ECLI:CZ:NSS:2007:4.APS.1.2006
sp. zn. 4 Aps 1/2006 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců:
a) Ji. J., b) J. J., oba zast. JUDr. Hanou Poprachovou, advokátkou, se sídlem Trutnov,
Svatojánské nám. 47, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj,
katastrální pracoviště Trutnov, se sídlem Trutnov, Horská 822, o kasační stížnosti žalobců
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2005, č. j. 30 Ca 54/2004 -
23,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Ca 54/2004 – 23, ze dne
31. 10. 2005, se zrušuje .
II. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného se odmítá .
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobci Ji. J. a J. J. podali dne 29. 11. 2004 u Krajského soudu v Hradci Králové
žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu podle §82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), který podle jejich tvrzení spočíval v tom, že žalovaný –
Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Trutnov, neprovedl zápis
rozsudku Okresního soudu v Trutnově č. j. 14 C 287/96 – 143, ze dne 9. 8. 2001, potvrzeného
rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 585/2001 – 171, ze dne 2. 10. 2002,
který nabyl právní moci dnem 21. 11. 2002 do Katastru nemovitostí. Dnem 21. 11. 2002 tak
došlo ke změně vlastnických práv k nemovitostem, které byly předmětem tohoto řízení. Dále
žalobci uvedli, že dne 29. 9. 2004 bylo právní zástupkyni žalobců z Okresního soudu v
Trutnově doručeno vyrozumění žalovaného o neprovedení zápisu do katastru nemovitostí -
vrácení listin, ze dne 1. 6. 2004, č. j. Z-6080/610/1. V tomto vyrozumění žalovaný Okresnímu
soudu v Trutnově sděluje, že oba shora uvedené rozsudky nelze zapsat do katastru
nemovitostí záznamem, neboť dne 4. 3. 2004 nabylo právní moci rozhodnutí pozemkového
úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě č. j. POZ 349/02 JPÚ-Obl. II, ze dne
11. 2. 2004, kterým byly dotčeny pozemky, které byly předmětem soudního řízení. Žalovaný
dále sdělil, že vzhledem k tomu, že zaslané listiny byly vyhotoveny a nabyly právní moci před
právní mocí rozhodnutí o výměně vlastnických práv, nelze je do katastru nemovitostí zapsat a
z tohoto důvodu je vrací jako bezpředmětné. V případě nemovitostí v kat. území T., kde
obnova operátu neproběhla, by bylo možné provést zápis v samostatném řízení. Nezákonný
zásah žalovaného žalobci spatřují v tom, že záznam je ve smyslu ust. §14 odst. 2 zákona č.
265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovito stem, úkon, který
nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva. Záznam je pouze evidenčním úkonem,
kterým je katastrální úřad povinen do katastru nemovitostí zaevidovat vznik vlastnického
práva, ke kterému došlo na základě shora uvedených soudních rozhodnutí ke dni jejich právní
moci. Vzhledem k tomu, že ke vzniku vlastnického práva podle soudních rozhodnutí dochází
ke dni jejich právní moci, musí označení nemovitostí v těchto rozhodnutích odpovídat
závazným údajům katastru nemovitostí (§20 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí
České republiky - katastrální zákon) podle stavu zápisu v katastru nemovitostí ke dni právní
moci rozhodnutí. Tato podmínka v daném případě byla splněna, protože právní moc
rozhodnutí o výměně vlastnických práv nastala o více než jeden rok později než právní moc
citovaných soudních rozhodnutí. Pokud byl zápis vzniku vlastnického práva záznamem
odmítnut s ohledem na pozdější změnu katastrálního operátu, jedná se podle názoru žalobců
o nezákonný postup. Žalobci se domnívají, že do katastru nemovitostí naopak nemělo být
zapsáno rozhodnutí o výměně vlastnických práv, protože ke dni jeho právní moci již byly
předmětné pozemky více než jeden rok dotčeny změnou provedenou pravomocnými
rozhodnutími soudu. Žalobci se domnívají, že pokud je ve vyrozumění žalovaného
dále poukazováno na skutečnost, že v případě nemovitostí v kat. území T ., kde obnova
operátu neproběhla, by bylo možné provést zápis v samostatném řízení, jedná
se taktéž o postup postrádající oporu v zákoně, neboť provedení záznamu není správním
řízením, které by bylo lze zahájit pouze na návrh. Pokud vznik vlastnického práva
k nemovitostem v katastrálním území T. nepochybně vyplývá z předložených listin, je třeba
záznam provést, aniž by byl podán samostatný návrh. Žalobci se domnívají, že jsou splněny i
další podmínky pro podání žaloby, když o nezákonném zásahu žalovaného se dozvěděli
dnem, kdy bylo jejich zástupkyni doručeno Okresním soudem v Trutnově vyrozumění
žalovaného ze dne 1. 6. 2004, tj. dnem 29. 9. 2004. Nezákonný zásah žalovaného dosud trvá.
S ohledem na shora uvedené proto žalobci navrhli, aby krajský soud zakázal pokračovat
žalovanému v porušování práva žalobců na provedení zápisu jejich vlastnického práva do
katastru nemovitostí záznamem.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v rámci provedení pozemkových úprav
v kat. území O. došlo k zápisu rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v
pozemkové úpravě č. j. POZ 349/02 JPÚ-Obl. II, ze dne 11. 2. 2004, které nabylo právní moci
dne 4. 3. 2004 u nemovitostí v k. ú. O., které jsou předmětem rozsudku okresního soudu o
zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž předmětné rozsudky byly
vyhotoveny a nabyly právní moci před právní mocí rozhodnutí o výměně vlastnických práv.
Podle názoru žalovaného se rozhodnutím o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě ve
své podstatě ruší všechny dosavadní právní vztahy k půdě zahrnuté do pozemkové úpravy a
konstituují se právní vztahy zcela nové. Proto nelze do těchto nově konstituovaných vztahů
zapisovat právní vztahy, vzniklé ještě před právní mocí rozhodnutí o výměně vlastnických
práv, a to ani jako duplicitní zápisy vlastnictví. Podle ust. §7 odst. 2 z. č. 265/1992 Sb.,
listiny vyhotovené státními orgány zasílají jejich zhotovitelé katastrálnímu úřadu k provedení
záznamu do katastru nemovitostí ve lhůtě do 30 dnů od dne jejich pravomoci nebo do 30 dnů
ode dne jejich vyhotovení. Pokud by byly předmětné listiny předloženy k zápisu do katastru
nemovitostí po jejich nabytí právní moci v zákonem předepsané době a tedy před tím, než
proběhly pozemkové úpravy, nedošlo by k situaci, kdy geometrické plány, které jsou součástí
rozhodnutí, a tedy i rozhodnutí jako taková, jsou nezapsatelná. Žalovaný dále poznamenal, že
žalobci byli účastníky řízení vedeného pozemkovým úřadem v rámci pozemkových úprav a
mohli tak kdykoliv v průběhu řízení o pozemkových úpravách až do jejich pravomocného
ukončení sdělit pozemkovému úřadu skutečnost, že jejich podílové spoluvlastnictví bylo
rozsudkem soudu zrušeno a následně vypořádáno. Pokud by tak učinili, pozemkový úřad by
tuto skutečnost musel ve svých rozhodnutím zohlednit. S ohledem na skutečnost, že rozsudek
Okresního soudu v Trutnově o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví obou žalobců
a 1) H. U., 2) Z. U., 3) A. J., 4) J. T. a 5) A. A. k pozemkům v k. ú. T. a k. ú. O., č. j. 14 C
287/96 – 143, ze dne 9. 8. 2001, jež nabyl právní moci dne 21. 11. 2002, nebyl katastrálnímu
úřadu doručen v zákonem stanovené lhůtě a byl doručen až po provedení zápisu rozhodnutí o
výměně vlastnických práv na základě pozemkových úprav do katastru nemovitostí, žalovaný
navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.
Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem ze dne 31. 10. 2005 rozhodl
tak, že žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění se krajský soud nejprve zabýval otázkou, zda odmítnutí provést záznam
na základě pravomocného soudního rozhodnutí je v projednávané věci možno kvalifikovat
jako nezákonný zásah do vlastnických práv žalobců a dospěl k závěru, že nelze vyloučit,
že by nezákonný zásah spočíval v pasivitě či nečinnosti správních orgánů, a to nečinnosti,
které se nelze jinými zákonnými prostředky bránit. Krajský soud dále konstatoval, že ze spisu
Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 14 C 287/96 vyplývá, že v případě shora uvedených
rozsudků ( rozsudek Okresního soudu v Trutnově č. j. 14 C 287/96 – 143, ze dne 9. 8. 2001,
potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 585/2001 – 171, ze dne
2. 10. 2002) nebylo postupováno podle §7 zákona č. 265/1992 Sb. Žalobci sami
na to rovněž neupozornili, a došlo tak k tomu, že zápis záznamem učinil žalovaný na základě
jiného rozhodnutí, a to pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství - pozemkového
úřadu Trutnov ze dne 11. 2. 2004. Žalovaný postupoval v duchu zákona, neboť v předložené
listině neshledal chyby v psaní, počtech, nebo jiné zřejmé nesprávnosti a listina byla způsobila
k vykonání záznamu. Stalo se tak proto, že „starší” rozhodnutí státního orgánu,
tedy shora uvedený pravomocný rozsudek okresního soudu nebyl žalovanému znám,
neboť mu nebyl doručen ani soudem, ani žalobci. Tuto situaci žalobci spoluzpůsobili
svou nečinností jako účastníci řízení před pozemkovým úřadem. Podle názoru krajského
soudu postupoval žalovaný při provedení záznamu na základě rozhodnutí pozemkovéh o úřadu
zákonným způsobem. Žalovaný nemůže na základě shora uvedených rozsudků změnit řádně
provedené zápisy, které byly učiněny v souladu s ust. §15a katastrálního zákona a jsou
v duchu ust. §20 tohoto zákona závazné. Geometrické určení nemovitostí se podle rozhodnutí
pozemkového úřadu v k. ú. O. změnilo stran desítek pozemkových parcel, zrušily
se dosavadní právní vztahy k půdě zahrnuté do pozemkové úpravy a konstituovaly se vztahy
zcela nové. Žalovaný proto nemohl a nemůže do nových právních vztahů zasáhnout a provést
zápisy na základě rozhodnutí pozemkového úřadu, jež nabylo právní moci před právní mocí
rozhodnutí o výměně vlastnických práv. Z toho vyplývá závěr, že žalovaný nezasáhl
nezákonným způsobem do vlastnických práv žalobců.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobci (dále jen „stěžovatelé“) napadli rozsudek
v celém rozsahu, a to z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení (§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.). Zrekapitulovali
dosavadní vývoj věci a vyslovili nesouhlas s právním názorem krajského soudu, že žalovaný
nemohl a nemůže do nových právních vztahů založených rozhodnutím pozemkového úřadu
zasáhnout a provést zápisy na základě rozhodnutí, které nabylo právní moci před právní mocí
rozhodnutí o výměně vlastnických práv. Stěžovatelé tento právní názor i nadále považují
za nesprávný a proto kasační stížnost odůvodnili téměř shodně jako žalobu. Stěžovatelé mají
za to, že záznam je pouze evidenčním úkonem, kterým je katastrální úřad povinen zaevidovat
do katastru nemovitostí vznik vlastnického práva, ke kterému v posuzovaném případě došlo
na základě shora uvedených soudních rozhodnutí ke dni jejich právní moci. Stěžovatelé opět
zdůraznili to, že podle jejich názoru byla v posuzovaném případě splněna podmínka
stanovená v ust. §20 katastrálního zákona, protože právní moc rozhodnutí o výměně
vlastnických práv nastala o více než jeden rok později než právní moc soudních rozhodnutí.
Pokud tedy byl zápis vzniku vlastnického práva odmítnut s ohledem na pozdější změnu
katastrálního operátu, jednalo se podle názoru stěžovatelů o postup nezákonný.
Dále pak stěžovatelé poukázali na to, že se krajský soud vůbec nezabýval jejich námitkou
týkající se poukazu žalovaného na to, že v případě nemovitostí v kat. území T., kde obnova
operátu neproběhla, by bylo možné provést zápis v samostatném řízení. Takový postup
žalovaného taktéž postrádá oporu v zákoně, neboť provedení záznamu není správním řízení,
které by bylo lze zahájit pouze na návrh. Pokud vznik vlastnického práva k nemovitostem v
kat. území T. nepochybně vyplývá z předložených listin, je třeba záznam provést, aniž by byl
podán samostatný návrh. Stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc m u vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry,
ke kterým došel krajský soud a opět konstatoval, že jelikož mu bylo k provedení zápisu
záznamem předloženo nejdříve rozhodnutí pozemkového úřad u, nemohl být následně
proveden zápis dle rozsudku okresního soudu, neboť tento již nevycházel ze stavu zápisů
v katastru nemovitostí.
Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal napadené rozhodnutí
krajského soudu v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody,
které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti. Shledal přitom vadu uvedenou v odstavci
3 citovaného ustanovení, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že v řízení před krajským soudem chyběly zákonem stanovené podmínky
přístupu žalobců k soudu, když žaloba, tak, jak byla podána byla neprojednatelná.
Důvodnost kasační stížnosti posuzuje Nejvyšší správní soud zpravidla v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Soudní řád správní
však předpokládá jednak existenci případů, kdy vázanost důvody kasační stížnosti neplatí
(§109 odst. 3 s. ř. s.), jednak předvídá existenci takových případů, kdy žaloba měla být
krajským soudem odmítnuta (tyto případy jsou vymezeny v ust. §46 s. ř. s.), a pokud takovou
situaci Nejvyšší správní soud zjistí, je povinen rozsudek, jenž meritorně žalobu posoudil,
zrušit, a žalobu odmítnout namísto krajského soudu (§110 odst. 1 věta za středníkem s. ř. s.).
Ustanovení §46 s. ř. s. upravuje institut odmítnutí žaloby, tedy takový procesní postup,
jenž nevede k požadovanému přezkumu ze žalobou vymezených důvodů; odmítnout žalobu
je jednak možno pro nedostatek tzv. procesních podmínek, tedy podmínek, bez jejichž splnění
nemůže být rozhodnuto ve věci samé, přičemž takový nedostatek nelze odstranit
anebo se jej odstranit nepodařilo, dále jde-li o žalobu nepřípustnou, a konečně, byla -li žaloba
podána předčasně nebo opožděně. Ve všech těchto situacích se jedná o natolik závažné
deficity, že s nimi zákonodárce spojil odepření přístupu k soudu. Mezi těmito situacemi,
jež jsou typické pro správní soudnictví, zaujímá místo i včasnost podání žaloby. Zákon
totiž umožňuje podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem pokynem,
nebo donucením správního orgánů ve lhůtě dvou měsíců do dne, kdy se žalobce dozvěděl
o nezákonném zásahu (§84 odst. 1 s. ř. s), přičemž podle §84 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty
nelze prominout. Tím, že soudní řád správní opožděnost žaloby sankcionuje
jejím odmítnutím, staví případy opožděného podání žaloby naroveň nedostatku procesních
podmínek (například nedostatku procesní způsobilosti žalobce, nedostatku plné moci, je-
li zákonem požadováno povinné zastoupení advokátem apod.). Z tohoto hlediska je možno
včasnost podání žaloby ve správním soudnictví označit rovněž za podmínku, jež pouze je-li
splněna, otevírá žalobci přístup k soudu. Proto ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. věta
za středníkem vede Nejvyšší správní soud k postupu z moci úřední a následně k odmítnutí
žaloby v těch případech, kdy žaloba byla podána opožděně a krajský soud se včasností podání
žaloby dostatečně nevypořádal.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelé podali dne
25. 8. 2004 u žalovaného Ohlášení změny údajů katastru o nemovitostech ke kterému byly
přiloženy následující listiny: rozsudek Okresního soudu v Trutnově č. j. 14 C 287/96 – 143,
ze dne 9. 8. 2001, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 585/2001 – 171,
ze dne 2. 10. 2002, potvrzující zmíněný rozsudek Okresního soudu v Trutnově, usnesení
Nejvyššího soudu České republiky č. j. 22 Cdo 1286/2003 – 215, ze dne 9. 12. 2003,
kterým bylo odmítnuto dovolání proti uvedenému rozsudku krajského soudu a geometrický
plán č. 178-122/2001 ze dne 9. 4. 2001. Na toto ohlášení reagoval žalovaný přípisem
(vyrozuměním) ze dne 6. 9. 2004, č. j. Z-10551/2004-610/1. Ze správního spisu však nebylo
možné zjistit údaje o datu a způsobu doručení tohoto přípisu stěžovatelům, a proto si Nejvyšší
správní soud od žalovaného vyžádal originál jeho přípisu ze dne 6. 9. 2004, spolu s údaji
o datu a způsobu doručení. V uvedeném přípise ze dne 6. 9. 2004 žalovaný stěžovatelům
mimo jiné sdělil, „že v rámci provedení pozemkových úprav v katastrálním území O. došlo k
zápisu rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě POZ
349/02 JPÚ-Obl. II, ze dne 11. 2. 2004, které nabylo právní moci dne 4. 3. 2004 u nemovitostí
v k. ú. O., které jsou předmětem rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví
(přičemž zaslané listiny byly vyhotoveny a nabyly právní moci před právní mocí rozhodnutí o
výměně vlastnických práv). Vzhledem k tomu, že stav předmětných nemovitostí uvedených v
zaslaných listinách neodpovídá stavu nemovitostí evidovaných v současné době v katastru
nemovitostí, nelze požadované změny do katastru nemovitostí a z toho důvodu Vám je v
příloze vracíme jako listiny pro zápis do katastru nemovitostí bezpředmětné.” Obsah tohoto
přípisu žalovan ého je tedy prakticky totožný s obsahem jeho přípisu ze dne 1. 6. 2004, č. j. Z-
6080/2004 - 610/1, obsaženém ve spise Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 14 C 287/96,
kterým žalovaný vyrozuměl Okresní soud v Trutnově o neprovedení zápisu výše uvedeného
rozsudku tohoto soudu, který žalobci považují za nezákonný zásah. Žalovaný v tomto přípise
pouze navíc uvedl, že v katastrálním území T., kde obnova operátu neproběhla, by bylo
možno provést zápis v samostatném řízení.
Podle doručenek převzal přípis žalovaného ze dne 6. 9. 2004 stěžovatel J. J. dne 10. 9.
2004 a manželka stěžovatele Ji. J. jej převzala dne 9. 9. 2004. Skutečnost, že v případě
stěžovatele Ji. J. přípis žalovaného převzala jeho manželka , nemění nic na tom, že byl řádně
doručen, neboť se jednalo o písemnost, která nebyla určena pouze do vlastních rukou.
Uvedený přípis (vyrozumění) tak byl doručen stěžovateli Ji. J. dne 9. 9. 2004 a stěžovateli J.
J. dne 10. 9. 2004. Stěžovatelé se tak v těchto dnech vzhledem k tomu, že jak již bylo výše
uvedeno obsah přípisů žalovaného ze dne 6. 9. 2004 a 1. 6. 2004 je prakticky totožný,
dozvěděli ve smyslu ust. §84 s. ř. s. o nezákonném zásahu žalovaného. Podle ust. §40 odst. 1
s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu začíná běžet
počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o
lhůtách stanovených podle hodin. Podle ust. §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů,
měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který
určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto
měsíce. Jak již bylo výše uvedeno, přípis žalovaného ze dne 6. 9. 2004 byl stěžovatelům
doručen ve čtvrtek dne 9. 9. 2004, resp. v pátek dne 10. 9. 2004. Lhůta dvou měsíců
stanovená k podání žaloby v ust. §84 s. ř. s. tak počala běžet v pátek dne 10. 9. 2004, resp. v
sobotu 11. 9. 2004 (§40 odst. 1 s. ř. s.), a skončila v úterý dne 9. 11. 2004, resp. ve středu dne
10. 11. 2004 (§40 odst. 2 s. ř. s.), neboť tento den se svým číselným označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty (9. 9. – 9. 11. 2004, 10. 9. - 10. 11. 2004). Stěžovatelé se
tak o nezákonném zásahu žalovaného dozvěděli nikoli prostřednictvím jejich právní
zástupkyně dne 29. 9. 2004, ale již dne 9. 9. 2004, resp. 10. 9. 2004. Rozhodující pro počátek
běhu lhůty k podání žaloby není den, kdy se o nezákonném zásahu (vyrozumění) žalovaného
dozvěděla zástupkyně stěžovatelů, ale den kdy se o nezákonném zásahu žalovaného dozvěděli
sami stěžovatelé. Žaloba byla v této věci předána k poštovní přepravě dne 26. 11. 2004,
Krajskému soudu v Hradci Králové byla doručena dne 29. 11. 2004, a byla proto podána
opožděně.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti podotýká, že není pravdivé tvrzení stěžovatelů
uvedené v žalobě, které krajský soud převzal do odůvodnění napadeného rozsudku,
že zástupkyni stěžovatelů bylo vyrozumění žalovaného ze dne 1. 6. 2004 doručeno dne
29. 9. 2004. Ze záznamu na č. l. 221 spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 14 C 287/96
totiž vyplývá, že se zástupkyně stěžovatelů JUDr. Poprachová dne 29. 9. 2004 osobně
dostavila na Okresní soud v Prostějově a pořídila kopii tohoto vyrozumění žalovaného
a ani jinde ve správním či soudním spise není obsažen doklad o doručení tohoto přípisu
zástupkyni stěžovatelů.
Pokud krajský soud žalobu věcně projednal a rozhodl o ní meritorně, připustil
k projednání věc, kterou zákon přikazuje odmítnout, a to podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Jak shora rozvedeno, soudní řád správní jasně vymezuje, v jaké lhůtě je přístup k soudu
a tedy i k přezkumu soudního rozhodnutí zachován. Není-li tato podmínka naplněna, soud
není oprávněn přezkum provést. Zmeškání lhůty totiž nelze podle ust. §84 odst. 2 s. ř. s.
prominout. V takovém případě ovšem Nejvyšší správní soud nemohl hodnotit důvodnost
námitek kasační stížnosti. Jelikož již v řízení před krajským soudem byly důvody
pro odmítnutí žaloby pro opožděnost, rozhodl o něm Nejvyšší správní soud za současného
zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní soud podotýká, že v kat. území T., na rozdíl
od kat. území O. nebyly pozemkové úpravy provedeny a nedošlo zde tedy ke změně
vlastnických práv či prostorového uspořádání pozemků. Vzhledem k této skutečnosti Nejvyšší
správní soud neshledává jediný důvod, který by žalovanému v tomto katastrálním území
neumožňoval zapsat v souladu s ust. §7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., záznamem změnu
vlastnických práv (vypořádání podílového spoluvlastnictví) na základě rozsudku Okresního
soudu v Trutnově č. j. 14 C 287/96 – 143, ze dne 9. 8. 2001.
V souladu s ustanovením §110 odst. 2 věty druhé s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní
soud i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu. Výrok
o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo -li řízení zastaveno nebo žaloba
odmítnuta. Z tohoto důvodu nemají jak stěžovatelé, tak i žalovaný právo na náhradu nákladů
řízení ani před krajským soudem, ani před soudem kasačním.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu