ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.129.2007:1
sp. zn. 6 Ads 129/2007 - 98
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: V. K., zastoupena Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou, se sídlem
Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor
sociální péče a zdravotnictví, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2006, č. j. MHMP 139305/2006, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2007,
č. j. 1 Cad 74/2006 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně, Mgr. Dagmar Dřímalové, se při zná vá odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1600 Kč; tato odměna je splatná
do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) se včas podanou žalobou domáhala přezkoumání
výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky
proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 č. j. ODP/NEZ/245/2006/FOL ze dne
10. 3. 2006, jímž byla stěžovatelce snížena opakovaná peněžitá dávka sociální péče. Z obsahu
rozsáhlé žaloby je zřejmé, že stěžovatelka brojila proti nedostatečným skutkovým zjištěním
žalovaného, resp. proti nedostatku důvodů pro rozhodnutí, tudíž považuje rozhodnutí
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Dne 28. 11. 2006 pak stěžovatelka požádala
o ustanovení zástupce - advokáta, neboť je bez právního vzdělání a je zcela nemajetná
ve stavu hmotné nouze.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2007, č. j. 1 Cad 74/2006 - 56, návrh
na ustanovení zástupce stěžovatelky zamítl. V odůvodnění poukázal na ustanovení §35
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
podle něhož může předseda senátu navrhovateli (žalobci), u kterého jsou splněny předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit
zástupce, jímž může být advokát. K ustanovení zástupce tedy může dojít při současném
splnění dvou podmínek, a to jde-li o účastníka, u něhož jsou splněny podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, a současně je to potřeba k ochraně jeho práv. Městský
soud v Praze konstatoval, že v případě stěžovatelky není splněna podmínka druhá.
Podle Městského soudu v Praze totiž stěžovatelka formulováním žaloby prokázala, že je
schopna adekvátním způsobem uplatňovat svá práva. Usnesení krajského soudu bylo
stěžovatelce doručeno dne 8. 3. 2007.
Toto usnesení stěžovatelka dne 22. 3. 2007 napadla kasační stížností, v níž poukazuje
na to, že se Městský soud v Praze nedostatečně vypořádal s otázkou, zda ustanovení advokáta
vyžaduje její potřeba ochrany práv. Stěžovatelka poukazuje na to, že mezi základní práva
a svobody podle čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod náleží právo získávat
prostředky pro své životní potřeby prací a občany, kteří toto právo nemohou bez své viny
vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje. Stěžovatelka poukazuje na to,
že se tak v jejím případě neděje, je tedy nasnadě, že se brání porušování svého základního
práva, pročež je podmínka potřebnosti právního zastoupení pro ochranu práv naplněna.
S ohledem na ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stěžovatelka
považuje též za své právo, aby byla zastoupena od počátku řízení. Dále stěžovatelka odmítá
i argument soudu, že je z její žaloby zřejmé, že dokáže svá práva dostatečně hájit sama.
Stěžovatelka namítá, že z žaloby není vůbec zřejmé, že ji koncipovala sama, naopak uvádí,
že s ohledem na své vzdělání by nebyla sepsání takového textu bez cizí pomoci schopna.
Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastnicí
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační
stížnost podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Z kasační stížnosti je možné dovodit,
že stěžovatelka uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a),
tedy napadá usnesení krajského soudu pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky. Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek v mezích řádně
uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka namítá nezákonnost napadeného usnesení, kterou spatřuje v tom,
že jí krajský soud měl ustanovit zástupce, neboť podle svého mínění splňuje podmínky
pro jeho ustanovení.
Jak již bylo uvedeno, podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. (v době rozhodování
Městského soudu v Praze ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s.), může předseda senátu navrhovateli
(žalobci), u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba
k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z citace uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy,
jestliže jsou splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
V projednávané věci krajský soud dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka druhá.
Sporným tedy je, zda stěžovatelka potřebuje zástupce k ochraně svých zájmů.
Stěžovatelka poukazuje na to, že v jejím případě jde ve věci samé o posuzování
otázky, která se dotýká jejího základního práva na přiměřené hmotné zabezpečení v případě
nemožnosti vykonávat výdělečnou činnost, je tedy zřejmé, že v řízení jde o ochranu jejího
základního práva, podmínka potřeby ochrany práv účastníka ve smyslu cit. ustanovení §35
odst. 8 je tedy splněna. S takovou argumentací se Nejvyšší správní soud nemůže ztotožnit.
Ostatně se již dříve obdobnou argumentací v jiném případě stěžovatelky zabýval (věc
sp. zn. 6 Ads 84/2006), přičemž neshledává důvodu, proč by se měl od dříve zaujatého názoru
odchýlit. Proto Nejvyšší správní soud opětovně konstatuje, že potřebou ochrany práv
ve smyslu ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. není míněno to, že se účastník v soudním řízení
domáhá nějakého práva. Potřeba ve smyslu citovaného ustanovení (potřeba být zastupován
k hájení vlastních zájmů) musí vyplývat z objektivních okolností nasvědčujících tomu,
že účastník v soudním řízení není schopen sám využít procesních nástrojů k ochraně
svého práva, jehož se v řízení domáhá. Nejde tedy o zjišťování skutečnosti, že se účastník
nějakého práva domáhá, ale o zjišťování skutečnosti, jak se ho domáhá.
Pokud stěžovatelka dále argumentuje tím, že ze žaloby rozhodně nevyplývá, že by ji
koncipovala sama, Nejvyšší správní soud podotýká, že tato skutečnost ještě neznamená, že by
byla naplněna podmínka potřeby ochrany jejích práv advokátním zastoupením. Ze žaloby,
kterou stěžovatelka podala, je nade vší pochybnost zjevné, že jde o velmi kvalifikované
podání, které obsahuje všechny předepsané náležitosti žaloby a je schopno meritorního
projednání. Stále platí, že svým rozsahem (v tomto případě jednadvacet stran normovaného
strojopisu), svou formální, ale i obsahovou úrovní převyšuje podání, která účastníci
i s právním vzděláním směřují soudům. Již tento fakt implikuje závěr, že stěžovatelka k hájení
svých práv před soudem zastoupení advokáta nepotřebuje, neboť schopnost formulovat
žalobní návrh patří k oněm prima facie objektivním okolnostem, které dovolují usuzovat
na schopnost účinně hájit svá práva před soudem ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s. Je
přitom nerozhodné, zda svá podání soudu koncipuje sama, či s dopomocí. Rozhodné je,
že v době rozhodování Městského soudu v Praze potřebu právního zastoupením advokátem,
jak sdílí i Nejvyšší správní soud, neměla.
Co se týče postupu Městského soudu v Praze při zjišťování podmínek
podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s., Nejvyšší správní soud konstatuje, že tento postup
vyplývá ze samotného znění normy. Městský soud v Praze se soustředil na zjištění obou
skutkových předpokladů, které mu norma zjišťovat ukládá. Spatřovat v takovém postupu
pochybení podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze. Už vůbec pak není zřejmé, proč
by měl tento postup (zjištění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a posléze
potřebnosti zastoupení k hájení práv), jak naznačuje stěžovatelka, osvědčovat její potřebu
zastoupení advokátem.
Kasační stížnost stěžovatelky tedy neshledal Nejvyšší správní soud za této situace
důvodnou, a proto mu nezbylo, než dle §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost zamítnout.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 2
s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení úspěšná, proto jí náhrada
nákladů řízení nenáleží. Ty by náležely podle §60 odst. 1 s. ř. s. žalovanému. Žalovanému
v tomto stadiu řízení však jednak žádné náklady nevznikly, jednak, i kdyby bývaly vznikly,
podle ustanovení §60 odst. 2 by je nebylo možné žalované přiznat.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti usnesením Městského soudu v Praze
č. j. 1 Cad 74/2006 - 72 ze dne 23. 3. 2007 ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Dagmar
Dřímalová. Ustanovená zástupkyně přípisem ze dne 19. 10. 2007 Nejvyššímu správnímu
soudu sdělila, že ve věci učinila čtyři úkony, a to převzetí věci, konzultaci se stěžovatelkou,
studium spisu a doplnění kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud konstatuje, že ve smyslu
ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, je možné
považovat v převzetí zastoupení spolu s první poradou se stěžovatelkou ve věci a doplnění
kasační stížnosti za dva úkony právní služby ve smyslu zmíněných ustanovení. Pokud jde
o úkon spočívající v prostudování spisu, advokátní tarif v ustanovení §11 odst. 1 písm. f)
předpokládá, že prostudování spisu je samostatným úkonem právní služby pouze v řízení
trestním, v dané věci proto za něj nelze odměnu přiznat. Za dva úkony právní služby spolu
s náhradou hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu pak Nejvyšší správní
soud ustanovené zástupkyni stěžovatelky při zohlednění ustanovení §7 ve spojení s §9
odst. 2 advokátního tarifu přiznal celkem 1600 Kč. Pro vyplacení odměny stanovil
přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2007
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu