ECLI:CZ:NSS:2007:7.A.52.2002:54
sp. zn. 7 A 52/2002 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce
společnosti V. B., s.r.o. zastoupené JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem se sídlem v Klatovech,
Čs. legií 172/I., proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6,
Antonína Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 22. 2.
2002, č. j PUV 1997-6928,
takto:
I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 2. 2002,
č. j. PUV 1997-6928, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4650 Kč
do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet JUDr. Jiřího Štancla, advokáta
se sídlem v Klatovech, Čs. legií 172/I.
Odůvodnění:
Žalobou včas podanou u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 2. 2002,
zn. PUV 1997-6928, kterým bylo k rozkladu společnosti S., spol. s r. o., B. změněno
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2001, č. j. PUV 6928-97, tak, že užitný vzor č. 6636 se
vymazává z rejstříku užitných vzorů v celém rozsahu.
Žalobce ve své žalobě poukázal na skutečnost, že rozhodnutí žalovaného
je nezákonné, neboť pro korektní zhodnocení shodnosti namítaného a napadeného řešení
se nelze omezit pouze na gramatický výklad nároků, nýbrž je nutno výkladem vystihnout
smysl řešení, tj. jeho účinky. V ustanovení §12 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech
a zlepšovacích návrzích, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen zákon
o vynálezech a zlepšovacích návrzích), je rozsah ochrany vyplývající z patentu vymezen
zněním patentových nároků, kdy je stanoveno, že k výkladu nároků se použije i popis
a výkresy. Dle názoru žalobce je vzhledem k příbuznosti obou kategorií toto ustanovení
nepochybně nutno vztáhnout i na užitné vzory. Určení dle ustanovení §67 citovaného zákona
se neobejde bez výkladu nároků dle ustanovení §12 odst. 1. Žalobce charakterizoval
dosavadní stav techniky tak, že základní nevýhodou je to, že beton nebo litý asfalt vyplňuje
ocelovou konstrukci podlahy, která vytváří vanu, v níž je přítomna trvalá vlhkost.
To má za následek korozi. Naproti tomu podstatou žalobcova nového technického řešení
je vana dnem vzhůru, nijak tedy nezadržuje vodu, a tím odstraňuje příčinu koroze.
Jestliže namítané řešení obsahuje také ocelovou desku, ale opatřenou výstužnými okraji
rozšiřujícími se nahoru i dolů, pak je evidentní, že namítané řešení nevystihuje tu výhodu,
která je podstatou chráněného řešení. Vodu totiž naopak zadržuje a zůstává tak v oblasti
současného stavu techniky a jejích nevýhod v období před přihláškou napadeného řešení.
Proto jsou porovnávaná řešení zcela odlišná. Žalovaný ale dospěl k závěru, že jsou shodná,
což je však důsledek jeho formalistické gramatické interpretace, která nezjišťuje smysl řešení;
nároky tak nebyly vyloženy postupem podle ustanovení §12 odst. 1 zákona o vynálezech
a zlepšovacích návrzích. Žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému
k novému řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že podle ustanovení §8 odst. 3
písm. c) zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění platném pro projednávanou věc
(dále jen zákon o užitných vzorech), přihláška musí obsahovat nároky na ochranu,
v nichž musí být jasně a stručně vymezen předmět, který má být chráněn užitným vzorem.
Proto by bylo porušením výše uvedeného ustanovení, kdyby žalovaný přiznal ochranu
předmětnému užitnému vzoru v rozsahu přesahujícím nároky na ochranu uvedené v přihlášce
na užitný vzor, neboť při posuzování přihlášek je veden právní jistotou všech třetích osob
co do rozsahu poskytnuté ochrany. Na základě provedených skutkových a právních zjištění
dospěl žalovaný k závěru, že technické řešení popsané v nároku 1 užitného vzoru je shodné
s namítaným řešením, neboť obě nosné ocelové desky jsou opatřeny dolů zahnutými
výstužnými okraji, které jsou u namítaného řešení tvořeny profilem a dvěma ocelovými
deskami. Žalovaný tak konstatoval, že technické řešení tak, jak je definováno v nárocích
2 až 6 napadeného užitného vzoru, není v porovnání s namítaným řešením podle ustanovení
§1 zákona o užitných vzorech nové. Při hodnocení konstrukčního řešení popsaného
v nárocích 7 a 8 žalovaný dospěl k závěru, že nebyla, při znalosti stavu techniky, vykázána
taková odborná dovednost, která by přesahovala rámec pouhé odborné dovednosti,
jakožto kritéria pro přiznání ochrany užitným vzorem. Jeho rozhodnutí je tak výsledkem
vnitřního myšlenkového postupu, ke kterému dospěl při dodržování pravidel logického
vyvozování. Proto navrhl zamítnutí žaloby.
Protože věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 1. 1. 2003, kdy nabyl
účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), byla předložena Nejvyššímu správnímu soudu s odkazem na ustanovení
§132, větu druhou, s. ř. s., podle kterého věci správního soudnictví, v nichž nebylo
rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení
vrchním soudům, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud v řízení podle ustanovení části
třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s., tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu.
Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 7 A 52/2002 - 35,
byla žaloba odmítnuta s tím, že se jedná o tzv. soukromoprávní věc a soudem příslušným
k rozhodnutí je obecný soud v rámci občanskoprávního řízení. Toto rozhodnutí bylo zrušeno
usnesením zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, ze dne 30. 5. 2006, č. j. Konf 38/2005 - 7, kterým byla současně
vyslovena příslušnost soudů ve správním soudnictví vydat rozhodnutí.
Z obsahu správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující
podstatné skutečnosti:
Dne 8. 7. 1997 podal žalobce přihlášku užitného vzoru s názvem „Balkon“, spisová
značka PUV 6928-97. Přihláška obsahovala celkem osm nároků na ochranu, když nárok
na ochranu č. 1 zněl „Balkon s ocelovou kostrou, tvořenou zábradlím a podlahou z nosné
ocelové desky, vyznačující se tím, že tato nosná ocelová deska je opatřena dolů zahnutými
výztužnými okraji, mezi kterými jsou uspořádány ocelové výztuhy, kde k nosné ocelové
desce jsou připevněny svislé ocelové sloupky pro zábradlí, přičemž svislé ocelové sloupky,
situované při budově, nesou ve své horní části závěsné třmeny pro kyvné zavěšení nosné
ocelové desky.“ Užitný vzor byl dne 6. 10. 1997 zapsán do rejstříku pod č. 6636. Žádostí
ze dne 16. 2. 2000 požádala společnost S., spol. s r. o., B., o výmaz užitného vzoru
stěžovatele, neboť předmět ochrany nebyl dle jejího názoru nový, a tedy i hoden ochrany,
protože význaky popsané v nárocích 1 až 6 byly zcela předuveřejněny v publikaci „Typový
podklad bytových domů T-06 B-KDU“ a význaky popsané v nárocích 7 a 8 zcela zřejmě
nepřesahují rámec pouhé odborné dovednosti. Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 4. 2001, zn.
PUV 6928-97, byl užitný vzor částečně vymazán tak, že prvnímu nároku na ochranu byl
omezen rozsah, když nároky 2 až 8 zůstaly v platnosti, neboť byly závislé na prvním nároku a
platily pouze ve spojitosti s ním. K rozkladu společnosti S., spol. s r. o., B., bylo výše uvedené
rozhodnutí změněno rozhodnutím předsedy žalovaného tak, že užitný vzor byl z rejstříku
užitných vzorů vymazán v celém rozsahu, neboť předseda žalovaného dospěl k závěru,
že technické řešení popsané v nároku 1 užitného vzoru je shodné s namítaným řešením,
neboť obě nosné ocelové desky jsou opatřeny profilem a dvěma ocelovými deskami,
když řešení podle nároku 1 užitného vzoru nijak blíže nespecifikuje, jak jsou výztužné okraje
vytvořeny na nosné ocelové desce a jak jsou připevněny k nosné ocelové desce,
proto konkrétní konstrukční provedení výztužných okrajů u napadeného řešení a namítaného
řešení není podstatné. Proto technické řešení užitného vzoru není novým dle ustanovení
§1 zákona o užitných vzorech, neboť bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo
přednosti, zveřejněno a tím se stalo součástí stavu techniky.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru,
že žaloba je důvodná.
Podle ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád),
ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“), v odůvodnění rozhodnutí
správní orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden
při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.
Dle ustanovení §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady
řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.
Jak vyplývá ze zákona o užitných vzorech, pro rozsah, meze a možnosti poskytnutí
ochrany určitému technickému řešení je klíčovým znění přihlášky, kterou přihlašovatel
(v souzené věci žalobce) žádá Úřad průmyslového vlastnictví o zapsání užitného vzoru
do rejstříku užitných vzorů a o poskytnutí veškerých práv s tímto zápisem spojených.
Zákon o užitných vzorech ve svém ustanovení §8 obsahuje náležitosti, které musí přihláška
obsahovat. Je zřejmé, že tyto náležitosti společně s náležitostí stanovenou v ustanovení
§1 citovaného zákona jsou klíčové pro posouzení vlastního technického řešení
a jeho ochrany. Proto i v dalších řízeních (nikoliv jen o zápisu do rejstříku, ale i v řízeních
o výmazu z rejstříku) je způsobilost technického řešení být objektem ochrany posuzována
zejména podle přihlášky a jejích náležitostí, neboť navrhovatel výmazu musí svůj návrh opírat
o popření údajů obsažených v přihlášce. Proto i rozhodnutí žalovaného, kterým se vyslovuje
k otázce výmazu užitného vzoru, musí, v souladu s pravidly platnými pro správní řízení,
obsahovat odůvodnění, ze kterého jsou jasně patrné jeho úvahy nad daným návrhem,
a to zejména z jakých důvodů zaujal konkrétní právní názor, tj. proč se rozhodl užitný vzor
vymazat či nikoliv.
V dané věci žalovaný nejprve rozhodl tak, že změnil formulaci prvního nároku
na ochranu užitného vzoru, když ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že nosná deska
namítaného řešení se podstatně liší od nosné deky napadeného řešení, a rovněž závěsný prvek
namítaného řešení se podstatně liší od závěsného prvku napadeného řešení; v dalších nárocích
na ochranu se napadené a namítané řešení shodovaly. Proto stanovil nároky napadeného
užitného vzoru nově, s omezeným rozsahem jejich prvního nároku.
K rozkladu navrhovatele výmazu bylo výše uvedené rozhodnutí správního orgánu
změněno tak, že užitný vzor byl z rejstříku užitných vzorů vymazán, protože předseda
žalovaného dospěl k závěru, že technické řešení napadeného užitného vzoru je jak v prvním
nároku na ochranu, tak i v nárocích 2 až 6 shodné s namítaným řešením, když v nárocích
7a 8 nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti.
V případě, kdy je rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně či u rozkladu určenou
složkou téhož orgánu změněno tak zásadním způsobem, že je jeho výrok nahrazen výrokem
novým, je zcela v souladu s oprávněným očekáváním adresáta správního rozhodnutí,
že v odůvodnění pozdějšího rozhodnutí odvolací orgán (či vedoucí ústředního orgánu)
zcela jasně a vyčerpávajícím způsobem zdůvodní své úvahy, které ho vedly k tomu, že změnil
právní názor vyjádřený v předchozím rozhodnutí. Adresátovi takového rozhodnutí
proto musí být zcela jasné, z jakého důvodu se mu dostává do rukou zcela nové rozhodnutí
měnící stávající stav. V souzené věci však rozhodnutí předsedy žalovaného těmto zásadám
nedostálo. Z textu odůvodnění je patrné pouhé doslovné znění nároků napadeného užitného
vzoru a dále i přesný popis namítaného technického řešení, kdy po jejich doslovné citaci
se rozhodnutí v podstatě omezuje na pouhé vyjádření názoru o shodnosti obou řešení
bez uvedení bližších podrobností. Předseda žalovaného v odůvodnění rozhodnutí rovněž
přesvědčivě nezdůvodnil, proč došel k závěru, že názor vyjádřený v prvotním rozhodnutí
není správným. Nejvyšší správní soud proto uvádí, že takovéto rozhodnutí
je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z rozhodnutí není seznatelné,
z jakého důvodu a na základě jakých skutečností dospěl předseda žalovaného k právnímu
názoru odlišnému od prvotně vyjádřeného. Vzhledem k okolnosti, že tato změna měla
pro žalobce zásadní důsledek, tj. výmaz užitného vzoru, jedná se o vadu, která měla vliv
na zákonnost rozhodnutí, a proto Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil.
S ohledem na tyto skutečnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval ostatními
námitkami žalobce uvedenými v jeho podání, neboť je bude moci uplatnit v obnoveném
správním řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným okolnostem Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí
žalovaného pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí bez jednání
rozsudkem v souladu s ustanovením §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu
řízení dle §78 odst. 4 tohoto zákona. Na základě ustanovení §78 odst. 5 s. ř. s. je žalovaný
v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
v tomto rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Vzhledem k okolnosti, že žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu náhrada nákladů řízení
dle ustanovení §11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví
paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem
při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a dle čl. II
vyhlášky č. 277/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka
advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení
a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 3500 Kč, a náhrada hotových výdajů
dle §13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů, ve výši 150 Kč za dva úkony právní služby, včetně nákladů
na zaplacení soudního poplatku ve výši 1000 Kč. Celková výše nákladů řízení byla tedy
soudem stanovena na 4650 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu