ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.138.2006
sp. zn. 7 Afs 138/2006 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem v Praze 5,
Vrázova 7, za účasti Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1,
Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 31. 1. 2006, č. j. 10 Ca 312/2005 - 17,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č. j. 10 Ca 312/2005 – 17,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č. j. 10 Ca 312/2005 – 17,
bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu (dále
jen „finanční ředitelství“) ze dne 13. 6. 2005, č. j. FŘ - 2653/13/05, jímž bylo zamítnuto
odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 8
ze dne 22. 12. 2004, č. j. 268702/04/008914/6288 na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“)
za zdaňovací období únor 2004 ve výši 51 163 Kč. Městský soud zastavil řízení podle
§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o soudních poplatcích“) za použití §47 písm. c) s. ř. s. s odůvodněním,
že stěžovatel i přes výzvu nezaplatil soudní poplatek.
V kasační stížnosti (označené jako odvolání do usnesení o zastavení řízení) podané
v zákonné lhůtě z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. vyjádřil stěžovatel
názor, že pokud podal jednu správní žalobu, byť směřovala proti více rozhodnutím finančního
ředitelství, má být zpoplatněna pouze jedním soudním poplatkem a nikoli počtem soudních
poplatků odpovídajícím počtu napadených rozhodnutí správního orgánu, a to zejména proto,
že napadány jsou platební rozkazy správce daně, které se vztahují k DPH za jeden kalendářní
rok (2004) při měsíčním zdaňovacím období a opírají se o jednu daňovou kontrolu. Postupem
městského soudu je tak stěžovatel nucen hradit mnoho soudních poplatků z jedné věci.
Stěžovatel upozornil na to, že daňové subjekty zdaňující DPH čtvrtletně jsou takovým
postupem soudu zvýhodněni, neboť náklady na hájení jejich práv vyjdou třikrát levněji,
byť by se kontrola opět týkala celého roku 2004. Stěžovatel proto navrhl zrušení napadeného
usnesení a vrácení věci k dalšímu řízení.
Po ust. §2 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích je ve věcech
správního soudnictví poplatníkem poplatku za řízení ten, kdo podal žalobu nebo jiný návrh,
kterým se zahajuje řízení.
Podle ust. §4 odst. 1 písm. a) citovaného zákona jde-li o poplatek za řízení, vzniká
poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.
Podle ust. §7 odst. 1 citovaného zákona je poplatek splatný vznikem poplatkové
povinnosti. Vzniká-li poplatková povinnost způsobem uvedeným v §4 odst. 1 písm. e) až h),
je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek
zaplatit stanovena nebo jímž byl schválen smír, nestanoví-li rozhodnutí o schválení smíru
splatnost delší.
Podle ust. §9 odst. 1 citovaného zákona nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví.
Z obsahu spisu městského soudu vyplývá, že stěžovatel podal dne 19. 9. 2005 žalobu
proti 9 rozhodnutím finančního ředitelství. Městský soud usnesením ze dne 17. 10. 2005,
č. j. 10 Ca 257/2005 – 11, vyloučil podle §39 odst. 2 s. ř. s. 8 správních rozhodnutí
k samostatnému projednání. Podáním žaloby proti rozhodnutí správního orgánu vznikla
stěžovateli poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích,
když stěžovatel byl poplatníkem podle §2 odst. 2 citovaného zákona a soudní poplatek
byl splatný podle §7 odst. 1 citovaného zákona vznikem poplatkové povinnosti. Výše
poplatku byla stanovena v položce 14a bod 2. písm. a) sazebníku soudních poplatků
podle znění platného v době podání žaloby, který je přílohou zákona o soudních poplatcích.
Protože stěžovatel tuto poplatkovou povinnost nesplnil, městský soud jej k zaplacení poplatku
vyzval usnesením ze dne 3. 1. 2006, č. j. 10 Ca 312/2005 – 10. Toto usnesení bylo stěžovateli
doručeno dne 26. 1. 2006 náhradním doručením, když zásilka byla uložena dne 16. 1. 2006
v provozovně poskytovatele poštovních služeb a stěžovatel si ji nevyzvedl. V citovaném
usnesení byl stěžovatel zároveň poučen o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené
lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno.
Nejvyšší správní soud při posouzení námitky stěžovatele týkající se postupu
městského soudu v případě, kdy byla podána jedna žaloba proti více správním rozhodnutím,
vychází z ústavně konformního výkladu vyjádřeného Ústavním soudem v nálezu
ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 664/03, podle něhož interpretace zákona č. 549/1991 Sb.,
podle níž je účastník řízení povinen platit soudní poplatek za každé správní rozhodnutí, která
jsou skutkově a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a jsou vydána
týž den, stejným správním orgánem, je nejen disproporční, ale také protiústavní. Listina
základních práv a svobod stanoví v čl. 36 odst. 2 zásadu, podle níž, kdo tvrdí, že byl na svých
právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud,
aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že v daném případě byla žalobou napadena rozhodnutí finančního
ředitelství, která jsou skutkově a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a jsou
vydána týž den, stejným správním orgánem, postup městského soudu, který vyzval
stěžovatele k zaplacení soudního poplatku i ve vztahu k této vyloučené věci k samostatnému
projednání, měl charakter podstatného omezení stěžovatele v přístupu k soudu, a proto nebyl
zákonný, neboť podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v citovaném nálezu
„je na obecných i správních soudech, aby při interpretaci podústavního práva dosahovaly
ústavně konformních výsledků“.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení městského
soudu pro nezákonnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je městský soud podle
odst. 3 citovaného ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. Ve věci
rozhodl bez jednání v souladu s ust. §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší
správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho
nařízení.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu