ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.15.2007
sp. zn. 8 Azs 15/2007 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) S. R., a b) nezl. V. R., právně
zastoupených JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou v Ostravě–Moravské Ostravě,
Stodolní 17, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2005, čj.
OAM-699/VL-07-05-2005, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 10. 10. 2006, čj. 65 Az 144/2005 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Jany Mikulové se určuje částkou 2400 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 5. 2005, čj. OAM-699/VL-07-05-2005, neudělil
žalobcům azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“), a rozhodl, že se na ně nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
§91 citovaného zákona.
Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
který ji rozsudkem ze dne 10. 10. 2006, čj. 65 Az 144/2005 - 22, zamítl. Žalobci
(stěžovatelé) brojili proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelů, protože v opačném případě by musela být odmítnuta jako nepřijatelná
(§104a s. ř. s.,). Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích
typických kriterií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (www.nssoud.cz).
Stěžovatelé v posuzované věci netvrdili žádné důvody přijatelnosti kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti jejich kasační stížnosti
zabývat pouze v obecné rovině, za použití kritérií nastíněných ve shora citovaném
usnesení Nejvyššího správního soudu.
Ze soudního spisu vyplývá, že žaloba stěžovatelů obsahovala především parafrázi
některých ustanovení správního řádu bez jakékoliv specifikace a odkaz na spisový
materiál, což v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu nelze
považovat za žalobní bod (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005,
čj. 2 Azs 92/2005 - 57, publikovaný pod č. 835/2006 Sb. NSS, a rozsudky ze dne
31. 5. 2005, čj. 8 Azs 52/2005 - 56, a ze dne 20. 2. 2006, čj. 8 Azs 172/2005 - 50,
dostupné na www.nssoud.cz). Jediné konkrétní žalobní tvrzení žalobkyně a), a sice,
že v Kyrgystánu, kam v roce 1995 odešla spolu s rodinou z Ukrajiny, byla diskriminována
pro neznalost kyrgského jazyka, směřovalo do hmotně právního posouzení rozhodnutí
žalovaného o neudělení azylu. Toto žalobní tvrzení však stěžovatelé v kasační stížnosti
nezopakovali a uvedli pouze tvrzení, která neuplatnili v řízení před krajským soudem.
Nejvyšší správní soud proto ke stížním námitkám, směřujícím do nesprávného posouzení
právní otázky soudem [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], nepřihlíží (§109 odst. 4 s. ř. s.).
Pokud jde o namítané vady řízení před správním orgánem, pro něž měl krajský soud
napadené rozhodnutí zrušit [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], i zde jedná se o důvody,
které stěžovatelé neuplatnili v řízení před krajským soudem, a které jsou proto
nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Stěžovatelé rovněž namítli nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, spočívající
v nedostatku odůvodnění ve vztahu k překážce vycestování podle §91 zákona o azylu
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Žaloba ovšem námitku ve vztahu k nesprávnému
posouzení překážky vycestování neobsahovala a krajský soud byl při přezkumu
rozhodnutí žalovaného vázán žalobními body (§75 odst. 1 s. ř. s.). Namítané
nedostatečné odůvodnění rozsudku ve vztahu k překážce vycestování by proto nemohlo
v posuzovaném případě způsobit pochybení s dopadem do hmotně právního postavení
stěžovatelů. Právě takový dopad by byl ovšem - v souladu se shora citovaným
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39,
důvodem přijatelnosti kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v posuzované věci neshledal v postupu krajského
soudu pochybení, tím méně zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatelů. Za situace, kdy stěžovatelé sami žádné důvody
přijatelnosti kasační stížnosti netvrdili, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelům byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1x 2100 Kč za jeden úkon
právní služby (převzetí a příprava věci) a dále 1x 300 Kč na úhradu hotových výdajů,
v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a §13 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 2400 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu