ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.248.2006
sp. zn. 4 Azs 248/2006 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: nezl. M. D., zast. JUDr. Alenou Strnadovou,
advokátkou, se sídlem Liberec, Tovaryšský vrch 1358/3, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 24. 10. 2006, č. j. 58 Az 10/2006
- 16, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 24. 10. 2006,
č. j. 58 Az 10/2006 – 16, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec usnesením č. j. 58 Az 10/2006 – 16,
ze dne 24. 10. 2006, zastavil řízení, v němž se zákonný zástupce nezl. žalobce žalobou
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-111/VL-01-SE01-2006, ze dne 3. 5. 2006,
kterým nezletilému žalobci nebyl udělen azyl dle §12, §13, §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a kterým bylo dále
vysloveno, že se na nezletilého žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu. Konstatoval dále, že v průběhu řízení zjistil, že nezletilý žalobce se v místě
hlášeného pobytu, tj. v J. n. N., V. N. č. p. x, u pana J. D., spolu se svým zákonným
zástupcem nezdržuje, obsílky byly soudu opakovaně vraceny s tím, že adresát je na uvedené
adrese neznámý. V evidenci Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky,
krajský soud ověřil, že zákonní zástupci nezl. žalobce změnu místa pobytu nehlásili. Citoval
ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, ve znění pozdějších předpisů a uvedl, že v něm
předpokládaná procesní situace v tomto řízení nastala. Proto podle ustanovení §33 písm. e)
zákona o azylu řízení usnesením zastavil.
Současně s rozhodnutím o zastavení řízení pak krajský soud usnesením
č. j. 58 Az 10/2006-17, ze dne 24. 10. 2006, ustanovil opatrovníkem nezl. žalobce Mgr. P. N.,
zaměstnankyni O. p. u., se sídlem P. x, V. x, s odůvodněním, že pobyt nezl. žalobce ani jeho
zákonných zástupců není znám, a proto mu soud v souladu s ustanovením §29 odst. 3 o. s. ř.
za použití §64 s. ř. s. ustanovil opatrovníka.
Proti uvedenému usnesení krajského soudu o zastavení řízení podal žalobce
(dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Namítal, že usnesení krajského soudu o zastavení řízení je založeno na zjištění,
které neodpovídá skutečnému stavu, a to z důvodu vady v doručování obsílek krajského
soudu (v těchto obsílkách krajský soud zasílal stěžovateli výzvu, zda souhlasí s projednáním
a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, poučení o právu vznést námitku podjatosti a poučení
o úředním jazyku, ve kterém bude vedeno řízení). Stěžovatel se domnívá, že poštovní
doručovatel při doručování soudních obsílek vycházel pouze ze své domněnky, že žalovaný
v místě nebydlí a tak tento důvod vyplnil jako důvod nedoručení, aniž by provedl řádné
doručení na výzvu (aniž by zanechal v místě doručení výzvu k vyzvednutí zásilky na poště) ;
údaj sdělený poštovním doručovatelem krajskému soudu tak neodpovídá skutečnosti
a povinnost řádně doručit žalobci nebyla splněna. Stěžovatel i jeho zákonný zástupce
jsou řádně hlášeni na uvedené adrese nepřetržitě již od 2. 3. 2006. Tato skutečnost
je vyznačena také v Průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany č. x. Poštovní
doručovatel přímo vrátil zásilku soudu zpět, aniž by ověřoval zda se stěžovatel v místě
doručení zdržuje. Kdyby poštovní doručovatel učinil oznámení u p. D., jehož jméno bylo na
doručované písemnosti rovněž uvedeno, k převzetí a doručení zásilky by nepochybně došlo.
Poštovní doručovatel poskytl soudu nekompetentní informace, které byly podkladem
napadaného usnesení. Stěžovatel se tedy domnívá, že není splněna podmínka a naplněn
důvod, pro který soud řízení zastavil, tj. že žadatel o udělení azylu se nezdržuje v místě
hlášeného pobytu a jeho změnu neoznámil. Žádná změna v pobytu stěžovatele nenastala,
při doručení obsílky nebylo postupováno podle §24 zákona o azylu. Důkazem toho,
že stěžovatel a jeho zákonný zástupce na uvedené adrese bydlí, je i osobní převzetí
napadeného usnesení zákonným zástupcem přímo u krajského soudu. Stěžovatel namítá,
že v řízení došlo k vadě spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, a tato va da řízení mohla
mít vliv na rozhodnutí v meritu věci, a proto stěžovatel považuje rozhodnutí Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočka Liberec za nesprávné, a má za to, že je stiženo
nepřezkoumatelností. Stěžovatel navrhuje, aby napadené usnesené krajského soudu bylo
zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dále pak stěžovatel žádá Nejvyšší správní
soud, aby přiznal jeho stížnosti odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že se stěžovatel výslovně dovolává kasačního
důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy nepřezkoumatelnosti
spočívající v jiné vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé. Z povahy věci (kdy řízení bylo zastaveno), však vyplývá, že jediným možným
uplatnitelným důvodem je nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení ve smyslu §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že se zřetelem k obsahu
a důvodům v kasační stížnosti uplatněným, bylo třeba se zaměřit na přezkoumání zákonnosti
postupu krajského soudu při doručování soudních obsílek (písemností).
Z obsahu spisu vyplývá, že krajský soud doručoval stěžovateli prostřednictvím
poštovního doručovatele obsílku obsahující výzvu zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím
věci bez nařízení jednání, poučení o právu vznést námitku podjatosti a poučení o úředním
jazyku, ve kterém bude vedeno řízení, (čl. 9 – 11) dne 21. 7. 2006 a dne 26. 7. 2006.
V obou případech se zásilka krajskému soudu vrátila nedoručená (dne 25. 7. 2006 a dne
28. 7. 2006), přičemž jako důvod nedoručení bylo v obou případech na doručence uvedeno:
adresát neznámý. Vzhledem k tomuto dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatel
a jeho zákonní zástupci se v místě hlášeného pobytu nezdržují a změnu pobytu soudu
nehlásili. Vydal proto výše uvedené usnesení o zastavení řízení.
Podle ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže žadatel
o udělení mezinárodní ochrany se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu
neoznámil. Úkolem Nejvyššího správního soudu při přezkumu usnesení zastavujícího řízení
o žalobě v azylové věci není zjišťovat, jaké byly příčiny neúspěšného doručování obsílek
(soudních písemností) stěžovateli. Úkolem Nejvyššího správního soudu zde je posoudit,
zda krajský soud dostatečně zjistil všechny skutečnosti podstatné pro zjištění místa pobytu
stěžovatele a zda postupoval v souladu s těmito zjištěními. V posuzované věci krajský soud
konstatoval, že během řízení zjistil, že nezl. stěžovatel i jeho zákonný zástupce se v místě
hlášeného pobytu, tj. v J. n. N., V. N. č. p. x, u pana J. D. nezdržují, obsílky byly soudu
opakovaně vraceny s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý. V evidenci Ministerstva
vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky soud ověřil, že zákonní zástupci nezl.
stěžovatele změnu místa pobytu nehlásili. Soud učinil dotaz i na Krajský soud v Ostravě,
který projednává žaloby podané zákonnými zástupci nezl. stěžovatele a zjistil, že ve spisech
Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 64 Az 106/2005 a 64 Az 107/2005 jiné místo pobytu
zákonných zástupců nezl. stěžovatele než to, na které bylo soudem doručováno, uvedeno není.
Nejvyšší správní soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 2 Azs 41/2003, publikovaném
pod č. 729/2005 Sb. NSS konstatoval, že mezi soudu dostupné prostředky ke zjištění pobytu
žadatele o azyl, patří dotaz na místo pobytu žadatele u obou správních orgánů, které mají
dle zákona č. 325/1999 Sb. vést evidenci místa pobytu žadatelů o azyl (jde o Ministerstvo
vnitra a Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie). V projednávané věci krajský soud
místo pobytu žadatele o azyl ověřil pouze z dálkového přístupu do evidence žadatelů o azyl
Ministerstva vnitra, avšak neobrátil se již na Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie
za účelem zjištění aktuálního místa pobytu žadatele, resp. jeho zákonného
zástupce (zákonných zástupců), které by mohlo ověřit prostřednictvím svých regionálních
orgánů - zda se stěžovatel spolu se svými zákonnými zástupci na uvedené adrese zdržoval
či nikoliv. Krajský soud tak nevyužil veškeré své možnosti ke zjištění pobytu žadatele o azyl
a nedostatečným způsobem tím ověřil předpoklad pro možné zastavení řízení. Dle názoru
Nejvyššího správního soudu měl krajský soud možnost oslovit i orgány policie (nikoliv
jen cizinecké a pohraniční) a jejich prostřednictvím se pokusit doručit písemnost žadateli
o azyl, event. mohl k jejímu doručení využít též soudního doručovatele.
Z výše uvedeného tak vyplývá, že krajský soud nevyvinul požadované úsilí ke zjištění
místa pobytu stěžovatele k řádnému doručení písemností obsahujících výzvy a poučení soudu
a tím i ke splnění předpokladů pro zastavení řízení ve smyslu §33 písm. e) zákona o azylu.
Ostatně důkazem jeho nesprávného postupu je skutečnost, že se zákonný zástupce (otec)
stěžovatele dostavil osobně ke krajskému soudu a zde potvrdil stávající místo svého
a stěžovatelova pobytu. Soud tudíž neměl vycházet toliko z údajů na doručence, neboť podle
ustanovení §50f o. s. ř. (použitelného pro toto řízení ve smyslu ustanovení §42 odst. 5
s. ř. s.), kde jsou upraveny náležitosti doručenky, již neprohlašuje doručenku za veřejnou
listinu, na druhé straně však stanoví, že pokud není prokázán opak, považují se její údaje
za pravdivé. Pravdivost údajů v ní uvedených se však soud nepokusil ověřit způsoby výše
již popsanými.
Zastavil-li krajský soud za této procesní situace řízení podle §33 zákona o azylu,
aniž postavil na jisto, zda se žalobce na uvedené adrese zdržuje či nikoliv, a aniž ověřil
pravdivost údajů na doručence, vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu
a Nejvyššímu správnímu soudu tudíž nezbylo, než takové rozhodnutí pro nezákonnost zrušit
(§103 odst. 1 písm. e/ s. ř. s.). Ostatně obdobná problematika s obdobnými závěry byla řešena
u Nejvyššího správního soudu např. pod sp. zn. 3 Azs 58/2004 ze dne 15. 7. 2004,
či 6 Azs 125/2004 ze dne 23. 9. 2004.
Nutno pro úplnost dodat, že za této procesní situace postrádá pro nadbytečnost
své opodstatnění usnesení krajského soudu ze dne 24. 10. 2006, č. j. 58 Az 10/2006 – 17,
jímž byl nezletilému stěžovateli ustanoven opatrovník, neboť předpoklad uvedený
v ustanovení §29 odst. 3 s. ř. s. (použitého podle §64 s. ř. s.), to jest zjištění, že pobyt
nezletilého žalobce ani jeho zákonných zástupců není znám, neodpovídá skutečnosti.
V dalším řízení rozhodne krajský soud vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
S ohledem na charakter rozhodnutí o kasační stížnosti, kterým bylo řízení v důsledku
procesní vady vráceno zpět na krajský soud, nebylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu
stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §107 s. ř. s.
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení
o této kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu