ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.25.2007:78
č. j. Azs 25/2007 - 78
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Jana Dvořáka, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: V. N., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2006, č. j. 56 Az 126/2006 - 47,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2006,
č. j. 56 Az 126/2006 – 47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 21. 4. 2006, č. j. OAM-324/VL-10-ZA09-2006, rozhodl žalovaný
tak, že se žalobkyni z důvodu nesplnění podmínek §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen zákona o azylu), azyl neuděluje a že se na cizinku nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Správní orgán po provedeném řízení dospěl
k závěru, že žalobkyně neuvedla žádnou konkrétní skutečnost, z níž by vyplývalo, že byla
ve své vlasti pronásledována z důvodů taxativně uvedených v §12 písm. a) zákona o azylu,
tj. za uplatňování politických práv a svobod, nebo že by měla odůvodněnou obavu
z pronásledování pro některý z důvodů vyjmenovaných v ust. §12 písm. b) téhož zákona.
Neshledal podmínky pro udělení azylu ve smyslu §13 a §14 zákona o azylu a dospěl
též k závěru, že žadatelka nenáleží k osobám ohroženým skutečnostmi, zakládajícími
překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
V žalobě doručené krajskému soudu v Brně dne 26. 4. 2006 žalobkyně uvedla,
že s napadeným rozhodnutím žalovaného nesouhlasí, pro což má vážné důvody,
jelikož se účastnila předvolební kampaně prezidenta Ukrajiny a poté se při volbě poslanců
přidala ke „Straně regionů“ , byla morálně ponížena, zastrašena a vystavena fyzické odplatě,
když jí byl zapálen byt a čelila neustálým výhrůžkám a urážkám po telefonu.
Poté co se obrátila na policii, nedostala žádnou odpověď, policie je zkorumpovaná a nutila
ji aby stáhla své oznámení, což odmítla. Po zapálení bytu bylo jedinou záchranou utéci
a požádat o politický azyl, protože situace na Ukrajině je nestabilní a demokracie
tam neexistuje. Žalobkyně žádala Krajský soud o zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného.
Usnesením ze dne 11. 5. 2006, č. j. 56 Az 126/2006 – 17, vyzval Krajský soud v Brně
žalobkyni, aby ve lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení usnesení doplnila a upřesnila své podání
tak, aby z něho bylo zřejmé, kým je podepsáno a datováno, den doručení
nebo jiného oznámení rozhodnutí správního orgánu žalobkyni, označení výroků rozhodnutí,
které žalobkyně napadá, označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroku rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhuje
provést, uvedla návrh výroku rozsudku, s tím, že podání musí být předloženo s potřebným
počtem stejnopisů a příloh. Žalobkyně byla poučena, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě
vyhověno, soud řízení o tomto podání odmítne. V odůvodnění usnesení pak krajský soud
vyložil, jaké jsou náležitosti žaloby ve smyslu §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s., a sdělil
žalobkyni, že její podání, jímž se domáhá přezkumu rozhodnutí správního orgánu,
tyto náležitosti neobsahuje; proto ji soud vyzývá k doplnění a upřesnění žaloby v souladu
s §37 odst. 5 s. ř. s. a poučuje ji v souladu s týmž ustanovením o následcích nevyhovění
výzvě.
Žalobkyně na tuto výzvu krajského soudu nereagovala. Krajský soud v Brně
poté žalobu usnesením ze dne 31. 8. 2006, č. j. 56 Az 126/2006 - 25, odmítl a rozhodl dále,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení
konstatoval, že podáním ze dne 24. 4. 2006 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí
žalovaného. Uvedla, že má vážné důvody k podání žádosti o udělení azylu,
neboť se zúčastnila předvolební kampaně prezidenta Ukrajiny, a když předvolební kampaň
přešla do nové fáze - volby poslanců, přidala se ke „Straně regionů“, byla morálně ponížena,
zastrašena, vystavena fyzické odplatě. Dále uvedl, že žalobkyně byla usnesením ze dne
11. 5. 2006 vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnila
a upřesnila své podání ze dne 24. 4. 2006 v rozsahu blíže specifikovaném v obsahu
tohoto usnesení. Žalobkyně byla poučena ve smyslu ust. §37 odst. 5 s. ř. s.
a zároveň upozorněna na to, že pokud neodstraní ve stanovené lhůtě vady, jejichž odstranění
soud nařídil a jež brání věcnému vyřízení podání, bude citované podání žalobkyně usnesením
odmítnuto. Žalobkyně usnesení ze dne 11. 5. 2006 převzala dne 22. 6. 2006 a nejenom,
že v dané lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení tohoto usnesení nedoplnila a neupřesnila
své podání, ale neučinila tak ani do dne rozhodnutí soudu, tj. do 31. 8. 2006. Krajský soud
poté citoval ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žalobkyně neodstranila
uvedené vady a proto nelze v řízení pro tento nedostatek pokračovat.
Ve včas podané kasační stížnosti ze dne 21. 9. 2006 uvedla žalobkyně
(dále též jen „stěžovatelka“), že její kasační stížnost směřuje proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 56 Az 126/2006 - 25, jímž uvedený soud odmítl její podání
ze dne 24. 4. 2006, kterým se domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného o neudělení
azylu. Odkázala na důvody kasační stížnosti tak, jak jsou uvedeny v §103 odst. 1 písm. a)
až d) s. ř. s. a předně namítala, že Krajský soud v Brně posoudil věc v rozporu s platným
právním řádem a že i předchozí orgány, které rozhodovaly o její žádosti, jednaly v rozporu
se zákonem o azylu. Zdůraznila, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky
a následného odjezdu na Ukrajinu, kde jí hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů.
Vyslovila přesvědčení, že ze strany příslušných orgánů, jež rozhodovaly o její žádosti, došlo
k porušení právních předpisů, když tato žádost nebyla projednána zákonným způsobem tak,
aby nedošlo k porušení práv upravených v zákoně o azylu. Žádala proto též Nejvyšší správní
soud ve smyslu §107 s. ř. s. o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s tím,
že současný stav řízení jí může přivodit značnou újmu na právech za situace, kdy by byla
nucena vycestovat na Ukrajinu. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud vydal rozsudek,
kterým zruší napadené usnesení Krajského soudu v Brně a věc vrátí tomuto soudu
k dalšímu řízení. Požádala o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů
a o přibrání tlumočníka.
Krajský soud v Brně následně zaslal stěžovatelce formulář - potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech, pro posouzení důvodnosti stěžovatelčiny žádosti
o ustanovení právního zástupce, a to zároveň s výzvou, aby jej do 15 dnů ode dne doručení
výzvy vrátila soudu pravdivě vyplněný. Tato výzva byla stěžovatelce doručena dne
2. 10. 2006. Krajský soud v Brně v uvedené výzvě dále stěžovatelku vzhledem k tomu,
že bydlela na soukromé adrese P. 5, L. 842/14, vyzval, aby sdělila jakým způsobem a v jaké
výši platí nájem ubytovateli či pronajímateli a jak si opatřuje finanční prostředky na svou
výživu a ošacení a aby tato skutková tvrzení doložila listinnými důkazy. Krajský soud ve
výzvě stěžovatelku poučil, že nesplní-li v dané lhůtě požadavky ve výzvě uvedené, soud
návrh na ustanovení právního zástupce zamítne.
Stěžovatelka dne 3. 10. 2006 zaslala soudu vyplněný (v podstatě u jednotlivých rubrik
proškrtaný) formulář – potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech,
v němž uvedla pouze, že není zaměstnána, protože má zlomený prst a že bydlí spolu s českým
kamarádem, který ji poskytuje finanční pomoc.
Krajský soud v Brně dne 4. 10. 2006 stěžovatelku s ohledem na skutečnost,
že ve formuláři - potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedla,
že má zlomený prst a proto nepracuje, a že bydlí u českého kamaráda, který ji poskytuje
finanční pomoc, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení této výzvy k informacím
z formuláře o osobních, majetkových a výdělkových poměrech doplnila kopii zdravotní
dokumentace prokazující, že má zlomený prst, jméno osoby, která stěžovatelce poskytuje
finanční pomoc, výši nájmu, který platí za ubytování a čestné prohlášení osoby,
která stěžovatelce poskytuje finanční pomoc o této skutečnosti. Zároveň ji vyzval
aby v případě že odmítá výše uvedené skutečnosti sdělit, předložila ve lhůtě do 15 dnů
ode dne doručení výzvy plnou moc udělenou advokátovi k zastupování stěžovatelky v řízení
o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem a poučil ji, že pokud výzvu nesplní,
krajský soud její návrh na ustanovení právního zástupce zamítne. Tato výzva krajského soudu
byla uložena na poště (P.) dne 6. 10. 2006 poté, kdy stěžovatelka nebyla zastižena poštovní
doručovatelkou v místě svého pobytu. Stěžovatelka předmětnou výzvu osobně převzala dne
16. 10. 2006, což potvrdila vlastnoručním podpisem na doručence, která je založena ve spisu.
Na uvedenou výzvu stěžovatelka reagovala přípisem, který byl krajskému soudu
doručen dne 2. 11. 2006, ve kterém stěžovatelka uvedla, že bydlí u sestry, která ji poskytuje
veškerou pomoc, za ubytování platí 1000 Kč, nemá možnost nostrifikovat svůj diplom,
a proto těžko shání práci, snaží se studovat češtinu. Sestra stěžovatelky neví, jakým způsobem
by tuto situaci mohla potvrdit. Zlomený prst už má zahojený, ale zdravotní dokumentaci
nemá, protože nemohla najít doktora a musela si prst léčit sama. Stěžovatelka opět požádala
o ustanovení zástupce a tlumočníka, protože nezná české zákony a navíc mluví špatně česky.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 11. 2006, č. j. 56 Az 126/2005 – 47, zamítl
návrh stěžovatelky ze dne 21. 9. 2006 na ustanovení zástupce a vyzval ji, aby ve lhůtě 15 dnů
od doručení tohoto usnesení odstranila nedostatek svého podání (kasační stížnosti) ze dne
21. 9. 2006 spočívající v tom, že stěžovatelka není zastoupena advokátem, ačkoliv sama nemá
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie
a nevyhoví-li stěžovatelka této výzvě ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítne. V odůvodnění krajský soud konstatoval, že stěžovatelka mu zaslala
pouze vyplněný formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne
3. 10. 2006, ve kterém krajskému soudu sdělila, že nemá příjmy z pracovního
(obdobného poměru), není zaměstnána proto, že má zlomený prst, nemá příjmy z dohod
o pracích konaných mimo pracovní poměr, příjmy z podnikání a z jiné samostatně výdělečné
činnosti, ani příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení, nemá další příjmy ani osobní
majetek, výdělkové poměry manžela neuvedla, neboť je svobodná, dále sdělila, že nemá
vyživovací povinnosti ani závazky a bydlí s českým kamarádem, který ji poskytuje finanční
pomoc. Tato svá tvrzení však stěžovatelka neprokázala žádnými listinnými důkazy,
navíc soudu nesdělila, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli či pronajímateli.
Proto byla krajským soudem výzvou ze dne 4. 10. 2004 opětovně vyzvána, aby ve lhůtě
15 dnů ode dne doručení této výzvy svoje sdělení ohledně osobních, majetkových
a výdělkových poměrů doplnila: a) zdravotní dokumentací prokazující, že má zlomený prst,
b) jménem osoby, která jí poskytuje finanční pomoc a c) čestným prohlášením osoby,
která jí poskytuje finanční pomoc, o této skutečnosti. Tato výzva byla stěžovatelce doručena
fikcí podle ust. §50c odst. 4 o. s. ř. dne 9. 10. 2006. Stěžovatelka však na tuto dodatečnou
výzvu reagovala podáním podaným na poštu až dne 1. 11. 2006, tedy po uplynutí 15ti denní
lhůty (posledním dnem lhůty byl 24. 10. 2006), tudíž v zákonné lhůtě dostatečně neprokázala,
že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení
právního zástupce a nesplnila tak jednu z podmínek pro ustanovení právního zástupce.
Protože byl návrh stěžovatelky na ustanovení právního zástupce zamítnut, kasační stížnost
nelze předložit k projednání a rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu v Brně,
neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem, jak jí to ukládá ust. §105 odst. 2 s. ř. s.
Podání kasační stížnosti podle hlavy třetí, dílu prvního s. ř. s., předpokládá povinné
zastoupení stěžovatele advokátem, což neplatí pouze v případě, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo ho zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Brně dne 15. 11. 2006 se stěžovatelka
domáhá zrušení uvedeného usnesení soudu ze dne 2. 11. 2006. V kasační stížnosti uvádí,
že s tímto usnesením nesouhlasí, protože v průběhu azylového řízení se několikrát změnil
azylový zákon, a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost prostudovat
tyto změny. Stěžovatelka cituje článek 37 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod,
ust. §17 zákona č. 71/1967 Sb. o správní řízení (správní řád) a uvádí, že dostala poučení
o svých procesních právech a povinnostech, ale nebyla jí dána možnost spojit se s advokátem.
Bylo porušeno její právo na tlumočníka zakotvené v čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv
a svobod. Dále stěžovatelka uvedla, že nemluví a špatně rozumí česky a vzhledem
k tomu byla přítomnost tlumočníka od samého počátku řízení nutná, ale tlumočník ji nebyl
poskytnut. Byly porušeny §§3, 4, 14, 15 a 17 správního řádu. Stěžovatelka se domáhá
ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů a tlumočníka do ukrajinského
jazyka a opětovného zaslání formuláře potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků. Dále žádá o odklad vykonatelnosti
napadaného rozhodnutí.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatelky ze dne 21. 9. 2006
konstatoval, že ke kasační stížnosti stěžovatelky s návrhem na přiznání odkladného účinku
ze dne 14. 11. 2006 proti usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 56 Az 126/2006 – 47, ze dne
2. 11. 2006, kterým byl stěžovatelce zamítnut návrh na ustanovení právního zástupce
se nebude vyjadřovat.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila
stěžovatelka v kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného
ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
K otázce přípustnosti této kasační stížnosti Nejvyšší správní soud podotýká, že v řízení
u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí
návrhu na ustanovení zástupce žalobce není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti
nedostatek právního zastoupení (shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 6 Azs 27/2004, ze dne 28. 4. 2004).
Nejvyšší správní soud dovodil podle obsahu kasační stížnosti, že se stěžovatelka
dovolává stížnostních důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky (splnění podmínek pro ustanovení právního
zástupce) soudem v předcházejícím řízení, resp. jiné vady řízení před soudem spočívající
v odmítnutí přihlédnout při posuzování žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupcem
ke všem předloženým podáním.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace uvedeného
zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny
dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Podle judikatury Nejvyššího správního
soudu je povinnost doložit nedostatek prostředků jednoznačně na účastníkovi řízení, aby soud
mohl posoudit, jsou-li splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední
povinnosti nezjišťuje (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, uveřejněné pod č. 537/2005 Sb. NSS). Řízení o kasační stížnosti
je specifické potud, že zastoupení advokátem je zde povinné podle ust. §105 odst. 2 s. ř. s.,
takže při posuzování návrhu účastníka na ustanovení zástupce není třeba se zabývat
zjišťováním druhé podmínky výše citovaného zákonného ustanovení tj. potřeby ochrany zájmů
tohoto účastníka, když tato potřeba je dána přímo ze zákona.
Ze spisu Krajského soudu v Brně je zjevné, že tomuto soudu bylo dne 4. 10. 2006
doručeno k jeho výzvě stěžovatelkou vyplněné potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků. V něm stěžovatelka jednotlivé
rubriky, kde jsou formulovány dotazy na příjmy z výdělečné či jiné činnosti proškrtala
a uvedla, že není zaměstnána z důvodu že má zlomený prst a že bydlí spolu s českým
kamarádem, který ji poskytuje finanční pomoc. Na základě výzvy Krajského soudu v Brně
ze dne 4. 10. 2006 stěžovatelka uvedla v jaké výši (1000 Kč) a z jakých prostředků
(z prostředků sestry, která ji poskytuje veškerou pomoc) platí nájem ubytovateli
či pronajímateli a jak si opatřuje finanční prostředky na svou výživu (neopatřuje, neboť těžko
shání práci, nemá možnost nostrifikovat svůj diplom, snaží se studovat češtinu).
Krajský soud ji zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil, což odůvodnil tím,
že stěžovatelka reagovala na druhou výzvu soudu po uplynutí 15ti denní lhůty a neprokázala
tedy dostatečně v zákonné lhůtě, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, resp. pro ustanovení právního zástupce, když k obsahu rekce na výzvu nebylo
již možno pro opožděnost přihlédnout. Nejvyšší správní soud má za to, že krajský soud zvolil
příliš formální až formalistický přístup. Již ve svém rozhodnutí ze dne 26. 10. 2004,
sp. zn. 2 Azs 117/2004, publikovaném pod č. 648/2005 Sb. NSS, zdejší soud konstatoval,
že jestliže účastník řízení doplní své podání sice po lhůtě stanovené soudem k tomuto doplnění,
avšak ještě předtím, než soud ve věci rozhodl, nejsou bez dalšího splněny podmínky
pro odmítnutí návrhu podle §37 odst. 5 s. ř. s. Lhůta 15 dnů stanovená ve výzvě krajského
soudu k doplnění osobních, majetkových a výdělkových poměrů stěžovatelky byla soudem
stanovenou lhůtou a nikoli zákonnou lhůtou, jak v odůvodnění usnesení o neustanovení
zástupce uvedl krajský soud. Krajský soud v Brně tak pochybil, když k doplnění nepřihlédl.
Na tom nic nemění ani ta skutečnost, že uvedené doplnění bylo krajskému soudu doručeno dne
2. 11. 2006, tedy ve stejný den, kdy krajský soud vydal usnesení o neustanovení zástupce.
Uvedený soud si totiž byl tohoto doplnění prokazatelně vědom, když na něj výše uvedeným
způsobem odkázal v odůvodnění svého usnesení ze dne 2. 11. 2006.
Tímto přístupem soud stěžovatelce de facto odepřel právo na právní pomoc zakotvené
mj. v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „každý má právo na právní
pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku
řízení“. Podrobnosti pro to, za jakých podmínek je možné účastníku řízení ve správním
soudnictví ustanovit zástupce, stanoví výše již citované ust. §35 odst. 8 s. ř. s.
Jelikož nezastoupení stěžovatelky advokátem by mělo v řízení o původně podané
kasační stížnosti ze dne 21. 9. 2006 následek v podobě jejího odmítnutí podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že postupem krajského soudu
při rozhodování o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti došlo k pochybení,
jímž bylo stěžovatelce upřeno výše zmíněné ústavním pořádkem chráněné právo na právní
pomoc.
Stěžovatelka tedy dle názoru Nejvyššího správního soudu dostatečným
způsobem předestřela skutečnosti, na základě kterých bylo možno posoudit, zda splňuje
podmínky pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce a krajský soud měl
tudíž její žádost věcně projednat.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že nemůže v žádném případě souhlasit
se závěrem krajského soudu uvedeném v odůvodnění napadeného usnesení o neustanovení
zástupce ze dne 2. 11. 2006, kde krajský soud uvedl, že protože byl návrh stěžovatelky
na ustanovení právního zástupce zamítnut, kasační stížnost nelze předložit k projednání
a rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, neboť stěžovatelka není zastoupena
advokátem, jak jí to ukládá ust. §105 odst. 2 s. ř. s. Ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. vskutku
stanoví pro řízení o kasační stížnosti povinné zastoupení stěžovatele advokátem, to neplatí,
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie. Toto ustanovení však nelze vykládat tak, že pokud stěžovatel není zastoupen
advokátem, nelze jeho kasační stížnost předložit k projednání a rozhodnutí Nejvyššímu
správnímu soudu, neboť nezastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti je pouze vadou
kasační stížnosti, stejně tak jako např. její opožděnost a jakákoliv vada kasační stížnosti
nemůže být nikdy důvodem pro její nepředložení Nejvyššímu správnímu soudu
k jejímu posouzení a rozhodnutí o ní, neboť takovýmto postupem by byl stěžovatel zkrácen
o právo na přístup k soudu.
Námitky stěžovatelky týkající se neustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
shledal Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů důvodnými, a proto mu nezbylo,
než napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušit (§110 odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátit
k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu tedy nyní bude,
aby řádně posoudil majetkové poměry stěžovatelky a rozhodl o ustanovení právního zástupce
stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti.
Nad rámec potřebného odůvodnění nutno k žádosti stěžovatelky, aby jí byl pro řízení
před krajským soudem ustanoven tlumočník dodat, že v dané věci je třeba vycházet
na základě §64 s. ř. s. z ustanovení §18 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
podle kterého účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka,
jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Bude na krajském soudu, aby se v dalším řízení
žádostí stěžovatelky z tohoto pohledu zabýval.
Obecnou námitku stěžovatelky uplatněnou v kasační stížnosti, v níž akcentuje
porušení ustanovení správního řádu, shledal Nejvyšší správní soud bezpředmětnou,
neboť v řízení před krajským soudem se uplatňují procesní postupy dané soudním řádem
správním (potažmo ve smyslu ust. §64 uvedeného zákona též občanským soudním řádem)
a nikoli postupy podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, takže k porušení ustanovení
tohoto zákona krajským soudem nemohlo dojít.
S ohledem na charakter rozhodnutí o kasační stížnosti, kterým bylo řízení v důsledku
vad rozhodnutí vráceno zpět na krajský soud, nebylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu
stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §107 s. ř. s.
V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti podle §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu