ECLI:CZ:NSS:2007:6.ANS.5.2006
sp. zn. 6 Ans 5/2006 - 109
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: F. O ., proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1,
o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2003, č. j. 7 Ca 260/2003 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
V řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu podal žalobce kasační stížnost
proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl vyzván k odstranění vad svého podání
(žaloby). Shora uvedeným usnesením městský soud vyzval žalobce, aby do jednoho měsíce
doplnil svoji kasační stížnost postupem podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tak, aby soudu předložil plnou moc udělenou advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti, případně doložil, že má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Zároveň byl
žalobce správně poučen, že proti uvedenému usnesení není kasační stížnost přípustná.
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) přesto proti usnesení městského soudu podal kasační stížnost,
v níž namítá, že usnesení soudu je nezákonné a nicotné.
Nejvyšší správní soud uvádí, že podání kasační stížnosti právní úprava obecně
připouští proti každému rozhodnutí krajského (městského) soudu vydanému ve správním
soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, anebo osoba zúčastněná
na řízení, domáhá zrušení rozhodnutí soudu, není-li v zákoně stanoveno jinak. Jinak zákon
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, stanoví v §104, kde připouští výjimky z jinak platné
zásady přípustnosti kasační stížnosti (viz. §103 s. ř. s.).
Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou v zásadě usnesení
vydávaná v průběhu řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí,
u nichž odnětí možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka
řízení nijak nezkracuje. Takovým usnesením je i usnesení, jímž je stěžovatel vyzván
k předložení plné moci jím zvoleného advokáta, protože podle §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel
musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost podaná proti usnesení - výzvě k předložení plné
moci zvoleného advokáta, případně k doložení vysokoškolského právnického vzdělání - je
ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu
než ji odmítnout.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití §120
s. ř. s.), podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu