ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.89.2006
sp. zn. 6 Ads 89/2006 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce: M. B ., zastoupen JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Praha 4,
Na Zámecké 457/5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha
5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 7. 4. 2006, č. j. 2 Cad 47/2005 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. České správě sociálního zabezpečení se ne při znává právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne
15. 4. 2005, č. X, byla zamítnuta žádost žalobce o částečný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ustanovení §43 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon o
důchodovém pojištění“). Žalovaná své rozhodnutí odůvodnila tím, že podle posudku Okresní
správy sociálního zabezpečení v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 3. 2005 není žalobce částečně
invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 20 %. V této souvislosti byl citován §44
zákona o důchodovém pojištění, podle něhož je pojištěnec částečně invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 33 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze
a rozsudkem ze dne 7. 4. 2006, č. j. 2 Cad 47/2005 - 45, tak, že žalobu zamítl. Při posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce se městský soud opírá především
o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „Posudková
komise MPSV“) pracoviště Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2005, podle něhož procentní míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 10 %, přičemž s ohledem na celoživotní
vykonávanou dělnickou profesi tuto hodnotu komise navýšila podle §6 odst. 4 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. o 10 % na výslednou hodnotu míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti 20 %. Městský soud uzavřel, že celková míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobce je nižší než 33 %, takže nelze vyjít z toho, že žalobce je částečně
invalidní ve smyslu §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítá, že zdravotní dokumentace předaná lékařem z věznice
Rýnovice Posudkové komisi MPSV nebyla úplná, některé části zdravotního spisu stěžovatele
nebyly komisi vůbec poskytnuty, přičemž lékaři uvádějí v posudku některé nepravdivé
informace. Pro řádné zpracování rozsudku byla nutná také zdravotní dokumentace z oční
kliniky VFN 1.LF UK, Praha 2, U Nemocnice 2, kde byl stěžovatel rovněž vyšetřován,
a to MUDr. G., tato dokumentace však nebyla v posudku vůbec zohledněna. Posudková
komise se stěžovatelem nepřišla do styku, osobně jej nevyšetřila, není tedy možné, aby
objektivně zhodnotila ke dni vydání rozhodnutí zdravotní stav stěžovatele na základě staré a
neúplné zdravotní dokumentace, když navíc tvrzení stěžovatele o jeho zdravotních
problémech se značně liší od tvrzení lékařů. V posudku se vyskytuje nepravdivá informace
o vředovém onemocnění stěžovatele, kdy se zde uvádí, že k poslední recidivě došlo v prosinci
2004 a tato byla zhojena bez komplikací běžnou konzervativní léčbou. Již dne 13. 1. 2005
však došlo u stěžovatele k dalším komplikacím s tímto vředovým onemocněním,
ke kterému se opětovně přidalo onemocnění průdušek. Podle stěžovatele je rovněž nepravdivá
informace o tom, že stěžovatel i nadále kouří, neboť stěžovatel z důvodů svých častých
onemocnění dýchacích cest a astmatu již několik let nekouří. Stěžovatel je přesvědčen,
že u něj došlo k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 % a že tedy má nárok na přiznání částečného
invalidního důchodu. Rozhodnutí o nepřiznání částečného invalidního důchodu je
podle něj nezákonné a bylo vydáno pouze z toho důvodu, že lékařům posudkové komise
nebyly poskytnuty úplné informace o jeho zdravotním stavu, přičemž lékaři
se s takovými informacemi spokojili, aniž by si obstarali další podklady nutné pro vydání
předmětného rozhodnutí, což byla jejich povinnost. Stěžovatel žádá vypracování nového
objektivního posudku jeho zdravotního stavu, který určí zda došlo k poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně
o 33 %.
V doplňku své kasační stížnosti ze dne 18. 5. 2006 stěžovatel uvedl, že jeho zdravotní
potíže přetrvávají i nadále. Dne 1. 9. 2005 byla u stěžovatele na základě opakovaných potíží
provedena gastroskopie na poliklinice v Jablonci nad Nisou u MUDr. K., který stěžovateli
sdělil, že má opět vřed na dvanáctníku. Dne 26. 9. 2005 byly stěžovateli nasazeny nejsilnější
antibiotika a dne 29. 9. 2005 mu bylo MUDr. L. sděleno, že trpí závažnou infekcí. V průběhu
měsíce října 2005 sdělil MUDr. K. stěžovateli, že jeho vředová choroba je chronického rázu.
Žalovaná vyjádření ke kasační stížnosti nepodala.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu přezkoumal v souladu
s §109 odst. 2, 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající
v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá
oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje
i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Vzhledem
k tomu, že stěžovatel má výhrady k posudku vypracovaného Posudkovou komisí MPSV,
z něhož městský soud ve svém rozhodnutí vycházel, lze vyjít z toho, že spíše uplatňuje důvod
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. jinou vadu řízení před soudem, mohla-li mít
taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Rozhodnutí o nároku na plný nebo částečný invalidní důchod je závislé zejména
na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k posouzení zdravotního
stavu a výdělečné schopnosti občana povoláno ze zákona Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které tak činní svými posudkovými komisemi (§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudek uvedené komise pak soud hodnotí
jako každý jiný důkaz podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu §132 o. s. ř.
Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec plně invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu poklesla jeho schopnost výdělečné činnosti
nejméně o 66 % nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen
za zcela mimořádných podmínek. Podle §44 odst. 1 uvedeného zákona je pojištěnec částečně
invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. V obou případech podle §39 odst. 2
ve spojení s §44 odst. 1 věta druhá zákona o důchodovém pojištění, se při určování poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu
doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykovávat práce odpovídající
zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným
činnostem, které vykovával před tím než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání,
zkušenostem a znalostem, přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale
ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní
postižení adaptován, a schopnost a rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti,
než dosud vykovával.
Nejvyšší správní soud (stejně jako městský soud) nemá pochybnosti o úplnosti
a přesvědčivosti závěru Posudkové komise MPSV, pracoviště Ústí nad Labem, vyjádřeného
v posudku této komise z 20. 10. 2005, podle nějž stěžovatel není částečně invalidní.
Z uvedeného posudku je přitom zřejmé, že zdravotní stav stěžovatele byl komplexně
posouzen na základě předložené zdravotnické dokumentace a po přihlédnutí ke všem obtížím
stěžovatelem uváděným, takže nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené
diagnosy. Pokud stěžovatel namítá, že zdravotní dokumentace předaná posudkové komisi
nebyla úplná a že některé části zdravotního spisu stěžovatele nebyly komisi vůbec poskytnuty,
blíže nekonkretizuje, které části zdravotnické dokumentace nebyly posudkové komisi
předloženy. Rovněž tak uvádí-li, že v posudku posudkové komise jsou uváděny
některé nepravdivé informace, jde pouze o obecné tvrzení, aniž by stěžovatel opět blíže
konkretizoval, které nepravdivé informace jsou v posudku uvedeny. Uvádí-li stěžovatel,
že pro řádné zpracování posudku byla nutná také zdravotní dokumentace z oční kliniky
VFN 1.LF UK, a to od MUDr. G., lze uvést, že Posudková komise MPSV ve svém posudku
uvedla, že dne 8. 8. 2005 byla provedena konzultace s oční lékařkou a z uvedených nálezů
vyplývá, že u stěžovatele se nejedná o těžké postižení či o praktickou nebo úplnou slepotu
obou očí. Z citované zdravotní dokumentace stěžovatele přitom vyplývá, že jsou uváděny
tytéž potíže, které uvádí sám stěžovatel. Poukaz stěžovatele na zhoršení jeho zdravotního
stavu, k němuž mělo dojít v průběhu září a října 2005, tj. až po rozhodnutí žalované o
zamítnutí žádosti o částečný invalidní důchod, nemůže mít vliv na posouzení věci, pokud
skutečně u stěžovatele ke zhoršení zdravotního stavu v následném období došlo, může to být
pouze důvodem pro podání nové žádosti o přiznání částečného invalidního důchodu.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel ke dni vydání rozhodnutí žalované nebyl
částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti nepoklesla nejméně o 33 %, přičemž se u něj nejedná
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně stěžující obecné životní podmínky (§44
odst. 2 zákona o důchodovém pojištění), městský soud nepochybil, když shledal rozhodnutí
žalované věcně správným a z tohoto důvodu žalobu stěžovatele zamítl. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1, 2 s. ř. s. Stěžovatel, který nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů
řízení a právo České správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení je
v posuzované věci ze zákona vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu