ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.86.2007:17
sp. zn. Nao 86/2007 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: I. V.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
v řízení o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30.
8. 2007, č. j. X, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 16 Cad 240/2007, o návrhu na
vyloučení samosoudkyně Krajského soudu v Plzni z projednávání a rozhodování této věci
takto:
Samosoudkyně Krajského soudu v Plzni JUDr. Alena Hocká
není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu
v Plzni pod sp. zn. 16 Cad 240/2007.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Plzni žalobu ze dne 1. 10. 2007
proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 8. 2007, č. j. X, o zamítnutí žádosti o plný invalidní
důchod. Dne 26. 10. 2007 bylo krajskému soudu doručeno podání žalobkyně, ve kterém bylo
mimo jiné uvedeno: „Žádám předsedu senátu o výměnu samosoudkyně Aleny Hocké, která u
běžných občanů Plzeň - sever budí hrůzu, není nestranná ani spravedlivá, svým jednáním
potlačuje základní lidská práva zaručená Českou Ústavou čl. 36.“
Následně byla žalobkyně krajským soudem vyzvána ke sdělení, zda tím míní námitku
podjatosti, a pokud ano, aby sdělila důvody; bylo citováno ust. §8 odst. 1 a 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Na tuto výzvu soudu žalobkyně
reagovala podáním ze dne 19. 11. 2007, v němž uvedla: „Prosím o výměnu samosoudkyně
z důvodu nedůvěry a pověsti, která se rozkřikla mezi lidmi; dozvěděla jsem se od lidí, že paní
samosoudkyně není spravedlivá a nadržuje sociální správě; tímto Vás žádám o výměnu,
prostě nemám k ní důvěru.“
Krajský soud v Plzni věc dne 3. 12. 2007 předložil Nejvyššímu správnímu soudu
podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., k jejímu rozhodnutí. Samosoudkyně JUDr. Alena
Hocká k námitce podjatosti uvedla, že vůči žalobkyni není v žádném případě podjatá.
Žalobkyni vůbec nezná, ani si není vědoma, že by rozhodovala v jakékoliv věci,
která by se jmenované týkala. Dále uvedla: „Mohu proto jednoznačně prohlásit,
že k projednávané věci ani k účastníkům předmětného řízení nemám žádný vztah,
tudíž se necítím být ve věci žádným způsobem podjatá. Rozhoduji vždy v souladu
s příslušnými zákonnými normami bez ohledu na to, zda jsou či nejsou účastníci
s rozhodnutím spokojeni.“
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 3
téhož zákona soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi
soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda
soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda
soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu,
rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, rozhodne jeho jiný senát.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého
rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát
(čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující
vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah
k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně
přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce
by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti
vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji,
tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce
pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně
neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom,
že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy,
jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí
dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 370/04).
Z návrhu na vyloučení samosoudkyně Krajského soudu v Plzni, podaného žalobkyní
dne 19. 11. 2007, vyplývá, že námitku podjatosti odůvodňuje tvrzenou nedůvěrou a pověstí
soudkyně, která se rozkřikla mezi lidmi. Žalobkyně bez bližšího upřesnění namítala,
že se dozvěděla od lidí, že paní samosoudkyně není spravedlivá a nadržuje sociální správě.
Jak plyne ze shora uvedeného ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., věty třetí, důvodem pro vyloučení
soudce z projednávání a rozhodnutí věci nejsou nedoložené skutečnosti, které se údajně
povídají mezi lidmi. V dané věci navíc údajná pověst samosoudkyně, jak ji prezentovala
sama žalobkyně, nic nevypovídá o poměru samosoudkyně k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům, pro který by byl dán důvod pochybovat o její nepodjatosti
V posuzované věci tak Nejvyšší správní soud důvodnost námitky podjatosti označené
samosoudkyně neshledal. Žalobkyně v podstatě jen brojí proti tomu, že v její věci
má rozhodovat samosoudkyně, s jejímiž rozhodnutími zřejmě nebyli spokojeni jiní účastníci
řízení v jiných věcech, s tím, že tito účastníci nabyli dojmu, že samosoudkyně „nadržuje
sociální správě“.
Vzhledem k tomu, že důvod uplatňovaný žalobkyní tj. vyloučení samosoudkyně
pro její údajnou pověst mezi lidmi, není důvodem způsobilým vyvolat pochybnosti
o nepodjatosti samosoudkyně, která v dané věci má rozhodovat, a dále vzhledem k tomu,
že sama tato samosoudkyně se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena,
neshledal čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu návrh žalobkyně na vyloučení
samosoudkyně z projednávání a rozhodování této věci důvodným, a rozhodl proto tak, že výše
jmenovaná samosoudkyně není z projednávání a rozhodování věci, vedené u Krajského soudu
v Plzni pod sp. zn. 16 Cad 240/2007, vyloučena.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu