Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.05.2008, sp. zn. 4 Azs 77/2007 - 62 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.77.2007:62

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.77.2007:62
sp. zn. 4 Azs 77/2007 - 62 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: D. V. D., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 30. 5. 2007, č. j. 58 Az 3/2007 - 30, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, č. j. 58 Az 3/2007 - 30, zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-421/LE- BO2-R2-SE01-2004, ze dne 12. 1. 2007, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas blanketní kasační stížnost, která byla k výzvě soudu doplněna podáním ze dne 18. 7. 2007. Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jens. ř. s.”) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob je vhodné připomenout, že stěžovateli byla soudní ochrana již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnost i kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl provede n např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřeb u učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti b ude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti. Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.), apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.). Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti, pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy, přichází- li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je -li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost. Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti n etvrdil a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií. Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti označil důvody podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. a namítal, že žalovaný při zjišťování skutkového stavu věci porušil ustanovení §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení §12 a §14 zákona o azylu, a krajský soud měl proto rozhodnutí žalovaného zrušit. Stěž ovatel poukázal na režim a potlačování základních lidských práv a svobod ve Vietnamu a namítal, že žalovaný správní orgán, ani krajský soud nepřihlédly k informacím o situaci ve Vietnamu. Konstatoval, že vzhledem k jeho žádosti o azyl mu po návratu hrozí pronásledování ze strany státních orgánů. Stěžovatel namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav a zdůraznil, že vyvinul maximální úsilí, aby svá tvrzení doložil. Tíha důkazního břemene by přitom podle stěžovatele měla být rovnoměrně rozložena mezi žadatele a správní orgán; stěžovatel k tomu odkázal na Příručku k postupům a kritériím pro určování postavení uprchlíků. Dále namítal, že soud dostatečně nezkoumal důvody rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu a v této souvislosti poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 52 Az 46/2003, Krajského soudu v Praze sp. zn. 47 Az 114/2003 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Azs 421/2004. Podle stěžovatele došlo k porušení zásad týkajících se mezí volnosti správního uvážení; stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že jeho osobní situace v zemi původu je důvodem pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu. Stěžovatel zdůraznil, že samotný obsah pohovoru svědčí o tom, že žalovaný již při sepisování protokolu postupoval tak, aby mohl žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou. Tímto postupem žalovaný porušil základní zásady správního řádu. K předneseným námitkám Nejvyšší správní soud předesílá, že žádost stěžovatele o udělení azylu nebyla zamítnuta z důvodů podle §16 zákona o azylu , tedy jako zjevně nedůvodná. V žádosti o azyl stěžovatel uvedl, že o azyl žádá z politických důvodů, protože s ním bylo ve Vietnamu špatně zacházeno. V průběhu správního řízení pak stěžovatel uvedl, že spolupracoval se studentskou skupinou, které pomáhal tím, že při svých docházkách do internetové kavárny předával informace o porušování lidských práv ve Vietnamu na internet. Při této činnosti byl sledován. Na otázku žalovaného jaké konkrétní informace zpracovával a vkládal na internet stěžovatel odpověděl, že např. ten, který je nemocný, má právo na léčení, kdo má vzdělání, má právo na práci apod. V listopadu 2002 byl stěžovatel zadržen v momentě, když seděl u počítače. Na policii byl vyslechnut, policisté po něm požadovali e -mailové adresy, na které informace zasílal, stěžovatel však vše popřel, nic policistům nedal ani nepodepsal, druhý den byl znovu vyslechnut a když opět nic neřekl, tak jej policisté propustili s tím, že proti němu nemají žádné důkazy. Poté až do svého odletu ze země v roce 2004 pokračoval ve spolupráci se studentskou skupinou a žádné další problémy s policií nebo státními orgány už neměl. Námitky stěžovatele uváděné v kasační stížnosti považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodné, a to jak s ohledem na obsah spisu a s ním spojená skutková zjištění, tak i s ohledem na obsah odůvodnění rozhodnutí žalovaného i krajského soudu, který se s nimi náležitě vypořádal. Námitka porušení správního řádu, pokud stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně jsou tato porušení spatřována, není způsobilá k bližšímu přezkoumání, jak Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2006, č. j. 5 Azs 277/2005 - 54, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 4. 7. 2006, č. j. 4 Azs 387/2005 - 66, www.nssoud.cz. Obecnými námitkami nedostatečných skutkových zjištění bez upřesnění konkrétních pochybení žalovaného se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 - 61, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, č. j. 1 Azs 174/2004 - 103, www.nssoud.cz. Povinnost správního orgánu zjistit úplně a přesně skutečný stav věci je limitována tvrzeními žadatele o azyl, což Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozhodnutí žalovaného i krajského soudu, podle něhož sám stěžovatel svou vlastní výpovědí pronásledování své osoby orgány státní moci v zemi původu zpochybnil. Uvedl totiž, že byl sice na podzim 2002 zadržen policií na dva dny, ale po dvou výsleších byl údajně pro nedostatek důkazů propuštěn. V činnosti, pro kterou byl zadržen pokračoval další dva roky, přičemž s policií ani s jinými státními orgány země původu již potíže neměl. Přitom na opakované dotazy nebyl stěžovatel schopen uvést, jaká politická práva v zemi původu uplatňoval a jaké politické názory, pro které by mu hrozilo pronásledování, zastával. K otázce humanitárního azylu Nejvyšší správní soud dodává, že účelem humanitárního azylu a způsobem přezkumu výroků rozhodnutí o této formě azylové ochrany se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz, nebo ve svém rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 - 38, www.nssoud.cz, a rovněž ve svém rozsudku ze dne 22 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, www.nssoud.cz. Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvy ššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl. O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. května 2008 JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:30.05.2008
Číslo jednací:4 Azs 77/2007 - 62
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Usnesení
odmítnuto
Účastníci řízení:Ministerstvo vnitra
Prejudikatura:1 Azs 13/2006
Kategorie rozhodnutí:E
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2008:4.AZS.77.2007:62
Staženo pro jurilogie.cz:09.03.2024