ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.46.2007
sp. zn. 7 Azs 46/2007 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce,
JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci stěžovatele Ministerstva
vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za účasti S. A., v řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2007, č. j. 28 Az 16/2006 - 37,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2007,
č. j. 28 Az 16/2006 - 37, se v e v ý r o k u II. zrušuje a věc se v t o m t o
r o z s a h u vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 2. 2007,
č. j. 28 Az 16/2006 - 37, ve výroku I. zamítl žalobu S. A. (dále jen „účastník“) proti
rozhodnutí stěžovatele ze dne 3. 2. 2006, č. j. OAM-1637/VL-07-ZA09-2005, a to v části,
jíž nebyl účastníkovi udělen azyl, a ve výroku II. vyslovil, že rozhodnutí stěžovatele
se v části, jíž na účastníka nebyla vztažena překážka vycestování ve smyslu §91 zákona
č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zrušuje pro vady
řízení a věc se vrací stěžovateli k dalšímu řízení. Krajský soud v odůvodnění napadeného
rozsudku především potvrdil jako správné závěry stěžovatele týkající se posouzení existence
podmínek pro udělení azylu. Pokud jde o zrušující výrok rozsudku, poukázal na případ
obsahově podobný a odehrávající se prakticky ve stejném časovém období, který
byl posuzován Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 5 Azs 86/2007. Podle jeho rozsudku
ze dne 20. 9. 2006, č. j. 5 Azs 86/2006 - 77, se překážka vycestování vztahuje typicky
k objektivním hrozbám po případném návratu stěžovatele o azyl do země původu; vztahuje
se tedy k částečně jiným skutečnostem nastávajícím ve zcela odlišném čase. Krajský soud sice
připustil, že stěžovatel odkazoval na shromážděné důkazy, a to jak dílčí citace z rozsudků
Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), tak i konkrétní zprávy o zemi původu
účastníka, ale krajský soud je označil za nedostatečné, neúplné a neumožňující učinit
přesvědčivý a náležitě odůvodněný závěr plynoucí z toho, že stěžovatel nedisponoval
informacemi časově aktuálními. Poslední zpráva je ze dne 11. 4. 2005, přičemž rozhodnutí
ve věci samé bylo vydáno teprve 3. 2. 2006, tedy s odstupem deseti měsíců. Oproti jinak
obvyklé praxi stěžovatel také nezmínil, že při hodnocení překážek vycestování
byl obeznámen s aktuální situací v zemi původu účastníka, a to prostřednictvím zpráv ČTK.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, a to z důvodu
uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal nedostatek
důvodů rozsudku krajského soudu spočívající v tom, že posouzení existence překážek
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu učiněné stěžovatelem bylo nesprávné. Stěžovatel
trvá na tom, že řádně přezkoumal, zda v případě účastníka není dána některá z taxativně
vymezených podmínek vyslovení překážky vycestování. Použil přitom dostupných informací
a výpovědi účastníka. Námitku krajského soudu, že nedisponoval časově aktuálními
informacemi, považuje stěžovatel ze nedůvodnou, neboť stěžovatel měl k dispozici
nejaktuálnější informace o zemi původu účastníka a použil je tak, aby mohl posoudit možná
případná ohrožení účastníka v zemi jeho původu. Žádné takové skutečnosti však zjištěny
nebyly, což stěžovatel řádně odůvodnil a podložil. Důraz kladený soudem na chybějící
konstatování, že stěžovatel byl obeznámen s aktuální situací v zemi původu žadatele, postrádá
relevanci, jelikož stěžovatel výslovně uvedl, že vycházel z „výše citovaných aktuálních
informačních pramenů“. Stěžovatel svým postupem zjistil skutečný stav věci a vyvodil
z něj odůvodněný závěr, čímž naplnil předpoklad §3 zákona č. 500/2004 Sb. Stěžovatel dále
namítal, že rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Azs 86/2006, jehož se krajský
soud dovolával, se týkal jiného případu a nelze jej automaticky aplikovat na rozhodování
o existenci překážky vycestování. Jednalo by se totiž o narušení principu individuálního
posuzování případů žadatelů o mezinárodní ochranu. Stěžovatel se navíc překážkou
vycestování zabýval samostatně, nadto je třeba zohlednit pokus účastníka o legalizaci pobytu
na území České republiky tím, že se snažil obejít zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších
předpisů. S ohledem na shora uvedené námitky stěžovatel navrhl, aby byl rozsudek krajského
soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ustanovení §28 zákona o azylu stanoví, že pokud bude rozhodnuto o neudělení nebo
odnětí azylu, ministerstvo v rozhodnutí uvede, zda se na cizince vztahuje překážka
vycestování (§91).
Podle §91 odst. 1 zákona o azylu povinnost ukončit pobyt neplatí, pokud
by byl cizinec nucen vycestovat do státu, kde je ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu
jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické
přesvědčení, nebo do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího
zacházení nebo trestu a nebo kde je jeho život ohrožen v důsledku válečného konfliktu, nebo
do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest
smrti, anebo jestliže by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, nebo
jestliže v zemi původu nebo v třetí zemi, ochotné přijmout nezletilou osobu bez doprovodu,
není po jejím příchodu k dispozici přiměřené přijetí a péče podle potřeb jejího věku a stupně
samostatnosti.
Krajský soud se v napadeném rozsudku vypořádal s nepřiznanou překážkou
vycestování stěžovatelem tak, že způsob zjišťování skutkového stavu věci byl nedostatečný.
K tomu Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že si stěžovatel opatřil informace Ministerstva
zahraničních věcí (dále jen „MZV“) č. j. 124465/2004-LP ze dne 12. 7. 2004,
č. j. 111882/2005-LP ze dne 11. 4. 2004 a č. j. 125392/2003-LP ze dne 23. 7. 2003. Z těchto
zpráv přitom neplynou jakékoli indicie o tom, že by snad účastník mohl být v případě návratu
do země původu na svém životě nebo svobodě ohrožen z důvodu své rasy, národnosti,
náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení. K vyjasnění
pojmů „nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu“ stěžovatel dále
ve svém rozhodnutí aplikoval zprávu MZV č. j. 124465/2004 (založenou také ve správním
spise) ve spojení s rozsudky ESLP ve věci Vilvarajah a ve věci Costello-Roberts. K tomu
krajský soud užil pomocí argumentace a simili rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ze dne 20. 9. 2006, č. j. 5 Azs 86/2002 - 77, jehož klíčovou tezi představuje časové odlišení
doby, kdy žadatel podal žádost o azyl, od okamžiku, kdy správní orgán posuzuje objektivní
hrozbu v zemi původu žadatele se zaměřením na jeho případný návrat do země původu. Tuto
odchylku však stěžovatel ve svém rozhodnutí postihl, resp. nedopustil se v tomto smyslu
žádné nezákonnosti.
Krajský soud vytkl stěžovateli nedostatečnost a neaktuálnost shromážděných
informací také s ohledem na to, že poslední zpráva je datována dne 1. 4. 2005, přičemž
správní rozhodnutí bylo vydáno teprve dne 3. 2. 2006, tedy s odstupem deseti měsíců. K tomu
Nejvyšší správní soud podotýká, že z takto naznačeného tvrzeného pochybení ještě neplyne,
jakou konkrétní vadu v tomto postupu lze spatřovat. Měl-li ovšem krajský soud na mysli
nedoložení zpráv o aktuální situaci v zemi původu účastníka (prostřednictvím zpráv ČTK),
pak s přihlédnutím k informacím MZV je třeba na tuto zemi původu hledět jako na stabilní
z hlediska bezpečnostní a vnitropolitické situace, dokud není prokázáno jinak. Nastíněný
pohled krajského soudu se tak v posuzované věci jeví jako příliš formalistický, nadto zcela
abstraktní, neboť krajský soud ani nenaznačil konkrétní důvody či pochybnosti,
jež by vyžadovaly opatření si nové zprávy MZV či ČTK, např. vyplývající z vnitropolitického
převratu ap.
Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené neshledal stěžovateli vytýkaná
pochybení při jeho hodnocení skutečností vyplývajících ze správního spisu, jež by vedly
k právnímu závěru o (ne)existenci překážky vycestování. Rozhodnutí stěžovatele netrpí tedy
ani vadou spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu věci, jež by měla za následek
vadu řízení před správním orgánem. Vadu řízení shledal naopak Nejvyšší správní soud
v řízení před krajským soudem, konkrétně nedostatek důvodů rozhodnutí, jež má za následek
nepřezkoumatelnost výroku II. napadeného rozsudku. Je tedy v daném případě naplněn
kasační důvod vyplývající z ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). O kasační stížnosti
rozhodl bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je krajský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku
vázán.
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu