ECLI:CZ:NSS:2007:8.AS.38.2006
sp. zn. 8 As 38/2006 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce JUDr. I. Z.,
proti žalovanému Magistrátu hl. m. Prahy, Praha 1, Mariánské nám. 2, o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2005, čj. 9 Ca 94/2004
– 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 15, odboru výstavby ze dne 31. 10. 2003,
zn. OV 03/89/Bš bylo JUDr. I. Z. (dále též „žalobci“) nařízeno předložení projektové
dokumentace nezbytných úprav připojení vody, kterými bude zajištěna dodávka pitné
vody pro dva bytové domy čp. 212 a 213. Zároveň – ve výroku tohoto rozhodnutí – byly
„pro provedení nařízených prací“ stanoveny pod body 1 až 5“ podmínky. Pod bodem 4
bylo uvedeno: „vodovodní přípojka bude navržena s napojením na řad v ul. D., u křižovatky s ul. P.,
tj. na poz. č. parc. 2497/1, k. ú. H. a vedena směrem k jihu ul. P., tj. po poz. č. parc. 2505, k. ú. H.,
jak odsouhlasil zástupce P. a. s. – správce vodovodu, OSM MHMP, jakožto zástupce vlastníka
pozemků hl. m. Prahy, se souhlasem zástupce správce komunikací TSK hl. m. Prahy.“
K odvolání žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 2. 2004,
čj. MHMP-181978/2003/OST/Kš byla část výroku týkající se uložení povinnosti
předložit dokumentaci změněna (upřesněna pokud se týká označení domů) s tím,
že v ostatních částech zůstává rozhodnutí nezměněno.
Včas podanou žalobou se JUDr. I. Z. domáhal přezkoumání a zrušení tohoto
správního rozhodnutí.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2005, čj. 9 Ca 94/2004 – 44 bylo
uvedené rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení.
Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku městský soud dospěl k závěru, že byla splněna
základní podmínka pro postup dle §87 odst. 1 a 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu (účinném v době rozhodnutí správního orgánu) a to existence
veřejného zájmu na nařízení nezbytných úprav, resp. na uložení vlastníku stavby
předložení nezbytné dokumentace. Přesto městský soud dospěl k závěru, že je třeba
žalobou napadené správní rozhodnutí zrušit, neboť vymezení přípojky pod bodem 4
„podmínek“ rozhodnutí správního orgánu nemá oporu v podkladech rozhodnutí. K tomu
městský soud především poukázal na zápisy z místních šetření ze dne 2. 10.
a 14. 10. 2003, vyjádření P. v. s., a. s. ze dne 14. 12. 2003 a 17. 5. 2004, a přípisy téže
společnosti adresované žalobci s tím, že se nejednalo o nesporný souhlas s technickým
způsobem zpracování dokumentace a následné realizace přípojky.
Kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá přezkoumání a zrušení
tohoto rozsudku. V ní stěžovatel zejména uvedl:
„Městský soud v Praze dospěl k závěru, že povinnost uložená napadeným
rozhodnutím je nevykonatelná v podobě, jak byla tímto rozhodnutím specifikována.
Stěžovatel v prvé řadě nesouhlasí s právním názorem Městského soudu v Praze, že nelze
přihlédnout ke skutečnosti, že povinnost uložená napadeným rozhodnutím byla následně
dobrovolně vykonána. Je sice pravda, že podle §77 s. ř. s. vychází soud z právního
a skutkového stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí, toto ustanovení je však
nutno vykládat společně s ustanovením §65 odst. 1 s. ř. s., neboť nutnou podmínkou
pro zrušení rozhodnutí je skutečnost, že došlo ke zkrácení práv žalobce. Je přitom zřejmé,
že nedošlo ke zkrácení práv žalobce uložením nevykonatelné povinnosti, když tato
povinnost byla dobrovolně vykonána, pokud důvod nesplnitelnosti odpadl dodatečně.
Kromě toho stěžovatel má za to, že povinnost byla splnitelná od samého počátku.
Městský soud v Praze vycházel z předpokladu, že k uložení povinnosti předložit
projektovou dokumentaci je nutný souhlas vlastníka vodovodu, na nějž má být přípojka
napojena. Takový názor nevyplývá ze spisu a nemá oporu ani v §8 odst. 4 zákona
č. 247/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých
zákonů (zákon o vodovodech). Bylo třeba pouze ověřit, zda připojení je možné z hlediska
umístění vodovodu a jeho kapacity. V daném případě tomuto připojení nic nebránilo.
Vyjádření P. v. s., a. s. založená ve spise, nemohla být tedy překážkou vydání napadeného
rozhodnutí a tedy ani pro jeho zrušení soudem. Stěžovatel dále namítá, že tímto správním
rozhodnutím nedošlo ke zkrácení žalobce na jeho právech, a ani z napadeného rozsudku
není patrné, zda a jakým způsobem bylo do práv žalobce zasaženo. V tomto ohledu je
rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek
považuje za správný. Poukázal na to, že v době vydání správního rozhodnutí
byl již spoluvlastníkem dvou stávajících vodovodních přípojek a nebyl tedy důvod
(veřejný zájem) mu nařizovat vybudování nadbytečné třetí přípojky.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu
důvodů uvedených v kasační stížnosti. Vycházel z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
Především je nutno uvést, že samotná dikce „podmínky číslo 4“ uvedená ve výrokové
části rozhodnutí odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 10 vyvolává pochybnosti
o tom, zda se i v části začínající slovy „jak odsouhlasil“ jedná ve skutečnosti o příkaz
neboli modus (k tomu blíže např. Hendrych D. a kol. Správní právo Obecná část 5.,
rozšířené vydání, marg. č. 192 až 196), nebo zda tato část měla být správně uvedena jen
v odůvodnění rozhodnutí. V prvém případě by se jednalo o nepřesnou – nekonkrétní část
výroku správního rozhodnutí, ostatně nedílnou součástí tohoto rozhodnutí nebyly jako
přílohy ani písemnosti, na které je v podstatě odkazováno.
Městský soud v Praze se ve svém rozsudku přiklonil k druhé eventualitě, přičemž
dovodil, že vymezení přípojky nemá dostatečnou oporu v podkladech pro správní
rozhodnutí, tedy, že dosud provedené správní řízení bylo neúplné (nikoli, že by povinnost
uložená žalobci byla nevykonatelná).
Nelze přisvědčit stěžovateli, že by rozsudek městského soudu byl nepřezkoumatelný.
Odůvodnění:
tohoto rozhodnutí plně odpovídá výroku; soud se zevrubně vypořádal nejen
s otázkou legitimace žalobce k podání žaloby, ale i s důvody, pro které má za to,
že napadené správní rozhodnutí je třeba zrušit.
Jestliže žalobci byla uložena povinnost předložit ve stanovené lhůtě dokumentaci,
vyhotovenou na vlastní náklady, a při stanovení této povinnosti byly porušeny přísl.
předpisy (byť procesní – jak uvedeno dále), byla u žalobce dána nejen procesní,
ale i hmotněprávní legitimace k podání žaloby. Stejně tak nemůže obstát jen obecný odkaz
na §8 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. Ostatně toto ustanovení ukládá povinnost umožnit
napojení vodovodu za podmínky, že to umožňují kapacitní a technické požadavky.
Kasační stížnost pak konkrétně nezpochybňuje zjištění městského soudu
ze správního spisu či z vlastního dokazování, tj. že by zejména písemnosti, na které soud
poukazuje, byly odlišného obsahu, nebo že by tyto doklady byly pro podstatnou otázku
zmiňovány neúplně, příp. že by existovaly další dokumenty (důkazy), které soud
nezohlednil.
Městský soud se správně vypořádal i se všeobecnou zmínkou o tom, že došlo
k realizaci projektu vodovodní přípojky a k její výstavbě. Soud při přezkoumání
rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.) a nemůže zásadně zohledňovat skutečnosti
(navíc převážně neprávního charakteru), které nastaly po vydání rozhodnutí, navíc příp.
i za jiných podmínek. K této námitce v kasační stížnosti je třeba znovu poukázat
na to, že městský soud zrušil napadené správní rozhodnutí především pro procesní vady
(neúplnost skutkových zjištění) a nikoli proto, že by sám dospěl k závěru, že zpracování
dokumentace a následná výstavba předmětné přípojky je vůbec nerealizovatelná.
Proto nebyla kasační stížnost shledána důvodnou a byla zamítnuta (§110
odst. 1 s. ř. s.).
Úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepožadoval a z obsahu
spisu nevyplývá, že by mu náklady přesahující běžné výdaje v tomto řízení vznikly. Proto
bylo rozhodnuto, že se mu tato náhrada nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu