ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.115.2006
sp. zn. 4 Azs 115/2006 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha,
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: Y. O., zast.
opatrovníkem S. – S. o. z. s. e., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2005, č. j. 64 Az 211/2004 - 21,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 11. 2005, č. j. 64 Az 211/2004 - 21,
zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2004,
č. j. OAM-3330/VL-07-12-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení
azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud dospěl v odůvodnění rozsudku k závěru,
že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno ve shodě se zákonem a proto žalobu
jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. Bylo totiž zjištěno, že žadatelka o udělení
azylu v průběhu řízení neuváděla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být v zemi původu
vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
ve které namítala porušení ust. §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Dále uvedla, že splňuje podmínku §12 odst. písm. b)
zákona o azylu a že podle jejího názoru bylo možné v jejím případě aplikovat ust. §14 zákona
o azylu. Stěžovatelka požádala o odkladný účinek kasační stížnosti, ustanovení bezplatného
právního zástupce z řad advokátů, a o tlumočníka do ukrajinského nebo ruského jazyka.
Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc
tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 4. 2006, č. j. 64 Az 211/2004 – 34,
rozhodl, že se stěžovatelce neustanovuje zástupce z řad advokátů. Usnesení bylo odůvodněno
tím, že stěžovatelka nedoložila, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, což je zákonná podmínka možnosti ustanovení zástupce z řad advokátů. Uvedené
usnesení stěžovatelka napadla kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud
jako nedůvodnou zamítl.
Dne 18. 4. 2007 předložil Krajský soud v Ostravě spis Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti proti rozsudku uvedeného krajského soudu ze dne
14. 11. 2005, č. j. 64 Az 211/2004 - 21.
Přípisem ze dne 10. 5. 2007, č. j. 4 Azs 115/2006 – 60, Nejvyšší správní soud vrátil
spis krajskému soudu bez rozhodnutí o kasační stížnosti, neboť bylo třeba, aby krajský soud
stěžovatelku uvědomil o možnosti opětovně požádat o ustanovení právního zástupce
pro řízení o kasační stížnosti a aby stěžovatelku v případě, že nepožádá znovu o ustanovení
zástupce, vyzval k doložení plné moci udělené advokátovi, který ji bude v řízení o kasační
stížnosti proti napadenému rozsudku zastupovat, přičemž stěžovatelku poučil, že nebude-li
případné výzvě krajského soudu k doložení plné moci udělené advokátovi vyhověno, nebude
možno pro tento nedostatek v řízení pokračovat a soudu nezbude než kasační stížnost
stěžovatelky odmítnout podle §37 odst. 5 s. ř. s., použitého pro řízení o kasační stížnosti
podle §120 s. ř. s.
Krajskému soudu se poté při plnění pokynu Nejvyššího správního soudu nepodařilo
stěžovatelce na adresu M., B. 3492, u pana J. H. doručit, když na obálce byl držitelem
poštovní licence vyznačen údaj „odstěhoval se”, s poznámkou
„zpět - odcestovala domů na Ukrajinu”. Krajský soud proto požádal Policii České republiky,
Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha o prověření udaného pobytu
stěžovatelky, eventuálně o sdělení, zda je uvedené organizační složce policie známo jiné
místo skutečného pobytu stěžovatelky na území ČR.
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha,
se sídlem Praha 3, Olšanská 2, ve svém sdělení ze dne 31. 8. 2007,
č. j. SCPP-10-85/E2-2007, uvedla, že stěžovatelka měla vydaný výjezdní příkaz k opuštění
republiky platný od 26. 2. 2007 do 27. 3. 2007, na který dne 28. 3. 2007 vycestovala z území
ČR přes hraniční přechod Náchod. Jako poslední adresu pobytu stěžovatelky policejní orgán
evidoval: M., B. 3492, u pana J. H.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 9. 2007, č. j. 64 Az 211/2004 - 69,
ustanovil opatrovníkem stěžovatelky S. – S. o. z. s. e., se sídlem B., M. 5. V odůvodnění
usnesení poukázal na výše uvedený přípis organizační složky policie ze dne 31. 8. 2007 a
konstatoval, že současné místo pobytu stěžovatelky není známo, proto podle §29 odst. 3
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za použití §64 s. ř.
s. ustanovil stěžovatelce opatrovníka.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo
zvláštní zákon. Podle §33 písm. e) zákona o azylu, soud řízení zastaví, jestliže žadatel
o udělení azylu (zde stěžovatelka) se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu
neoznámil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka je k pobytu hlášena na adrese M., B.
3492, u J. H., avšak na této adrese se již nezdržuje, neboť dne 28. 3. 2007 opustila území ČR.
Stěžovatelka se tedy nezdržuje v místě hlášeného pobytu a z obsahu soudního spisu vyplývá,
že změnu místa pobytu krajskému soudu, ani Nejvyššímu správnímu soudu neoznámila.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že byly naplněny zákonné
podmínky ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, a proto v souladu s ustanovením §47
písm. c) s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona, řízení o kasační stížnosti zastavil.
Za této procesní situace, kdy bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, již Nejvyšší
správní soud neposuzoval přípustnost kasační stížnosti ani další návrhy stěžovatelky,
které vznesla v kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl za použití ustanovení §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu