ECLI:CZ:NSS:2007:7.AS.14.2007
sp. zn. 7 As 14/2007 - 99
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et. Ing. et Bc. Radovana Havelce
v právní věci stěžovatelky Z. P., a. s., zastoupené Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se
sídlem v Blansku, Bezručova 52, za účasti Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem
v Praze 1, Mariánské náměstí 2 a osoby zúčastněné na řízení Z., a. s., zastoupené
JUDr. Františkem Zelenickým, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 52, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2006,
č. j. 5 Ca 196/2004 - 66,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 4. 2006, č. j. 5 Ca 196/2004 - 66, zamítl
žalobu právního předchůdce stěžovatelky proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy,
odboru stavebního ze dne 30. 8. 2004, č. j. MHMP-108665/2004/OST/Kš/Lí, jímž bylo
zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 15, odboru výstavby
ze dne 25. 6. 2004, č. j. OV 8121/04/Sa, kterým byla společnosti Z., a. s. povolena stavba
„rekonstrukce, dostavba a nástavba administrativní budovy a. s. L.„ v areálu společnosti Z. a.
s. na pozemcích p. č. 702/1, 702/4, 702/6, 702/20 a 701/4 v k. ú. D. M. (vlastní stavba) a na
pozemcích p. č. 702/11, 706/1, 716/2, 716/3, 716/4 a 716/5 v k. ú. D. M. (inženýrské sítě).
Městský soud neshledal věcně opodstatněnou námitku stěžovatelky o porušení ustanovení §
47 odst. 5 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nepřesné označení stavebníka
(Z., a. s.) v záhlaví prvostupňového rozhodnutí, kde je před názvem společnosti uveden
dodatek vyjadřující jeho právní formu a nepřesné označení stěžovatelky v tomtéž rozhodnutí
jako Z. 1, a. s. nemá vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí, které bylo jinak řádně
doručeno. Nepřesným označením totiž nebyla zkrácena práva právního předchůdce
stěžovatelky, který proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání a proti rozhodnutí
odvolacího orgánu i žalobu. Městský soud dovodil, že vydáním správních rozhodnutí nebylo
dotčeno vlastnické právo právního předchůdce stěžovatelky k pozemku p. č. 772 v k. ú. D.
M., protože z rozhodnutí správních orgánů i z projektové dokumentace je zřejmé, že tento
pozemek není určen pro stavební činnost a jeho využití jako přístupové komunikace pro
stavebníka upravuje ustanovení §19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.
Proti tomuto rozsudku městského soudu, který byl doručen zástupci stěžovatelky
dne 14. 7. 2006, podala stěžovatelka blanketní kasační stížnost ze dne 27. 7. 2006, v níž vůbec
nebylo uvedeno, v jakém rozsahu a z jakých důvodů, je rozsudek napadán, která byla téhož
dne doručena tomuto soudu s tím, že bude odůvodněna ve lhůtě 3 týdnů.
Usnesením městského soudu ze dne 6. 10. 2006, č. j. 5 Ca 196/2004 - 77, byla
stěžovatelka vyzvána, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení tohoto usnesení odstranila
nedostatky kasační stížnosti ze dne 27. 7. 2006 a zaslala soudu dva stejnopisy doplnění tohoto
mimořádného opravného prostředku, v němž bude uvedeno, v jakém rozsahu a z jakých
důvodů je rozsudek městského soudu napadán. Současně byla stěžovatelka upozorněna
na to, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě řádně doplněna, bude řízení o kasační
stížnosti odmítnuto. Toto usnesení bylo doručeno dne 12. 10. 2006 zástupci stěžovatelky.
Stěžovatelka doplnila podle toho požadavku městského soudu kasační stížnost
v podání ze dne 18. 1. 2007, které bylo téhož dne předáno k poštovní přepravě a doručeno
městskému soudu dne 19. 1. 2007. V tomto doplnění stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost
opírá o důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a c) s. ř. s., v němž rozvedla
své výhrady, které současně podrobně odůvodnila.
Magistrát hlavního města Prahy ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stížní
námitky jsou obdobné jako námitky uplatněné v odvolání a jako žalobní námitky stěžovatelky
a jelikož se ztotožňuje s rozsudkem městského soudu, navrhl, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost zamítl.
Společnost Z., a. s. ve vyjádření ke kasační stížnosti především zdůraznila, že důvody
kasační stížnosti jsou opakováním námitek uplatněných v odvolání i v žalobě, s nimiž se
vypořádaly jak odvolací správní orgán, tak i městský soud. Znovu však podrobně rozebrala
zásadní důvody, pro které nepovažuje kasační stížnost za opodstatněnou a navrhla, aby
kasační stížnost byla zamítnuta.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení
tohoto usnesení. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto podle
odst. 3 citovaného ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení,
kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit
kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
Řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a stěžovatel má v souladu
s touto zásadou mimo jiné povinnost označit rozsah napadení rozhodnutí krajského soudu.
Takto vymezeným rozsahem a důvody v kasační stížnosti, se zákonem stanovenými
výjimkami, je pak Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Na rozdíl od řízení
o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kdy ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. výslovně
uvádí, že rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další
žalobní body, lze jen ve lhůtě pro podání žaloby, pro řízení o kasační stížnosti s. ř. s. takovou
koncentraci řízení nezakotvuje. O rozšíření kasační stížnosti na výroky dosud nenapadené
a rozšíření důvodů kasační stížnosti se hovoří pouze v ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s., a to
v souvislosti s výzvou soudu k doplnění náležitostí kasační stížnosti v jednoměsíční lhůtě.
Tato jednoměsíční lhůta má zákonem jednoznačně stanovený počátek, a to okamžikem
doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Pokud je stěžovatel
vyzván k doplnění náležitostí kasační stížnosti postupem podle ustanovení §106 odst. 3
s. ř. s., může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody
jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení uvedené, nebyla-li na včasnou žádost
stěžovatele tato lhůta prodloužena soudem. S. ř. s. upravuje koncentraci řízení pouze
pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle citovaného
ustanovení, a soud již proto nemůže přihlížet ke stížním námitkám uplatněným po uplynutí
lhůty podle §106 odst. 3 s. ř. s. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2006,
sp. zn. I. ÚS 390/05 a nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 136/06).
Stěžovatelka v této věci podala kasační stížnost proti rozsudku městského soudu, aniž
v ní uvedla důvody, pro které je rozhodnutí městského soudu napadáno. Městský soud proto
v souladu s ustanovením §106 odst. 3 s. ř. s. vyzval stěžovatelku usnesením
ze dne 6. 10. 2006, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení tohoto usnesení odstranila
nedostatky kasační stížnosti. Současně byla stěžovatelka poučena, že nebude-li kasační
stížnost ve stanovené lhůtě řádně doplněna, bude řízení o kasační stížnosti odmítnuto. Jelikož
toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatelky dne 12. 10. 2006, měla stěžovatelka
v důsledku koncentrace řízení možnost, ale současně i povinnost, uvést rozsah napadení
rozsudku městského soudu a důvody, z jakých tento rozsudek napadá, nejpozději
do 13. 11. 2006. Jen v této lhůtě totiž mohla stěžovatelka rozšířit kasační stížnost na výroky
nenapadené a uvést i důvody, pro které kasační stížnost podává. Pokud tedy stěžovatelka
doplnila kasační stížnost až v podání ze dne 18. 1. 2007, které bylo doručeno městskému
soudu následující den, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §106
odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud při svém rozhodování proto nemohl přihlížet ke stížnostním
námitkám stěžovatelky, které byly uplatněny až po uplynutí lhůty podle §106 odst. 3 s. ř. s.
Jelikož kasační stížnost neobsahovala nejpozději dne 13. 11. 2006 žádný z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 až e) s. ř. s., Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle
ustanovení §46 odst. 1 písm. d) za použití §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 za použití §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu