ECLI:CZ:NSS:2008:4.ADS.75.2007:64
sp. zn. 4 Ads 75/2007 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: F. H.,
zast. JUDr. Martinem Klímou, advokátem, se sídlem tř. Václava Klementa 203, Mladá Boleslav,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2007, č. j. 32
Cad 35/2006 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) ze dne 12. 4. 2007,
č. j. 32 Cad 35/2006 – 35, (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele
proti rozhodnutí žalované o odnětí částečného invalidního důchodu ze dne 26. 4. 2006, z důvodu
nesplnění podmínky poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti alespoň o 33 %.
Stěžovatel podal proti napadenému rozhodnutí opravný prostředek označený
jako „odvolání proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení“ ze dne 26. 4. 2006. Uvedl,
že se domnívá, že došlo k nesprávnému posouzení jeho zdravotního stavu posudkovým lékařem
Okresní správy sociálního zabezpečení v Jičíně (dále jen „OSSZ v Jičíně“). Jeho zdravotní stav
byl v minulosti prokázán vyšetřením EMG (elektromagnetickou rezonancí) a doposud
se nezlepšil. Dále požádal o vyloučení z jednání pro podjatost posudkového lékaře OSSZ v Jičíně
MUDr. K, který podle jeho názoru vůči němu jednal zaujatě.
Napadeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl,
že v přezkumném řízení provedl důkaz z lékařské dokumentace OSSZ v Jičíně posudkem lékaře
ze dne 28. 2. 2006, kdy byla provedena kontrola částečné invalidity stěžovatele. Z obsahu
této zprávy krajský soud zjistil, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu žalobce označil lékař OSSZ vertebrogenní algický syndrom bez prokazatelné radikulární
iritace nebo paréz, který odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kap. XV, odd. F, položce
2, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění (tj. degenerativní změny
na páteři a ploténkách s lehkým funkčním postižením zpravidla více úseků páteře,
s občas vystupujícími projevy nervového a svalového dráždění) a míře poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 %. Stěžovatel tedy nebyl shledán na základě uvedeného
lékařského vyšetření nadále částečně invalidním. Krajský soud dále nechal vypracovat posudek
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV“), pracoviště
v Hradci Králové. Tímto posudkem byla označena jako rozhodující příčina dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele ischemická choroba srdeční bez anginózních bolestí,
funkční třída NYHA I-II, stav po transmurálním spodním infarktu srdečním léčeném
bezprostředně plastikou srdeční tepny (ACD) se zavedením stentu v dubnu 2003. Míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele byla v tomto posudku stanovena dle kap. IX,
oddílu A, položky 8, písm. a) přílohy č. 2 výše citované vyhlášky na 15 %, jako stav po srdeční
operaci bez podstatného snížení výkonu při obvyklém tělesném zatížení. Horní hranice
uvedeného procentního rozpětí byla zvolena proto, že byla zjištěna lehká porucha pohyblivosti
spodní stěny levé komory srdeční a rovněž také s přihlédnutím k lehkému omezení hybnosti
páteře v krajních polohách. Podle tohoto posudku stěžovatel nebyl k datu vydání napadeného
rozhodnutí ani částečně invalidní. Stěžovatel proti posudku vznesl písemné námitky. Nesouhlasil
zejména s tím, že jako příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla považována
ischemická choroba srdeční namísto prokázaného středně těžkého postižení několika úseků
páteře. Tvrdil, že se léčí s onemocněním páteře od roku 1980. Posudková komise podle
jeho názoru neměla k dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci. Stěžovatel požádal o řádné
posouzení svého zdravotního stavu především vzhledem k nálezu ze dne 28. 1. 2003
z Nemocnice v Liberci, k níž podle jeho názoru nebylo přihlédnuto, a dále k lékařskému nálezu
ze dne 26. 1. 2004 z neurologické ambulance Oblastní nemocnice Jičín.
Krajský soud si nechal, za účelem doplnění dokazování, vyhotovit další posudek (soud
jej označil jako „srovnávací posudek“) od PK MPSV, pracoviště v Brně (posudek ze dne
21. 2. 2007), která zdravotní stav stěžovatele hodnotila i se zohledněním stěžovatelem
poskytnutých lékařských zpráv. V posudkovém zhodnocení PK MPSV v Brně uvedla,
že stěžovatel byl uznán částečně invalidním v roce 2003 pro bolesti páteře. Byly prokázány
degenerativní změny na distální bederní páteři, změny na hrudním úseku po prodělané
M. Scheuerman, mícha bez patologických změn či známek kořenové komprese. Jednalo
se o lehké funkční postižení více úseků páteře s občas uváděnými šířícími se bolestmi do pravé
končentiny bez kořenové distribuce, syndrom karpálního tunelu byl na základě EMG vyšetření
mediálního nervu v zápěstí vyloučen. PK MPSV, pracoviště v Brně za rozhodující onemocnění
stěžovatele označila onemocnění páteře, přičemž výslovně vyloučila, že by stav po infarktu
myokardu žalobce někdy invalidizoval. Dále konstatovala, že stěžovatele neinvalidizovalo
ani onemocnění páteře, ani stav po infarktu myokardu, přičemž neurologické i kardiologické
nálezy jsou dlouhodobě stacionární. Pro posouzení vertebrogenního onemocnění byly
pro PK MPSV v Brně rozhodující neurologická symptomatologie, zejména přítomnost senzitivní
a motorické léze, svalové slabosti, spazmu, paréz, atrofií, které u stěžovatele nejsou přítomny.
K lékařským zprávám, které stěžovatel dodatečně zaslal, PK MPSV v Brně uvedla, že byly
již založeny v posudkovém spise a jsou z let 2003 a 2004. Z toho PK MPSV, pracoviště v Brně
dovodila posudkový závěr, že stěžovatel k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované trpěl
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož rozhodující příčinou bylo onemocnění
páteře, které způsobovalo míru poklesu soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly XV,
oddílu F, položky 2, písm. b) 25 %. Horní hranice rozpětí byla zvolena s ohledem na ostatní
onemocnění a předchozí vykonávané výdělečné činnosti, neboť samotné postižení páteře
by dle konstatování PK MPSV, pracoviště v Brně, bylo hodnoceno pouze při dolní hranici
tohoto rozpětí.
Při jednání dne 12. 4. 2007 stěžovatel trval na žalobě. Předložil kopii lékařské zprávy
ze dne 28. 1. 2003 – vyšetření MR celé páteře a namítal, že při odebrání částečného invalidního
důchodu nebylo prokázáno, že by v jeho případě došlo ke zlepšení zdravotního stavu. Poukázal
na to, že vyšetření magnetickou rezonancí je podmínkou pro zjištění celkového stavu páteře,
jak vyplývá z vyhlášky č. 284/1995 Sb. Tuto lékařskou zprávu dle jeho tvrzení neměla PK MPSV
v Brně k dispozici, neboť ji stěžovatel vyjmul ze zdravotní dokumentace své obvodní lékařky.
Dále stěžovatel popřel, že by absolvoval lékařské vyšetření provedené dne 20. 1. 2004
u MUDr. E., na něž odkazovala PK MPSV v Brně v citovaném posudku. Vyšetření MUDr. Š. ze
dne 26. 1. 2004 a 1. 2. 2006 považuje za bezvýsledné. Navrhl, aby soud nařídil odborné vyšetření
magnetickou rezonancí celé páteře ve smyslu vyhlášky č. 284/1995 Sb. Závěrem navrhl zrušení
napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
Krajský soud vyšel z toho, že pojištěnec je částečně invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti nejméně o 33 %, anebo také tehdy, pokud mu jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav značně ztěžuje obecné životní podmínky (§44 odst. 1, 2 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů). Soud jako stěžejní důkaz hodnotil
provedené lékařské posudky o zdravotním stavu stěžovatele k datu vydání napadeného
rozhodnutí. Dále zrekapituloval průběh dlouhodobě nepříznivého stavu stěžovatele od okamžiku
jeho uznání částečně invalidním od 1. 11. 2002 dle kap. XV, oddílu F, pol. 2 písm. c) přílohy č. 2
citované vyhlášky. Tento zdravotní stav trval i ke dni 16. 3. 2004, kdy byla provedena kontrola
částečné invalidity. K datu 9. 11. 2004, kdy bylo provedeno nové posouzení zdravotního stavu
v souvislosti se žádostí stěžovatele o přiznání plného invalidního důchodu, byl stěžovatel opět
shledán částečně invalidním se zjištěnou mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
o 45 %, ovšem podle kap. IX, odd. A, pol. 1 písm. b) přílohy č. 2 citované vyhlášky. Invalidizující
příčinou byla podle tohoto posudku OSSZ shledána ischemická choroba srdeční.
Při kontrole částečné invalidity dne 28. 2. 2006 však bylo toto posouzení přehodnoceno
a stěžovatel nebyl již uznán ani částečně invalidním. Krajský soud konstatoval, že posudkové
orgány se shodly na posudkovém hodnocení a závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí
zdravotní stav žalobce neodpovídal žádnému stupni invalidity, odlišně však hodnotily rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu a konečnou míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti. Své rozhodnutí krajský soud opřel o posudek PK MPSV v Brně,
podle něhož bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele
onemocnění páteře. Námitku stěžovatele, že PK MPSV v Brně neměla k dispozici veškerou
jeho zdravotní dokumentaci (zejména jím uváděnou zprávu MUDr. E. z Nemocnice v Liberci ze
dne 28. 1. 2003) neshledal krajský soud jako relevantní, neboť tato lékařská zpráva byla součástí
zdravotní dokumentace, kterou měla PK MPSV v Brně k dispozici, a navíc je z hlediska
posouzení zdravotního stavu stěžovatele ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované
irelevantní. PK MPSV navíc tuto zprávu ve svém posudku zhodnotila, když uvedla, že zdravotní
stav stěžovatele byl v roce 2003 významně nadhodnocen. Dle objektivních neurologických
vyšetření se nejednalo o středně těžké postižení více úseků páteře s EMG prokázanými silnějšími
projevy nervového a svalového dráždění. EMG vyšetření nebylo ani indikováno nebyly
subjektivní ani objektivní důvody tohoto vyšetření. Dle MRI celé páteře v roce 2003 měla mícha
přiměřené uložení i intenzitu signálu. Dále z posudku vyplynulo, že žalobce byl po prodělaném
akutním infarktu v dubnu 2003 a po provedeném zákroku propuštěn v celkově dobrém
zdravotním stavu s doporučením omezit fyzickou aktivitu po dobu 14 dnů a doporučením
pracovní neschopnosti na dva až tři měsíce. Stav po infarktu myokardu žalobce nikdy
neinvalidizoval. Při kontrolní lékařské prohlídce v roce 2004 byl dle názoru posudkové komise
zdravotní stav žalobce nadále nadhodnocen, když nebyly prokázány projevy kořenového dráždění
či útlaku a spiroergometrické vyšetření bylo negativní. K opakovaným námitkám žalobce, že u
něho nebyla provedena potřebná vyšetření dle vyhlášky č. 284/1995 Sb. krajský soud uvedl, že
rozhodnutí o nutnosti provedení odborných vyšetření leží toliko na posudkovém orgánu,
přičemž soud není oprávněn určovat provedení takových vyšetření. Krajský soud tedy shrnul, že
pro posouzení napadeného rozhodnutí žalované (tj. odnětí částečného invalidního důchodu) je
rozhodující, zda napadené rozhodnutí je řádně odůvodněno. Krajský soud shledal posudek PK
MPSV v Brně jako přesvědčivý důkaz pro závěr, že u stěžovatele v době vydání napadeného
rozhodnutí nebyly dány podmínky pro uznání částečné invalidity. Na okraj věci krajský soud
podotkl, že případné zhoršení zdravotního stavu a z toho vyplývající skutečnosti rozhodné pro
posouzení, k nimž by mohlo dojít po datu vydání napadeného rozhodnutí, je možné řešit pouze
na základě nové žádosti. Z uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatel uvedl, že ji podává z důvodu
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Namítal tedy kasační
důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Konkrétně uvedl, že soud nesprávně
vyhodnotil zdravotní stav stěžovatele rozhodný pro posouzení míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti. Stěžovatel se zejména odvolává na vyšetření magnetickou
rezonancí shrnuté v lékařské zprávě z Nemocnice v Liberci ze dne 28. 1. 2003, z níž vyplývá,
že stěžovatel v té době trpěl pokročilou osteochondrosou disku L5 – S1 s dors. osteofyty šíře
do 2 mm a bulgingem disku. Dále stěžovatel tvrdí, že vyšetření zjistilo známky pokročilé
vertebrální dysostosy Scheuermannova typu Th6 – L3 s klínovitou defigurací těl Th8, Th9
a Th 11 a obloukovitě prohloubenou Th kyfosou. Takový stav podle názoru stěžovatele
odpovídá míře schopnosti soustavné výdělečné činnosti 60 – 80 %, což potvrdil i závěr
této lékařské zprávy. Dále stěžovatel tvrdí, že není možné vyvozovat žádné nepříznivé důsledky
pro stěžovatele ze skutečnosti, že se nedostavil na kontrolní vyšetření do Brna, když se omluvil
ze zdravotních důvodů. Měl-li soud pochybnosti o zdravotním stavu stěžovatele, měl dokazování
doplnit znaleckým posudkem, v němž by soudní znalec míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatele vymezil. Stěžovatel popírá, že by u něho došlo ke zlepšení
zdravotního stavu, přičemž pro takové konstatování podle jeho názoru nebyl ve spise žádný
podklad. K posudku PK MPSV ze dne 21. 2. 2007 stěžovatel konstatoval, že stanovení konečné
procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 25% považuje stěžovatel
za předčasné a neodpovídající realitě. Navíc stěžovatel napadá i formální náležitosti
tohoto posudku, neboť tvrdí, že u něho chybí jméno a podpis odpovědné osoby u razítka
PK MPSV. Z toho stěžovatel dovozuje, že tento posudek nemá náležitosti veřejné listiny.
Dále stěžovatel nesouhlasí s tvrzením krajského soudu, že v době přiznání částečného invalidního
důchodu byl stěžovatelův zdravotní stav výrazně nadhodnocen.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní skutečnosti.
Ze zdravotní dokumentace stěžovatele vyplývá, že dlouhodobě trpí vertebrogenním
algickým syndromem páteře. Dle posudku OSSZ v Jičíně ze dne 18. 3. 2003 byl stěžovatel uznán
částečně invalidním, přičemž invalidizujícím zdravotním postižením byl shledán polytopní
vertebrogenní algický syndrom páteře na podkladě degenerativních změn hrudního a především
bederního segmentu s příznaky dynamické insuficience. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno
na 1. 11. 2002.
V dubnu 2003 ovšem prodělal akutní infarkt myokardu, který byl řešen operativně
(implantace stentu na ACD 1), což dokládá mj. propouštěcí zpráva z Fakultní nemocnice
v Hradci Králové, v níž byl tento zákrok proveden.
Při kontrolní prohlídce OSSZ v Jičíně dne 16. 3. 2004 byla shledána stejná invalidizující
příčina – tedy onemocnění páteře v obdobné míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti o 33%, tedy na spodní hranici částečné invalidity.
Ke změně posudkového hodnocení stěžovatelových onemocnění došlo až při kontrole
jeho zdravotního stavu OSSZ v Jičíně dne 9. 11. 2004 z důvodu podání žádosti o plný invalidní
důchod. Tento posudek potvrdil pouze částečnou invaliditu stěžovatele, avšak jako posudkově
významný hodnotil stav po srdečním infarktu myokardu, který podle posudkového závěru
invalidizoval stěžovatele v míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 45%.
Dle lékařského nálezu MUDr. Š. ze dne 1. 2. 2006 trpěl stěžovatel vertebrogenním
syndromem Th, C páteře při výrazných degenerativních změnách dle MRI th páteře
s pseudoradikulární iritací vlevo.
Nález MUDr. K. (praktické lékařky) v Oblastní nemocnici Jičín ze dne 2. 2. 2006 hovoří o
tom, že ohledně stavu pacianta po operaci srdce je patrná pouze residuální nevýznamná stenoza
RMS 1, lehká latentní dysfunkce levé komory v periinfarktovém období. K zdravotnímu
postižení páteře obsahuje tato lékařská zpráva ve svém závěru diagnózu vertebrogenního
algického sydromu polytopního při degenerativních změnách na páteři, změny na Thp
po prodělané m. Scheuermann a osteochondrosy L5/S1.
Posudek OSSZ v Jičíně ze dne 28. 2. 2006 vycházel z diagnózy ischemické choroby
srdeční, stavu po infarktu spodní stěny srdeční řešeném bezprostředně PTCA s implantací stentu
ACD 1-2, a dále vzhledem ke zdravotním problémům s páteří konstatoval chronický polyetážový
vertebrogenní algický syndrom na podkladě degenerativních změn. Ostatní diagnostikované
choroby nebyly posudkově relevantní. OSSZ v Jičíně vyhodnotila jako posudkově významný
vertebrogenní algický syndrom bez prokazatelné radikulární iritace nebo parez. Označila
jej za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele. Tento stav
kvalifikovala jako srovnatelný s postižením uvedeným v kapitole XV oddílu F položce 2 písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti na 25 %, tedy na horní hranici rozpětí stanoveného citovaným ustanovením předmětné
vyhlášky u tohoto postižení.
Rozhodnutím žalované ze dne 26. 4. 2006 byl stěžovateli odňat částečný invalidní důchod
od 8. 6. 2006 s odůvodněním, že podle citovaného posudku OSSZ v Jičíně ze dne 28. 2. 2006
není částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 25%. Pro další zvýšení této hodnoty
(ve smyslu §6 odst. 4 a 5 vyhl.č. 284/1995 Sb.) neshledal lékař OSSZ posudkově významný
důvod.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní skutečnosti.
Po podání žaloby byl dne 2. 6. 2006 stěžovateli zaslán přípis, v němž ho krajský soud
vyzval k doplnění žaloby o kopii napadeného rozhodnutí. Zároveň ho poučil o tom, že není
v pravomoci soudů rozhodovat o námitce podjatosti lékařů OSSZ a že tuto žádost musí
stěžovatel uplatnit prostřednictvím ředitele OSSZ v Jičíně.
Dne 29. 8. 2006 vydala PK MPSV, pracoviště v Hradci Králové, posudek o zdravotním
stavu za účelem zjištění stupně invalidity stěžovatele. Ten byl jednání této komise přítomen
a ústně s seznámen s jeho výsledkem. Z tohoto posudku vyplývá, že PK MPSV v Hradci Králové
zjistila u stěžovatele ischemickou chorobu srdeční, stav po transmurálním spodním infarktu
srdečním léčeném bezprostředně plastikou srdeční tepny se zavedením stentu a bolesti zad
při degenerativních změnách páteře bez kořenového kompresivního syndromu. Rozhodující
příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele označila PK MPSV v Hradci
Králové ischemickou chorobu srdeční bez anginózních bolestí, stav po transmurálním spodním
infarktu srdečním léčeném bezprostředně plastikou srdeční tepny se zavedením stentu. Procentní
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila PK MPSV v Hradci Králové
podle kapitoly IX, oddílu A, položky 8 písm. a) přílohy č. 2 k citované vyhlášce na 15 %.
Při stanovení této míry poklesu zohlednila PK MPSV rovněž lehké omezení hybnosti krční
páteře.
V podání doručeném krajskému soudu dne 11. 12. 2006 vyjádřil stěžovatel svůj nesouhlas
s posudkem PK MPSV v Hradci Králové. Uvedl, že v době vydání napadeného správního
rozhodnutí žalované byl částečně invalidní. Příčinou tohoto dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu bylo středně těžké postižení více úseků páteře prokázané vyšetřením
elektromagnetickou rezonancí. Naopak, příčinou částečné invalidity podle jeho tvrzení nebyla
ischemická choroba srdeční, neboť tuto stěžovatel prodělal až po přiznání částečného invalidního
důchodu. Stěžovatel dále protestoval proti tomu, aby PK MPSV a OSSZ zaměňovaly příčiny jeho
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Vyjádřil přesvědčení, že tak činí záměrně a záměrně
také „mění“ procentní míru poklesu soustavné výdělečné činnosti. Stěžovatel se dožadoval
„řádného posouzení svého zdravotního stavu v souvislosti s mírou poklesu soustavné výdělečné
činnosti“ a přiložil lékařskou zprávu ze dne 28. 1. 2003 z Nemocnice Liberec (MUDr. E.) a také
nález ze dne 26. 1. 2004 z Nemocnice Jičín, a. s. (MUDr. Š.).
V lékařském nálezu MUDr. E. z Nemocnice v Liberci ze dne 28. 1. 2003 je zaznamenán
výsledek vyšetření stěžovatelovy páteře magnetickou rezonancí. Ze závěru tohoto nálezu vyplývá,
že stěžovatel v té době trpěl „pokročilou osteochondrosou disku L5-S1 s dorsálními osteofyty šíře do 2mm a
bulgingem disku.“ Dále byly shledány „známky pokročilé vertebrální dysostosy Scheuermannova typu Th6-L3
s klínovitou defigurací těl Th8, Th9 a Th11 a obloukovitě prohloubenou Th kyfosou.“
Z lékařského nálezu MUDr. Š. z Nemocnice v Jičíně ze dne 26. 1. 2004 vyplývá, že
stěžovatel trpěl vertebrogenním algickým syndromem hrudní páteře při změnách
po m. Scheurmannova typu.
Krajský soud poté vyžádal srovnávací posudek PK MPSV, pracoviště v Brně.
Na jeho žádost byl touto posudkovou komisí vyhotoven posudek ze dne 21. 2. 2007.
Při posuzování zdravotního stavu stěžovatele dne 21. 2. 2007 PK MPSV, pracoviště v Brně,
vycházela ze soudního spisu, rozhodnutí žalované, posudkového spisu OSSZ Jičín,
jakož i kompletní zdravotní dokumentace a předchozího posudku PK MPSV, pracoviště Hradec
Králové. Kromě toho měla PK MPSV, pracoviště v Brně k dispozici také obě lékařské zprávy
zaslané stěžovatelem (nález MUDr. E. ze dne 28. 1. 2003 a MUDr. Š. ze dne 26. 1. 2004).
Stěžovatel nebyl jednání komise přítomen – omluvil se. Z posudkového hodnocení vyplývá, že
zdravotní stav stěžovatele byl v době uznání částečné invalidity významně nadhodnocen. Podle
názoru PK MPSV, pracoviště v Brně se nejednalo o středně těžké postižení více úseků páteře
s EMG prokázanými silnějšími projevy nervového a svalového dráždění. Při kontrolní lékařské
prohlídce v roce 2004 byl podle názoru PK MPSV zdravotní stav stěžovatele nadále
nadhodnocen, neboť topický neurologický nález byl v normě, jen byla narušena hybnost krční a
bederní páteře. Rozhodujícím onemocněním stěžovatele bylo dle názoru PK MPSV, pracoviště
v Brně onemocnění páteře, neboť stav po infarktu myokardu stěžovatele podle jejího názoru
nikdy neinvalidizoval. PK MPSV, pracoviště v Brně vyhodnotila rozhodující zdravotní postižení
jako lehké, funkční postižení více úseků páteře s občas udávanými projevy nervového a svalového
dráždění s omezením pohybu v postiženém úseku, omezením pro vynucené polohy a fyzicky
náročné aktivity. Nejedná se podle jejího názoru o středně těžké postižení více úseků páteře,
recidivující silnější projevy nervového a svalového dráždění prokázané EMG vyšetřením, středně
těžkou staticko dynamickou insuficienci, ani o trvalé těžké postižení funkce více úseků páteře.
Z toho PK MPSV, pracoviště v Brně dovodila posudkový závěr, že stěžovatel k datu vydání
napadeného rozhodnutí žalované trpěl dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož
rozhodující příčinou bylo onemocnění páteře, které způsobovalo míru poklesu soustavné
výdělečné činnosti podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2, písm. b) 25 %. Horní hranice rozpětí
byla zvolena s ohledem na ostatní onemocnění a předchozí vykonávané výdělečné činnosti,
neboť samotné postižení páteře by dle jejího konstatování bylo hodnoceno pouze při dolní
hranici tohoto rozpětí.
Při jednání dne 12. 4. 2007 stěžovatel setrval na projednání žaloby a dále navrhl,
aby krajský soud nařídil odborné vyšetření magnetickou rezonancí celé páteře. Krajský soud
tento důkaz odmítl provést s poukazem na §52 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
i řízení, jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neshledal přitom vady, k nimž by musel podle §109
odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil
ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil několik důvodů pro zrušení napadeného rozsudku.
I když výslovně i s konkretizací zákonného ustanovení uplatnil pouze důvod spočívající
v nezákonnosti označeného rozsudku způsobené nesprávným posouzením právní otázky soudem
(§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.), usoudil Nejvyšší správní soud z obsahu kasační stížnosti,
že stěžovatel uplatnil rovněž důvody uvedené v ustanovením §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť brojil proti nesprávnému hodnocení důkazů v řízení před soudem (zejména obou posudků
vypracovaných PK MPSV, pracoviště v Hradci Králové a v Brně), které by mohlo představovat
jinou vadu řízení před soudem mající za následek nezákonné rozhodnutí ve věci.
Kromě toho pod rozsah této vady Nejvyšší správní soud zahrnuje i namítaný nedostatek posudku
PK MPSV, pracoviště v Brně ze dne 21. 2. 2007, který má spočívat v tom, že na písemném
vyhotovení posudku chybí razítko PK MPSV a podpis odpovědné osoby,
z čehož podle stěžovatele plyne, že tento posudek nemá náležitosti veřejné listiny.
K namítané nezákonnosti rozsudku krajského soudu (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.)
Nejvyšší správní soud především obecně poznamenává, že nesprávné posouzení právní otázky
může spočívat buď v tom, že soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný
právní předpis, než měl správně použít, a pro toto pochybení je výrok soudu v rozporu
s příslušným ustanovením toho kterého právního předpisu, nebo v tom, že soudem byl
sice aplikován správný právní předpis, avšak nebyl správně vyložen. O nesprávné posouzení
právní otázky může jít také tehdy, pokud by byl vyvozen nesprávný právní závěr z jinak správně
zjištěného skutkového stavu věci, nebo je sice učiněn správný právní závěr, ale v odůvodnění
rozhodnutí je nesprávně prezentován. Takové vady Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku
neshledal.
Krajský soud vyšel z dikce ustanovení §43 a §44 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví, že pojištěnec má nárok na částečný
invalidní důchod, jestliže se stal částečně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění,
anebo se stal invalidním následkem pracovního úrazu. Částečná invalidita je definována
v ustanovení §44 téhož zákona, kde jsou uvedeny alternativní podmínky jejího vzniku.
Ustanovení §44 odst. 1 tohoto zákona uvádí, že „pojištěnec je částečně invalidní, jestliže z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %.“
Druhou alternativní podmínku obsahuje ustanovení §44 odst. 2 tohoto zákona, které uvádí,
že „pojištěnec je částečně invalidní též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje
obecné životní podmínky. Okruh zdravotních postižení značně ztěžujících obecné životní podmínky stanoví
prováděcí předpis.“ V posuzované věci se jednalo o aplikaci citovaného ustanovení §44 odst. 1,
tedy o interpretaci míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, která je pro tyto účely
ve vztahu k jednotlivým druhům zdravotních postižení definována ve vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
o provedení zákona o důchodovém pojištění. Stěžovatel navíc ani v žalobě, ani v kasační stížnosti
nenamítal, že by mu zdravotní postižení ztěžovalo obecné životní podmínky. Při posouzení
správnosti rozhodnutí žalované tak pro krajský soud spočíval hlavní úkol v řádném prokázání
skutkového stavu, tedy zdravotního stavu stěžovatele vzhledem ke zhodnocení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Těžiště posouzení této věci Nejvyšším správním soudem spočívá tedy ve zhodnocení
postupu krajského soudu při dokazování skutkového stavu věci. Krajský soud je povinen
v souladu s ustanovením §77 odst. 2 s. ř. s. hodnotit důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu
i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a ve svém rozhodnutí vyjít
ze skutkového stavu takto zjištěného. V řízení o žalobě proti rozhodnutí ČSSZ o odnětí
částečného invalidního důchodu je klíčovým důkazním prostředkem odborné posouzení
zdravotního stavu žalobce. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje Ministerstvo práce
a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Za tímto účelem zřizuje MPSV
své posudkové komise. Jak Nejvyšší správní soud již dříve vícekrát judikoval, s posudkem
posudkové komise MPSV může soud nakládat jako s důkazem stěžejním za předpokladu,
že tento posudek splňuje požadavky přesvědčivosti, úplnosti a objektivity (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50, přístupné
na www.nssoud.cz). Je ustáleným právním názorem Nejvyššího správního soudu, že ve věcech
týkajících se posouzení invalidity posudkovými komisemi MPSV soud neprovádí další důkazy,
je-li z posudku PK MPSV zřejmý zdravotní stav a jeho ohodnocení vzhledem k podmínkám
invalidity posuzovaného účastníka řízení. Případné další důkazy (tj. zejména přibrání znalce
z příslušného oboru medicíny) jsou zapotřebí pouze tehdy, nesplňuje-li posudek požadavek
celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, dále rozsudek ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50,
viz www.nssoud.cz). V posudku uvedené posudkové komise v případě řízení o odnětí plného
či částečného invalidního důchodu musí být navíc uvedeno a přesvědčivě odůvodněno,
v čem došlo od doby přiznání dávky ke zlepšení či alespoň posudkově významné stabilizaci
zdravotního stavu pojištěnce, event. co jinak vedlo posudkovou komisi k závěru,
že jej již nepokládá za plně či částečně invalidního (např. v případě předchozího posudkového
omylu). Nejvyšší správní soud proto v posuzované věci hodnotil, zda krajský soud řádně zjistil
skutkový stav věci k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované a zda takto zjištěný skutkový
stav správně vyhodnotil. Krajský soud správně usoudil, že posudek PK MPSV, pracoviště
v Hradci Králové, je v rozporu s posudkem OSSZ v Jičíně ze dne 28. 2. 2006. Tyto posudky
sice shodně nehodnotily zdravotní stav stěžovatele jako částečnou invaliditu, ovšem rozcházely
se, co do rozhodující posudkově významné příčiny poklesu stěžovatelovy schopnosti soustavné
výdělečné činnosti. O takové otázce si krajský soud v pochybnostech nemůže učinit bez dalšího
úsudek sám, nýbrž musí učinit další krok k bezpečnému zjištění rozhodující příčiny poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce. Krajský soud postupoval správně,
když se rozhodl požádat PK MPSV, pracoviště v Brně, o vyhotovení „srovnávacího“ posudku.
Tento posudek znovu konstatoval, že stěžovatel není částečně invalidní, neboť jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti poklesla podle kapitoly XV, oddílu F, položky 2, písm. b) vyhlášky
č. 284/1995 Sb. pouze o 25 %. V daném případě bylo shledáno, že při uznání stěžovatele
částečně invalidním v roce 2003 došlo k významnému posudkovému nadhodnocení
zdravotního stavu stěžovatele, a obdobně jako nadhodnocené bylo shledáno posouzení
jeho zdravotního stavu při lékařské prohlídce v roce 2004. Podle názoru PK MPSV, pracoviště
v Brně se nejednalo o středně těžké postižení více úseků páteře s EMG prokázanými silnějšími
projevy nervového a svalového dráždění. Při kontrolní lékařské prohlídce v roce 2004 byl
podle názoru PK MPSV zdravotní stav stěžovatele nadále nadhodnocen, přičemž topický
neurologický nález byl v normě, jen byla narušena hybnost krční a bederní páteře.
Jako posudkově významné onemocnění stěžovatele určila PK MPSV, pracoviště v Brně
onemocnění páteře, tedy vertebrogenní algický syndrom s tím, že onemocnění srdeční stěžovatele
nikdy neinvalidizovalo. Krajský soud poté vyhodnotil tento posudek jako přesvědčivý
a věrohodný, přičemž rovněž neopomněl prověřit úplnost jeho podkladů (tedy zda vycházel
jak ze zdravotní dokumentace, tak i z lékařských zpráv předložených stěžovatelem).
Nejvyšší správní soud se s tímto hodnocením krajského soudu plně ztotožňuje,
přičemž dodává, že posudek PK MPSV ze dne 21. 2. 2007 byl co do své hodnotící části a závěru
plně v souladu s většinou ostatního důkazního materiálu, tj. lékařských nálezů a zpráv,
tedy především s nálezem MUDr. Š. ze dne 1. 2. 2006 a praktické lékařky MUDr. K. ze dne 2. 2.
2006, které odrážejí zdravotní stav stěžovatele nedlouho před vydáním napadeného rozhodnutí
žalované. Argumentuje-li stěžovatel lékařskou zprávou MUDr. E. z vyšetření magnetickou
rezonancí v Nemocnici v Liberci ze dne 28. 1. 2003, je nucen Nejvyšší správní soud v prvé řadě
konstatovat, že takový argument je nepřípadný již z toho důvodu, že tato lékařská zpráva pochází
z jiného časového období (leden 2003) a hodnotí tedy zdravotní stav stěžovatele k jinému datu,
než je datum napadeného rozhodnutí žalované. Po obsahové stránce navíc tato zpráva
neprokazuje nic jiného než to, že u stěžovatele v době provedení vyšetření přetrvávalo
onemocnění páteře v podobě vertebrogenního algického syndromu, pokročilé osteochondrosy a
vertebrální dysostosy Scheuermannova typu, což je v souladu jak s posudkem OSSZ v Jičíně ze
dne 28. 2. 2006, tak i s posudkem PK MPSV v Brně. Oproti tvrzení stěžovatele však z této
lékařské zprávy nevyplývají žádné náznaky významně odlišného hodnocení poklesu jeho
schopnosti soustavné výdělečné schopnosti, které by vypovídaly o tom, že se v případě
stěžovatele jednalo o středně těžké postižení zpravidla více úseků páteře, recidivující silnější
projevy nervového a svalového dráždění prokázané EMG, středně těžkou statickodynamickou
insuficienci, která by mohla posudkově hodnocena ve vyšší míře poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti dle ustanovení kapitoly XV, oddílu F, položky 2, písm. c) vyhlášky č.
284/1995 Sb. Tuto námitku tedy považuje Nejvyšší správní soud za neopodstatněnou.
K námitce, že krajský soud měl nařídit vyhotovení znaleckého posudku (pokud měl
pochybnosti o zdravotním stavu stěžovatele), Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud
nepochybil, když k provedení takového důkazu nepřikročil. Krajský soud učinil své povinnosti
zjistit skutkový stav zadost, když v pochybnostech nechal pro potřeby doplnění dokazování
vyhotovit „srovnávací“ posudek PK MPSV, pracoviště v Brně. Jelikož tento posudek byl
v kontextu s ostatními lékařskými zprávami z období vydání napadeného rozhodnutí žalované
v souladu, vyhodnotil jej po právu krajský soud jako důkaz stěžejní, který nevyžadoval další
doplnění důkazního materiálu. K ostatním námitkám stěžovatele týkajícím se názoru krajského
soudu, že zdravotní stav stěžovatele byl v době uznání částečné invalidity významně
nadhodnocen, Nejvyšší správní soud podotýká, že pro toto tvrzení měl krajský soud podklady
v podobě posudku PK MPSV, pracoviště v Brně, ze dne 21. 2. 2007, z něhož toto konstatování
pochází, a krajský soud je v kontextu ostatních důkazů (zejména posudku OSSZ v Jičíně ze dne
28. 2. 2006) vyhodnotil přesvědčivé. Jeho hodnocení tedy odpovídalo skutkovému stavu věci
i provedeným důkazům. K poslední námitce, jíž stěžovatel napadá posudek PK MPSV,
pracoviště v Brně, co do jeho formálních náležitostí, je třeba uvést, že posudek je opatřen
podpisy členů komise, včetně jeho předsedy. Na každé jeho straně se dále nachází otisk úředního
razítka PK MPSV, pracoviště v Brně. Z formy vyhotovení posudku i těchto náležitostí
podle názoru Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplývá, že posudek splňuje náležitosti
veřejné listiny a jeho průkaznost tak není žádným způsobem zpochybněna.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený
rozsudek krajského soudu ani řízení mu předcházející netrpí žádnou stěžovatelem namítanou
vadou ani takovou vadou, pro kterou by Nejvyšší správní soud musel zrušit napadený rozsudek
ex officio (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud poznamenává, že pokud je stěžovatel přesvědčen,
že jeho současný zdravotní stav odpovídá částečné invaliditě, může prostřednictvím nové žádosti
o důchodovou dávku dosáhnout nového posouzení svého aktuálního zdravotního stavu.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly, žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů řízení, náklady řízení o kasační stížnosti v míře přesahující rámec
jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu