ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.113.2006:56
sp. zn. 6 Ads 113/2006 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: K. S.,
zastoupen JUDr. Alešem Liskem, advokátem, se sídlem Znojmo, Pontassievská 918/1, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2006,
č. j. 33 Cad 187/2005 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. České správě sociálního zabezpečení se nep řiznáv á právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátovi JUDr. Aleši Liskovi, se přiznáv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 800 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
10. 5. 2005, č. X, byla zamítnuta žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek
ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon
o důchodovém pojištění“). Žalovaná své rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku Okresní
správy sociálního zabezpečení ve Znojmě ze dne 6. 4. 2005 není žalobce plně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti pouze o 20 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Brně
rozsudkem ze dne 20. 3. 2006, č. j. 33 Cad 187/2005 - 21, tak, že žalobu zamítl. Při posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce se krajský soud opírá především
o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „Posudková komise
MPSV“), pracoviště v Brně, podle něhož procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v době vydání napadeného rozhodnutí
žalované podle kapitoly VI. odd. A, pol. 13, písm. a) činila 20 %. K dalšímu zvýšení hodnocení
posudková komise neshledala objektivní podklady.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítl,
že opět nebyly vzaty v úvahu další lékařská vyšetření, ale odvolací orgán vycházel pouze
z vyšetření, která byla podkladem pro rozhodnutí posudkové komise Okresní správy sociálního
zabezpečení ve Znojmě.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2006, č. j. 33 Cad 187/2005 - 43, byl
stěžovateli ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokát JUDr. Aleš Lisko,
který podáním ze dne 14. 9. 2006 doplnil kasační stížnost stěžovatele tak, že tato stížnost je
podávána z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť krajský soud nesprávně zjistil skutkový stav věci,
stěžovatel neměl možnost při soudním jednání namítat nesprávný skutkový stav, resp. nové
důkazní materiály a vydané rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení. Krajský soud
v Brně, stejně tak jako správní orgán, při rozhodování vycházel pouze z lékařských vyšetření,
s jejichž výsledky se však stěžovatel neztotožňuje. Krajský soud nechal jako důkazní prostředek
vypracovat posudek Posudkové komise MPSV a tento posudek byl obsahově shodný
s posudkem posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ve Znojmě. Krajský
soud tedy přihlédl pouze k uvedenému posudku Posudkové komise, stěžovatel však namítá,
že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý a zákonný soudní proces, neboť jako stěžejní
důkaz bylo použito vyjádření orgánu, který náleží do řídící struktury společně s žalovanou.
Posudková komise MPSV je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí a pod toto ministerstvo
věcně přísluší také žalovaná, když podle §4 odst. 1 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo
práce a sociálních věcí řídí Českou správu sociálního zabezpečení. Stěžovatel má proto důvod
se domnívat, že posudek o jeho zdravotním stavu nebyl vypracován nestranně. Podle názoru
stěžovatele měl krajský soud ke zjištění plného a správného skutkového stavu jmenovat
nestranného soudní znalce z oboru lékařství, který jediný mohl určit, zda je stěžovatel invalidní,
a to buď zcela nebo zčásti. Stěžovatel disponuje lékařskými zprávami, které popisují jeho
zdravotní stav takový, že není schopen výkonu práce. K těmto lékařským zprávám však nebylo
žádným z posudků přihlédnuto. Stěžovatel proto navrhl, aby rozsudek krajského soudu byl
zrušen.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu s §109
odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Organizační uspořádání sociálního zabezpečení, působnost orgánů státní správy
v sociálním zabezpečení a řízení ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení
upravuje zákon č. 582/1991 Sb. Podle §3 odst. 1 písm. a), b), c) jsou orgány sociálního
zabezpečení Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení a Okresní
správy sociálního zabezpečení. Podle §4 odst. 2 citovaného zákona posuzuje ministerstvo
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění a za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Pro vydání
posudku podle předchozí věty se přiměřeně použijí ustanovení obecných předpisů o správním
řízení. Složení posudkových komisí upravuje vyhláška Ministerstvo práce a sociálních věcí
č. 182/1991 Sb., podle níž posudkovými lékaři a tajemníky posudkových komisí pověřuje
ministerstvo své pracovníky se souhlasem těchto pracovníků (§3 odst. 1). Dalšími členy
posudkových komisí jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů. Podle §3 odst. 2 této
vyhlášky je posudková komise ministerstva schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový
lékař, který je předsedou této komise, tajemník a další lékař. Posudková komise ministerstva
se usnáší většinou hlasů a při rovnosti hlasů rozhoduje hlas jejího předsedy. Úpravu §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb. neshledal Ústavní soud protiústavní ve svém nálezu sp. zn. II ÚS 92/95.
Jen v tom, že posudková komise, která v uvedené věci vypracovala posudek, je orgánem
Ministerstva práce a sociálních věcí, nespatřuje Nejvyšší správní soud důvod k pochybnostem
o objektivitě jejích závěru. Jiné důvody neobjektivity nebo nesprávnosti jejich závěru stěžovatel
v kasační stížnosti ani neuvádí, kromě obecného tvrzení, že disponuje lékařskými zprávami,
které popisují jeho zdravotní stav tak, že není schopen výkonu práce, přičemž k těmto lékařským
zprávám nebylo v žádném z posudků k přihlédnuto. K tomu lze uvést, že v žalobě
proti rozhodnutí žalované stěžovatel poukazoval na zprávy o svém zdravotním stavu, které je
možno získat u jeho ošetřujícího lékaře MUDr. M. K. a neurologa MUDr. Č., případně ze spisu
vedeného u Okresní správy sociálního zabezpečení ve Znojmě. Nálezy MUDr. K. a MUDr. Č.
měla Posudková komise MPSV k dispozici a ve svém posudku je rovněž náležitým způsobem
zhodnotila.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel ke dni vydání rozhodnutí žalované nebyl plně
invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nepoklesla nejméně o 66 % a není schopen pro zdravotní postižení soustavné
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, krajský soud nepochybil,
když rozhodnutí správního orgánu shledal správným a žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnosti podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2
s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, a právo
České správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci ze zákona
vyloučeno.
Krajským soudem ustanovený zástupce stěžovatele k výzvě Nejvyššího správního soudu
nevyčíslil náklady právního zastoupení stěžovatele, Nejvyšší správní soud proto rozhodl
o odměně advokáta podle obsahu spisu. Z obsahu spisu vyplývá, že ustanovený advokát doplnil
kasační stížnost podáním ze dne 14. 9. 2006, za což mu náleží odměna za jeden úkon právní
služby v částce 500 Kč (§11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů)
s připočtením jednoho režijního paušálu v částce 300 Kč podle §13 odst. 3 uvedené vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu