ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.26.2007
sp. zn. 6 Azs 26/2007 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily
Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: R. I.,
zastoupena JUDr. Evou Poláčkovou, advokátkou, se sídlem Starobrněnská 13, Brno,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2006,
č. j. 56 Az 84/2006 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni, advokátce JUDr. Evě Poláčkové, se odměna za zastupování
žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ne př i zná vá .
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 2. 2006, č. j. OAM - 9219/VL - 07 - P07 - R2 - 2001. Tím žalovaný
stěžovatelce neudělil azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni rozhodování
žalovaného (dále jen „zákon o azylu“), a současně na ni nevztáhl překážku vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
V odůvodnění kasační stížnosti stěžovatelka zejména tvrdí, že krajský soud
v jejím případě nesprávně posoudil pojem pronásledování ve smyslu §2 odst. 7 zákona
o azylu a dále důvody pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu, jelikož měla
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině žen - obětí
sexuálního obtěžování. Soud v jejím případě sice připustil, že sociální skupinou mohou být
i sexuálně obtěžované ženy, ale zároveň existenci pronásledování neshledal,
neboť se neobrátila na státní orgány ani nevyhledala jinou pomoc. Soud však vůbec neuvedl,
o co opírá svůj závěr, že sexuální obtěžování je v Moldavsku možné postihovat v rámci
trestního řízení. Zcela irelevantní je konstatování soudu o rovnoprávnosti mužů a žen
v Moldavsku. Stěžovatelka dále uvedla, že na moldavské státní orgány se neobracela,
protože i jejich představitelé jsou zapojeni v sexuálně motivovaném násilí. Takové jednání
proto není postihováno a naopak je tolerováno. Dále konstatovala, že nemohla vyhledat
ochranu v Ruské federaci, jelikož tam existuje systém registrace k pobytu, tzv. propisek,
a ona tam nikdy nežila, pročež by mohla být šikanována či mít potíže s registrací k pobytu.
Stěžovatelka dále cituje anglicky psaný text zprávy Norwegian Refugee Council z května
2005. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí Krajského soudu
v Brně zrušil z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí tak i rozsudek krajského soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy. Odkázal na obsah správního spisu a vydané rozhodnutí.
Poukázal rovněž na nepřípustnost námitek týkajících se registrace k pobytu v Ruské federaci,
neboť nebyly uplatněny v řízení před ním ani před krajským soudem. Z výše uvedených
důvodů navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.
Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud především zjistil, že žalovaný o stěžovatelčině
žádosti o azyl rozhodl novým rozhodnutím znovu poté, co jeho předchozí rozhodnutí ze dne
4. 3. 2002, č. j. OAM - 9219/VL - 07 - P01 - 2001, bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně
ze dne 30. 8. 2005, č. j. 55 Az 225/2004 - 59, zrušeno. V tomto rozsudku se krajský soud řídil
právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2004,
č. j. 6 Azs 92/2004 - 51.
Stěžovatelka podala žádost o azyl dne 17. 9. 2001. Do České republiky přijela
z Moldavska, kde celý život žila, protože přítel její kamarádky jí sexuálně obtěžoval
a vyhrožoval jí násilím i smrtí. Ruské státní občanství přijala v květnu roku 2000,
protože s ruským cestovním pasem je jednodušší cestovat po Evropě. V žalobě
proti rozhodnutí žalovaného uplatnila toliko nedostatečné zjištění skutečného stavu věci
a nesprávné posouzení pojmu sociální skupina ve vztahu k výkladu §12 odst. 1 písm. b)
zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastnicí řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
a je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka uplatnila kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.. Kasační stížnost je tedy s výjimkou níže uvedenou
přípustná.
Nepřípustnou shledal Nejvyšší správní soud námitku vztahující se k závěrům
žalovaného i krajského soudu ohledně možnosti vyhledat ochranu v zemi stěžovatelčiny státní
příslušnosti - Ruské federace. Tyto námitky stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským
soudem, ač tak učinit mohla (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Jak Nejvyšší správní soud mj. konstatoval například v rozsudku ze dne 9. 6. 2005,
č. j. 7 Azs 71/2005 - 61, dostupném na www.nssoud.cz, Jedním ze základních předpokladů
pro posouzení, zda jsou v případě žadatele o azyl splněny podmínky ustanovení §12 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., je správné zjištění jeho státního
občanství. Ve stěžovatelčině případě nebylo nijak zpochybněno, že je občankou Ruské
federace. Jelikož potíže, které popisovala, měla na území Moldavské republiky, jsou
tyto skutečnosti z pohledu zákona o azylu zcela irelevantní, neboť měla možnost vyhledat
ochranu země, jejíž je státní občankou. Námitkami proti tomuto závěru se Nejvyšší správní
soud jak výše uvedeno pro nepřípustnost nemohl zabývat.
Nad rámec výše uvedeného pak soud konstatuje, že rovněž otázkami výkladu
pojmu sociální skupina v kontextu stěžovatelčina případu - tedy potíží se soukromými
osobami - se opakovaně a podrobně ve své judikatuře zabýval. Příkladmo lze zmínit rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003 - 36.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud
se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení
podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky, advokátce JUDr. Evě Poláčkové, nebyla
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti přiznána, jelikož přes výzvu soudu
nesdělila, jaké úkony právní pomoci po svém ustanovení učinila, a ani soud z obsahu spisu
žádné takové úkony nezjistil.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu