ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.81.2007:86
sp. zn. Nao 81/2007 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně:V.
K., proti žalovanému: Magistrátu hl. m. Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví, se
sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozhodnutí
Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 2 Cad 59/2006 - 56, vedeném u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 131/2007, o námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti
soudcům JUDr. Miladě Tomkové, JUDr. Bohuslavu Hnízdilovi a JUDr. Brigitě Chrastilové,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Milada Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil
a JUDr. Brigita Chrastilová nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 131/2007.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 2 Cad 59/2006 - 56, jímž bylo
zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 12. 4. 2006, č. j. MHMP 83815/2006 a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení.
Dne 12. 11. 2007 bylo žalobkyni doručeno poučení o složení senátu Nejvyššího
správního soudu, který bude rozhodovat o její kasační stížnosti, které obsahovalo vyrozumění
o možnosti vznesení námitky podjatosti v poučení uvedených soudců.
Žalobkyně vznesla podáním ze dne 12. 11. 2007 námitku podjatosti celého senátu
ve složení soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity
Chrastilové, kteří měli v její věci rozhodovat, a to pro jejich poměr k věci a k účastníku řízení.
Uvedla, že podle jejího názoru nemohou ve věci rozhodovat soudci, kteří při svém
rozhodování naprosto ignorují Ústavu České republiky, jejíž nedílnou součástí je Listina
základních práv a svobod. Žalobkyně pak svou námitku podjatosti blíže odůvodnila v podání
ze dne 15. 11. 2007 tím, že senát ve složení výše uvedených soudců již rozhodoval v jejím
případě v obdobné věci rozsudkem ze dne 25. 4. 2007, č. j. 6 Ads 84/2006 - 80, přičemž
se konkrétně jednalo o věc, kdy její kasační stížnost směřující proti usnesení Městského soudu
v Praze o neustanovení zástupce senát zamítl s odůvodněním, že ze žaloby, kterou žalobkyně
podala, je nade vší pochybnost zjevné, že jde o kvalifikované podání, které obsahuje všechny
náležitosti žaloby a je schopno meritorního projednání s tím, že podání svou formální,
ale i obsahovou úrovní převyšuje podání, která účastníci i s právním vzděláním směřují
soudům. Žalobkyně konstatuje, že senát Nejvyššího správního soudu takto rozhodl, přestože
členům senátu muselo být známo, že podle čl. 37 odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv
a svobod, která stojí nad všemi zákony, má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy,
jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, přičemž všichni
účastníci jsou si v řízení rovni. Žalobkyně namítá, že postup tohoto senátu v dané věci nelze
označit jinak než jako protiprávní a zcela mimo rámec spravedlivého procesu a ústavního
pořádku České republiky. Navíc senát Nejvyššího správního soudu tak rozhodoval ve věci
vyplácení sociální dávky, ve které by občan měl podle žalobkyně požívat zvýšené ochrany
ze strany soudní moci, neboť snažit se krátit sociálně potřebného na jeho právech není ničím
jiným než obyčejným zločinem. Ze všech shora uvedených důvodů je podle žalobkyně
zřejmé, že vznesená námitka podjatosti je podána právem a tento senát by měl být
z rozhodování věci sp. zn. 6 Ads 131/2007 vyloučen jako celek, neboť se neřídil při svém
rozhodování Ústavou České republiky.
K námitce podjatosti se vyjádřili žalobkyní uvedení soudci 6. senátu, tj. JUDr. Milada
Tomková, JUDr. Bohuslav Hnízdil a JUDr. Brigita Chrastilová. Shodně uvedli, že nemají
žádný vztah k věci samé ani k účastnici, který by mohl ovlivnit rozhodnutí v této věci. Dodali,
že účastnice řízení opakovaně uplatňuje námitku podjatosti všech členů 6. senátu,
a to s ohledem na rozhodování tohoto senátu v jiných právních věcech účastnice řízení.
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Obsahem citovaného ustanovení jsou tedy dva na sobě zcela nezávislé důvody
vyloučení soudce. Soudce je jednak ipso facto vyloučen z projednávání a rozhodování věci,
na níž měl podíl již v předchozím řízení správním či soudním. Vedle toho je pak důvodem
vyloučení natolik objektivizovatelná míra osobního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům
či k jejich zástupcům, že míra a povaha tohoto vztahu zavdává důvod k pochybnostem
o nepodjatosti soudce. Důvodem k vyloučení soudce naopak nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Žalobkyně fakticky neuvádí žádný z důvodů podjatosti, s nimiž ustanovení
§8 odst. 1 s. ř. s. počítá, neboť nenamítá u soudců krajského soudu ani jejich poměr
k účastníkům či věci samé, ani netvrdí, že by se podíleli na předchozím rozhodování této jeho
věci ve správním řízení. Žalobkyně naopak důvod podjatosti jmenovaných soudců shledává
pouze v závěru, ke kterému dospěl tento senát v jiné věci, tedy v okolnostech, o nichž soudní
řád správní výslovně stanoví, že nemohou být důvodem k vyslovení podjatosti soudce.
Žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2007,
č. j. 6 Ads 84/2006 - 80, a namítá proti němu, že 6. senát v této věci rozhodl v rozporu
s ústavním pořádkem České republiky. Nejvyšší správní soud k tomu připomíná, že důvodem
pro vyloučení soudce nemůže být ani subjektivní nespokojenost s rozhodnutím v jiné věci,
na němž se tento soudce podílel. Nelze tak v žádném případě souhlasit s argumentací
žalobkyně, která pravděpodobně směřuje k ničím nepodložené domněnce o tom, že v dané
věci bude ignorován ústavní pořádek České republiky díky tomu, že bude rozhodovat stejný
senát, který rozhodoval jiné její věci. Podle čl. 95 Ústavy je soudce při rozhodování vázán
zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit
soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Dojde-li
soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním
pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Ustanovení §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích, pak ukládá soudci vykládat zákon podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě
a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.
Důvod formulovaný žalobkyní tak není důvodem způsobilým založit pochybnosti
onepodjatosti soudců, kteří v dané věci mají rozhodovat. Žalobkyně současně žádné jiné
důvody podle §8 odst. 1 s. ř. s. neuvedla a jmenovaným soudcům ani nejsou známy.
Vzhledem k tomu, že sami tito soudci se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni
a tato skutečnost nevyplývá ani ze soudního spisu, neshledal druhý senát Nejvyššího
správního soudu návrh žalobkyně na vyloučení soudců z projednávání a rozhodování této věci
důvodným. Se zřetelem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud rozhodl o námitce
podjatosti rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu