ECLI:CZ:NSS:2007:7.AS.51.2006
sp. zn. 7 As 51/2006 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství,
se sídlem v Ostravě, 28. října 117, za účasti Z. C., v řízení o kasační stížnosti podané proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2006, č. j. 58 Ca 47/2005 – 21,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2006, č. j. 58 Ca 47/2005 – 21,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo pro vady řízení zrušeno jeho rozhodnutí
ze dne 5. 12. 2005, č. j. 34631/2005/DSH/Per/0002, o dopravním přestupku, a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení.
Jako právní důvody kasační stížnosti stěžovatel uvedl důvody uvedené
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel spatřuje vady rozsudku
v jeho nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení a v nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti
nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li
mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Podle stěžovatele
nezákonnost spočívá ve zrušení jeho rozhodnutí krajským soudem podle ust. §76 odst. 1
písm. a) s. ř. s., přestože nebyl dán důvod ke zrušení tohoto rozhodnutí dle daného ustanovení,
tedy že napadené rozhodnutí netrpělo vadou řízení a nebylo nepřezkoumatelné. Proto navrhl
zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.
Účastník se ke kasační stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 17. 8. 2006.
V tomto svém vyjádření uvedl, že Krajský soud v Ostravě postupoval v souladu se zákonem.
Dle něj je kasační stížnost podána opožděně, tedy protiprávně, a proto navrhl, aby se jí soud
nezabýval.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského
soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ust. §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je vázán důvody
kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)]
nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)],
jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Dle ust. §59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“), odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém
rozsahu; je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě zjištěné vady odstraní.
Dle ust. §59 odst. 2 citovaného zákona jsou-li pro to důvody, odvolací orgán
rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.
Zásadní stížní námitkou stěžovatele je jeho nesouhlas s posouzením právní otázky,
zda-li jeho rozhodnutí zrušené krajským soudem podle ust. §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. trpělo
vadou řízení a bylo nepřezkoumatelné. Proto Nejvyšší správní soud zhodnotil obsah spisu
Krajského soudu v Ostravě.
Stěžovatel nesdílí názor krajského soudu, že z ust. §59 odst. 2 a 3 správního řádu
není možno dovodit, že by odvolací orgán mohl rozhodnout tak, že ponechává výrok
napadeného rozhodnutí nebo jeho část beze změny. Stěžovatel namítá, že jako odvolací
orgán přezkoumává napadené rozhodnutí v celém rozsahu a předmětem jeho přezkoumávání
je jak výroková část rozhodnutí, tak i jeho odůvodnění. A protože v daném případě shledal
důvod pro změnu napadeného rozhodnutí, když ve výroku tohoto rozhodnutí zjistil chybu
v právní kvalifikaci, kdy správní orgán I. stupně do výroku rozhodnutí použil právní
kvalifikaci dle ust. §22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů, napravil stěžovatel tuto chybu změnou výroku napadeného rozhodnutí
v souladu s ust. §59 odst. 2 správního řádu. Tím, že stěžovatel ve svém rozhodnutí doplnil,
že „ostatní části výroku a odůvodnění rozhodnutí zůstávají beze změny“, pouze zdůraznil,
kterých pasáží v přezkoumávaném rozhodnutí se změna týká. Nejednalo se o samostatný
výrok o právech a povinnostech nezávislý na výroku o změně rozhodnutí, ale pouze o součást
jasného a přesného vymezení způsobu změny v intencích ust. §59 odst. 2 správního řádu.
A proto nemohla mít tato věta za následek nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost výroku
rozhodnutí. I samostatně by podle stěžovatele byla tato věta pouze věcným konstatováním
faktu, že v ostatních částech rozhodnutí odvolací orgán neprovedl nic navíc a oproti tvrzení
krajského soudu se stěžovatel domnívá, že naopak posiluje srozumitelnost a přezkoumatelnost
výroku o změně rozhodnutí. Stěžovatel má za to, že výše uvedené právní otázky byly soudem
posouzeny nesprávně a toto nesprávné posouzení jako důvod zrušení rozhodnutí stěžovatele
vede k nezákonnosti tohoto rozsudku. Stěžovatel napadá rovněž výrok krajského soudu
o nákladech řízení.
Nejvyšší správní soud považuje v této věci za nezbytné uvést, že k problematice
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost se vyjádřil již mnohokrát
(např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. 1 Afs 38/2006 – 72,
www.nssoud.cz, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2007, č. j. 3 As 60/2006
– 46, www.nssoud.cz, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs
47/2003 – 130, publikovaný pod č. 244/2004 Sb. NSS). Při řešení této otázky proto Nejvyšší
správní soud vychází ze své ustálené judikatury, z níž vyplývá, že rozhodnutí nemůže být
nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost tehdy, je-li rozpor v něm odstranitelný výkladem, tj.
nebudou-li po interpretaci napadeného rozhodnutí jako celku – s přihlédnutím k obsahu spisu
a k úkonům správních orgánů a účastníků – pochyby o jeho významu. Naproti tomu za
nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze
považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze
seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, jejichž výrok je v rozporu s
odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových
okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. Stejně tak
druhostupňové rozhodnutí správního orgánu podle ust. §59 odst. 2 správního řádu je
nepřezkoumatelné, pokud v něm není výslovně vyjádřeno nebo alespoň způsobem
nevzbuzujícím pochybnosti vysloveno, jakým způsobem odvolací správní orgán naložil s
přezkoumávaným rozhodnutím jako celkem a jeho případnými jednotlivými výroky.
S ohledem na výše uvedené nepovažuje Nejvyšší správní soud rozhodnutí stěžovatele za
nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť zdánlivý rozpor v tomto rozhodnutí je
odstranitelný výkladem, takže nemohou vzniknout žádné pochyby o jeho významu.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je důvodná. Proto dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek krajského soudu
pro nezákonnost zrušil a věc mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud
podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. O věci
přitom rozhodl bez jednání postupem dle §109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Ostravě v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu