ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.26.2007:40
sp. zn. 6 Ads 26/2007 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a doc. JUDr. Petra Průchy, CSc., v právní věci
žalobkyně: M. Š., zastoupena Mgr. Rudolfem Krejčíkem, advokátem, se sídlem nám. Krále
Jiřího z Poděbrad 24, Řevnice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 14. 11. 2006, č. j. 1 Cad 71/2006 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se za mítá .
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení o kasační stížnosti ve výši
800 Kč k rukám advokáta Mgr. Rudolfa Krejčíka do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná)“ ze dne
22.5.2006, č. X, byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon
o důchodovém pojištění“). Žalovaná své rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku
Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 5. 2006 není plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 30 %. V této souvislosti byl citován §39 zákona o důchodovém pojištění,
podle něhož je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze
rozsudkem ze dne 14. 11. 2006, č. j. 1 Cad 71/2006 - 21, tak, že rozhodnutí žalované ze dne
22. 5. 2006 zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení s tím, že žalované uložil povinnost
zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1904 Kč. V odůvodnění svého rozsudku po citaci
§86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
poukázal městský soud na to, že z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí v Praze ze dne 26. 9. 2006 bylo zjištěno, že žalobkyně k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované byla částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.,
pročež soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit ve smyslu §78 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a zároveň vyslovil, že věc
se vrací žalované k dalšímu řízení (§78 odst. 4 s. ř. s.).
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná kasační stížnost, v níž namítá nezákonnost
rozsudku městského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.). Uvádí, že v daném případě je předmět
soudního sporu určen tím, o čem bylo rozhodnuto ve správním řízení. Předmětem je tedy
rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2006 o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod,
tzn. zamítnutí dávky, na kterou účastníce řízení uplatnila žádost. Nikoliv posouzení,
zda splňuje podmínky nároku na přiznání částečného invalidního důchodu. Podle názoru
žalované měl tedy městský soud rozhodnout pouze o tom, o co byl účastnicí řízení požádán.
Žalovaná zdůrazňuje, že plný invalidní důchod a částečný invalidní důchod jsou podle zákona
o důchodovém pojištění dva různé druhy důchodů, přičemž řízení o přiznání každé
z těchto dávek se zahajuje na základě písemné žádosti ve smyslu §81 odst. 1 zákona
č. 582/1991 Sb. Ustanovení §86 odst. 3 uvedeného zákona je ustanovení speciální,
které umožňuje žalované přiznat bez nové žádosti jiný důchod, než o který občan požádal,
pokud jde o plný nebo částečný invalidní důchod, jestliže v průběhu řízení o přiznání důchodu
se zjistí, že občan je plně nebo částečně invalidní. V daném případě byla skutečnost,
že žalobkyně je částečně invalidní, zjištěna až v přezkumném řízení soudním,
nikoliv v průběhu řízení o přiznání důchodu. Proto podle názoru žalované nelze použít §86
odst. 3 uvedeného zákona, jak městský soud nesprávně uložil žalované. Žalovaná
je přesvědčena, že rozhodla správně v souladu se zákonem o zamítnutí žádosti žalobkyně
o plný invalidní důchod, když podle zjištění Pražské správy sociálního zabezpečení v Praze 5
tato nebyla uznána plně ani částečně invalidní. Na základě zjištění Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí a po podání žádosti o částečný invalidní důchod
žalobkyní žalovaná rozhodne o tomto jejím nároku. Na podporu svého tvrzení odkazuje
žalovaná na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 Ads 12/2004,
ve kterém uvedený soud vyslovil tento právní názor: „Předmět sporu, který je určen tím,
o čem rozhodla stěžovatelka, tj. o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod, vymezuje rozsah
přezkumné pravomoci soudu a nelze proto v tomto řízení rušit věcně správní rozhodnutí
jen proto, že žalobce byl shledán částečně invalidní“. Vzhledem k uvedenému žalovaná
namítá nesprávné právní posouzení věci městským soudem a navrhuje, aby napadený
rozsudek byl Nejvyšším správním soudem zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu
řízení a k novému rozhodnutí.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobkyně uvedla, že napadený rozsudek považuje
za správný a ztotožnila se i s právním posouzením věci městským soudem. Navrhla proto,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu jako věcně správný potvrdil
a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu přezkoumal v souladu
s §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které žalovaná uplatnila ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
V projednávané věci jde o posouzení, zda soud může zrušit rozhodnutí žalované a věc
jí vrátit k dalšímu řízení, pokud v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované o zamítnutí
žádosti o plný invalidní důchod se zjistí, že žadatel o důchod je částečně invalidní. Stejnou
otázku posuzoval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 6 Ads 13/2006 - 51 ze dne
28. 3. 2007, kdy dospěl k následujícímu právnímu názoru: „V řízení o přiznání plného
invalidního důchodu je v důsledku úpravy obsažené v §81 a §86 odst. 3 zákona
č. 592/1991 Sb. nositel pojištění (ČSSZ) povinen přiznat popřípadě i jen částečný invalidní
důchod; zamítne-li žádost o plný invalidní důchod a soud v přezkumném řízení soudním
po doplnění dokazování zjistí, že žadatel je částečně invalidní, zakládá takové zjištění
oprávnění zrušit napadené rozhodnutí o zamítnutí žádosti proto, že jiný úkon správního
orgánu, jenž byl závazným podkladem (posudek lékaře OSSZ), z něhož nositel pojištění
vycházel, z hlediska skutkového i právního nevyplývá. Nositel pojištění pak přizná částečný
invalidní důchod i bez nové žádosti“. Šestý senát Nejvyššího správního soudu přitom nevidí
důvodu se od uvedeného názoru v projednávané věci odchýlit.
Poukaz žalované na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci
sp. zn. 6 Ads 12/2004 je v této věci nepřípadný, protože v citované věci se jednalo o jiný
skutkový stav. V citované věci se totiž jednalo o situaci, kdy sice žalovaná zamítla žádost
o plný invalidní důchod, ovšem žadatel již částečný invalidní důchod delší dobu pobíral,
takže nepřipadalo v úvahu, aby o jeho částečném invalidním důchodu bylo znovu
rozhodováno.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Výrok o nákladech řízení vychází z §60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li
tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů
řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Úspěšné žalobkyni soud proto přiznal náhradu nákladů řízení, jež spočívá v náhradě nákladů
souvisejících s jejím zastoupením advokátem. Zástupce žalobkyně výši odměny nevyčíslil,
Nejvyšší správní soud proto podle obsahu spisu přiznal odměnu za jeden úkon podle §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření ke kasační stížnosti) společně s částkou
300 Kč, představující náhradu hotových výdajů podle §13 uvedené vyhlášky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu