ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.80.2006
sp. zn. 7 Afs 80/2006 - 153
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele T.
M., zastoupeného JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Dukelská 15, za účasti Finančního ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4,
v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9.
2005, č. j. 29 Ca 120/2003 - 92,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2005, č. j. 29 Ca 120/2003 - 92, s e
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního
ředitelství v Brně (dále jen „správní orgán“) ze dne 31. 1. 2003, č. j. 7162/2001/FŘ/130,
jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému
Finančním úřadem ve Zlíně dne 30. 8. 2001, č. j. 174487/01/303912/2629, na daň z přidané
hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 1997.
Jako právní důvod své kasační stížnosti stěžovatel uvedl důvod obsažený v ust. §103
odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel poukázal na skutečnost, že ačkoliv mu krajský soud
vytýkal nekonkrétnost žalobních námitek, s těmi, které byly zcela konkrétní, se vypořádal
ve zcela obecné rovině. Na důkaz svého tvrzení rozebral svědecké výpovědi svědků p. Z., p.
C., p. H., p. H. a p. V. Stěžovatel dále uvedl, že správní orgán se nevypořádal se všemi jeho
důkazními návrhy, když odmítl provést důkaz svědeckou výpovědí p. V. a p. H.. Svědek p.
K. byl dokonce vyslechnut bez vědomí stěžovatele. Stěžovatel dále zdůraznil, že zákonnost
hodnocení důkazů je popřena i tím, z čeho vůbec správní orgán dovodil duplicitu účtování
oprav forem. Námitky týkající se porušení ust. §2 odst. 1 a 3, §31 odst. 2 a 8 zákona o
správě daní a poplatků bylo třeba vnímat v kontextu celé žaloby. Skutečnost, že rozhodnutí
správního orgánu nemá oporu ve spise, byla doložena i v jednání před soudem, a to bez
ohledu na tvrzení soudu, že se jednalo o námitky opožděné.
Správní orgán ve svém vyjádření ke kasační stížnosti nejprve zrekapituloval
dosavadní průběh sporu, když vytkl, že bylo na stěžovateli, aby v průběhu daňového řízení
prokázal oprávněnost jím uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. V daném
případě stěžovatel důkazní břemeno neunesl a faktické uskutečnění fakturovaných prací
neprokázal. Správní orgán se dále podrobně vyjádřil k jednotlivým svědeckým výpovědím.
Zdůraznil, že nebylo jeho povinností provádět bez dalšího všechny stěžovatelem navržené
důkazy, protože je jeho právem určit, který důkaz bude proveden. K výslechu p. K. uvedl, že
byl proveden v rámci místního šetření týkajícího se pouze společnosti V. P. s. r. o. Správní
orgán navrhl, aby byla kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Vzhledem k okolnosti, že stěžovatel uvádí jako právní důvod kasační stížnosti
ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu tohoto ustanovení.
Rozhodnutí je nepřezkoumatelné proto, že není zřejmé, proč rozhodující orgán, tedy soud,
rozhodl tak, jak rozhodl. Tak je tomu tehdy, jestliže rozhodnutí neobsahuje odůvodnění
nebo je toto odůvodnění nesrozumitelné. Další z důvodů, pro který je možno podat kasační
stížnost, je nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Význam
tohoto ustanovení je nutno posuzovat podle toho, zda se rozhodnutí soudu prvního stupně
opírá či neopírá o důvody, které umožňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Jiná vada
v řízení před soudem, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé,
spočívá např. v neúplném či nedostatečném znaleckém posudku. Je zřejmé, že v dané věci
stěžovatel směřuje svou kasační stížnost pouze do první skutkové podstaty citovaného
ustanovení. Nejvyšší správní soud se tedy v rámci svého přezkumu zaměřil na otázku,
zda je z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval
právní argumentaci stěžovatele za důvodnou.
Před vlastním hodnocením rozsudku krajského soudu je nutno předestřít,
že dle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne
20. 6. 1996 sp. zn. III. ÚS 84/94, zveřejněný pod. č. 34 ve svazku č. 3 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97,
zveřejněný pod č. 85 ve svazku č. 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) je jedním
z principů, představujících součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu,
povinnost soudů odůvodňovat své rozsudky. Ve správním soudnictví nachází tato zásada
vyjádření v ust. §54 odst. 2 s. ř. s. Z odůvodnění rozhodnutí soudů ve správním soudnictví
musí tedy vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů
na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pokud by tomu tak nebylo, rozhodnutí
by bylo nepřezkoumatelným, neboť by nedávalo dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno
v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
I dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu není-li z odůvodnění napadeného
rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné
nebo vyvrácené, je nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS;
či rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52; publikovaný na www.nssoud.cz).
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že ačkoliv mu krajský soud
ve svém rozsudku opakovaně vytýkal nekonkrétnost žalobních námitek, tam, kde byly zcela
konkrétní, se jimi zabýval pouze v obecné rovině. S tímto tvrzením stěžovatele lze souhlasit,
a to z následujících důvodů. Jednou ze stěžejních stěžovatelových žalobních
námitek je tvrzení, že správní orgán se nesprávně zaměřil na zjišťování skutečnosti,
zda subdodavatelé společnosti H. v. o. s. a L. s. r. o. skutečně práce na opravách forem
prováděli. Prokazování takových skutečností pak podle této žalobní námitky bylo však již
nad rámec povinností rozumně doložitelných, neboť stěžovatel již nebyl s těmito dalšími
subjekty v žádném kontaktu a nemůže doložit, zda a jakým způsobem byly práce
těmito subjekty prováděny. Podle žalobního tvrzení stěžovatele bylo dále rozhodující,
zda společnosti H.v. o. s. a L. s. r. o., kterým byly tyto náklady hrazeny, zajistily
pro stěžovatele, ať již jakýmkoliv způsobem, opravu forem v jím uváděném rozsahu. Krajský
soud se ale pak rozsahem prokazování skutečností, ke kterým byl stěžovatel vyzván
ve vztahu k dotčeným subjektům, v dostatečné míře nezabýval. Pouze konstatoval, co bylo
povinností stěžovatele (prokázat faktické uskutečnění zdanitelného plnění, k čemuž byl
žalovaným vyzván), ale kromě obecných odkazů a v podstatě doslovné citace příslušných
zákonných ustanovení nezdůvodnil, proč považuje, výše uvedenou, konkrétní žalobní
námitku stěžovatele, že důkazní břemeno unesl, za neopodstatněnou. Za dostatečnou
nelze považovat ani tu část odůvodnění, kde se krajský soud zabýval hodnocením
provedených důkazů. V žalobě zcela konkretizované výtky týkající se jednotlivých
svědeckých výpovědí a jim přiřazených konkrétních důvodů, proč stěžovatel nesouhlasil
s jejich zhodnocením, vyhodnotil krajský soud opět pouze obecným konstatováním,
že správní orgán svým zákonným povinnostem dostál, a citací příslušného zákonného
ustanovení. Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí krajského soudu, jehož odůvodnění je prakticky
tvořeno jen obecnými tvrzeními, citacemi zákonných ustanovení či nadbytečným
vypořádáním se s některými opožděně podanými žalobními body, je nepřezkoumatelné.
S ohledem na tuto skutečnost se Nejvyšší správní soud nezabýval ostatními stížními
námitkami, neboť by to bylo v daném časovém okamžiku předčasné.
Protože napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně je nezákonné z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, kasační stížnost
stěžovatele je s ohledem na dikci ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. důvodná. Nejvyšší správní
soud tedy postupoval v souladu s ust. §110 odst. 1 s. ř. s. tak, že toto rozhodnutí krajského
soudu zrušil bez jednání postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání, když neshledal vady
uvedené v odstavci 3 cit. ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V novém řízení se Krajský soud v Brně řádně vypořádá se všemi žalobními body,
které stěžovatel uvedl ve své žalobě.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu