ECLI:CZ:NSS:2008:2.AZS.40.2008:101
sp. zn. 2 Azs 40/2008 - 101
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z pře dsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce , JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: S. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2007, č. j. 59 Az 12/2007 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2007 bylo zastaveno
řízení o žalobě žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnut í Ministerstva vnitra
(dále jen „žalovaný“) ze dne 22. 1. 2007, č. j. OAM -46/VL-20-P30-2007, jímž bylo zastaveno
řízení o stěžovatelově žádosti o udělení mezinárodní ochrany podl e §25 písm. i) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, a zároveň byla tato žádost označena za nepřípustnou podle §10a
písm. b) téhož zákona a za stát odpovědný za posouzení jeho žádosti byla podle článku 9 odst. 3
písm. b) nařízení Rady (ES) č. 343/2003 označena Polská republika.
Stěžovatel napadá toto usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž žádá o j eho
zrušení, neboť v něm krajský soud vycházel z předpokladu, že není známa stěžovatelova adresa
trvalého pobytu. Proti tomu stěžovatel připomíná, že od 25. 1. 2007 přebývá na území Polské
republiky, přičemž jeho tamní adresu pro doručování písemné korespo ndence obdržel krajský
soud nejméně třikrát, a to jednak v žalobě proti rozhodnutí žalovaného, dále v jeho podání, jímž
žádal, aby byl k soudnímu spisu připojen Protokol o zadržení osoby, který s ním sepsali polští
příslušníci pohraniční policie, a konečně v žádosti o sdělení informací týkajících se data, času
a místa konání soudního jednání v jeho věci. Ve všech těchto dopisech byla uváděna stejná
adresa, takže krajskému soudu musela být stěžovatelova adresa známá, krajský soud nicméně
nestanovil datum, čas a místo soudního jednání a jednal tak, že jeho cílem patrně bylo protáhnout
projednání stěžovatelovy žaloby.
Žalovaný ve svém vyjádření upozorňuje na to, že na usnesení je vyznačeno nabytí právní
moci dnem 23. 7. 2007, takže lhůta k podání kasační stížnosti uplynula nejpozději dne 6. 8. 2007
a kasační stížnost podanou dne 10. 8. 2007 je nutno mít za opožděnou. Kromě toho upozorňuje
na to, že stěžovatel není zastoupen advokátem, ani nepožaduje ustanovení právního zástupce
pro řízení o kasační stížnosti.
Jednou z podmínek řízení o kasační stížnosti je, že stěžova tel jako fyzická osoba musí
být podle ustanovení §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), zastoupen advokátem, pokud sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ze spisu vyplývá, že tato
podmínka nebyla stěžovatelem splněna, neboť stěžovatel nedoložil, že by byl zastoupen
advokátem na základě plné moci, ani nepožádal o ustanovení advokáta.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud totiž zjistil, že poté, co stěžovatel podal
ke krajskému soudu žalobu a byla ustanovena tlumočnice, která ji přeložila do ruštiny, bylo
stěžovateli usnesením krajského soudu ze dne 12. 6. 2007, č. j. 59 Az 12/2007 - 37, ustanoveno
opatrovníkem SOZE (Sdružení občanů zabývajících se emigranty) s odůvodněním, že opustil dne
25. 1. 2007 Přijímací středisko Vyšní Lhoty a byl téhož dne eskortován do Polské republiky. Výše
označeným usnesením ze dne 4. 7. 2007 napadeným kasační stížností pak bylo řízení o žalobě
zastaveno, když krajský soud konstatoval, že stěžovatelův současný pohyb po České republice
není po jeho eskortování do Polské republiky znám, nezdržuje se v místě hlášeného pobytu, jeho
změnu krajskému soudu neoznámil a místo jeho pobytu nelze zjistit. Toto usnesení bylo
doručeno jednak žalovanému, a dne 23. 7. 2007, jak lze zjistit z doručenky na č. l. 40 soudního
spisu, také stěžovatelovu opatrovníku. Kasační stížnost proti tomuto usnesení pak stěžovatel
podal dne 10. 8. 2007, jak lze zjistit z razítka polské pošty na obálce založené na č. l. 49 soudního
spisu. K této kasační stížnosti ovšem nepřiložil plnou moc uděle nou advokátovi, ani nepožádal
o ustanovení právního zástupce, proto jej krajský soud vyzval usnesením ze dne 1. 11. 2007,
č. j. 59 Az 12/2007 - 59, aby předložil plnou moc udělenou advokátovi a jeho prostřednictvím
kasační stížnost doplnil o údaj o tom, kdy mu bylo napadené usnesení doručeno, v jakém rozsahu
je napadá, a také o důvod y kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. Toto usnesení bylo
přeloženo do ruštiny a zasláno stěžovateli do Polska, kde si je p řevzal dne 29. 11. 2007,
jak je zjevné z doručenky na č. l. 80 soudního spisu. Na toto usnesení již stěžovatel nijak
nezareagoval, takže i přes výzvu krajského soudu nesplnil výše uvedenou podmínku právního
zastoupení.
Je tak nutno postupovat v souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 6. 2003, sp. zn. 2 Ads 29/2003 (publ. pod č. 6/2003 Sb. NSS), kde NSS mimo jiné vyřkl:
„...pokud stěžovatel není zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a tyto vady k výzvě soudu nebyly
odstraněny, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].“
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a)
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl, protože přes výzvu soudu nebyl odstraněn nedostatek podmínek
řízení spočívající v tom, že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem.
Nad tento rámec zdejší soud uvádí, že naopak nebylo namístě kasační stížnost odmítnout
pro opožděnost, jak uvádí žalovaný, když lhůta pro podání kasační stížnosti mohla začít běžet
až od – ze soudního spisu neurčitelného - dne, kdy bylo napadené usnesení o zastavení řízení
doručeno stěžovateli samotnému, a nikoli ode dne, kdy bylo do ručeno jeho opatrovníku,
jak to učinil krajský soud vyznačením právní moci tohoto usnesení na den 23. 7. 2007. Doručení
usnesení opatrovníku zde totiž nelze považovat za den doručení usnesení proto, že v daném
případě, tedy za situace, kdy krajskému soudu bylo zjevně známo místo stěžovatelova pobytu
v Polské republice, nebyl pro ustanovování opatrovníka právní důvod, neboť takovým důvodem
by mohlo být jedině to, že by byl stěžovatel neznámého pobytu, naopak pouhá skutečnost,
že se nachází na známé adrese mimo hranice České republiky, jako důvod k ustanovení
opatrovníka dostatečná není. Za této situace přitom nelze přičítat činění úkonů vůči tomuto
zbytečně ustanovenému opatrovníkovi k tíži stěžovatele, a to ani v otázce určení běhu lhůty
pro podání kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu