ECLI:CZ:NSS:2007:7.AS.29.2007
sp. zn. 7 As 29/2007 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní
věci stěžovatelky PhDr. H. P., za účasti Policie ČR - Správy Severomoravského kraje, se
sídlem v Ostravě, ul. 30 dubna 24, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 30. 5. 2007, č. j. 22 Ca 139/2005 – 43,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2007, č. j. 22 Ca 139/2005 – 43,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 5. 2007, č. j. 22 Ca 139/2005 – 43
nepřiznal stěžovatelce osvobození od placení soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti
podané proti usnesení téhož soudu ze dne 15. 2. 2007, č. j. 22 Ca 139/2005 – 27 a zamítl
návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. V odůvodnění usnesení uvedl,
že stěžovatelka sice v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále
jen „potvrzení“), které na výzvu soudu doručila, uvedla, že řadu měsíců žije pouze
ze sociálních dávek, avšak tato svá tvrzení nijak neprokázala, ačkoli o tom byla
ve zmiňovaném potvrzení řádně poučena. Krajský soud proto v souladu s ustanovením §36
odst. 3 a §35 odst. 8 s. ř. s. nepřiznal stěžovatelce osvobození od placení soudních poplatků
a zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti uvedla, že restriktivní
výklad ust. §36 odst. 3 s. ř. s. považuje za nepřijatelný a vedoucí ve svém důsledku
k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podání žádosti
o osvobození od soudního poplatku je nutno posuzovat ve smyslu ust. §37 odst. 5 s. ř. s.
a pokud nemělo požadované náležitosti, měl ji soud usnesením vyzvat k odstranění vad
podání. Přípis soudu ze dne 23. 5. 2007 stěžovatelka nepovažuje za usnesení ve smyslu
ust. §37 odst. 5 s. ř. s. a rovněž formulář potvrzení nemůže nahrazovat předepsanou formou
učiněnou výzvu soudu k odstranění vad podání. Pokud tedy soud - s výhradami výše
uvedenými - stanovil stěžovatelce, jak má formulář vyplnit a stěžovatelka tento „výslovný“
pokyn soudu splnila přesto, že nedoložila přílohy „potvrzení plátce příslušné dávky“,
neboť takovou povinnost jí soud nestanovil. Povinnost doložit soudu nedostatečné prostředky
byla uložena v rozporu s ust. §37 odst. 5 s. ř. s. a takto uplatněná státní moc vedla k porušení
práva domáhat se soudní ochrany ve smyslu čl. 36 Listiny. Stěžovatelka dále namítala
formální nedostatek napadeného usnesení. Podle jejího názoru může soud návrhu
na osvobození od placení soudního poplatku buď vyhovět (osvobození přiznat) nebo návrh
odmítnout či zamítnout. Výrok „osvobození od soudních poplatků se nepřiznává“ není
formálně správný. K výroku o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti stěžovatelka uvedla, že tento návrh měl soud odmítnout podle ust. §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. z důvodu překážky res iudicata, neboť pravomocným usnesením krajského
soudu ze dne 12. 7. 2005, č. j. 22 Ca 139/2005 - 12 je v řízení o kasační stížnosti zastoupena
Mgr. Danielem Procházkou. Stěžovatelka dále zpochybnila doručování písemností krajským
soudem, neboť je-li v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem, měl by soud doručovat
tomuto zástupci a nikoli jí. Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla zrušení
napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka
v kasační stížnosti a přitom shledal vadu uvedenou v odst. 3 citovaného ustanovení,
k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze soudního spisu vyplynulo, že stěžovatelka při podání žaloby požádala o osvobození
od povinnosti platit soudní poplatek a pro případ, že této žádosti bude vyhověno požádala
o ustanovení právního zástupce. K žalobě připojila vyplněné potvrzení. Krajský soud následně
usnesením ze dne 12. 7. 2005, č. j. 22 Ca 139/2005 - 11 přiznal stěžovatelce osvobození od
soudních poplatků a usnesením ze stejného dne č. j. 22 Ca 139/2005 - 12 ustanovil zástupcem
stěžovatelky pro řízení o žalobě včetně případného řízení o kasační stížnosti Mgr. Daniela
Procházku. Poté krajský soud usnesením ze dne 15. 2. 2007, č. j. 22 Ca 139/2005 - 27 žalobu
stěžovatelky odmítl. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které
požádala o osvobození od placení soudního poplatku a o ustanovení zástupce pro řízení o
kasační stížnosti. Krajský soud dne 23. 5. 2007 zaslal stěžovatelce potvrzení s výzvou, aby je
řádným způsobem vyplnila a zaslala zpět. Dne 29. 5. 2007 bylo krajskému soudu doručeno
vyplněné potvrzení.
V dané věci krajský soud pro řízení o žalobě osvobodil stěžovatelku od soudního
poplatku, i když k žádosti a vyplněnému potvrzení nebyla přiložena rozhodnutí o přiznání
dávek nebo potvrzení plátce příslušné dávky. V případě žádosti o osvobození od soudních
poplatků pro řízení o kasační stížnosti měl krajský soud zcela shodné podklady a přesto
postupoval zcela odlišně a nepřiznání osvobození odůvodnil tím, že stěžovatelka nijak
neprokázala své tvrzení, že jejím příjmem jsou pouze sociální dávky. V návaznosti
na toto rozhodnutí pak také zamítl návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu by takový postup byl v souladu se zákonem
jen v případě, že by usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků krajský soud
řádně odůvodnil a v rámci tohoto odůvodnění se vypořádal také s otázkou zásadní změny
v hodnocení podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Takto však krajský soud
nepostupoval a o dvou zcela stejných žádostech rozhodl opačně. V prvém případě
bez odůvodnění, v souladu s ustanovením §55 odst. 4 s. ř. s., a ve druhém případě
s odůvodněním velmi kusým, že stěžovatelka nijak neprokázala své tvrzení, že žije pouze
ze sociálních dávek, ačkoli o tom byla v potvrzení řádně poučena. Krajský soud neodůvodnil,
proč ve druhém případě zcela změnil své hledisko při posuzování žádosti o osvobození
od soudního poplatku. Vzhledem k předchozímu rozhodnutí o osvobození stěžovatelky
od soudního poplatku pro řízení o žalobě krajský soud svým postupem porušil jeden
ze základních principů právního státu, kterým je předvídatelnost rozhodování státních orgánů,
včetně orgánů moci soudní, a s ním související princip právní jistoty mající v konečném
důsledku dopady i na princip rovnosti účastníků soudního řízení. Princip předvídatelnosti
rozhodování v podstatě znamená, že účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat,
že státní orgány budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat, ve svém
celkovém vyznění, stejně. Pouze takový postup respektuje právní jistotu a nelze opomíjet,
že pouze jeho důsledné dodržování se významně pozitivně projevuje i v rámci celkového
nazírání společnosti na význam a roli práva. Naopak postoj státního orgánu,
který se vyznačuje zásadní odlišností přístupu k projednávaným věcem, svojí podstatou
identickým, tomuto základnímu principu právního státu hrubě odporuje (viz. nález Ústavního
soudu ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 470/97, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 16, str. 203
a násl.).
K výroku, kterým krajský soud zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti považuje Nejvyšší správní soud za nutné zdůraznit,
že stěžovatelce byl krajským soudem usnesením ze dne 12. 7. 2005, č. j. 22 Ca 139/2005 - 12
ustanoven zástupcem Mgr. Daniel Procházka, a to pro řízení o žalobě včetně případného
řízení o kasační stížnosti. Způsob, jakým krajský soud stěžovatelce ustanovil zástupce
pro řízení o kasační stížnosti, je sice v rozporu s právním názorem vyjádřeným v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007 č. j. 7 As 47/2006 - 89, to však nic nemění
na tom, že usnesení, jímž byl zástupce pro řízení o kasační stížnosti ustanoven, nebylo
zrušeno a krajský soud je jím vázán (§55 odst. 2 s. ř. s.), protože se nejedná o usnesení
upravující vedení řízení (viz. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003,
č. j. 1 Azs 5/2003 - 46). Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani návrh stěžovatelky
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Postup krajského soudu,
který k existenci tohoto pravomocného usnesení nepřihlížel, byl proto nezákonný. V této
souvislosti je nutno zdůraznit, že za dané situace je poukaz krajského soudu na právní názor,
byť naprosto správný, vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007,
č. j. 7 As 47/2006 - 89, zcela nepřípadný, protože v dané věci Městský soud v Praze zamítl
žádost stěžovatelky, kterou se domáhala ustanovení zástupce i pro případné řízení o kasační
stížnosti a odvolávala se na praxi jiných soudů, konkrétně Krajského soudu v Ostravě.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že napadené usnesení krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.), a proto je podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 citovaného ustanovení vázán
právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. O věci bylo rozhodnuto bez jednání
postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení
pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, nezabýval se již námitkami, které uvedla
stěžovatelka v kasační stížnosti, neboť takto by mohl postupovat pouze v případě,
že napadené rozhodnutí by bylo přezkoumatelné.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu