ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.151.2007:75
sp. zn. 6 Ads 151/2007 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a doc. JUDr. Petra Průchy, CSc., v právní věci
žalobkyně: Ing. L. K ., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor
sociálních věcí, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2007, č. j. 2 Cad 99/2006 - 57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne př i znává.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala dne 1. 11. 2006 žalobu,
kterou se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2006,
č. j. 142535/2006/KUSK, sp. zn.: 136729/2006/KUSK/3, kterým bylo zamítnuto její odvolání
ve věci nepřiznání jednorázové dávky sociální péče. Zároveň se žalobou předložila
stěžovatelka vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
a požádala o ustanovení zástupce soudem. Městský soud její žádosti vyhověl a zástupce
pro řízení o žalobě jí ustanovil. Rozsudkem ze dne 20. 6. 2007, č. j. 2 Cad 99/2006 - 39,
pak stěžovatelčinu žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů
řízení. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, v níž mj. opět požádala
o ustanovení zástupce soudem. Ke své žádosti přiložila vyplněné Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech ze dne 27. 8. 2007.
Usnesením blíže označeným v záhlaví tohoto rozsudku městský soud stěžovatelce
zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil. Své rozhodnutí odůvodnil
tím, že stěžovatelka zamlčela skutečnosti týkající se jejích majetkových poměrů, a proto jí
městský soud, na rozdíl od předchozího ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, zástupce
pro řízení o kasační stížnosti neustanovil. Skutečnosti, jež stěžovatelka zamlčela a jež mají
dle městského soudu vliv na rozhodnutí dle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.
(dále jen „s. ř. s. ), o osvobození od soudních poplatků, a tedy i na rozhodnutí dle §35 odst. 8
s. ř. s., byly zjištěny z výpisu z katastru nemovitostí dne 16. 5. 2007 vedeného Katastrálním
úřadem pro hlavní město Prahu. Z výpisu je evidentní, že stěžovatelka je vlastníkem devíti
parcel v katastrálním území P. u Ch. n. C., které získala jednak koupí ze dne 22. 11. 2001 a
20. 6. 2005 a jednak rozhodnutím pozemkového úřadu o pozemkové úpravě ze dne
29. 10. 2002. Dále je stěžovatelka vlastníkem tří pozemků v katastrálním území K., z nichž
jeden o rozsahu 45 611 m2, jež nabyla na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu o výměně
vlastnických práv v pozemkové úpravě ze dne 29. 10. 2002. Na základě této skutečnosti,
kterou stěžovatelka v Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen
„Potvrzení“) ze dne 27. 8. 2007 zamlčela, soud rozhodl, že jí nemůže být ustanoven zástupce
pro řízení o kasační stížnosti dle §35 odst. 8 s. ř. s., neboť u ní nejsou dány předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků. Dále městský soud ve svém odůvodnění uvádí, že neověřil
stěžovatelčino tvrzení obsažené v Potvrzení ze dne 27. 8. 2007 týkající se celkového dluhu
vůči svému otci, Ing. L. K., ve výši 215 404 Kč, neboť toto tvrzení je zpochybňováno
skutečnostmi, které Ing. L. K. uvedl v řízení sp. zn. 12 Ca 67/2006 u Městského soudu
v Praze. Jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 7561 Kč, jediným majetkem větší
ceny rodinný domek, jinak je nemajetný, bez úspor a rovněž neuvedl, že by vůči své dceři,
Ing. L. K., měl nějakou pohledávku. Na základě výše uvedeného městský soud považoval
tvrzení stěžovatelky obsažená v Potvrzení ze dne 27. 8. 2007, pokud se týká dluhů vůči svému
otci, za účelová a nedůvěryhodná.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou se domáhá jeho
zrušení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka se dovolává kasačních
důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s. Především namítá, že v Potvrzení žádné
podstatné skutečnosti nezamlčela, jelikož v poučení formuláře je uvedeno - „žadatelka uvede
veškerý majetek větší ceny, který jí patří“. Stěžovatelka poukazuje na svoji nemajetnost,
jelikož nemá žádných příjmů a cenu vlastněných parcel, z nichž jí neplyne žádný příjem,
označuje za „zanedbatelnou“, tedy nemající větší ceny, a proto parcely do formuláře
neuvedla. Navíc jsou tyto parcely zatíženy úvěrem. K celkovému dluhu ve výši 215 404 Kč
na úhradu základních životních potřeb za období od 1. 3. 2004 do 27. 8. 2007 doplňuje
přehled jednotlivých dlužných částek. Z uvedeného přehledu dle stěžovatelky plyne, že jí
Městský úřad v Týnci nad Labem nevyplácel zákonem uznanou částku životního minima,
čímž stěžovatelku uvedl do hmotné nouze, která přerostla v hrozivou tíseň, kdy je člověk
vydán citelným útrapám, hladu, žízni a nebezpečí přímo hrozící újmy. Dále uvádí, že má dluh
na zaplacení veřejného zdravotního pojištění ve výši 12 936 Kč a d luh ve výši 63 000 Kč
na nákladech na hledání zaměstnání za období od března 2004 do září 2007. Celkový dluh
tedy činí 215 404 Kč a stěžovatelka sama se označuje za osobu předluženou. Na podporu
svých závěrů odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 21/2003 - 57
a č. j. 6 Ads 48/2007 - 45. Usnesení městského soudu bylo dle stěžovatelky vydáno
na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a proto navrhuje, aby bylo zrušeno
a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti podané stěžovatelkou do usnesení Městského soudu
v Praze č. j. 2 Cad 98/2006 - 57 ze dne 17. 9. 2007 nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce soudem nemusí být stěžovatelka
zastoupena advokátem. Z obsahu kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vyvodil,
že stěžovatelka uplatňuje stížní důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost není důvodná.
Dle §35 odst. 8 s. ř. s. může soud navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Nezbytným předpokladem posouzení žádosti o ustanovení advokáta soudem pro řízení
o kasační stížnosti je především řádně a pravdivě vyplněné Potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech žadatele. Žadatel je tedy sám povinen soudu prokázat,
jaké jsou jeho příjmy, pokud nějaké pobírá, zda vlastní majetek větší ceny, popřípadě zda mu
z něj plynou příjmy nebo výnosy či nikoliv. Stěžovatelka do Potvrzení ze dne 27. 8. 2007
neuvedla vlastnictví výše uvedeného nemovitého majetku. Městskému soudu tak znemožnila
řádné posouzení předpokladů pro ustanovení zástupce soudem a rovněž snížila věrohodnost
údajů v Potvrzení obsažených. Nelze proto městskému soudu vytýkat, že se otázkou příjmů
či výnosů z daných nemovitostí nezabýval a žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce
soudem nevyhověl.
Nejvyšší správní soud však nad rámec tohoto rozhodnutí poukazuje na vlastní
judikaturu, v níž se k otázce důsledků vlastnictví nemovitostí za daných souvislostí
již vyjádřil (např. viz rozsudek ze dne 24. 6. 2004, č. j. 6 Ads 44/2003 - 63, dostupný
na www.nssoud.cz). „Účastníka řízení nelze zpravidla osvobodit od soudních poplatků
podle §36 odst. 3 s. ř. s., pokud - i přes nízký příjem, který by sám o sobě takový postup
odůvodňoval - je vlastníkem dvou nemovitostí (byť jedna z nich je zatížena dluhem).“
Nejvyšší správní soud tedy na základě posouzení stěžovatelčiných námitek
uplatněných v kasační stížnosti konstatuje, že v závěrech vyslovených v napadeném usnesení
Městského soudu v Praze neshledal nesprávnost, jež by mohla přivodit nezákonnost
jeho rozhodnutí. Z těchto důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní
soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto rozhodl tak, že žalovanému
se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu