo
uvedeno, že horní hranice (rozpětí 30 až 50 %) byla stanovena s ohledem na poruchu statiky
a dynamiky páteře. Poté bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí.
Předmětem přezkumného soudního řízení v posuzované věci bylo rozhodnutí žalované
ze dne 8. 9. 2006, jímž byl stěžovateli odňat podle §56 odst. 1 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb.
plný invalidní důchod od 22. 10. 2006 s odůvodněním, že již není plně invalidní, ale jen
částečně invalidní, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti činil 50 %. Jedním
z předpokladů pro další trvání nároku na plný invalidní důchod je existence plné invalidity
pojištěnce ve smyslu §39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. Bylo tedy třeba zjistit, zda stěžovatel
ke dni 8. 9. 2006 splňoval nadále podmínky plné invalidity ve smyslu tohoto ustanovení,
tj. zda pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něho činil nejméně 66 %,
nebo zda u něho šlo o schopnost pro zdravotní postižení vykonávat soustavnou výdělečnou
činnost za zcela mimořádných podmínek. Je tedy třeba uvést, že v daném případě se jedná
o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu závisí
především na jeho odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech
důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle §4 odst. 2
zák. č. 582/1991 Sb. v platném znění Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které za tímto účelem zřizuje jako své orgány Posudkové komise. Posudkové komise MPSV
jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti občanů, ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
i k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
Posudkové řízení je tedy specifická forma správní činnosti spočívající v posouzení
zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního
zabezpečení a důchodového pojištění. Jde tedy o postup posudkového orgánu, jehož hlavním
obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí
i znalosti z oboru posudkového lékařství. Nicméně i tyto posudky hodnotí soud jako každý
jiný důkaz podle zásad upravených v ust. §77 odst. 2 s. ř. s., avšak takový posudek,
který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím pro posouzení správnosti
a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn,
aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti,
na nichž posouzení invalidity plné či částečné závisí především.
Nejvyšší správní soud sdílí závěry Městského soudu v Praze o tom, že posudek
Posudkové komise MPSV ČR, pracoviště v Praze ze dne 20. 2. 2007, byl důkazem
způsobilým pro závěr o tom, že stěžovatel již nadále plně invalidní k datu vydání napadeného
rozhodnutí nebyl. Posudková komise jednala v řádném složení, za přítomnosti odborné
lékařky neuroložky, jejíž specializace odpovídala rozhodujícímu zdravotnímu postižení
v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, které posudková komise určila odchylně
od posudku lékaře PSSZ. V uvedeném směru však stěžovatel proti odchylnému posouzení
rozhodujícího zdravotního postižení ničeho nenamítal. Pokud jde o rozsah a intenzitu
rozhodujícího (páteřního) zdravotního postižení, nelze souhlasit s námitkami stěžovatele,
v nichž tvrdí, že posudek vycházel pouze z izolovaných výsledků EMG vyšetření,
která jsou pouze vyšetřeními pomocnými. Z posudku totiž zcela jednoznačně plyne, že bylo
vycházeno z EMG vyšetření ze dne 19. 2. a 8. 2. 2007, avšak k dispozici byla řada dalších
lékařských nálezů z odborných pracovišť, kde se stěžovatel léčí. Především byla k dispozici
posudková dokumentace PSSZ, z níž lze zjistit vývoj stěžovatelova zdravotního stavu
od r. 2004, kdy mu byl přiznán plný invalidní důchod. Posudková komise měla k dispozici
kompletní zdravotní dokumentaci praktické lékařky MUDr. V. Stěžovatel byl při jednání
komise vyšetřen neurologicky MUDr. J. Ž. Posudková komise vycházela z neurologických
nálezů – znalecký posudek MUDr. J. ze dne 17. 8. 2006, z vyšetření MRI Th a L páteře ze
dne 26. 4. 2006, z onkologických vyšetření MUDr. L. ze dne 26. 6. 2006 a Doc. MUDr. Ch.,
CSc. ze dne 8. 11. 2006, ortopedických vyšetření ze dne 15. 11. 2006, 24. 11. 2006 a 1. 12.
2006. V diagnostickém souhrnu onemocnění je mimo jiné uvedeno, že šlo o stav po operaci
meziobratlové ploténky bederní páteře (L 4/5) v 1/2004, s novým výhřezem v téže etáži, s
přetrvávajícím bolestivým syndromem páteřním. V diagnostickém souhrnu se vycházelo dále
i ze zdravotního postižení pravého kolene (2000, 2002). Nelze tak souhlasit ani s názorem
stěžovatelem o tom, že nebylo přihlédnuto k novému výhřezu ploténky, ani s námitkou, že
nebylo přihlédnuto k dalším stěžovatelovým zdravotním postižením. Nejvyšší správní soud
tedy uzavírá, že rozsah a intenzita zdravotních postižení, jimiž stěžovatel trpěl ke dni vydání
napadeného rozhodnutí, byly zjištěny řádně a objektivně.
Za této situace Nejvyšší správní soud neshledal potřebnost doplnění důkazního řízení
o další znalecké posudky. Namítá-li stěžovatel, že ve věci měly být vyžádány znalecké
posudky z oboru psychologie, případně psychiatrie, je třeba zdůraznit, že úkolem Posudkové
komise MPSV není nově zjišťovat rozsah zdravotního postižení, ale její povinností
je posudkově zhodnotit stav zdravotních postižení, který tu byl ke dni vydání napadeného
rozhodnutí, tj. k datu 8. 9. 2006. Jestliže se stěžovatel dosud na výše uvedených lékařských
odděleních neléčil, nebylo by ani možné z hlediska zásady uvedené v §75 odst. 1 s. ř. s.,
výsledky případného vyšetření psychiatrického či psychologického v tomto řízení zohlednit.
Nejvyšší správní soud nemá pochybnosti ani o správnosti posouzení poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti. V kapitole XV. oddílu F položky 3, jsou zařazeny
stavy po operacích páteře a plotének, stavy po úrazech páteře a plotének. Položka č. 3
je pak dále členěna
takto:
a) stavy s mírným reziduálním funkčním nálezem – 10 – 20 %,
b) stavy s často recidivujícími nebo dlouhotrvajícími projevy nervového a svalového
dráždění prokázanými EMG, insuficiencí svalového korzetu a podstatným snížením
celkové výkonnosti organismu – 30 – 50 %,
c) s nepříznivým reziduálním funkčním nálezem a trvalými silnými projevy dráždění
nervů a svalů prokázanými EMG, těžkou výpadovou symptomatologií, zpravidla
s poruchami funkce svěračů, závažnými parézami, výraznými svalovými atrofiemi,
podstatné omezení pohyblivosti a těžké omezení denních aktivit – 70 – 80 %,
d) stavy v perioperačním období a rekonvalescenci (zpravidla po dobu 1 roku) – 70 %
Posudková komise hodnotila zdravotní postižení podle přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., kapitoly XV., oddílu F položky 3b – 40 %. V posudku pak dále výslovně
uvedla, že podle neurologického vyšetření nebyly zjištěny známky silného kořenového
dráždění, známky ochrnutí končetiny a těžkých svalových atrofií. EMG vyšetření (doložené
posuzovaným) prokázalo pouze parciální (částečnou) chronickou radikulopatii v oblasti S 1,
která byla výraznější vpravo, známky přetrvávání patologické spontánní aktivity však zjištěny
nebyly. EMG vyšetření, které bylo provedeno na žádost posudkové komise, prokázalo
poruchu statiky a dynamiky krční a bederní páteře. Přesvědčivé známky kořenové
léze v oblasti C 5 – 8 vlevo, ani L 5 – S 1 vpravo zjištěny nebyly. Celkově u posuzovaného
dominovala porucha statiky a dynamiky krční a bederní páteře. Obě nově provedená EMG
vyšetření neprokázala těžké kořenové léze s trvalými silnými projevy dráždění svalů a nervů,
v korelaci s nimi nebyla prokázána ani těžká výpadová symptomatologie, závažná ochrnutí
končetin či svalové atrofie. Z těchto důvodů posudková komise nehodnotila stěžovatelův
zdravotní stav podle písm. c) položky 3 oddílu F kapitoly XV.
Z výše uvedeného plyne, že Posudková komise MPSV ve svém posudku dostála
i hlediskům namítaným stěžovatelem v kasační stížnosti, v níž cituje z publikace Dr. Radima
Langera, neboť vysvětlila, z jakých důvodů nelze stěžovatelovo zdravotní postižení
pod písmeno c) položky 3 kapitoly XV. oddílu F uvedené přílohy podřadit.
Pokud jde o pracovní rekomandaci, nelze soudu vyčítat, že „pouze“ převzal z posudku
možnosti pracovního zařazení stěžovatele. Soud, který nemá odborné lékařské znalosti, nemá
kompetenci k tomu, aby na podkladě zhodnocení zdravotního stavu mohl posoudit,
která zaměstnání jsou pro stěžovatele v důsledku jeho zdravotního postižení vhodná,
a která nikoliv. Tyto závěry náleží k závěrům posudkovým, k nimž je zcela nepochybně
oprávněna posudková komise. Pro informaci stěžovatele nutno dodat, že oprávněnost
posouzení zdravotního stavu posudkovými komisemi podle §4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb.
dovodil i Ústavní soud v nálezu II. ÚS 92/95, který sice připustil i možnost přibrání znalce,
avšak pouze v případech odstranění rozporů či nejasností v posudkovém hodnocení,
což v daném případě nenastalo. Nebylo pak prokázáno ani to, že by stěžovatel trpěl některým
ze zdravotních postižení uvedených v příloze č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
tedy že by u něho šlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou
činnost jen za zcela mimořádných podmínek.
Se zřetelem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá,
že v přezkoumávaném rozhodnutí žalované neshledal pochybení, neboť bylo prokázáno,
že ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí plná invalidita stěžovatele zanikla. Námitky
stěžovatele uplatněné v kasační stížnosti ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d), nebyly
shledány důvodnými a Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1
s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatel nebyl s kasační
stížností úspěšný a žalovanému správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění právo
na náhradu nákladů řízení nevzniklo (§60 odst. 1, 2 a §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu