ECLI:CZ:NSS:2007:NA.228.2007
sp. zn. Na 228/2007 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jana Dvořáka v právní věci žalobkyně: M. H.,
proti žalovaným: a) Česká republika, b) Okresní pozemkový úřad Kolín, se sídlem Kolín,
Karlovo nám. 45, c) Krajský soud Praha, se sídlem Praha 5, Nám. Kinských 5, d) Ústavní
soud Brno, se sídlem Brno, Joštova 8, o žalobě proti rozhodnutí Okresního pozemkového
úřadu Okresního úřadu v Kolíně ze dne 19. 9. 2001, č. j. PÚ 19226/97/3-ŠVO a na náhradu
škody,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žalobkyni se vrací částka 2000 Kč za zaplacený soudní poplatek,
který bude uhrazen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Dne 28. 8. 2007 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena žaloba označená
jako „Žaloba na zrušení rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu Okresního úřadu
v Kolíně, č. j. PÚ 19226/97/3-ŠVO, z 19. 9. 2001. Přiznání restitučního nároku a náhrady
vzniklé škody“. V petitu žaloby žalobkyně uvedla, že žádá soud o vynesení následujícího
rozsudku: „Pro ústavní nekonformnost se rozhodnutí pozemkového úřadu ruší a přiznává
se přiměřené zadostiučinění ve výši za soubor pozemků 2 713 000 Kč, za ušlý minimální zisk
z pronájmu 4 069 500 Kč, za nezbytné náklady odvolacího řízení 40 000 Kč“.
Z obsahu žaloby a jejích příloh zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti.
Rozhodnutím Okresního úřadu v Kolíně – Okresního pozemkového úřadu, se sídlem Kolín 1,
Karlovo náměstí 45, ze dne 19. 9. 2001, č. j. PÚ 19226/97/3-ŠVO, bylo podle ustanovení
§9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., po úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému
zemědělskému majetku (zákon o půdě) , ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto,
že žalobkyně není vlastníkem pozemků v katastrálním území K., obec K.,
blíže specifikovaných v uvedeném rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí pozemkového úřadu“).
Proti tomuto rozhodnutí pozemkového úřadu podala žalobkyně dne 22. 10. 2001 žalobu,
o které rozhodl Krajský soud v Praze v soudním řízení vedeném podle páté části zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 1. 1. 2003, a to tak, že rozhodnutí
pozemkového úřadu potvrdil a rozhodl zároveň o právu na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně
podala následně k Ústavnímu soudu České republiky dne 1. 7. 2002 ústavní stížnost,
kterou se domáhala zrušení citovaného rozsudku Krajského soudu v Praze, přičemž Ústavní
soud usnesením ze dne 18.3.2003, sp. zn. I. ÚS 400/02, tuto ústavní stížnost odmítl.
Dále je v příloze žaloby obsažena stížnost žalobkyně adresovaná Evropskému soudu
pro lidská práva ze dne 18. 9. 2003.
Z obsahu podání žalobkyně ze dne 25. 8. 2007 zcela nepochybně vyplývá,
že se jedná o žalobu, kterou se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí o zrušení zmíněného
rozhodnutí pozemkového úřadu a dále rozhodnutí o uplatněné náhradě škody blíže
specifikované v petitu žaloby, přičemž žalobkyně adresovala žalobu Nejvyššímu správnímu
soudu v Brně. K rozhodnutí o této žalobě však není Nejvyšší správní soud věcně příslušný.
Nejvyšší správní soud byl zřízen zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), a to s účinností od 1. 1. 2003 (§11 s. ř. s.). Podle §12 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů
ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje
o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem a dále rozhoduje v dalších
případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem. Dále Nejvyšší správní soud sleduje
a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů ve správním soudnictví a na jejich základě
v zájmu jednotného rozhodování soudu přijímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů
ve věcech určitého druhu (§12 odst. 2 s. ř. s.). Podle §12 odst. 3 s. ř. s. v zájmu zákonného
a jednotného rozhodování správních orgánů se Nejvyšší správní soud v případech a postupem
v tomto zákoně stanoveným může při své rozhodovací činnosti usnést na zásadním usnesení.
Nejvyšší správní soud dále rozhoduje o návrhu na vyslovení neplatnosti voleb, neplatnosti
hlasování nebo neplatnosti volby jednotlivého kandidáta (§87 zákona č. 247/1995 Sb.,
o volbách do Parlamentu České republiky a podle §58 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách
do Evropského parlamentu na území České republiky, rozhoduje Nejvyšší správní soud
o některých věcech voleb do Evropského parlamentu. Dále Nejvyšší správní soud podle §95
s. ř. s. rozhoduje o rozpuštění politické strany nebo politického hnutí a o pozastavení
nebo znovuobnovení jejich činnosti, podle §97 odst. 4 s. ř. s. rozhoduje o kompetenčních
žalobách, podle §101c s. ř. s. rozhoduje v řízení o zrušení opatření obecné povahy
a podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., zákon o soudech, v platném znění, rozhoduje o návrzích
účastníků řízení na určení lhůty k provedení konkrétního procesního úkonu ve správním
soudnictví v souvislosti s průtahy v řízení.
Z výše uvedeného výčtu věcné působnosti Nejvyššího správního soudu vyplývá,
že Nejvyšší správní soud není oprávněn rozhodovat o žalobách, tj. v daném případě o žalobě
proti rozhodnutí pozemkového úřadu a na náhradu škody, tj. není oprávněn věcně rozhodnout
o zmíněné žalobě, neboť rozhodnutí o žalobě nepatří do jeho věcné příslušnosti.
Tento nedostatek věcné příslušnosti Nejvyššího správního je nutné považovat
za neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a proto Nejvyšší správní soud musel žalobu
odmítnout pro nesplnění této podmínky řízení [§46 odst. 1 písm. a) a §120 s. ř. s.].
Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 2000 Kč,
zaplacený žalobkyní kolkovými známkami v této výši, neboť nedošlo k věcnému projednání
žaloby (§10 odst. 3 per analogiam zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném
znění).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu