ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.31.2006
sp. zn. 8 Azs 31/2006 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: V. K.,
zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem v Praze 4, Kloknerova 2212/10
(adresa pro doručování Praha 2, V Tůních 11), proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 5. 2004, čj. OAM-1940/VL-10-04-2004, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2005, čj. 24 Az 360/2004 - 23,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2005,
čj. 24 Az 360/2004 - 23, se zrušuje.
II. Žaloba se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Odměna advokáta Mgr. Umara Switata se určuje částkou 2150 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 5. 2004, čj. OAM-1940/VL-10-04-2004,
neudělil žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“) a současně rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě,
v níž pouze uvedl, že napadá předmětné rozhodnutí v plném rozsahu, vypočetl
ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“), a zákona o azylu, která měla být správním orgánem porušena,
a odkázal na obsah správního spisu.
Krajský soud v Ostravě žalobu rozsudkem ze dne 21. 4. 2005,
čj. 24 Az 360/2004 - 23, zamítl, neboť dospěl k závěru, že v řízení před žalovaným
nedošlo k žádnému porušení ustanovení o řízení, skutková zjištění, z nichž rozhodnutí
žalovaného vycházelo, byla dostatečná a právní závěr žalovaného vyjádřený v rozhodnutí
je v souladu se zákonem.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností,
v níž (resp. v jejím doplnění) namítl vady řízení před správním orgánem [§103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.] a před soudem [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], zejména vytkl správnímu
orgánu, že důkazy, které si opatřil, nebyly úplné, že si neopatřil potřebné podklady
a výpovědi případných svědků a že nedostatečně objasnil důvody, které ho vedly k vydání
rozhodnutí. Dále vytkl společně krajskému soudu a správnímu orgánu, že se nevypořádaly
pečlivě s tvrzeními stěžovatele ani neopatřily výslech otce stěžovatele. Stěžovatel požádal
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu
s právními předpisy. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky
rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2
zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud
žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti
rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku; takové
vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této
stížnosti.
Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal napadené
rozhodnutí krajského soudu v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti. Shledal přitom
vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž musel přihlédnout z úřední
povinnosti, protože v řízení před krajským soudem nebyly splněny podmínky řízení
[§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].
Podle §71 odst. 1 s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání
(§37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení
nebo jiného oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci
známy, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být
patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce
navrhuje provést a návrh výroku rozsudku. Podle věty třetí odstavce 2 tohoto ustanovení
může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit
o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby.
Ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě
konkrétní, ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná, skutková tvrzení
a právní argumentaci, z níž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. V této argumentaci vychází Nejvyšší správní soud
z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005,
čj. 2 Azs 92/2005 - 57 (č. 835/2006 Sb. NSS), na který v podrobnostech argumentace
pro stručnost odkazuje.
Prostý výčet paragrafů správního řádu nebo jejich parafrázi bez jakékoliv
specifikace nelze považovat za žalobní bod (právní důvod). Soud není povinen
ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti správního aktu, nepostačí proto,
vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a případně pouze v obecné rovině odkazuje
k zákonným ustanovením, nebo vytýká-li, že řízení bylo vadné, aniž by zároveň
poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno. Rovněž
pouhý odkaz na spisový materiál nelze považovat za žalobní bod (skutkový důvod),
neboť jak je uvedeno výše, skutkové důvody se mají vztahovat ke konkrétnímu
namítanému porušení zákona. Soud nemůže podsouvat prosté žalobní citaci procesního
předpisu skutkové okolnosti ze spisu namísto žalobce. Pokud žaloba žádný žalobní bod
neobsahuje, může být sice tento nedostatek podmínek řízení zhojen, nicméně
jen v zákonné lhůtě pro podání žaloby (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 5. 2005, čj. 8 Azs 52/2005 - 56, a ze dne 22. 4. 2004, čj. 6 Azs 22/2004 - 42,
oba na www.nssoud.cz).
Ze soudního spisu vyplývá, že v žalobě zcela chybí konkrétní skutková tvrzení
o nezákonnostech a rovněž právní výtky, neboť citovaná ustanovení zákona nejsou
jakkoli subsumována pod skutková tvrzení. Tento nedostatek podmínek řízení zároveň
nebyl v zákonné lhůtě ani po jejím uplynutí odstraněn.
Nejvyšší správní soud dodává, že není dána zákonná povinnost soudu v případech,
kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, vyzývat žalobce k odstranění vad ve smyslu
ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně
odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu
s nimiž je tento typ řízení koncipován (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 10. 2003, čj. 2 Azs 9/2003 - 40, www.nssoud.cz). I kdyby Nejvyšší správní soud
připustil povinnost soudu vyzvat žalobce k odstranění vad podání, nemohlo by to zvrátit
jeho závěry v posuzované věci. Uplynutím lhůty pro podání žaloby se chybějící žalobní
body staly neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Lhůta pro podání žaloby
je přitom lhůtou zákonnou, kterou soud svým rozhodnutím nemůže prodloužit.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě měl poté,
co uplynula zákonem stanovená lhůta pro podání žaloby, žalobu stěžovatele odmítnout
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínek řízení. Jestliže
tedy krajský soud o žalobě proti rozhodnutí žalovaného rozhodl meritorně, tj. jestliže
věc přezkoumal a žalobu zamítl, pochybil, neboť v posuzované věci nebyly splněny
podmínky řízení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005,
čj. 7 Azs 294/2004 - 41, a ze dne 20 . 2. 2006, čj. 8 Azs 172/2005 - 50, oba
na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud k této skutečnosti přihlédl z úřední povinnosti,
tedy bez ohledu na to, že tuto námitku stěžovatel v kasační stížnosti nevznesl (§109
odst. 3 s. ř. s.).
S ohledem na shora uvedené odůvodnění Nejvyšší správní soud nepřezkoumával
napadený rozsudek v rozsahu stížních bodů.
Jelikož v řízení vyšla najevo vada, k níž musí kasační soud přihlížet z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle
§110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a podle §110 odst. 1 s. ř. s. sám rozhodl o odmítnutí
žaloby [§46 odst. a) s. ř. s.].
V souladu s ustanovením §110 odst. 2 věty druhé s. ř. s. rozhodl Nejvyšší správní
soud i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno
nebo žaloba odmítnuta. Z tohoto důvodu nemá jak stěžovatel, tak i žalovaný právo
na náhradu nákladů řízení ani před krajským soudem, ani před soudem kasačním.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 1000 Kč za dva úkony právní
služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a dále
2x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu