ECLI:CZ:NSS:2007:5.AS.11.2007:63
sp. zn. 5 As 11/2007 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci stěžovatelky
Česká televize, se sídlem v Praze 4, Kavčí hory, za účasti Rady pro rozhlasové a televizní
vysílání, se sídlem v Praze 2, Škrétova 44/6, v řízení o kasační stížnosti podané
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2006, č. j. 8 Ca 205/2006 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora
uvedeného rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „správní orgán“) ze dne 22. 5. 2006,
č. j. jfu/3835/06, jímž byla stěžovatelce podle ust. §60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání“),
uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení ust. §31 odst. 3 téhož zákona, kterého se měla
dopustit odvysíláním příspěvku týkajícího se ombudsmanovy zprávy o zásahu policie
při Czech Teku 2005, v rámci pořadu Události komentáře dne 31. 1. 2006, od 22.30 hod.
na programu ČT 1, který vykazoval známky neobjektivity a nevyváženosti.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka uplatnila důvod obsažený v ust. §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelka má za to, že nedošlo k porušení ust. §31 odst. 3 zákona
o provozování rozhlasového a televizního vysílání a povinnosti tam stanovené. Dle názoru
stěžovatelky, v intencích výše citovaného zákonného ustanovení, nelze oddělovat
jednotlivé části vysílání a vytrhovat je tak z kontextu daného celkem. Stěžovatelka
je rovněž přesvědčena, že míra provinění na straně těch, kteří mají garantovat dodržování
zákonů, je z hlediska celospolečenského zájmu významnější, než provinění skupiny osob,
jejichž shromáždění má předpokládaně nekonformní podstatu, což ostatně dokládá i obsah
ombudsmanovy zprávy.
Správní orgán se ke kasační stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 3. 1. 2007,
v němž uvedl, že v jeho rozhodnutí byla posuzována dotyčná reportáž o ombudsmanově
zprávě k zásahu Policie ČR na Czech Teku 2005 a tato vykazovala prvky neobjektivity
a nevyváženosti. Tato reportáž byla součástí pořadu Události komentáře dne 31. 1. 2006
vysílaného od 22:30 hod. Celkem je zde nepochybně myšlena – nelze, aby tomu bylo jinak –
reportáž v rámci pořadu složeného z jednotlivých reportáží. Pokud chce stěžovatelka
dovozovat ad absurdum, že celkem je míněn pořad Události komentáře, pak lze jen stejnou
logikou ad absurdum namítnout, že celkem je rovněž celé vysílání ČT, stejně jako
je celkem knihovna, a přesto jsou hodnoceny jednotlivé knihovní položky - knihy, časopisy,
apod. - jako samostatné celky. Zbylý napadený text dikce zákona opírá stěžovatelka
o „zavinění“, resp. „provinění“ stran sporu, o kterých reportáž informovala, což je v daném
ustanovení zcela irelevantní. „Provinění“ s ohledem na zákon o provozování rozhlasového
a televizního vysílání a jeho citované ust. 31 odst. 3 nelze vztahovat na strany,
o nichž informovala reportáž, nýbrž pouze na provozovatele. Podle správního orgánu
tak sama stěžovatelka sděluje, že informovala nevyváženě a neobjektivně, když dala přednost
jedné straně sporu a upozadňuje dle svého názoru „shromáždění předpokládaně nekonformní
podstaty“. Z těchto důvodů neshledává správní orgán odůvodněnost námitek a celé kasační
stížnosti stěžovatelky a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud tuto stížnost svým rozsudkem
zamítl.
Z obsahu správního spisu, který soudu předložil správní orgán, vyplynuly následující
podstatné skutečnosti:
Dne 31. 1. 2006 v 22:30 hod. odvysílala stěžovatelka v rámci svého pořadu s názvem
Události komentáře příspěvek, resp. komentátorskou zprávu, která se týkala ombudsmanovy
zprávy o postupu Policie ČR proti účastníkům Czech Teku 2005. V tomto příspěvku bylo
uvedeno, že „policejní zásah při loňské technoparty Czech Tek v Mlýnci na Tachovsku byl
podle ombudsmana nepřiměřený. Podle závěrečné zprávy veřejného ochránce práv policie
postupovala špatně: dala přednost násilnému řešení, místo aby hledala cestu k domluvě.
Navíc neříkala pravdu, když informovala o pozemcích, které si pronajali technaři.
Ombudsman proto v dokumentu navrhl policii změny, aby se podobná pochybení
neopakovala.“ (V originále dostupný z:
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/31.01.2006/206411000370131-22:30-1-udalosti-
komentare.html?index=28605)
Dopisem ze dne 21. 3. 2006 oznámil správní orgán stěžovatelce, že s ní ve smyslu
ust. §46 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„správní řád“), zahajuje správní řízení z moci úřední pro možné porušení ust. §31 odst. 3
zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Rozhodnutím správního orgánu ze dne 22. 5. 2006, č. j. jfu/3835/06, byla stěžovatelce
podle ust. §60 odst.1 písm. b) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání
uložena pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení ust. §31 odst. 3 téhož zákona, kterého se měla
dopustit odvysíláním výše popsaného příspěvku, který vykazoval známky neobjektivity
a nevyváženosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Dle ust. §31 odst. 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání
je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických
pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku
vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí,
popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím
k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.
Dle ust. §60 odst. 1 písm. b) citovaného zákona uloží Rada pokutu ve výši
od 5000 Kč do 2 500 000 Kč provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání,
pokud neplní povinnosti podle §31 odst. 2 a 3.
Před vlastním vyjádřením se ke stížním námitkám považuje Nejvyšší správní soud
za vhodné uvést následující. Kasační stížnost jako mimořádný opravný prostředek
je podle ust. §103 s. ř. s. koncipována na principu nutného konkrétního tvrzení stěžovatele,
v čem městský soud, který jeho věc projednával a rozhodl, ve svém rozhodnutí pochybil.
Výčet možných tvrzení a tedy důvodů, pro které stěžovatel kasační stížnost podává,
je obsažen pod písm. a) až e) zmíněného ustanovení. Směřuje-li kasační stížnost
proti rozhodnutí městského soudu o zamítnutí žaloby z důvodu nezákonnosti, spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, jak je tomu i v daném
případě, je podřaditelná pod ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti podané
z tohoto důvodu je především třeba, aby stěžovatelka uvedla, v čem konkrétně spatřuje
nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a argumentačně
ji doložila, což v případě kasační stížnosti stěžovatelky není úplně bez výtek ze strany
Nejvyššího správního soudu.
V posuzované kasační stížnosti stěžovatelka uvádí velice nekonkrétní námitku,
že nedošlo k porušení ust. §31 odst. 3 zákona o provozování rozhlasového a televizního
vysílání. Svou argumentaci opírá stěžovatelka toliko o to, že dle jejího názoru nelze
v intencích výše citovaného ustanovení oddělovat jednotlivé části vysílání a vytrhovat
je tak z kontextu daného celkem. Podle Nejvyššího správního soudu však v souzené věci
nedošlo ze strany správního orgánu k vytržení jednotlivých částí vysílání z kontextu daného
celkem, neboť z rozhodnutí správního orgánu jednoznačně vyplývá, že porušení stanovené
povinnosti bylo posuzováno ve vztahu k celku, tj. k celému pořadu Události, komentáře,
ze dne 31. 1. 2006, od 22:30 hod., resp. k těm jeho částem (komponentům), které se týkaly
ombudsmanovy zprávy o postupu Policie ČR proti účastníkům Czech Teku 2005. Vzhledem
ke skutečnosti, že se tento příspěvek skládal jen z jediného komponentu, který je podrobně
rozepsán výše, konstatuje Nejvyšší správní soud, že závěr správního orgánu - že stěžovatelka
v něm vynechala zejména nejdůležitější sdělení veřejného ochránce práv, že zákrok Policie
ČR byl oprávněný, že zásadních chyb se dopustili i technaři a tvrzení, že policie neříkala
pravdu, když informovala o pozemcích, které si pronajali technaři, je příliš nejednoznačné
a umožňuje i zcela odlišnou interpretaci toho, co se stalo, než měl veřejný ochránce práv
na mysli ve svém sdělení - byl zcela odůvodněný.
O tom, že porušení povinnosti stanovené v ust. §31 odst. 3 zákona o provozování
rozhlasového a televizního vysílání bylo správním orgánem posouzeno a vyhodnoceno
v kontextu určitého odpovídajícího celku, svědčí i jeho postup ve vztahu k příspěvku,
který se rovněž týkal ombudsmanovy zprávy o postupu Policie ČR proti účastníkům Czech
Teku 2005, byl však odvysílán v rámci pořadu Události dne 31. 1. 2006, od 19:15 hod.
Z obsahu správního spisu je patrno, že správní orgán posoudil tento příspěvek v celém
jeho rozsahu, tedy ve vztahu k jeho jednotlivým komponentům (zde zejména headlinová
informace, moderátorský úvod, následující charakteristika jednání technařů, vstup Otakara
Motejla, vstup jednoho ze spoluorganizátorů), které byly součástí pořadu Události,
a to v kombinaci s jinými příspěvky, které se však již netýkaly výše uvedené ombudsmanovy
zprávy.
Námitku stěžovatelky zabývající se různou mírou provinění na straně těch, kteří mají
garantovat dodržování zákonů oproti skupině osob, jejichž shromáždění má předpokládaně
nekonformní podstatu, považuje Nejvyšší správní soud za bezpředmětnou, neboť otázka
provinění na straně osob, jichž se předmětný pořad týká, je pro posouzení porušení povinnosti
podle ust. §31 odst. 3 ve spojení s ust. §60 odst. 1 písm. b) zákona o provozování
rozhlasového a televizního vysílání či dokonce její míry zcela bez významu. Rozhodující
je v tomto směru toliko to, zda došlo k porušení povinnosti provozovatele vysílání,
tj. stěžovatelky, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad
objektivity a vyváženosti.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s ust. §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti,
a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právními závěry učiněnými městským
soudem, na jehož odůvodnění napadeného rozsudku rovněž odkazuje. Ze všech shora
uvedených důvodů shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ust. §110
odst. 1 s. ř. s. z amítl bez jednání postupem dle ust. §109 odst. 1 citovaného zákona,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
za použití §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl
ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správnímu orgánu žádné náklady řízení
dle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu