ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.30.2007
sp. zn. 4 Azs 30/2007 - 102
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Ludmily Valentové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: S. B., zast. JUDr. Pěvou Skýbovou,
advokátkou, se sídlem Brno, Bartošova 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 24. 10. 2006, č. j. 56 Az 28/2006 - 50, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 9. 2007,
č. j. 56 Az 28/2006 - 98, a o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna zástupkyni stěžovatelky JUDr. Pěvě Skýbové, advokátce, se s t a n o v í
ve výši 5712 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně
domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-2284/VL-20-ZA-03-2005, ze dne
11. 1. 2006, jímž byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), tedy z důvodu,
že neuváděla skutečnosti svědčící o tom, že mohla být vystavena pronásledování.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností od 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou
kasační stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu;
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotněprávní
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud
není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační
stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nezákonnost rozhodnutí správního orgánu
způsobenou tím, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, neboť důkazy,
které si opatřil, nebyly úplné. Tímto porušil podle jejího názoru ustanovení §3 odst. 4, §32
odst. 1, 34 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a v důsledku
toho nesprávně posoudil její žádost o azyl. Stěžovatelka totiž tvrdí, že je v zemi svého původu
ohrožena na životě a nemá se kam obrátit o pomoc, protože stát „takové poměry“
(stěžovatelka nespecifikovala, jaké poměry má na mysli) trpí a podporuje je. Odvolává
se na čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v této souvislosti
i na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Cruz Varas a Vilvarajah z roku
1991, týkající se vyhoštění. Dovolává se též čl. 53 Příručky postupů a kritérií pro určování
právního postavení uprchlíků, která byla vydána Vysokým komisařem OSN v roce 1992,
z něhož volně cituje: „Může se stát, že žadatel byl podroben různým opatřením, která sama
o sobě nepředstavují pronásledování (např. různým formám diskriminace), ale jsou spojena
s dalšími zápornými faktory (obecné ovzduší nejistoty v zemi původu). V těchto situacích
mohou různé aspekty ve svém součtu vyvolat určitý efekt, který může logicky opravňovat
k tvrzení o opodstatněnosti pronásledování na kumulativním základě“.
V doplnění kasační stížnosti učiněném prostřednictvím ustanovené zástupkyně z řad
advokátů pak stěžovatelka opakuje, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav
a dále uvádí, že nepřihlédl k vážnému nebezpečí ohrožení života stěžovatelky v souvislosti
s politickou angažovaností jejího otce. Stěžovatelka také čelila vážnému nebezpečí,
když agresivní vymahači požadovali po jejím otci splacení dluhu, přičemž nebylo možno
obrátit se na policii.
K námitce týkající se porušení vyjmenovaných ustanovení správního řádu,
tedy především obecně zásady materiální pravdy se zdejší soud již mnohokráte vyslovil,
např. v rozsudku sp. zn. 4 Azs 358/2005, www.nssoud.cz, či rozsudku sp. zn. 4 Azs 451/2005,
www.nssoud.cz. S touto otázkou, kterou lze rovněž nazírat jako povinnost správního orgánu
zjišťovat skutkové okolnosti, se Nejvyšší správní soud dále již dostatečně vypořádal
také např. v rozsudku ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 – 59, nebo v rozsudku ze dne
18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 – 41, oba dostupné na www.nssoud.cz. V citovaných
rozhodnutích dospěl zdejší soud především k závěru, že správní orgán má povinnost zjišťovat
skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu pouze tehdy,
jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené.
V opačném případě postupuje správní orgán v souladu se zněním zákona tak, že předmětnou
žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) téhož zákona zamítne.
V posuzovaném případě ze spisu správního orgánu je zjevné, že žalobkyně
jako důvody své žádosti o azyl uváděla, že si její otec od blíže neurčeného subjektu půjčil
peníze, a když je nevrátil, nějací muži vyhrožovali jemu, stěžovatelce i jejím sourozencům.
Stěžovatelka na otcovo naléhání opustila zemi původu. V žalobě pak stěžovatelka uvedla,
že se později dověděla, že peníze byly otci poskytnuty v souvislosti s podporou Janukovyčovy
politické strany Strana regionů a poté, co stěžovatelčin otec přestal souhlasit se stanovisky
této strany, je nucen peníze vrátit. K tomu zdejší soud uvádí, že tvrzený nátlak na otce
a jeho rodinu ovšem nebyl zapříčiněn důvody pro azylové řízení významnými,
tedy pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální
skupině či pro zastávané politické názory, když podstatou věci je poskytnutí peněžních
prostředků a jejich vymáhání zpět. Stěžovatelkou tvrzené skutečnosti proto spadají do okruhu
problémů se soukromými osobami. S problematikou vyhrožování ze strany soukromých osob
se Nejvyšší správní soud již dostatečně vypořádal např. ve svém rozsudku ze dne
18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 – 49, nebo v rozsudku ze dne 29. 11. 2006,
č. j. 4 Azs 34/2006 – 75, oba na www.nssoud.cz. V daném případě politický systém v zemi
původu stěžovatelky podle všech dostupných informací občanům poskytuje možnost domáhat
se ochrany svých práv u státních orgánů ve standardní míře a stěžovatelka v řízení o udělení
azylu tuto skutečnost nijak přesvědčivě nevyvrátila. Ze správního spisu naopak zdejší soud
zjistil, že stěžovatelka sama se na policii či na jiné příslušné mocenské orgány v zemi původu
nikdy neobrátila. Z toho je zřejmé, že všech reálně dostupných prostředků k dosažení ochrany
svých práv u státních orgánů ani efektivně nevyužila. Aby bylo možné shledat absenci státní
ochrany před chováním vymahačů dluhů, musela by stěžovatelka vyčerpat všechny reálně
dostupné prostředky ochrany, což se v daném případě nestalo (srov. např. rozsudek ze dne
22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 - 41, www.nssoud.cz).
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační
stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V situaci, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem
již nezabýval, nehledě na to, že odkladný účinek nastává podáním kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní
ochrany (dříve: azylu) přímo ze zákona – §32 odst. 5 zákona o azylu.
Stěžovatelka dále požadovala „veřejné projednání“ věci a ustanovení tlumočníka
do ukrajinského jazyka. Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázka ustanovení tlumočníka
by se stala aktuální v případě, že by ve věci bylo nařízeno jednání. Podle ustanovení §109
odst. 1 s. ř. s. o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k projednání kasační stížnosti
jednání. Podle názoru zdejšího soudu předložený spis obsahuje dostatek informací pro to,
aby bylo možno ve věci rozhodnout. Nařízení ústního jednání se proto jevilo jako nadbytečné
a v daném případě by odporovalo zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení (procesní
ekonomie).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Odměna zástupkyni stěžovatelky JUDr. Pěvě Skýbové, advokátce, která byla
stěžovatelce ustanovena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2007,
č. j. 56 Az 28/2006 – 70, byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava
zastoupení včetně první porady s klientem a písemné podání soudu ve věci samé spočívající
v doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“)]. Za tyto úkony náleží zástupkyni stěžovatelky
odměna ve výši 2 x 2100 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu a dále režijní paušál
ve výši 2 x 300 Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupkyně stěžovatelky doložila,
že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto podle §35 odst. 8 s. ř. s. se její odměna zvyšuje
o částku odpovídající této dani, která činí 19 % z částky 4800 Kč, tj. 912 Kč. Zástupkyni
stěžovatelky bude vyplacena částka ve výši 5712 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu