ECLI:CZ:NSS:2007:7.AFS.83.2006
sp. zn. 7 Afs 83/2006 - 97
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci stěžovatele
společnosti B. a. s., zastoupeného JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem se sídlem v Lomnici nad
Popelkou, Poděbradova 54, za účasti Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, se
sídlem v Praze 1, Štěpánská 28, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 29. 9. 2005, č. j. 5 Ca 211/2004 - 50,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2005, č. j. 5 Ca 211/2004 - 50,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením městského soudu byla odmítnuta žaloba stěžovatele
proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu (dále též „správní orgán“)
ze dne 22. 9. 2004, č. j. FŘ-2229/13/04, kterým bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 8 ze dne 19. 11. 2002,
č. j. 204150/02/008512/7864, jímž byla stěžovateli dodatečně doměřena daň z přidané
hodnoty. Svoje rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žaloba byla podána po marném uplynutí
zákonem stanovené lhůty pro její podání.
Ve včas podané kasační stížnosti namítal stěžovatel stížní důvod uvedený v ust. §103
odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel uvedl, že elektronicky podaná žaloba byla řádně
podepsána, o čemž svědčí i výstup z datové zprávy, ze které je patrno, že součástí datové
zprávy byl elektronický podpis. V případě, že bude o tomto bodě i nadále přetrvávat nejistota,
navrhl stěžovatel znalecké ohledání počítače, ze kterého byla datová zpráva odeslána.
Stěžovatel rovněž odkázal na elektronickou komunikaci s pracovníky městského soudu
týkající se předmětné otázky. Z celé komunikace je patrno, že stěžovatel dbal pokynů daných
mu pracovníky soudu, proto je usnesení městského soudu založeno na nedostatečně
objasněném skutkovém stavu. Soud výkladem ust. §37 odst. 2 soudního řádu správního učinil
zásadní rozdíl mezi písemným a elektronickým podáním. V případě, že písemné podání
neobsahuje podpis, je možno vyzvat k odstranění této vady, což dle soudu u elektronicky
podaného podání nelze. Tímto přístupem soudu však došlo k odepření práva na přístup
k soudu, neboť projednání žaloby bránily pouze odstranitelné vady a ryze formální důvody.
I v případě, že by výše uvedené nebylo možné, soudní řád správní připouští potvrzení podání
předložením originálu. Stěžovatel uvádí, že se tak stalo dne 9. 12. 2004, tedy v zákonem
stanovené lhůtě. Toto druhé podání tedy zhojilo vadu podání prvního (ze dne 6. 12. 2004).
Stěžovatel je dále názoru, že pokud soud vydal přípis, ve kterém označil všechny skutečnosti
bránící věcnému projednání žaloby, pak je svým rozhodnutím vázán. Soud tak mlčky přiznal,
že žaloba byla podána řádně a věnoval se odstraňování dalších překážek bránících věcnému
projednání. Tímto úkonem tak jakoby rozhodl, že v žalobě žádné jiné věcné nedostatky
bránící jejímu projednání nejsou. Stěžovatel proto navrhl zrušení napadeného usnesení
městského soudu a vrácení věci tomuto soudu zpět k dalšímu řízení, když současně požádal
o přiznání náhrady nákladů řízení.
Správní orgán ve svém vyjádření sdělil, že se vzhledem k obsahu kasační stížnosti
k této nebude vyjadřovat.
Ze soudního spisu, který soudu předložil městský soud, vyplynuly následující podstatné
skutečnosti:
Soudní spis obsahuje na č. l. 2 titulní stranu žaloby stěžovatele, na které je nad podacím
razítkem s datem 6. 12. 2004 vyznačeno „bez elektronického podpisu“. Na č. l. 8 je pak titulní
strana žaloby shodného obsahu s první obsahující podací razítko soudu s datem 9. 12. 2004
a dále razítko s textem „podpis ověřen“.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí
městského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ust. §37 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „s. ř. s.“), podání obsahující úkon,
jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu,
popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Bylo-li
takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním
shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží. Činí-li
takový úkon kolektivní orgán nebo osoba, za niž podle zvláštního zákona
nebo na jeho základě jedná kolektivní orgán, musí k němu být připojen opis usnesení
takového orgánu, jímž byl s obsahem podání vysloven souhlas.
Zásadní stížní námitkou stěžovatele je jeho nesouhlas s názorem Městského soud v Praze,
který posoudil jeho podání jako opožděnou žalobu. Jak vyplývá z výše citované právní
úpravy, ve správním soudnictví je možno účinně činit podání disponující řízením
či jeho předmětem (tedy např. žalobou zahajovat řízení) pouze v případě, že je takovýto úkon
učiněn v zákonem stanovené taxativně vymezené formě. V případě, že účastník řízení
(žalobce) své podání neučiní písemně, ústně do protokolu či v elektronické formě podepsané
elektronicky podle zvláštního zákona, soud k němu přihlíží pouze v případě, že účastník
takovéto podání (tj. podání učiněné v jiné formě) do tří dnů potvrdí písemným podáním
shodného obsahu nebo předloží jeho originál.
Nejvyšší správní soud předně zdůrazňuje, že Městský soud v Praze v odůvodnění
napadeného usnesení na str. 2 v předposledním odstavci uvádí, že stěžovatel (žalobce)
nepotvrdil své elektronické podání podané bez uznávaného elektronického podpisu (tj. ze dne
6. 12. 2004) písemným podáním shodného obsahu či předložením originálu. V následujícím
odstavci však konstatuje, že „dne 9. 12. 2004 žalobce podal podání shodného obsahu,
v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona“. Je tedy zřejmé,
že odůvodnění rozhodnutí městského soudu je vnitřní rozporné, neboť nejprve uvádí,
že stěžovatel nesplnil svou povinnost, aby vzápětí tuto povinnost za splněnou označil.
Již tento rozpor sám o sobě je proto důvodem pro zrušení rozhodnutí městského soudu
z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti rozhodnutí.
Z důvodu hospodárnosti řízení však Nejvyšší správní soud považuje za vhodné
se i přes tuto zjevnou vadu odůvodnění usnesení městského soudu vyslovit i k otázce
opožděnosti žaloby stěžovatele. Mezi účastníky řízení je nespornou skutečnost, že rozhodnutí
správního orgánu bylo stěžovateli doručeno dne 7. 10. 2004, tudíž že žalobu bylo možno
včasně podat naposledy dne 7. 12. 2004. Rovněž není sporu o tom, že stěžovatel podal dne
6. 12. 2004 žalobu elektronicky a dále, že dne 9. 12. 2004 podal podání stejného obsahu,
a to opět v elektronické formě podepsané podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém
podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění platném pro projednávanou věc
(dále jen „zákon o elektronickém podpisu“). S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní
soud považuje za vhodné vyřešit otázku opožděnosti podané žaloby na podkladě skutečností,
které jsou mezi účastníky řízení nesporné.
Pro posouzení povahy obou podání stěžovatele je klíčovým nález Ústavního soudu ze dne
24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05, ve kterém Ústavní soud vyslovil, že „podání
v elektronické podobě splňující výše uvedené požadavky zákona o elektronickém podpisu
je podáním rovnocenným s podáním v písemné podobě na papíře s vlastnoručním podpisem,
zatímco elektronicky učiněné podání bez zaručeného elektronického podpisu je nutné
do 3 dnů doplnit“. Dále zdůraznil, že „jejím cílem (právní úpravy – pozn. soudu)
je i v současnosti usnadnit doručování podání prostřednictvím elektronické komunikace tak,
aby byla v co největší míře zajištěna rovnost elektronických podání s podáními v písemné
podobě na papíře.“ Z výše citovaného rozhodnutí Ústavního soudu tedy jednoznačně
vyplynulo, že nelze činit rozdíl mezi podáním učiněným v písemné podobě a podáním
učiněným v podobě elektronické s uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu legislativní
zkratky ust. §11 odst. 1 zákona o elektronickém podpisu. Vzhledem k okolnosti, že v dané
věci stěžovatel své podání učiněné v tzv. jiné formě (tedy bez uznávaného elektronického
podpisu) doplnil podáním elektronickým, ovšem uznávaný elektronický podpis obsahujícím,
je zřejmé, že podmínce stanovené v ust. §37 odst. 2 s. ř. s. dostál, tj. že jeho žaloba byla
ve světle dalších skutkových zjištění podána včas. Městský soud v Praze byl proto povinen
s ní tak i nakládat. Jestliže tak neučil, dopustil se nezákonnosti.
S ohledem na shora uvedené se Nejvyšší správní nezabýval dalšími námitkami
uvedenými v kasační stížnosti, protože pro vyřešení klíčové otázky sporu není
jejich zodpovězení rozhodující.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná. Proto dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení
městského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu
a věc mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je městský soud podle odst. 3
téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. V dalším řízení
se tedy Městský soud v Praze bude zabývat žalobou stěžovatele meritorně. O věci přitom
rozhodl bez jednání postupem dle §109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu