ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.64.2007
sp. zn. 4 Azs 64/2007 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: T. Q. C., zas. Mgr. Markem Sedlákem,
advokátem, se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, v o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 15. 2. 2007, č. j. 60 Az 136/2005 - 22, a o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě shora označeným napadeným rozsudkem, zamítl žalobu,
jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2005, č. j. OAM-
1924/VL-07-05-2005, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného byla žádost žalobkyně o udělení azylu
zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), tedy proto, že neuváděla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla
být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností od 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou
kasační stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu;
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotněprávní
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud
není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační
stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatelka v kasační stížnosti konstatovala, že ji podává z důvodů podle §103
odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Dále uvedla, že žalovaný ani soud nezkoumal, zda v jejím případě
nejsou dány důvody pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Stěžovatelka
rovněž namítla, že samotný obsah pohovoru svědčí o tom, že správní orgán již při sepisování
protokolu účelově postupoval tak, aby mohl žádost jako zjevně nedůvodnou zamítnout;
pohovor byl veden pouze za účelem utvrzení stěžovatelky v tom, že důvodem žádosti
o udělení azylu jsou výhradně ekonomické podmínky v zemi původu.
K námitce týkající se zkoumání důvodů pro udělení humanitárního azylu za situace,
kdy žádost o udělení azylu je shledána zjevně nedůvodnou, se Nejvyšší správní soud
již mnohokrát vyjádřil: V případě zamítnutí žádosti o udělení azylu pro její zjevnou
nedůvodnost je nadbytečné posuzovat, zda stěžovatel splňuje důvody pro udělení
humanitárního azylu. Předpokladem pro udělení azylu podle ustanovení §14 zákona o azylu
je totiž skutečnost, že v řízení o udělení azylu nebyl zjištěn důvod pro udělení azylu
podle ustanovení §12 téhož zákona, což znamená, že správní orgán věcně posuzoval splnění
podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. V případě stěžovatelky
však tento předpoklad naplněn nebyl, neboť její žádost byla zamítnuta a ustanovení §12
zákona o azylu nebylo užito. K tomu lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního
soudu sp. zn. 1 Azs 8/2003, www.nssoud.cz, sp. zn. 4 Azs 203/2005, www.nssoud.cz,
či sp. zn. 4 Azs 137/2006, www.nssoud.cz.
Také ohledně druhé námitky již zdejší soud vícekrát judikoval. Povinnost správního
orgánu zjistit úplně a přesně skutečný stav věci je limitována tvrzeními žadatele o azyl,
což Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 26. 2. 2004,
č. j. 5 Azs 50/2003 - 47, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, www.nssoud.cz. K tomu zde Nejvyšší správní soud dodává, že žádost
stěžovatelky o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu. Stěžovatelka v průběhu správního řízení uvedla, že ve vlasti
má ekonomické problémy, chce žít v České republice a podnikat zde. Jiné důvody
stěžovatelka v řízení před žalovaným ani před soudem netvrdila. V rozsudku ze dne
18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003-42, www.nssoud.cz, pak Nejvyšší správní soud vyslovil,
že správní orgán není povinen hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o azyl uvedl
jako důvody, pro které o azyl žádá. Uvedl-li v řízení před správním orgánem pouze důvody
ekonomické, nemůže účinně v řízení o kasační stížnosti namítat [§103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.], že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav, když nezjišťoval důvody jiné,
žadatelem v řízení před správním orgánem neuváděné.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační
stížnosti netvrdila, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V situaci, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem
již nezabýval, nehledě na to, že odkladný účinek nastává podáním kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní
ochrany (dříve: azylu) přímo ze zákona – §32 odst. 5 zákona o azylu.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu