ECLI:CZ:NSS:2007:5.AFS.45.2007:42
sp. zn. 5 Afs 45/2007 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci
žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem
Velká hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 1. 3. 2007, č. j. 59 Ca 130/2006
- 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci
(dále jen „krajský soud“), kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na osvobození od soudních
poplatků a návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutím
žalovaného č. j. 13831/06-1400, č. j. 13835/06-1400 a č. j. 13839/06-1400 ze dne 15. 8. 2006.
V projednávané věci stěžovatelka poté, co ji krajský soud vyzval k zaplacení soudního
poplatku ve výši 2000 Kč, požádala dne 28. 2. 2007 o osvobození od soudních poplatků
a současně o ustanovení právního zástupce. V žádosti stěžovatelka odkázala na vyplněné
potvrzení o jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrech, doručené soudu dne
13. 2. 2007.
V potvrzení stěžovatelka uvedla, že nemá příjmy z pracovního poměru, nemá žádné
příjmy z prací konaných mimo pracovní poměr a nepobírá žádné dávky z hmotného
a sociálního zabezpečení. Jako příjem z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti
za rok 2005 uvedla stěžovatelka částku ve výši 54 195 Kč, jako příjem z kapitálového
majetku podle §8 zákona o daních z příjmů za rok 2005 částku 134 Kč. Stěžovatelka
v potvrzení neuvedla žádný osobní majetek, z potvrzení nevyplývá, že by měla vyživovací
povinnosti nebo dluhy. K jiným okolnostem, které by mohly mít na osvobození uvedla,
že ustanovení zástupce je nezbytné z důvodu potřeby řádné ochrany jejich práv v řízení,
které klade vysoké nároky na odbornou způsobilost a zdatnost.
Krajský soud s odkazem na ustanovení §35 odst. 7 a §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), konstatoval, že „vzhledem
k celkovým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům žalobkyně a zejména
k přihlédnutí k výši soudního poplatku nelze učinit závěr, že by nepřiznání osvobození
od soudního poplatku znemožnilo žalobkyni uplatňovat své právo u soudu. Žalobkyně
dostatečným způsobem nedoložila, že nemá dostatečné prostředky.“
Zároveň krajský soud stěžovatelku poučil, že proti usnesení nejsou přípustné opravné
prostředky.
Proti usnesení stěžovatelka i před výše uvedené poučení podala kasační stížnost.
V kasační stížnosti stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost napadeného
usnesení, neboť dle jejího názoru z odůvodnění usnesení není zřejmé, na základě
kterých konkrétních informací poskytnutých stěžovatelkou krajský soud dospěl k závěru,
že stěžovatelka podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
nesplňuje. Stěžovatelka má za to, že ustanovení zástupce je třeba k ochraně jejích práv,
neboť na podkladě žalobou napadených rozhodnutí ji hrozí exekuce pro částku 30 000 Kč.
Stěžovatelka soudu prokázala, že nemá dostatečné finanční prostředky, když v době
17 formuláře vykázala příjem 54 195 Kč ročně. Sama tato částka ročního příjmu
je dle stěžovatelky dostatečným důvodem pro přiznání osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce. Pokud soud považoval údaje poskytnuté stěžovatelkou za neúplné, měl
tuto vyzvat k doplnění. Proti usnesení by měl být dle stěžovatelky i přes opačné poučení
soudu, opravný prostředek. Stěžovatelka navrhuje napadené usnesení zrušit s tím, že návrhu
na osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce se vyhovuje. Zároveň
žádá o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského
soudu v mezích stěžovatelkou uplatněných námitek a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Nejprve je třeba zabývat se otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti,
když krajský soud v napadeném usnesení stěžovatelku poučil, že proti usnesení nejsou
opravné prostředky přípustné. Předmětné poučení je chybné.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na svůj rozsudek ze dne 30. 9. 2003,
č. j. 1 Azs 5/2003 - 47, dle kterého „proti rozhodnutí správního soudu o zamítnutí žádosti
o ustanovení zástupce soudem je kasační stížnost přípustná; nejde o rozhodnutí, jímž se pouze
upravuje vedení řízení.“ Nesprávné poučení krajského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí
není přípustná kasační stížnost, nemůže založit nepřípustnost podané kasační stížnosti.
Podmínka přípustnosti podané kasační stížnosti je v projednávané věci splněna
a dále se Nejvyšší správní soud zabýval posouzením, zda byla kasační stížnost podána včas.
Dle §106 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) musí
být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné
usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost se podává u soudu, který napadené
rozhodnutí vydal; lhůta je zachována též tehdy, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího
správního soudu (§106 odst. 4 s. ř. s.).
Dle ustanovení §46 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), na jehož použití odkazuje ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s., nebyla-li fyzická
osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném
místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží. Jinou
písemnost doručující orgán doručí vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané
na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná a souhlasí s tím, že mu písemnost
odevzdá; není-li možno ani takto doručit, písemnost uloží. Bez předchozího pokusu
o doručení písemnosti na adresu uvedenou v odstavci 1 lze písemnost uložit,
jestliže o to fyzická osoba předem písemně požádá doručující orgán a jestliže podpis
na žádosti byl úředně ověřen.
Dle ustanovení §50c odst. 4 o. s. ř. nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů
nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení,
považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl;
to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§50d odst. 1) nebo bylo-li uložení
písemnosti neúčinné.
Dle doručenky založené na listu č . l. 28 spisu, bylo napadené usnesení stěžovatelce
ve smyslu ustanovení §50c odst. 4 o. s. ř. doručeno fikcí v pondělí dne 19. 3. 2007 (uloženo
na poště ve čtvrtek dne 15. 3. 2007, poslední den třídenní lhůty připadl na neděli, a proto fikce
doručení nastala až nejbližší pracovní den 19. 3. 2007) a to přesto, že si zásilku stěžovatelka
fyzicky vyzvedla dne 30. 3. 2007. K uplatnění fikce doručení odkazuje Nejvyšší správní soud
na svůj rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 1 Azs 26/2004 - 356, dle kterého „jsou-li splněny
zákonem stanovené podmínky (§46 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.),
pak náhradní doručení zcela nahrazuje doručení skutečné a zákon s ním spojuje totožné
následky. V případě zásilek určených do vlastních rukou tak v den následující po uplynutí
posledního dne desetidenní úložné lhůty začínají běžet procesní lhůty (zde dvoutýdenní lhůta
k podání kasační stížnosti). Je lhostejné, zda stěžovatel kdykoli později rozhodnutí převezme,
neboť na běh již započaté lhůty to nemá vliv.“
Bylo-li v dané věci usnesení krajského soudu stěžovatelce doručeno v pondělí
19. 3. 2007, počala ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. běžet lhůta k podání kasační
stížnosti v úterý 20. 3. 2007 a skončila uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty, tedy v pondělí 2. 4. 2007 (§40 odst. 2 s. ř. s.). Ve smyslu
ustanovení §10 odst. 3 a §106 odst. 2 a §40 s. ř. s. tak posledním dnem pro podání kasační
stížnosti, tj. pro předání této stížnosti soudu nebo její zaslání prostřednictvím držitele poštovní
licence, popř. zvláštní poštovní licence anebo předání orgánu, který má povinnost ji doručit,
bylo v daném případě pondělí 2. 4. 2007. Kasační stížnost byla krajskému soudu doručena
faxem dne 20. 4. 2007, písemně doplněna 23. 4. 2007. V případě, že by stěžovatelka byla
krajským soudem správně poučena o možnosti a lhůtě pro podání kasační stížnosti, bylo
by na místě konstatovat opožděnost podané kasační stížnosti, v důsledku které by musela být
kasační stížnost dle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnuta.
V projednávané věci je však nutno posoudit, zda a jaký mělo nesprávné poučení
krajského soudu dopad na běh lhůty pro podání kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud obdobnou situaci řešil v rozsudku č. j. 2 Afs 85/2006 - 28
ze dne 4. 5. 2006. Od závěrů uvedených v citovaném rozhodnutí není důvodu se odchýlit
ani v projednávané věci. Nejvyšší správní soud dospěl k níže uvedeným závěrům.
„Soudní řád správní nepamatuje na situace, kdy je účastník řízení před správním
soudem nesprávně poučen o opravném prostředku nebo o něm není poučen vůbec.
Takový postup jde však k tíži soudu, a nemůže tak postihnout účastníka v tom smyslu,
že by se k jeho opravnému prostředku, podanému i bez náležitého poučení a případně
až po uplynutí zákonné lhůty, vůbec nepřihlíželo. Jakkoli ve správním soudnictví nelze přímo
užít těch ustanovení občanského soudního řádu, která prodlužují lhůtu pro podání opravných
prostředků pro případ nesprávného či chybějícího poučení o nich, lze jich ve prospěch
zachování procesních práv účastníků užít analogicky (srov . usnesení Nejvyššího správního
soudu vydané pod sp. zn. 1 As 25/2005 - 70). Opravným prostředkem v občanském soudním
řízení, který se svým charakterem mimořádného opravného prostředku nejvíce blíží kasační
stížnosti, je dovolání; pro případ nesprávného či chybějícího poučení o dovolání
se pak obvyklá dvouměsíční lhůta k podání dovolání prodlužuje dvojnásobně na čtyři měsíce
(§240 odst. 3 o. s. ř.). Užije-li se toto pravidlo na kasační řízení, lze uzavřít, že lhůta
pro podání kasační stížnosti v případě nesprávného či chybějícího poučení o ní činí čtyři
týdny od doručení rozhodnutí (oproti dvěma týdnům obvyklým – §106 odst. 2 s. ř. s.).“
Takto prodloužená lhůta uplynula 16. 4. 2007.
S ohledem na výše učiněný výklad lze konstatovat, že stěžovatelka, pokud podala
kasační stížnost 20. 4. 2007, učinila tak po prodloužené lhůtě 4 týdnů od doručení rozhodnutí
(doručeno 19. 3. 2007) a kasační stížnost je tak třeba pro opožděnost odmítnout. Zmeškání
lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout.
Nejvyšší správní soud se proto kasační stížností nemohl věcně zabývat a odmítl
ji jako opožděnou [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., §120 s. ř. s.].
Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu