ECLI:CZ:NSS:2007:7.AS.25.2005
sp. zn. 7 As 25/2005 - 202
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce
v právní věci stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou se
sídlem v Praze 8, Křižíkova 16, za účasti Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2,
Vyšehradská 16, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
12. 1. 2005, č. j. 3 Nc 1068/2004 – 140,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Zástupkyni stěžovatele Mgr. Bohdaně Hejdukové, advokátce se u r č u j e
na odměně za zastupování částka 1075 Kč, která jí bude zaplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2005, č. j. 3 Nc 1068/2004 - 140 odmítl
žalobu stěžovatele, kterou se domáhal vydání rozsudku na ochranu své osoby a firmy J. K. na
dobu 5 let, a to od 20. 8. 2004 do 20. 8. 2009. Městský soud odůvodnění napadeného usnesení
uvedl, že žaloba stěžovatele včetně obsáhlých dodatků neobsahovala žádné skutečnosti,
z nichž by bylo možno dovozovat, že je napadáno správní rozhodnutí ve smyslu ustanovení §
65 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel se totiž v žalobě domáhal vydání rozsudku na ochranu své osoby
a firmy J. K. s odůvodněním, že ho státní úředníci neochránili jako občana a podnikatele před
výhružkami a nezákonným jednáním ze strany dlužníků, zlodějů a podvodníků, v důsledku
čehož dochází k vykonstruovaným procesům a vydávání nezákonných rozhodnutí. Městský
soud proto dospěl k závěru, že o takové záležitosti je věcně příslušný jednat a rozhodovat
soud v občanském soudním řízení podle ustanovení §9 odst. 2 o. s. ř. a nikoliv soud ve
správním soudnictví. Žalobu z tohoto důvodu odmítl podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s.
s poučením, že stěžovatel může do jednoho měsíce od právní moci napadeného usnesení
podat žalobu k věcně příslušnému krajskému soudu.
V kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení městského soudu v zákonné lhůtě
z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. vyjádřil stěžovatel nesouhlas
se závěry tohoto soudu. Stěžovatel namítal, že žalobou brojil proti nečinnosti státního aparátu,
zejména Okresního soudu ve Frýdku - Místku a Krajského soudu v Ostravě a že mu městský
soud odmítnutím žaloby neposkytl ochranu proti nečinnosti správních orgánů, mezi které
lze zařadit i uvedené soudy. Je tomu tak proto, že v celé řadě jeho soudních a jiných sporů
nebyla vydána žádná rozhodnutí, a proto je velice těžké něco namítat proti konkrétnímu
rozhodnutí. Není také žádného důvodu, aby jeho spory ohledně vymáhání pohledávek nebyly
dlouhodobě uvedenými soudy projednávány. Obdobně je tomu i pokud jde o nerozhodování
jeho žádostí o provedení delegace soudních sporů z důvodu vhodnosti podle §12 o. s. ř.
mimo obvod uvedených soudů. Z těchto důvodů má za to, že není jiné cesty, než vydání
rozsudku na ochranu jeho osoby a firmy J. K. na dobu 5 let. Z těchto důvodů se domáhal, aby
bylo usnesení městského soudu zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Účel správního soudnictví vyplývá z ustanovení §2 s. ř. s., podle něhož správní soudy
poskytují ochranu jen veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob
způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním
zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.
Pravomoc správních soudů je pak vymezena v ustanovení §4 odst. 1 s. ř. s., podle
něhož soudy ve správním soudnictví rozhodují o a) žalobách proti rozhodnutím vydaným
v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,
(dále jen "správní orgán"), b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) ochraně před
nezákonným zásahem správního orgánu, d) kompetenčních žalobách. Podle ustanovení
§4 odst. 2 s. ř. s. ve správním soudnictví dále soudy rozhodují a) ve věcech volebních
a ve věcech místního referenda, b) ve věcech politických stran a politických hnutí,
c) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem a d) ve věcech
porušení povinnosti veřejných funkcionářů podle zvláštního právního předpisu.
Z obou ustanovení s. ř. s. vyplývá, že městský soud jako správní soud nemohl věcně
rozhodnout o žalobě stěžovatele, kterou se podle petitu domáhal vydání rozsudku na ochranu
své osobnosti a firmy J. K. na dobu 5 let.
Stěžovatel se především mýlí v tom, že zařazuje soudy mezi správní orgány. Nezávislé
soudy jako státní orgány pověřené výkonem zvláštní funkce státu, tj. výkonem soudnictví,
přitom v systému dělby moci vytvářejí moc soudní (hlava čtvrtá Ústavy České republiky)
a správní orgány jako subjekty veřejné správy patří do moci výkonné (hlava třetí Ústavy
České republiky). Uvedené chybné zařazení soudů se potom promítá v nesprávném pojetí
výhrad ve vztahu k pravomoci správních soudů.
Z ustanovení §4 s. ř. s. zcela zřetelně vyplývá, že pravomoc správních soudů je dána
jen ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů, k ochraně proti nečinnosti správního orgánu
a před nezákonným zásahem správního orgánu, ke kompetenčním žalobám, k věcem
volebním a místního referenda, k věcem politických stran a politických hnutí, ke zrušení
opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem a k porušení povinnosti
veřejných funkcionářů podle zvláštního právního předpisu. Správní soudy proto nemají
žádnou pravomoc ve vztahu k soudům vykonávajícím soudnictví na úseku trestním nebo
na úseku občanskoprávním. Namítá - li proto stěžovatel v kasační stížnosti, že Okresní soud
ve Frýdku - Místku, ale i jiné soudy v obvodu Krajského soudu v Ostravě, které rozhodují
na uvedených úsecích soudnictví, jsou nečinné, není s ohledem na ustanovení §4 s. ř. s.
dána pravomoc správních soudů poskytovat v tomto směru ochranu fyzickým a právnickým
osobám.
Stěžovatel se mohl bránit tvrzeným průtahům v řízení a nerozhodování věcí
u uvedených soudů jiným způsobem než žalobou u správního soudu. Především mohl využít
postup podle ustanovení §164 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
a obrátit se na orgány státní správy soudů se stížností na průtahy v řízení (stížností
se ale nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací
činnosti) nebo postupovat podle ustanovení §174a odst. 1 citovaného zákona, podle něhož,
má - li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení,
kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, může podat
návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru
dochází k průtahům v řízení.
Z uvedených důvodů městský soud v důsledku nedostatku pravomoci správních soudů
nemohl žalobu věcně projednat, a proto byla důvodně odmítnuta.
Městský soud své úvahy vztahující se k odmítnutí žaloby nepřesně spojil
jen s neexistencí správního rozhodnutí s tím, že ve věci měl jednat a rozhodnout soud
v občanském soudním řízení. Tento postup dovodil jen ze znění žalobního návrhu (petitu),
v němž stěžovatel soustředil závěr o svém hmotněprávním postavení, vzhledem k právní
normě, která podle jeho názoru upravuje sporný právní vztah; závěr o tom, zda může obstát,
pak není výsledkem aplikace procesních předpisů, ale hmotněprávních norem. Dovodil - li
proto městský soud ze znění petitu „ žalovaná strana je povinna vydat rozhodnutí na ochranu
osoby a firmy J. K. na dobu 5 let, a to od 20. 8. 2004 do 20. 8. 2009 “, bez potřebného
skutkového vylíčení ve vztahu k petitu, na jehož základě uplatňuje nárok, že požaduje vydání
rozsudku na ochranu osobnosti a firmy J. K. podle ustanovení §9 odst. 2 o. s. ř., jde o závěr
poměrně problematický. Zrušení napadeného usnesení městského soudu, vrácení věci
k odstranění této vady a nové odmítnutí ze správného důvodu by však bylo v rozporu
se zásadou procesní ekonomie, která nedovoluje řešit v soudním řízení jen teoretické otázky
bez praktického významu pro účastníky řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 3. 2. 2006, č. j. 1 Afs 129/2004 - 76). Uvedený závěr platí tím spíše, že nelze vyloučit
podání žaloby stěžovatelem ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci napadeného usnesení
a následné odstranění vady žaloby.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatele není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). O kasační stížnosti rozhodl
bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví - li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému
z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a účastníkovi
žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen ustanovenou advokátkou
Mgr. Bohdanou Hejdukovou, jejíž předchůdkyně advokátka JUDr. Helena Teissingová podle
obsahu spisu dne 31. 3. 2005 vypracovala kasační stížnost. Za tohoto stavu činí odměna
advokátky Mgr. Bohdany Hejdukové za 1 úkon právní služby 1000 Kč (podle §7 a §9 odst. 3
písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení
§11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky, kterým je podání ve věci samé) a náhrada hotových
výdajů 75 Kč (podle §13 odst. 3 citované vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou žádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu