ECLI:CZ:NSS:2007:6.AZS.51.2006
sp. zn. 6 Azs 51/2006 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce, JUDr. Brigity Chrastilové,
JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: V. S., zastoupen
JUDr. Jaroslavem Krůškem, advokátem, Karlovy Vary, Jaltská 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM
- 3717/VL - 19 - 12 - TZ - 2003 ze dne 19. 8. 2003, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 359/2003 - 32 ze dne 20. 10. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného.
Ten svým shora označeným rozhodnutím zamítl stěžovatelovu žádost o azyl jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného
(dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel namítá, že krajský soud vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového
stavu a skutkové okolnosti, které zjištěny byly, nesprávně hodnotil. Žalovaný nedocenil
zejména okolnost, že byl stěžovatel v zemi původu opakovaně pronásledován policií.
Dle názoru stěžovatele nemůže být tato okolnost vyvrácena obecným tvrzením, že domovský
stát stěžovatele je bezpečnou zemí. Ve vztahu ke skutečnosti, že stěžovatel projížděl Polskem,
uvedl, že se jednalo pouze o tranzitní zemi, neboť již při odjezdu z Ukrajiny měl v úmyslu
cestovat do České republiky, jíž považoval za bezpečnou z hlediska své osobní bezpečnosti.
S ohledem na „neoblibu“ Ukrajinců v Polsku neuvažoval o tom, že by se v Polsku mohl trvale
usídlit, či zde požádat o azyl. Stěžovatel dále poukázal na fakt, že byl k emigraci veden
z důvodu výrazného útisku ze strany ukrajinských úřadů, a proto se domnívá, že splňuje
podmínky, jež zákon o azylu vyžaduje k udělení azylu. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil z důvodu uvedených v §103 odst. 1
písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a kasační stížnosti
přiznal odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.),
a je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatel uplatnil kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Kasační stížnost je přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních
zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický
neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci
Nejvyššího správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva.
Pokud stěžovatel namítá, že krajský soud měl napadené rozhodnutí žalovaného zrušit,
neboť rozsah zjišťování skutkového stavu a okolností azylově relevantních správním orgánem
byl nedostatečný, Nejvyšší správní soud uvádí, že otázkou dokazování a rozsahu zjišťování
skutkového stavu v azylovém řízení ve skutkově obdobných případech se zdejší soud zabýval
obšírně již ve své předchozí judikatuře a je možné odkázat i na judikaturu jiných soudů,
s níž se ztotožňuje. Za všechny je možné odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, uveřejněný na www.nssoud.cz,
v němž bylo jasně judikováno, že správní orgán v řízení o udělení azylu není povinen sám,
aniž účastník řízení něco tvrdí, vyhledávat v jeho případě možné znaky pronásledování
z azylově relevantních důvodů.
Problematice tzv. třetí bezpečné země, na níž stěžovatel ve své kasační stížnosti rovněž
naráží, se Nejvyšší správní soud rovněž věnoval ve své předchozí obsáhlé judikatuře.
Za všechny je možné zmínit se např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 5. 2004, č. j. 5 Azs 45/2004 - 51, publikovaném ve sbírce NSS pod č. 325/2004.
Pokud jde o námitku útisku ze strany ukrajinských úřadů, nutno konstatovat,
že se jí Nejvyšší správní soud, a to ve skutkově obdobných případech jako je stěžovatelův,
již obšírně zabýval; lze jmenovat především rozsudek Nejvyššího správního soudu dne
10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, uveřejněný na www.nssoud.cz, který mj. konstatoval,
že obecné tvrzení stěžovatele o obavách z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi
původu, bez prokázání existence takového nebezpečí, za situace, kdy se stěžovatel v zemi
původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit pod zákonem
vymezené důvody udělení azylu.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie
v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného
v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše
vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu