ECLI:CZ:NSS:2007:9.AFS.124.2007:44
sp. zn. 9 Afs 124/2007 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele
Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká hradební 61,
za účasti F. C. spol. s r.o., v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. 2. 2007, č. j. 59 Ca 95/2006 – 23,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. 2. 2007,
č. j. 59 Ca 95/2006 – 23, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též „krajský soud“),
kterým tento soud zrušil jeho rozhodnutí ze dne 22. 6. 2006, č. j. 11095/06-1200,
jímž bylo zamítnuto odvolání obchodní společnosti F. C. spol. s r.o. proti rozhodnutí
o odvolání Finančního úřadu v Jilemnici (dále též „správce daně“) ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 42698/05/259930/2614, kterým byla obchodní společnosti F. C. spol. s r.o. zvýšena
daňová ztráta z příjmů právnických osob podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), o 60 500 Kč za zdaňovací
období 1. 1. 1998 až 31. 12. 1998.
Jako právní důvod kasační stížnosti stěžovatel uvedl důvody uvedené v ust. §103
odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel spatřuje vady rozsudku v jeho nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
a dále v nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel je ve své kasační stížnosti přesvědčen,
že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, v jakém rozsahu má odvolací orgán
přezkoumávat v odvolacím řízení odvoláním napadené rozhodnutí. Žalobce v odvolání
nenamítal nic ohledně správnosti výše doměřené daně, ale pouze namítal, že daň
byla doměřena po uplynutí lhůty stanovené ust. §47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“).
Stěžovatel tedy neměl důvod se zabývat výší doměřené daně, protože žalobce její výši nijak
nezpochybnil. Stěžovatel uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že žaloba neobsahovala žalobní
bod, ze kterého by bylo patrno, že stěžovatel nepřihlédl v rozporu s ust. §50 odst. 3 zákona
o správě daní a poplatků ke skutečnostem, které měly podstatný vliv na výrok rozhodnutí
a které vyšly při přezkoumávání najevo, překročil krajský soud při přezkoumání
rozhodnutí stěžovatele meze dané žalobními body, což je nutné považovat za vadu řízení,
která má za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Stěžovatel namítá, že krajský soud
převzal z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 2 Afs 31/2005,
jím vyslovený právní názor, aniž specifikoval, k jakým skutečnostem byl stěžovatel povinen
přihlédnout. Rozsudek krajského soudu je proto podle názoru stěžovatele nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů rozhodnutí, z výše uvedených důvodů navrhl zrušení rozsudku
krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.
Účastník řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského
soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ust. §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je vázán důvody
kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)
s. ř. s.] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.],
jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Zásadní stížní námitka stěžovatele se týká nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského
soudu pro nedostatek důvodů uvedeného rozhodnutí. Proto Nejvyšší správní soud zhodnotil
obsah spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a napadený rozsudek
přezkoumal z důvodů uplatněných v kasační stížnosti.
Stěžovatel je ve své kasační stížnosti přesvědčen, že krajský soud nesprávně posoudil
právní otázku, v jakém rozsahu má odvolací orgán přezkoumávat v odvolacím řízení
odvoláním napadené rozhodnutí. Ust. §50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků
nelze vykládat tak, že je nutné, aby odvolací orgán vždy buď uvedl, že bylo přihlédnuto
ke skutečnostem, které vyšly najevo, a o jaké skutečnosti se jednalo, nebo konstatoval,
že nebyly zjištěny žádné skutečnosti ve smyslu uvedeného ustanovení. Žalobce v odvolání
nenamítal nic ohledně správnosti výše doměřené daně, ale pouze namítal, že daň
byla doměřena po uplynutí lhůty stanovené ust. §47 zákona o správě daní a poplatků.
Stěžovatel tedy neměl důvod se zabývat výší doměřené daně, protože žalobce její výši
nijak nezpochybnil. Stěžovatel v této souvislosti uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že žaloba
neobsahovala žalobní bod, ze kterého by bylo patrno, že stěžovatel nepřihlédl v rozporu
s ust. §50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků ke skutečnostem, které měly podstatný vliv
na výrok rozhodnutí, a které vyšly při přezkoumávání najevo, překročil krajský soud
při přezkoumání rozhodnutí stěžovatele meze dané žalobními body, což je nutné považovat
za vadu řízení, která má za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. V rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 2 Afs 31/2005, na který krajský soud
odkazuje, byl obsah žaloby posuzován z hlediska předcházející právní úpravy, žaloba
byla v tomto případě podána již za účinnosti s. ř. s. a musela splňovat náležitosti
podle tohoto zákona. Stěžovatel namítá, že krajský soud převzal z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 2 Afs 31/2005, jím vyslovený právní názor,
aniž specifikoval, k jakým skutečnostem byl stěžovatel povinen přihlédnout. Krajský soud
buď sám ze správního spisu žádné skutečnosti, ke kterým byl povinen přihlédnout
a nepřihlédl, nezjistil, nebo je opomněl uvést do odůvodnění rozsudku. Rozsudek krajského
soudu neobsahuje žádné důvody, proč dospěl soud k závěru, že žalovaný nepřihlédl k nějaké
skutečnosti, která při přezkoumávání rozhodnutí vyšla najevo, a je proto podle názoru
stěžovatele nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Nadto stěžovatel
připomíná, že v případě řešeném Nejvyšším správním soudem v uvedeném rozsudku krajský
soud výslovně uvedl, že žalovaný byl povinen přihlédnout k tomu, že byla daň doměřena
na základě opakované daňové kontroly. Proto stěžovatel navrhl zrušení rozsudku krajského
soudu a vrácení věci tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.
V této věci považuje Nejvyšší správní soud za nezbytné uvést, že k otázce
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. se již dříve vyjádřil ve své judikatuře (například v rozsudku ze dne
14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaném pod č. 689/2005 Sb. NSS), z níž vyplývá,
že krajský soud, který dospěje k závěru, že jím přezkoumávané rozhodnutí správního
orgánu je vadné, musí rovněž uvést, v čem konkrétně tato vada spočívá. V situaci, kdy není
z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu zřejmé, proč tento soud shledal rozhodnutí
správního orgánu vadným, je nutno pokládat takové rozhodnutí krajského soudu
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Tak tomu je i v této věci, neboť krajský soud učinil závěr, že v daném případě správní orgán
přezkoumal rozhodnutí správce daně pouze v rozsahu odvolání, čímž měl zatížit
své rozhodnutí vadou, který však tento soud postavil toliko na obecném rozboru platných
právních předpisů, vztahujících se na danou problematiku, spolu s uvedením příslušné
judikatury. S ohledem na výše uvedené je krajský soud povinen specifikovat své závěry
ve vztahu ke konkrétním skutkovým a právním okolnostem dané věci, a proto i uvést,
k jakým konkrétním skutečnostem ve smyslu ust. §50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků
správní orgán nepřihlédl, ačkoliv tak učinit měl.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud v dané věci uvádí, že krajský soud by neměl
opomenout, v souvislosti s posuzovaným porušením ust. §50 odst. 3 zákona o správě daní
poplatků, zohlednit zásadu dispoziční, na níž je správní soudnictví založeno. Tato zásada
znamená, že správní soud z vlastní iniciativy nepřezkoumává správní rozhodnutí nad rámec
vymezený žalobcem a nenahrazuje žalobcovu iniciativu, a ani tak činit nesmí. Je tedy zcela
na žalobci, aby v souladu se zásadou dispoziční zakotvenou v ust. §75 odst. 2 s. ř. s. a §71
odst. 1 písm. d) s. ř. s. uplatnil skutečnost, o níž ví a na základě které se cítí být zkrácen
na svých právech, již v řízení před krajským soudem. Tento závěr potvrzuje i rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Afs 16/2003 - 79, www.nssoud.cz.
Za tohoto stavu věci považuje Nejvyšší správní soud za bezpředmětné zabývat
se podrobně dalšími námitkami stěžovatele v kasační stížnosti, neboť zjištěná
nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí představuje vadu řízení,
jež se dotýká samotné zákonnosti nyní napadaného rozsudku a tato skutečnost je sama o sobě
důvodem pro zrušení citovaného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 3. 2005, č. j. 3 As 6/2004 - 105, publikovaný pod č. 617/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s ust. §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. a ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná. Proto dle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek krajského soudu
pro nezákonnost zrušil a věc mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud
podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. O věci
přitom rozhodl bez jednání postupem dle §109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Ústí nad Labem
– pobočka v Liberci v novém rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu