ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.26.2008:188
sp. zn. 4 As 26/2008 - 188
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobců: a) RNDr. Jo.
B., CSc., b) Ji. B., proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích,
se sídlem Čechovo nábřeží 1791, Pardubice, o kasační stížnosti žalobce a), zast. JUDr. Zdeňkem
Kovářem, advokátem, se sídlem Jaromírova 180/60, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 17. 1. 2008, č. j. 52 Ca 42/2007 – 149,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce a) (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá shora označený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 17. 1. 2008,
č. j. 52 Ca 42/2007 - 149, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se společně se žalobcem b) domáhal
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 0-92/368/2005,
kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a) proti rozhodnutí Katastrálnímu úřadu
pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín (dále též „Katastrální úřad Jičín“) ze dne
2. 11. 2005, sp. zn. OR-808/2005-604/2, jímž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení
vedeného u Katastrálního úřadu Jičín pod sp.zn. OR-7/1999-604, a jímž byl dále odmítnut návrh
na uložení povinnosti žalovanému nařídit Katastrálnímu úřadu Jičín obnovit řízení u něho vedené
pod sp. zn. OR-7/1999-604.
V žalobě žalobci obsáhle zrekapitulovali skutkový stav a požadovali soudní přezkoumání
napadaných rozhodnutí ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 0-92/368/2005 a ze dne 2. 11. 2005,
sp. zn. OR-808/2005. Návrhem na obnovu řízení, ukončeného pravomocným rozhodnutím
Katastrálního úřadu Jičín ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. OR-7/1999-604/2 (dále též „rozhodnutí
Katastrálního úřadu Jičín ze dne 28. 4. 2003“), se domáhali obnovy řízení v rozsahu vztahujícím
se k části výroku citovaného rozhodnutí, kterou bylo určeno: „Jako vlastník stavby č. p. 52
prodejního zařízení - restaurace na stavební parcele č. 146, č. 3663, č. 149, v k. ú. Jičín
bude zapsána společnost MAVE Jičín a. s. Soběraz“. Za důvod pro obnovu uvedeného řízení
považovali s odkazem na §62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb., v platném znění
(dále jen „správní řád“) skutečnost nedostatku registrace hospodářské smlouvy ze dne 27. 2. 1991
uzavřené mezi Agropodnikem s. p. Jičín a MAVE Jičín a. s. se sídlem v Soběrazi
(dále jen hospodářská smlouva ze dne 27. 2. 1991), přičemž tato registrace měla být provedena
státním notářstvím. Tato skutečnost podle žalobců mohla mít podstatný vliv na rozhodnutí,
a nemohla být uplatněna bez jejich zavinění. Žalobci dále odůvodňovali svůj procesní postup,
kdy proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Nový Jičín ze dne 28. 4. 2003 nepodali odvolání,
neboť se soustředili na podání dovolání k Nejvyššímu soudu ČR proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové, který zamítl jejich odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne
25. 6. 1992, č. j. 6 C 105/1997 - 316, v občanském soudním řízení o návrhu žalobců na určení
vlastnického práva ke zmíněnému objektu č. p. 52. V předmětném správním řízení
(jednalo se o řízení o opravě chyb podle §8 zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon),
které bylo ukončeno rozhodnutím Katastrálního úřadu Jičín ze dne 28. 4. 2003, se přitom žalobci
neúspěšně domáhali změny zápisu vlastnického práva evidovaného v katastru nemovitostí
pro MAVE Jičín a. s. k uvedenému objektu č. p. 52, přičemž správní orgán prvního stupně
toto řízení o opravě chyb přerušil do doby pravomocného ukončení uvedeného
občanskoprávního řízení o určení vlastnictví k tomuto objektu. Žalobci dále napadli názor
žalovaného, který „nepřipouští možnost obnovy řízení z důvodu nedostatku registrace
hospodářské smlouvy ze dne 27. 2. 1991 spočívajícího v tom, že smlouva nebyla registrována
státním notářstvím“. Uvedli, že námitku absence registrace hospodářské smlouvy uvedli,
byť nepřímo, i v příslušném občanskoprávním řízení, avšak okresní soud nepovažoval
tento názor (zda registrace byla, či nebyla, potřebná) za hodný zkoumání. Dále namítli, že zápis
vlastnického práva pro společnost MAVE a. s. Jičín byl do katastru proveden záznamem
na základě geometrického plánu, dokladu o přidělení čísla popisného a kolaudačního rozhodnutí,
znějícího na Agropodnik, společný podnik Jičín, přičemž dne 11. 2. 1999 byl zápis v katastru
nemovitostí v části týkající se nabývacích titulů doplněn o uvedenou hospodářskou smlouvu.
Uvedená hospodářská smlouva není způsobilá k vykonání záznamu, když „žalobci opakovaně
upozorňovali na skutečnost, že pro takové listiny je zákonem vyžadována forma notářského
zápisu. Katastrální úřad se k této námitce nikdy nevyjádřil“.
Dále žalobci v žalobě zpochybňovali závěry žalovaného o tom, že „nové skutečnosti
a důkazy mohou být důvodem pro obnovu řízení jen za podmínky, že existovaly již v době,
kdy se správní věc projednávala v původním řízení“, když žalovaný na druhé straně tvrdí,
že „nelze tedy za novou skutečnost resp. důkaz, ….., považovat listinu, která v době projednání
byla známa“. Podle názoru žalobců splnění podmínky první vylučuje splnění podmínky druhé.
Žalobci přitom nemohli námitku spočívající v absenci registrace uvedené smlouvy úspěšně
uplatnit v řízení ukončeném rozhodnutím Katastrálního úřadu Jičín ze dne 28. 4. 2003
s úspěchem (vydaným na podkladě odůvodnění rozsudku okresního soudu č. j. 6 C 105/1997 -
316), neboť teprve z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2004, č. j. 30 Cdo 1834/2003 –
364, se „žalobci s naprostou jistotou dozvěděli“, že meritorní závěry okresního soudu byly zcela
bezpředmětné. Žalobci rovněž namítli, že v době řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí
Katastrálního úřadu Jičín ze dne 28. 4. 2003, neměli a ani nemohli mít určitou vědomost o tom,
že uvedená smlouva nebyla registrována státním notářstvím, „když jen vyjádření Agropodniku
a. s. ve výše uvedeném občanskoprávním řízení zakládala u žalobců pouze podezření,
nikoliv jistotu, neboť Agropodnik a. s. k datu vzniku smlouvy ještě neexistoval a jeho závěry
týkající se absence registrace dotčené smlouvy měla pouze charakter domněnky“.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že hospodářská smlouva ze dne 27. 2. 1991
je uložena v dokumentaci katastrálního úřadu a byla podkladem rozhodnutí ze dne 28. 4. 2003,
tedy byla v tomto řízení použita jako důkaz, proto nebylo možné ji považovat za novou
skutečnost, resp. důkaz který by vyšel najevo ve smyslu §62 odst. 1 písm. a) správního řádu.
Stejně tak nebyl zjištěn ani žádný jiný důvod pro obnovu řízení podle §62 odst. 1 správního řádu.
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích,
ze dne 17. 1. 2008, č. j. 52 Ca 42/2007 – 149, byla žaloba proti napadenému rozhodnutí
zamítnuta, a žaloba na uložení povinnosti žalovanému nařídit Katastrálnímu úřadu Jičín obnovu
řízení odmítnuta pro nepřípustnost. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku nejprve uvedl,
že o předmětné žalobě rozhodoval již jednou, a to usnesením ze dne 29. 6. 2006,
č. j. 52 Ca 20/2006 - 83, kdy ve výroku I. žalobu proti žalovanému rozhodnutí odmítl z důvodu,
že žalované rozhodnutí nelze podřadit pod rozhodnutí přezkoumatelná soudy ve správním
soudnictví [(§65 odst. 1 a §70 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“] a dále ve výroku II. žalobu na uložení povinnosti nařídit
katastrálnímu úřadu obnovu řízení odmítl pro nepřípustnost [§68 písm. e), §70 písm. a) a §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Na základě žalobcem a) podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 24. 9. 2007, č. j. 4 As 83/2006 - 130 uvedené usnesení krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vztahu k výroku I. tohoto předchozího rozhodnutí krajského
soudu Nejvyšší správní soud uvedl, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu
je rozhodnutí vydané v řízení o opravě chyb podle §8 katastrálního zákona rozhodnutím
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., a proto i rozhodnutí ve věci povolení či nepovolení obnovy
tohoto řízení je přezkoumatelné soudem. K výroku II. tohoto předchozího rozhodnutí krajského
soudu nebyl ve zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jeho právní názor vysloven.
Krajský soud v novém projednání žaloby vyšel z obsahu správního spisu,
z něhož zejména zjistil následující rozhodné skutečnosti. Oba žalobci podali dopisem ze dne
5. 1. 1999 návrh na opravu chyb v katastrálním operátu, ve kterém požádali o opravu zápisu
vlastnického práva k objektu č. p. 52, který je umístěn na pozemku st. p. č. 146, t. p. č. 149
a st. p. 3663 v k. ú. Jičín, a dále požádali o opravu evidování pozemku st. p. č. 149 a to tak,
jak byl evidován před provedením záznamu pod položkou výkazu změn č. 1330/1998
a byl proveden zápis výše uvedeného objektu č. p. 52 na základě žádosti společnosti MAVE,
a. s. Soběraz ze dne 9. 11. 1998, jehož součástí byla mj. hospodářská smlouva ze dne 27. 2. 1991
s dodatkem ze dne 8. 2. 1999. Z uvedeného návrhu na opravu chyb a ze spisové dokumentace
soud dovodil, že žalobci v podstatě brojili proti evidovanému vlastnickému právu týkajícímu
se objektu č. p. 52 a parcel evidovaných na LV č. 3995 v k. ú. Jičín. Katastrální úřad Jičín
nejprve dopisem ze dne 11. 2. 1999 oznámil žalobcům, že neprovede navrhovanou opravu,
proti čemuž žalobci podali dne 24. 2. 1999 u Katastrálního úřadu Jičín nesouhlas. Katastrální úřad
Jičín rozhodnutím ze dne 1. 3. 1999 rozhodl o neprovedení opravy, žalobci se odvolali
a Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích rozhodnutím ze dne 12. 4. 1999 napadené
rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Návazně katastrální úřad vyzval
žalobce k upřesnění návrhu na opravu chyby, přičemž tito svůj návrh doplnili tak,
že má být rozhodnuto jednak o tom, kdo má být evidován jako vlastník uvedených nemovitostí
a dále v jaké podobě bude evidována st. p. č. 149 v k. ú. Jičín. Katastrální úřad Jičín rozhodnutím
ze dne 25. 5. 1999 přerušil toto řízení do doby pravomocného ukončení řízení o určení vlastnictví
k předmětným nemovitostem, když žalobci podali k Okresnímu soudu v Jičíně žalobu na určení
vlastnického práva. Poté, co Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 25. 6. 2002, č. j. 6 C 105/97
- 316, zamítl uvedenou žalobu na určení vlastnictví, přičemž z předmětného rozsudku vyplývá, že
jako vlastník objektu č. p. 52 má být zapsána společnost MAVE a. s. Jičín, tj. v dané době
v katastru uvedený vlastník, a dále poté, co Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3.
3. 2003, č. j. 21 Co 293/2002 – 339, k odvolání žalobců potvrdil tento rozsudek, Katastrální úřad
Jičín pokračoval v řízení o opravě chyb a rozhodnutím ze dne 28. 4. 2003 mimo jiné rozhodl tak,
že jako vlastník objektu č. p. 52 v k. ú. Jičín bude zapsána společnost MAVE a. s. Jičín.
V odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že je vázán rozhodnutím soudu a proto rozhodl tak,
jak bylo výše uvedeno. Žalobci proti tomuto rozhodnutí nepodali odvolání a toto rozhodnutí
nabylo právní moci dne 20. 5. 2003. Dále ze správního spisu vyplynulo, že se žalobci návrhem
doručeným Katastrálnímu úřadu Jičín dne 27. 5. 2005 domáhali povolení obnovy řízení vedeného
Katastrálním úřadem Jičín pod sp. zn. OR-7/99-604/2, ve kterém bylo vydáno uváděné
rozhodnutí ze dne 28. 4. 2003, přičemž za důvod obnovy tohoto řízení ve smyslu ustanovení §62
odst. 1 písm. a) správního řádu považovali jako novou skutečnost nedostatek registrace
hospodářské smlouvy ze dne 27. 2. 1991 státním notářstvím, s tím, že se tak jedná o smlouvu
absolutně neplatnou. Současně uvedli, že neměli „nejmenší tušení“, že tato hospodářská smlouva
nebyla státním notářstvím registrovaná, přičemž Katastrální úřad Jičín jim tuto skutečnost
„utajil“. Katastrální úřad Jičín návrhu na obnovu řízení rozhodnutím ze dne 2. 11. 2005, sp. zn.
OR-808/2005-604/2 nevyhověl, a uvedl, že zmíněnou skutečnost nelze považovat za důvod pro
obnovu řízení ve smyslu §62 odst1 písm. a) správního řádu, neboť žalobci měli kopii
hospodářské smlouvy k dispozici, a tuto také, společně s prohlášením ze dne 8. 8. 1991, přiložili
ke svému odvolání ze dne 12. 3. 1999 proti rozhodnutí Katastrálního úřadu ze dne 1. 3. 1999.
Zároveň je v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedeno, že hospodářská smlouva registraci státním
notářstvím nepodléhala.
Dále krajský soud uvedl, že žalobci nepodali proti rozhodnutí ze dne 28. 4. 2003 odvolání,
a správní orgán by povolením obnovy řízení umožnil žalobcům nad rámec jejich procesních
práv uplatnit v řízení o obnově práva, která přísluší jen účastníkům odvolacího řízení.
Navíc by byla porušena ústavní zásada rovnosti účastníků řízení (čl. 1 Listiny základních práv
a svobod). Krajský soud přitom podpůrně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 As 50/2006 - 124.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, vzal v projednávané věci
za stěžejní otázku, zda tvrzení žalobců o nedostatku registrace hospodářské smlouvy ze dne
27. 2. 1991 uzavřené mezi Agropodnikem s. p. Jičín a MAVE a. s. Jičín, lze považovat za právně
relevantní důvod pro obnovu řízení ve smyslu §62 odst. 1 písm. a) správního řádu.
Proto se nejprve zaměřil na zjištění, zda uvedená hospodářská smlouva skutečně vyžadovala
registraci státním notářstvím, či nikoliv, a dospěl k názoru, že tato smlouva jako smlouva
uzavřená právnickými osobami podléhající režimu hospodářského zákoníku registraci státním
notářstvím nepodléhala. Na základě tohoto názoru potom krajský soud dovodil závěr, že důvod
pro zahájení řízení o obnově ve smyslu §62 odst. 1 písm. a) správního řádu neexistoval.
Nad rámec potřebného odůvodnění krajský soud dále uvedl, že i kdyby žalobci trvali na svém
názoru o nutnosti registrace předmětné hospodářské smlouvy, jednak nelze za novou skutečnost
považovat právní názor, který se týká právní otázky, a tvrzení o nedostatku registrace
hospodářské smlouvy a jejího dodatku mohli žalobci uplatnit již v řízení o opravě chyb
ukončeném rozhodnutím Katastrálního úřadu Jičín ze dne 28. 4. 2003. Mohli využít procesního
práva podle §13 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem a nahlédnout do sbírky listin katastrálního úřadu, kde byla předmětná
hospodářská smlouva založena.
Pokud jde o odmítnutí návrhu žalobců na uložení povinnosti žalovanému nařídit
Katastrálnímu úřadu Jičín obnovit řízení ukončené rozhodnutím ze dne 28. 4. 2003, to krajský
soud odůvodnil tak, že se jednalo o návrh nepřípustný podle §46 odst. 1 písm. d) a §114 odst. 1
s. ř. s.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel obsáhlou kasační stížnost, ve které namítal
důvody vymezené v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, dále v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
když skutková podstata věci, z níž správní orgán a poté i soud v napadeném rozsudku vycházel,
nevyplývá ze spisu, jakož i v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí
návrhu. Jako důvod kasační stížnosti stěžovatel namítl i to, že krajský soud se v podstatě neřídil
názorem Nejvyššího správního soudu, obsaženém v rozsudku ze dne 24. 9. 2007,
č. j. 4 As 83/2006 - 130, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka v Pardubicích, ze dne 29. 6. 2006, č. j. 52 Ca 20/2006 - 83.
Pokud jde o konkrétní námitky, stěžovatel se nejprve vyjadřuje k výrokům I. a II.
napadeného rozsudku a ve spojení s navrhovaným petitem v žalobě, který zněl: „Rozhodnutí
žalovaného Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích sp. zn. O-92/368/2005 ze dne
18. 1. 2006 se zrušuje. Žalovanému se ukládá, aby nařídil Katastrálnímu úřadu pro Královéhradecký kraj,
Katastrální pracoviště Jičín, obnovit řízení, které bylo ukončeno rozhodnutím sp. zn. OR-7/1999-604/2 ze dne
28. 4. 2003.“, a pokládá takový postup soudu nejen za důvodný, ale dokonce za nesprávný.
Dále se stěžovatel vyjadřuje ke shrnutí dosavadního průběhu předmětné věci,
které je podáno v napadeném rozsudku, a konstatuje, že nejen, že je průběh věci podán účelově,
ale jsou v něm obsaženy dokonce i očividné nepravdy. Konstatuje, že tak např. na str. 2 rozsudku
se uvádí, že: „….byla zamítnuta žaloba na určení, že vlastníkem objektu č. p. 52 není MAVE a. s. Jičín,
ale je jím Agropodnik a. s. Jičín“. Takový návrh však žalobci nepodali, žalovaným
byl pouze Agropodnik a. s. Jičín na pozitivní určení vlastnictví. Dále krajský soud líčí okolnosti
registrace předmětné hospodářské smlouvy tak, jako by tato problematika byla v průběhu řízení
o věci sp. zn. 6 C 105/97 řešena. Tak tomu vůbec nebylo a okresní soud jen rekapituloval
žalovaným a svědky uváděné argumenty, aby co nejvíce podpořil své závěry, že smlouva je platná.
Stejně jako v soudním řízení ve věci sp. zn. 6 C 105/97, ani v řízení ve věci sp. zn. OR-7/99,
nebyla námitka spočívající v tom, že hospodářská smlouva nebyla registrována státním
notářstvím, nikdy žalobci použita. Za nepřesnou formulaci označil stěžovatel vlastní formulaci
ze žaloby, kde žalobci uvedli: „Přitom tato námitka byla, byť nepřímo, žalobci uplatněna poukazem
na nutnost vkladu….“, když správně má být: „Přitom tato námitka byla, byť nepřímo a neuvědoměle,
žalobci uplatněna poukazem na nutnost vkladu….“. Žalobci si při sepisování žaloby neuvědomili
možnost výkladu zmíněné věty v tom smyslu, jak jej prezentoval krajský soud na str. 3 rozsudku,
tj., že si žalobci byli absence registrace smlouvy vědomi. Stěžovatel dodává, že zmíněnou
nepřesnou formulací tak žalobci i sami přispěli k tomu, aby soudem uvedený „historický popis“
problematiky věci mohl být podán tak, jak soudem podán byl. Nicméně však zhodnocení obsahu
žalobního návrhu za současného přihlédnutí k důkazním přílohám k žalobě a k obsahu spisů
sp. zn. OR-7/99 a OR-808/2005 pro závěry v tom smyslu, že skutečnost, že smlouva
registrována nebyla, byla žalobcům známa již v průběhu řízení OR-7/99, jasně nenasvědčuje.
Stěžovatel dále poznamenává, že krajský soud klade v rozsudku zvlášť velký důraz
na skutečnost, že se žalobci neodvolali proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Jičín ze dne
28. 4. 2003, a z toho pak dovozuje v podstatě nepřípustnost obnovy správního řízení.
K tomu obsáhle argumentuje, a konstatuje, že možnost odvolání proti rozhodnutí je právem,
nikoliv povinností, a v předmětném případě není jako důvod obnovy správního řízení uváděna
žalobci taková skutečnost, která mohla být reálně uplatněna již v řízení původním
nebo v odvolání. Současně označuje za nesprávné, že názor krajského soudu o nepominutelnosti
využití odvolání jako podmínky pro zachování možnosti případné budoucí obnovy řízení,
byl dokumentován judikaturou vztahující se k novému správnímu řádu (zákon č. 500/2004 Sb.)
a nikoliv ke starému správnímu řádu (zákon č. 71/1967 Sb.), podle kterého bylo v předmětné věci
postupováno.
V souvislosti s konstatováním krajského soudu, že za novou skutečnost ve smyslu §62
odst. 1 písm. a) správního řádu „..nelze považovat právní názor na výklad právní otázky“ stěžovatel
namítá, že v předmětném případě se nejedná o právní názor na výklad právní otázky, ale o výklad
zákonného předpisu (popř. zákonných předpisů ve vzájemných souvislostech).
Návazně stěžovatel předestírá úvahu, čeho by žalobci mohli dosáhnout podáním odvolání
proti rozhodnutí ze dne 28. 4. 2003 a znovu rekapituluje podstatu a průběh řízení v předmětné
věci, které dotčenému rozhodnutí předcházelo. V této souvislosti stěžovatel m.j. zdůrazňuje,
že závěry Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích v rozhodnutí ze dne
12. 4. 1999, kdy bylo odvoláním napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k novému
projednání Katastrálnímu úřadu Jičín, a kdy vzhledem k probíhajícímu řízení u Okresního soudu
v Jičíně bylo vedeno řízení o určení vlastnictví k objektu prodejního zařízení na st. p. č. 149
v k. ú. Jičín mezi odvolateli jako žalobci a Agropodnikem a. s. Jičín jako žalovaným,
bylo Zeměměřickým a katastrálním inspektorátem v Pardubicích doporučeno Katastrálnímu
úřadu Jičín přerušit řízení ve věci sp. zn. OR-7/99 do pravomocného ukončení řízení vedeného
u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 6 C 105/97, které Zeměměřický a katastrální inspektorát
v Pardubicích považoval za řízení o předběžné otázce pro věc sp. zn. OR-7/99, lze kvalifikovat
jako zcela absurdní, které uškodilo právnímu postavení žalobců. Žalobci se v řízení ve věci OR-
7/99 domáhali zrušení zápisu vlastnického práva MAVE Jičín a. s. k dotčenému objektu,
a nikoliv nějaké změny vlastnického práva k objektu ve prospěch někoho jiného, ať Agropodniku
Jičín a. s., či kohokoliv jiného. S ohledem na nesporný fakt, že jediným žalovaným ve věci
sp. zn. 6 C 105/97 byl Agropodnik Jičín a. s., nelze činit jiný závěr než ten, že soudní řízení
ve věci 6 C 105/97 nemohlo být důvodně pokládáno za řízení o předběžné otázce pro řízení
ve věci sp. zn. OR-7/99. Žalobcům, ač byli rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního
inspektorátu vážně poškozeni, tak nezbylo jinak, než čekat a doufat v úspěch řízení
sp. zn. 6 C 105/97. Dále stěžovatel v těchto souvislostech připomíná, že okresní soud projednal
žalobu na určení, že Agropodnik Jičín a.s. je vlastníkem objektu umístěného na pozemku č. 149
ve vlastnictví žalobců, přičemž prováděl rozsáhlé dokazování, jímž mělo být prokázáno,
že hospodářská smlouva uzavřená mezi stavebníkem Agropodnikem Jičín s. p. (právní
předchůdce žalovaného) je platná (žalobci namítali její neplatnost z důvodu neurčitosti).
Rozsudkem č. j. 6 C 105/97 - 316 ze dne 21. 6. 2002 Okresní soud v Jičíně žalobu zamítl,
v odůvodnění rozsudku konstatoval platnost (s ohledem na určitost) a obsahovou správnost
a úplnost hospodářské smlouvy ze dne 27. 2. 1991 ve spojení s dodatkem ze dne 8. 2. 1999
a platnost a správnost dodatku. O odvolání žalobců proti tomuto rozsudku Okresního soudu
v Jičíně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 21 Co 293/2002 - 339 tak,
že rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný, i když z jiných důvodů,
než na kterých založil rozhodnutí okresní soud. Krajský soud uvedl, že se neztotožňuje
se závěrem okresního soudu o existenci naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném
určení. Dále krajský soud konstatoval, že rozsudek v této věci není závazný pro společnost
MAVE Jičín a. s., neboť tato společnost nebyla účastníkem předmětného řízení a určovací žaloba
řeší pouze právní vztahy účastníků řízení. Dále stěžovatel uvádí, že poté, co krajským soudem
„věcně“ potvrzený rozsudek Okresního soudu v Jičíně nabyl právní moci, vydal Katastrální úřad
v Jičíně rozhodnutí ze dne 28. 4. 2003, přičemž na obsah odůvodnění rozsudku odvolacího
soudu vůbec nebral ohled, a vyšel z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jičíně.
K tomu stěžovatel dodává, že ač odvolání žalobců směřující především proti závěrům okresního
soudu o platnosti hospodářské smlouvy (s ohledem na §40 a násl. občanského zákoníku) nebylo
odvolacím soudem po meritorní stránce vůbec posuzováno, staly se meritorní závěry z rozsudku
okresního soudu potvrzením výroku rozsudku odvolacím soudem pro možnost úspěchu
odvolání žalobců proti rozhodnutí č. j. OR-7/1999-604/2 nepřekonatelnou překážkou.
Jak stěžovatel uvádí, žalobci uvážili i možný vývoj v případě, že by proti v budoucnu vydanému
a dle očekávání zamítavému rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu podali
žalobu u soudu ve správním soudnictví, a dospěli k závěru, že s ohledem na stávající stav
judikatury ve věcech žalob proti rozhodnutím vydaným v řízení o opravě chyby v katastru
by jejich žaloba byla s určitostí zamítnuta. Věc by se tak stala věci rozsouzenou,
což by znamenalo i ztrátu možnosti případné obnovy řízení (§114 s. ř. s.). A to byl také důvod
proč se žalobci proti rozhodnutí č. j. OR-7/1999-604/2 neodvolali a raději se spoléhali
na „úspěch“ v dovolacím řízení proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.
Dále stěžovatel namítá, že krajský soud v napadeném rozsudku uvádí svůj právní názor,
kterým zdůrazňuje, proč hospodářská smlouva uzavřená mezi Agropodnikem s. p. Jičín a MAVE
a. s. Jičín, registraci státním notářstvím nepodléhala. Přitom k námitce žalobců názorem
komentáře autorů Barešová - Baudiš, spočívající v připuštění možnosti vývoje judikatury týkající
se registrace smluv, se krajský soud vyjádřil tak, že za právní argumentaci nelze považovat
jakýkoliv komentář k zákonu, a žalobci v odůvodnění napadeného rozsudku postrádají
jakékoliv stanovisko zahrnující také tehdy platný §488 a násl. občanského zákoníku ve znění
platném před novelou zákonem č. 509/1991 Sb.
Stěžovatel se poté vrací k otázce rozhodování krajského soudu o návrhu žalobců
specifikovaném v petitu žaloby současně oběma výroky I. a II,. v rámci jediného rozsudku.
Pokud by byla obnova řízení ve věci sp. zn. OR-7/99 soudem nařízena (pro absenci registrace
předmětné hospodářské smlouvy státním notářstvím), bude tím současně dán i závazný právní
názor pro správní orgán, jak má rozhodnout o věci, o kterou v řízení OR-7/99 šlo, tj. zda oprava
chyby bude provedena. Z toho plyne důvodnost názoru stěžovatele, že soud by se v současném
stadiu řízení neměl zabývat úplným a konečným řešením obecné problematiky registrace
hospodářských smluv uzavřených na straně převodce socialistickou organizací, a na straně
akceptanta akciovou společností, a konkrétní aplikací příslušných závěrů pro předmětný případ,
ale měl by se věcí zabývat výhradně v intencích předmětu petitu žaloby. V dalším textu kasační
stížnosti stěžovatel vyjadřuje svůj názor na nezbytnost registrace předmětné smlouvy státním
notářstvím.
Dále stěžovatel namítá, že krajský soud, i správní orgány, vycházejí z předpokladu,
že pokud byla žalobcům v původním řízení známa existence hospodářské smlouvy ze dne
27. 2. 1991, tak jim nemohly být neznámy veškeré případné formální náležitosti této smlouvy.
K tomuto názoru, který byl do okamžiku vynesení nyní napadeného rozsudku názorem
správního orgánu, se žalobci vyjádřili v odvolání proti rozhodnutí č. j. OR-808/2005-604/2,
v němž uvedli, proč jim skutečnost, že smlouva nebyla státním notářstvím registrována,
nemohla být s určitostí známa již v průběhu řízení ve věci sp. zn. OR-7/99. V žalobě se žalobci
omezili na upozornění, že proces poznávání, že smlouva registraci podrobena nebyla, je popsán
v odvolání proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu a přiložili k žalobě
jako přílohy kopie hospodářské smlouvy, která byla založena ve sbírce listin katastru
pro k. ú. Jičín a kopii téže smlouvy, která byla založena ve sbírce listin katastru pro k. ú. Lháň.
V dalším textu kasační stížnosti stěžovatel tuto dříve uplatněnou argumentaci obsahově
připomíná, a také ji rozšiřuje, avšak s tím, že toto rozšíření je dáno výhradně komentářem
k důkazním přílohám již ve spise této věci založeným a nelze je tedy pokládat za uplatnění
nových skutečností až v řízení o této kasační stížnosti. Stěžovatel uvádí, že se důvodně domnívá,
že krajský soud se hodnocením výše uvedených důkazů nezabýval. Jmenovitě stěžovatel uvádí,
že poprvé si úřední kopii dané hospodářské smlouvy ze dne 27. 9. 1991 žalobci nechali vyhotovit
v roce 1998, kdy jim byla vyhotovena coby položka č. 66664/98/10 oboustranně vyhotovená
kopie exempláře 6ti stránkové hospodářské smlouvy, jehož první strana byla v pravém horním
rohu označena razítkem „8. srpna 1996“. Jako sedmá strana (a zároveň čtvrtý list) byl připojen
list, v jehož horní části se nachází notářské ověřovací razítko, ve kterém je doplněn údaj
ohledně počtu listů (archů) ověřovacího dokumentu (je uvedeno „6 listů“). Ověření
bylo provedeno 5. 9. 1995. Pod ověřovacím razítkem je doplněno: „Originál hospodářské
smlouvy je založen v KÚ Jičín“ Následuje „Soběraz 5. listopadu 1998“ a parafa s razítkem
MAVE Jičín a. s. Později, avšak ještě v průběhu věci sp. zn. OR-7/99, žalobci požadovali
na KÚ v Jičíně kopii tohoto originálu hospodářské smlouvy, který je založen ve sbírce katastru,
a bylo jim řečeno, že kromě ověřené kopie, která byla předlohou pro vyhotovení kopie
hospodářské smlouvy dle zakázky 6664/90/10, se jiný exemplář této smlouvy ve sbírce listin
nenachází. V březnu 2005 si navrhovatel uvědomil, že naprostá nedostupnost prokazatelného
prvopisu hospodářské smlouvy je značně podezřelou okolností. Proto si opět vyžádal
u Katastrálního úřadu v Jičíně kopii dotčené hospodářské smlouvy a zdůraznil, že nechce
ověřenou kopii ověřené kopie, ale katastrálním úřadem ověřenou kopii prvopisu smlouvy,
přičemž by rád viděl zadní stranu archů příslušného originálu prvopisu. Zakázka byla vyřízena
pod č. 1492/05 tak, že stěžovatel opět obdržel kopii kopie (tutéž jako v roce 1998,
navíc opatřenou na první straně číslem položky výkazu změn 1330/98). Následně si stěžovatel
uvědomil, že nelze vyloučit, že tehdejším střediskem geodézie mohl být proveden zápis některých
nemovitostí uvedených v hospodářské smlouvě, a proto si objednal kopii nabývacího titulu
pro nemovitosti ve vlastnictví MAVE Jičín a. s. v k. ú. Lháň. Zakázka byla vyřízena 31. 3. 2005
pod č. 1831/05. Stěžovatel byl pracovnicí Katastrálního úřadu Jičín ubezpečen o tom, že rubové
strany všech listů předlohy pro kopii jsou čisté, nicméně předloha pro kopii mu stejně ukázána
nebyla. Od 31. 3. 2005 má tedy stěžovatel téměř jasnou a určitou vědomost o tom, že prvopis
hospodářské smlouvy, který je obsažen ve sbírce listin katastru u Katastrálního úřadu Jičín
nebyl Státnímu notářství v Jičíně předložen k registraci.
Z výše uvedeného plyne podle stěžovatele objektivně akceptovatelný závěr, že návrh
žalobců na obnovu řízení podle §62 odst. 1 písm. a) správního řádu je uplatněn po právu.
Stěžovatel dále uvádí, že se závěry krajského soudu na str. 11 rozsudku ve smyslu „obav“,
že připuštěním obnovy řízení by byl porušen čl. 1 Listiny základních práv a svobod
či znehodnocen institut obnovy řízení, nebo dokonce, že by se jednalo o nezákonnost, se žalobci
neztotožňují a nepokládají ani za relevantní se k tomu podrobněji vyjadřovat.
K výroku II. napadeného rozsudku stěžovatel uvádí, že krajský soud v novém
rozhodování vůbec nevzal v potaz stanovisko žalobců, které uvedli v závěru hlavního odstavce
na str. 7 v kasační stížnosti ze dne 24. 7. 2006. Stěžovatel se domnívá, že v rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o zrušení usnesení č. j. 52 Ca 20/2006 - 63 v celém rozsahu je obsažen i „tichý
souhlas“ Nejvyššího správního soudu s názorem žalobců a odtud pak lze dovodit i ten důvod
pro předmětnou kasační stížnost, který se opírá o skutečnost, že krajský soud se neřídil právním
názorem Nejvyššího správního soudu, když výrokem II. nyní napadeného rozsudku opětovně
rozhodl tak jako výrokem předchozího Nejvyšším správním soudem zrušeného usnesení.
Stěžovatel je toho názoru, že ustanovení §114 s. ř. s. vymezuje podmínky přípustnosti návrhu
na obnovu soudního řízení a nikoliv podmínky podání návrhu u soudu na obnovu správního
řízení. Ustanovení §114 s. ř. s. tedy nebrání tomu, aby byla u soudu věcně projednána žaloba
proti rozhodnutí orgánu druhého stupně, kterým nebyla povolena obnova správního řízení.
S odkazem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 17. 1. 2008,
č. j. 52 Ca 42/2007 - 149, zrušil v plném rozsahu a věc vrátil krajskému soudu k novému
posouzení a rozhodnutí.
Na základě výzvy Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, podal
žalovaný vyjádření ke kasační stížnosti, ve kterém toliko uvedl, že se ztotožňuje se závěry
krajského soudu a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, přezkoumal napadené
rozhodnutí a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná (§109 odst. 2, 3, §110 odst. 1
s. ř. s.).
Těžiště sporu v předmětné věci spočívá v tom, zda důvod, který uváděli žalobci
s odkazem na §62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb., v platném znění (dále jen „správní
řád“) jako důvod pro obnovu dotčeného správního řízení, byl způsobilým důvodem, či nikoliv.
Návrhem na obnovu řízení, ukončeného pravomocným Katastrálního úřadu Jičín ze dne
28. 4. 2003, sp. zn. OR-7/1999-604/2, se žalobci domáhali obnovy řízení v rozsahu vztahujícím
se k části výroku citovaného rozhodnutí, kterou bylo určeno: „Jako vlastník stavby č. p. 52
prodejního zařízení - restaurace na stavební parcele č. 146, č. 3663, č. 149, v k. ú. Jičín
bude zapsána společnost MAVE Jičín a. s. Soběraz“. Za důvod pro obnovu uvedeného řízení
považovali s odkazem na §62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb., v platném znění
(dále jen „správní řád“) skutečnost nedostatku registrace převodní hospodářské smlouvy ze dne
27. 2. 1991 uzavřené mezi Agropodnikem s. p. Jičín a MAVE Jičín a. s. se sídlem v Soběrazi
(dále jen hospodářská smlouva ze dne 27. 2. 1991), přičemž tato registrace měla být provedena
státním notářstvím. Tato skutečnost podle žalobců mohla mít podstatný vliv na rozhodnutí,
a nemohla být uplatněna bez jejich zavinění. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 1. 2006,
sp. zn. 0-92/368/2005, bylo zamítnuto odvolání žalobce a) proti rozhodnutí Katastrálního úřadu
pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín (dále též „Katastrální úřad Jičín“) ze dne
2. 11. 2005, sp. zn. OR-808/2005-604/2, jímž byl návrh na povolení obnovy zamítnut
s odůvodněním, že žalobci namítaná skutečnost nenaplňuje důvod obnovy, jak jej má na mysli
na §62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb., v platném znění (dále jen „správní řád“),
a ani žádný jiný důvod obnovy. K obdobnému právnímu názoru dospěl i krajský soud
v rozsudku, který je nyní přezkoumáván k podané kasační stížnosti stěžovatele. Námitky
proti nepovolení obnovy řízení pro absenci důvodu obnovy stěžovatel uváděl již v odvolání
proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, dále rovněž v žalobě proti žalovanému rozhodnutí,
a v podstatě do značné míry, vedle jiných, obdobné námitky uvádí i v kasační stížnosti.
Stěžovatel přes vyložení sporné otázky, podané mu v odůvodnění napadeného rozsudku
krajského soudu, nadále smysl a význam rozhodnutí o obnově řízení podle §62 správního řádu
vnímá a interpretuje po svém. Proto Nejvyšší správní soud považuje za nutné se výslovně nejprve
vyjádřit k vlastnímu institutu obnovy ve správním řízení.
Obnova řízení na základě návrhu účastníka správního řízení je podle §62 správního řádu
(v podmínkách zákona č. 71/1967 Sb.) mimořádným opravným prostředkem, který za předem
vymezených zákonných podmínek taxativně uvedených v tomto ustanovení umožňuje zásah
do existence pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Řízení o obnově má dvě stadia:
1. řízení o povolení obnovy („iudicium rescindens“), ve kterém správní orgán pouze posuzuje,
zda jsou splněny podmínky obnovy řízení a rozhoduje o jejím povolení; 2. obnovené řízení
(„iudicium rescissorium“), v němž se teprve po pravomocně povolené obnově řízení
znovu rozhoduje ve věci, o které již bylo rozhodováno v původním řízení. V prvním stadiu řízení
o obnově na základě návrhu účastníka správního řízení („iudicium rescindens“) se správní orgán
může proto zabývat pouze otázkami uvedenými v ust. §62 odst. 1 písm. a) až e), přičemž zákon
mu nedává možnost zabývat se věcným přezkoumáním rozhodnutí vydaném v řízení,
jehož obnovu účastník navrhuje (v dané věci řízení ukončené vydáním rozhodnutí Katastrálního
úřadu Jičín ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. OR-7/1999-604.
Podle ustanovení §62 odst. 1 správního řádu ve znění platném a účinném v době vydání
žalovaného rozhodnutí, se na návrh účastníka obnoví řízení před správním orgánem ukončené
pravomocným rozhodnutím, jestliže a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které mohly
mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení;
b) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem
rozhodnuto jinak; c) byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi řízení odňata
možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava
být sjednána v odvolacím řízení; d) rozhodnutí bylo vydáno vyloučeným orgánem (§9 a §13),
mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být sjednána v odvolacím
řízení; e) rozhodnutí se opírá o důkazy, které se ukázaly nepravdivými, nebo rozhodnutí
bylo dosaženo trestným činem.
Zmíněná „mimořádnost“ řízení o návrhu na obnovu vyplývá ze skutečnosti, že uplatnění
institutu obnovy řízení přichází až proti rozhodnutím, jež již nelze napadnout řádnými opravnými
prostředky. Je nutné si totiž uvědomit, že ve vztahu k možnosti přezkoumání pravomocných
správních rozhodnutí je nutné přihlížet k principu právní jistoty, protože každá změna či zrušení
takového pravomocného správního rozhodnutí zcela nepochybně představuje mimořádný zásah
do existujícího právního vztahu. Právě proto zákonodárce v zájmu zajištění tohoto principu
vymezil zákonné podmínky, které jsou zákonným důvodem pro povolení obnovy řízení.
Tyto konkrétní důvody jsou specifikovány ve výše citovaném ustanovení §62 odst. 1
pod písm. a) – e) správního řádu. Pokud tedy navrhovatel uplatní v návrhu na obnovu řízení
důvody, které nejsou podřaditelné důvodům uvedeným v citovaném ustanovení správního řádu,
nemůže být právě s ohledem na zachování zmíněného principu právní jistoty úspěšný. V takovém
případě navrhovatel nemůže ani s úspěchem tvrdit, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý
proces podle Listiny základních práv a svobod (čl. 36).
A nyní již k věci samé. Žalobci se jako důvodu obnovy dotčeného správního řízení,
ukončeného pravomocným rozhodnutím ze dne 28. 4. 2003, dovolávali skutečnosti nedostatku
registrace převodní hospodářské smlouvy ze dne 27. 2. 1991, o níž se podle svého tvrzení
dozvěděli s jistotou až dne 31. 3. 2005, kdy byla Katastrálním úřadem Jičín vyřízena jeho zakázka
-„objednání“ kopie nabývacího titulu pro nemovitosti ve vlastnictví MAVE Jičín a. s.
v k. ú. Lháň, a kdy byl stěžovatel pracovnicí daného katastrálního úřadu ubezpečen o tom,
že rubové strany všech listů předlohy pro kopii jsou čisté. Tento důvod pro obnovu řízení žalobci
podřadili dikci §62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb., správní řád. To, že nebyl jimi uváděný
důvod jako důvod obnovy akceptován, stěžovatel uvádí jako v podstatě stěžení námitku
i v kasační stížnosti.
Uváděné ustanovení správního řádu spojovalo obnovu řízení s tím, že vyšly najevo nové
skutečnosti nebo důkazy, které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny
bez zavinění účastníka řízení. Z teorie i ustálené judikatury přitom vyplývá, že pro nové skutečnosti
nebo důkazy se obnovuje správní řízení dle ustanovení §62 odst. 1 písm. a) správního řádu
jen za předpokladu, že vyšly najevo po právní moci rozhodnutí a že je účastník v původním řízení
buď vůbec neznal, nebo je bez své viny nemohl uplatnit, např. proto, že listina nebo jiná věc
potřebná k provedení důkazu byla nedostupná, že důležitý svědek nebyl dosažitelný
nebo dodatečně vypověděl o důležitých okolnostech, ačkoliv v původním řízení odepřel
výpověď. K tomu viz např. Správní řád, komentář, autorů Vopálka, Vl., Šimůnková, V., Šolín M.,
C. H. BECK Praha 2003, nebo např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004,
č. j. 6 A 176/2002 - 75, www.nssoud.cz.
V posuzované věci však byla situace jiná. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci měli
předmětnou hospodářskou smlouvu v kopii včas k dispozici, a to dokonce již v roce 1999,
kdy ji také přiložili k odvolání ze dne 12. 3. 1999, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Jičíně
ze dne 1. 3. 1999, zn. OR 7/99, a to jako rozhodnutí v řízení, které později vyústilo v rozhodnutí
Katastrálního úřadu v Jičíně ze dne 28. 4. 2003, tedy rozhodnutí ve vztahu k němuž se žalobci
domáhali obnovy řízení. Jestliže žalobci měli k dispozici předmětnou hospodářskou smlouvu,
a přikládali ji k odvolání, nepochybně měli možnost si smlouvu prohlédnout jako celek,
tedy i rubovou stranu jejího posledního listu. Pakliže měli pochybnost o kompletnosti smlouvy,
mohli tuto skutečnost bezprostředně uplatňovat v předmětném správním řízení,
a případně již tehdy řádně a důsledně nahlédnout do sbírky listin v katastru nemovitostí.
Z obsahu spisu také vyplývá, že Katastrální úřad Jičín v předmětném správním řízení s dotčenou
hospodářskou smlouvou nakládal jako s jedním z podkladů daného řízení, kdy navíc, vedle kopie
dané smlouvy doložené žalobci, také měl přístup k úředně verifikované a založené verzi dané
smlouvy ve sbírce listin katastru nemovitostí. Tedy i z tohoto důvodu bylo zřejmé, že jakákoliv
skutečnost týkající se celého obsahu dané hospodářské smlouvy, včetně existence či neexistence
vyznačení registrační doložky na předmětné smlouvě, byla skutečností v daném správním řízení
známá, a to nejen žalobcům, ale i správnímu orgánu, jenž ve věci rozhodoval.
Otázka, zda předmětná smlouva měla či neměla být registrována, je potom otázkou
nikoliv skutkovou, ale otázkou právní.
Za tohoto stavu věci je Nejvyšší správní soud toho názoru, že krajský soud rozhodl
správně, pokud zamítl žalobu s tím, že žalovaný nepochybil, když zamítl odvolání
proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení pro absenci tvrzeného důvodu k obnově řízení.
Obdobně je třeba souhlasit s krajským soudem v tom, že nebyl dán ani žádný jiný důvod obnovy
řízení, což ostatně ani žalobci netvrdili. Nejvyšší správní soud tedy námitku stěžovatele, že důvod
obnovy řízení byl dán, a to jako svou povahou stěžejní námitku, neshledal důvodnou.
Pokud jde o další námitky stěžovatele, ani jim nelze přisvědčit, a to zejména proto,
že jsou převážně odvozovány od uvedené stěžejní námitky, popřípadě vybočují z merita
projednávané věci.
Stěžovatel se v kasační stížnosti nejprve vyjadřuje k výrokům I. a II. napadeného
rozsudku ve spojení s navrhovaným petitem v žalobě, a takový postup soudu, který vyústil
v předmětné výroky, považuje nejen za nedůvodný, ale dokonce za nesprávný.
Pokud jde o námitku stran důvodnosti a správnosti výroku I., tj., že se žaloba zamítá,
na tu odpověděla již výše uvedená argumentace Nejvyššího správního soudu ve spojení
s námitkou označenou jako stěžejní. Námitku stran důvodnosti a správnosti výroku II. stěžovatel
ještě konkretizuje v závěru kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud se k ní vyjádří v příslušné
posloupnosti dále v textu.
Dále se stěžovatel vyjadřuje ke shrnutí dosavadního průběhu předmětné věci
v napadeném rozsudku, a konstatuje, že nejen, že je průběh věci podán účelově,
ale jsou v něm obsaženy dokonce i očividné nepravdy. Nejvyšší správní soud k tomu souhrnně
uvádí, že ze strany stěžovatele jde o polemiku s formulacemi, jež se jemu jeví v celém kontextu
průběhu předchozích řízení důležité, nicméně pro posouzení merita věci, tj., zda povolení obnovy
řízení v úvahu přicházelo či nikoliv, rozhodující nejsou. Jmenovitě tak Nejvyšší správní soud
nepovažuje v nyní posuzované věci za rozhodující, jak přesně byl formulován žalobní návrh
ve shora připomínaném občanskoprávním řízení o žalobě na určení, stejně tak není nyní
samo o sobě rozhodující, zda žalobci v předchozích řízeních uplatňovali námitku absence
registrace hospodářské smlouvy či nikoliv (byť žalobci sami v žalobě uvedli, že v občanském
soudním řízení tuto námitku nepřímo uplatnili), a ostatně není důležité ani to, že žalobci
nyní vysvětlují jak chápali svoji větu: „Přitom tato námitka byla, byť nepřímo, žalobci uplatněna poukazem
na nutnost vkladu….“, když jim z textu věty vypadlo slovo a správně mělo být: „Přitom tato námitka
byla, byť nepřímo a neuvědoměle, žalobci uplatněna poukazem na nutnost vkladu….“.
Pokud jde o námitku, že krajský soud klade v rozsudku zvlášť velký důraz
na skutečnost, že se žalobci neodvolali proti rozhodnutí Katastrálního úřadu Jičín ze dne
28. 4. 2003, a z toho pak dovozuje v podstatě nepřípustnost obnovy správního řízení,
k tomu Nejvyšší správní soud především poznamenává, že tato skutečnost nebyla důvodem
zamítnutí žaloby. Jinak Nejvyšší správní soud připouští, že nevyužití odvolání v podmínkách
správního řádu z r. 1967 samo o sobě uplatnění návrhu na povolení obnovy nevylučovalo.
To bylo třeba vždy posuzovat případ od případu a vzhledem k tzv. zásadě jednotnosti řízení
platilo, že pokud se např. novou skutečnost účastník řízení dozvěděl po vydání rozhodnutí
správního orgánu I. stupně, ale ještě v době, kdy bylo možno podat odvolání,
potom bylo třeba tuto novou skutečnost v odvolacím řízení uplatnit a odvolání tedy podat.
Pokud se však předmětnou novou skutečnost dozvěděl až po uplynutí lhůty pro odvolání,
nebylo nepodání odvolání překážkou pro podání návrhu na povolení obnovy řízení. Nejvyšší
správní soud důvodnost této námitky tedy akceptuje, ale s ohledem na uvedené,
že tato skutečnost nebyla důvodem zamítnutí žaloby, jednalo se o pochybení, které nemělo vliv
na zákonnost rozhodnutí krajského soudu ve věci samé.
Stěžovatel dále v souvislosti s konstatováním krajského soudu, že za novou skutečnost
ve smyslu §62 odst. 1 písm. a) správního řádu „..nelze považovat právní názor na výklad právní otázky“
namítá, že v předmětném případě se nejedná o právní názor na výklad právní otázky, ale o výklad
zákonného předpisu (popř. zákonných předpisů ve vzájemných souvislostech). Nejvyšší správní
soud je toho názoru, že v posuzované věci je třeba rozlišovat otázky skutkové a otázky právní.
Nová skutečnost je nepochybně otázkou skutkovou, má přirozeně i svůj význam právní,
posouzení toho, zda předmětná hospodářská smlouva měla či neměla být registrována
je již otázkou toliko právní.
K úvaze stěžovatele, v níž podrobně předestírá, čeho by žalobci mohli dosáhnout
podáním odvolání proti rozhodnutí ze dne 28. 4. 2003, a proč tak neučinili, jakož i to, jak vnímali
vztah správního řízení a příslušného občanského soudního řízení, Nejvyšší správní
soud toliko konstatuje, že stěžovatele chápe v tom, že hledal pro sebe subjektivně
nejoptimálnější cestu, jak dosáhnout ve věci úspěchu, volil k tomu příslušnou taktiku,
avšak ani toto nijak nemohlo přispět k tomu, aby mohl být návrh žalobců na povolení obnovy
dotčeného správního řízení posouzen jako důvodný. Povolení obnovy řízení je vázáno na přesně
stanovené zákonné důvody, a ty v dané věci naplněny nebyly.
Stěžovatel se poté vrací k otázce rozhodování krajského soudu o návrhu žalobců
specifikovaném v petitu žaloby současně oběma výroky I. a II,. v rámci jediného rozsudku
a konstatuje, že soud by se v současném stadiu řízení neměl zabývat úplným a konečným řešením
obecné problematiky registrace hospodářských smluv uzavřených na straně převodce
socialistickou organizací, a na straně akceptanta akciovou společností, a konkrétní aplikací
příslušných závěrů pro předmětný případ, ale měl by se věcí zabývat výhradně v intencích
předmětu petitu žaloby. Přitom však návazně v kasační stížnosti stěžovatel sám výslovně
vyjadřuje svůj názor na nezbytnost registrace předmětné smlouvy státním notářstvím. Nejvyšší
správní soud z napadeného rozsudku shledal, že krajský soud v tomto směru nepochybil.
Meritorně přezkoumával napadené rozhodnutí žalovaného, a zabýval se tím, zda bylo správně
posouzeno splnění či nesplnění podmínek obnovy řízení. V kontextu posuzované věci se krajský
soud dotkl i souvisejících otázek, nicméně otázku registrace předmětné hospodářské smlouvy
neposuzoval tak, jak namítá stěžovatel, tj. „úplně a konečně“.
Ve spojení se stěžejní námitkou, že ač byla žalobcům v původním řízení známa existence
hospodářské smlouvy ze dne 27. 2. 1991, nebyly jim známy veškeré případné formální náležitosti
této smlouvy, stěžovatel uvádí, že tímto se krajský soud dostatečně nezabýval, patrně proto,
že v žalobě se žalobci omezili na upozornění, že proces poznávání, že smlouva registraci
podrobena nebyla, je popsán v odvolání proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního
inspektorátu a k žalobě jako přílohy kopie hospodářské smlouvy, která byla založena ve sbírce
listin katastru pro k. ú. Jičín a kopii téže smlouvy, která byla založena ve sbírce listin katastru
pro k. ú. Lháň. K tomu stěžovatel dodává, že se důvodně domnívá, že krajský soud
se hodnocením těchto důkazů nezabýval. S touto námitkou Nejvyšší správní soud nesouhlasí,
a je naopak toho názoru, že krajský soud rozhodující podklady a důkazy posoudil jak jednotlivě,
tak ve vzájemných souvislostech a v meritu posuzované věci dospěl ke správnému závěru,
jak ostatně Nejvyšší správní soud uvedl již výše.
Konečně se stěžovatel konkrétně vyjadřuje i k výroku II. napadeného rozsudku,
když uvádí, že krajský soud v novém rozhodování vůbec nevzal v potaz stanovisko žalobců,
které uvedli v závěru hlavního odstavce na str. 7 v kasační stížnosti ze dne 24. 7. 2006, a domnívá
se, že se krajský soud neřídil právním názorem Nejvyššího správního soudu, vyjádřeným „tichým
souhlasem“ v jeho usnesením ze dne 29. 6. 2006, č. j. 52 Ca 20/2006 - 83, když výrokem II. nyní
napadeného rozsudku opětovně rozhodl tak jako výrokem předchozího Nejvyšším správním
soudem zrušeného usnesení. Jmenovitě je stěžovatel toho názoru, že ustanovení §114 s. ř. s.
vymezuje podmínky přípustnosti návrhu na obnovu soudního řízení a nikoliv podmínky podání
návrhu u soudu na obnovu správního řízení. Ustanovení §114 s. ř. s. tedy nebrání tomu,
aby byla u soudu věcně projednána žaloba proti rozhodnutí orgánu druhého stupně,
kterým nebyla povolena obnova správního řízení. K tomu Nejvyšší správní soud nejprve uvádí,
že ve svém rozsudku ze dne 24. 9. 2007, č. j. 4 As 83/2006 - 130, žádný právní názor v uvedeném
směru nevyjádřil, tím spíše ne „tichým souhlasem“, neboť se napadeným usnesením nezabýval
z pohledu meritorního posouzení, ale toliko z pohledu projednatelnosti podané žaloby soudem.
K otázce samotné potom Nejvyšší správní soud nyní uvádí, že §114 s. ř. s. vymezuje podmínky
přípustnosti návrhu na obnovu soudního řízení a nikoliv podmínky podání návrhu u soudu
na obnovu správního řízení, nelze však souhlasit se stěžovatelem v tom, že §114 s. ř. s. vztáhl
krajský soud jako překážku, která brání tomu, aby byla u soudu věcně projednána žaloba
proti rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, kterým nebyla povolena obnova správního
řízení. Krajský soud žalobu projednal meritorně a rozhodl v tomto směru výrokem I.
Pokud jde o výrok napadeného rozsudku krajského soudu II., ten je podle názoru Nejvyššího
správního soudu reakcí na žalobní návrh, kdy žalobci vedle návrhu na zrušení napadeného
rozhodnutí žalovaného správního orgánu dále navrhovali žalovanému uložit, aby Katastrálnímu
úřadu Jičín nařídil obnovu předmětného správního řízení. Takovému žalobní návrhu
nelze vyhovět, neboť zákonná úprava neumožňuje soudu nařídit uložení požadované povinnosti,
nýbrž umožňuje toliko v případném zrušovacím rozhodnutí žalovaný správní orgán zavázat
svým názorem. V dané námitce je tak třeba stěžovateli přisvědčit potud, že výrok
II. byl nesprávný, nicméně i tady platí, že se jednalo o vadu, která neměla vliv na zákonnost
rozhodnutí ve věci samé.
Souhrnně vyjádřeno pro posouzení věci Nejvyšší správní soud považuje za rozhodné,
že Katastrální úřad Jičín v předmětném správním řízení s dotčenou hospodářskou smlouvou
nakládal jako s jedním z podkladů daného řízení doložených samotnými žalobci, kdy navíc,
vedle takto doložené kopie předmětné hospodářské smlouvy, také měl přístup k úředně
verifikované a založené verzi dané smlouvy ve sbírce listin katastru nemovitostí.
Jakákoliv skutečnost týkající se celého obsahu dané hospodářské smlouvy, včetně existence
či neexistence vyznačení registrační doložky na této smlouvě, byla skutečností v daném správním
řízení známá, a to nejen žalobcům, ale i správnímu orgánu, který ve věci rozhodoval. Otázka,
zda předmětná hospodářská smlouva měla či neměla být registrována, je potom otázkou
nikoliv skutkovou, ale otázkou právní.
Za tohoto stavu věci je Nejvyšší správní soud toho názoru, že krajský soud rozhodl
správně, pokud zamítl žalobu s tím, že žalovaný nepochybil, když zamítl odvolání
proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení před správním orgánem pro absenci tvrzeného
důvodu k obnově řízení.
Pokud jde o některé, shora Nejvyšším správním soudem označené, nedostatky
napadeného rozhodnutí krajského soudu, ty Nejvyšší správní soud, jak jednotlivě výše uvedl,
vyhodnotil jako vady, které neměly vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nebyl dán žádný z důvodů kasační stížnosti,
pro který by musel zrušit napadený rozsudek krajského soudu, a proto kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§103 odst. 1, §109 odst. 3 a §110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto neměl právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.), soud
náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu