ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.43.2007:60
sp. zn. 7 Azs 43/2007 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, Mgr. et Ing. et Bc Radovana Havelce,
JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci stěžovatele Y. D.,
zastoupeného opatrovníkem SOZE, Sdružení občanů zabývající se emigranty se sídlem v
Brně, Mostecká 5, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2006, č. j. 63 Az
133/2005 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 12. 2006, č. j. 63 Az 133/2005 - 20,
zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační
politiky (dále jen „ministerstvo“) ze dne 18. 10. 2005, č. j. OAM-1914/VL-20-08-2005,
kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle
ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“).
V kasační stížnosti podané proti tomuto rozsudku z důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. stěžovatel vyjádřil nesouhlas se zamítnutím žaloby.
V kasační stížnosti namítal, že ministerstvo nezjistilo přesně a úplně skutkový stav věci před
vydáním rozhodnutí, čímž porušilo ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 zákona
č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v důsledku toho i nesprávně posoudilo žádost
o udělení azylu. Důkazy, které si ministerstvo opatřilo nebyly úplné, a proto nemohlo správně
usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřebovalo zodpovědět.
Tím porušilo ustanovení §21 odst. 1 a §34 odst. 1 citovaného zákona. Posléze stěžovatel
namítal, že rozhodnutí nevyplývá ani ze zjištěných podkladů. Ministerstvo podle jeho názoru
nesprávně interpretovalo jeho výpověď, protože v zemi původu měl problémy se zločineckou
skupinou, jejíž členové byli i policisté. Z tohoto důvodu nemohl nalézt účinnou pomoc
u příslušných státních orgánů. Ministerstvo ani jinak nezkoumalo dostatečně situaci v zemi
původu, omezil se jen na zkoumání obecné situace na Ukrajině, bez přihlédnutí k jeho
problémům. Proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal o ustanovení
zástupce a přiznání odkladného účinku uvedenému mimořádnému opravnému prostředku.
Usnesením krajského soudu ze dne 16. 2. 2007, č. j. 63 Az 133/2005 - 32, bylo
rozhodnuto, že se stěžovateli neustanovuje zástupce z řad advokátů, protože na výzvu soudu
nedoložil své osobní, výdělkové a majetkové poměry. Toto usnesení bylo stěžovateli
doručeno dne 22. 2. 2007. Poté byl stěžovatel usnesením krajského soudu ze dne 2. 4. 2007,
č. j. 63 Az 133/2005 – 35, vyzván, aby ve lhůtě 1 měsíce od dne doručení tohoto usnesení
jednak doložil soudu plnou moc udělenou advokátovi, který ho bude zastupovat v řízení
o kasační stížnosti a jednak, aby v kasační stížnosti uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
rozsudek krajského soudu napadá, jaké jsou konkrétní důvody kasační stížnosti podle
ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. a kdy mu byl napadený rozsudek doručen. Současně
byl stěžovatel poučen o tom, že pokud ve stanovené lhůtě nevyhoví požadavku krajského
soudu a v řízení nebude možno pokračovat, bude kasační stížnost odmítnuta. Toto usnesení
bylo stěžovateli doručeno dne 10. 4. 2007. Stěžovatel na uvedenou výzvu krajského soudu
nijak nereagoval.
Podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem, pokud sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštního zákona vyžadováno pro výkon advokacie. Z tohoto ustanovení vyplývá, že povinné
zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o jeho kasační stížnosti proti rozsudku krajského
soudu je zvláštní podmínkou řízení o kasační stížnosti, jejíž nedostatek lze odstranit,
ale bez jejíhož splnění nelze ve věci rozhodnout. Stěžovatel podle obsahu spisu právnické
vzdělání nemá a jelikož přes výzvu krajského soudu nepředložil plnou moc udělenou
advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti, neodstranil nedostatek podmínky
řízení o tomto mimořádném opravném prostředku, který tak brání pokračování v řízení.
Náležitosti kasační stížnosti jsou uvedeny v ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. (označení
rozhodnutí proti němuž kasační stížnost směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno). Pokud je toto podání
nemá, musí být podle odst. 3 citovaného ustanovení doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení vyzývajícího k odstranění vad. V tomto případě kasační stížnost
zákonné náležitosti podle názoru krajského soudu neobsahovala, a proto byl stěžovatel
vyzván usnesením ze dne 2. 4. 2007 k odstranění vad podání a byla mu k tomu stanovena
lhůta odpovídající zákonu. Přesto, že toto usnesení bylo doručeno stěžovateli, ten na výzvou
krajského soudu nereagoval.
Nepředložení plné moci udělené advokátovi a neodstranění vad podané kasační
stížnosti brání jejímu věcnému projednání.
Nejvyšší správní soud proto usnesením odmítl kasační stížnost stěžovatele podle
ustanovení §37 odst. 5 a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu