ECLI:CZ:NSS:2008:6.ADS.9.2007:66
sp. zn. 6 Ads 9/2007 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci žalobce: O. K.,
zastoupeného Mgr. Jiřím Sedlářem, advokátem, se sídlem Školní 29, Jeseník, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 18. 11. 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 20. 6. 2006, č. j. 19 Cad 14/2006 - 28,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2006, č. j. 19 Cad 14/2006 - 28,
se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutími č. I a č. II žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne
18. 11. 2005, č. X, byla zamítnuta stěžovatelova žádost o plný invalidní důchod a o částečný
invalidní důchod. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí uvedla, že podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení v Jeseníku ze dne 19. 9. 2005 je stěžovatel částečně invalidní podle §44
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“),
ovšem v rozhodném období (v případě stěžovatele od 21. 7. 1995 do 20. 7. 2005) před vznikem
invalidity, z něhož se zjišťuje potřebná doba pojištění pro přiznání nároku na invalidní důchod,
stěžovatel dle žalované získal pouze 3 roky a 125 dní pojištění, a proto žalovaná žádost o částečný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek §43 zákona o důchodovém pojištění zamítla. Zároveň
stěžovatele poučila, že jestliže byl pojištěn - zaměstnán i v dobách, které nejsou uvedeny na
osobním listě, je nutné zaslat příslušné doklady k novému posouzení.
Stěžovatel proti těmto rozhodnutím podal včasnou žalobu, v níž zejména poukázal
na svůj nepříznivý zdravotní stav, a na nesprávně započítané doby pojištění. Krajský soud
si pro řízení vyžádal ve smyslu §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posouzení zdravotního stavu
stěžovatele posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pobočka v Ostravě (dále jen
„posudková komise“), jež vydala dne 31. 3. 2006 odborný posudek, v němž dospěla k závěru,
že se u stěžovatele jedná o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, jehož příčinou je encephalopatie s poruchou osobnosti
a progredující organicitou, přičemž tento stav odpovídá kapitole V, položce č. 1, písm. b), přílohy
č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., a hodnotila jej 35 % mírou poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti. Krajský soud žalobu pro nedůvodnost dle §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zamítl s odůvodněním, že ke dni
vydání rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o částečný invalidní důchod stěžovatel splnil
pouze jednu z podmínek pro přiznání nároku na částečný invalidní důchod, tj. dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti o více než 33 %,
ale nesplnil druhou nutnou podmínku pro vznik nároku, tj. potřebnou dobu pojištění v období
od 21. 7. 1995 do 20. 7. 2005, jelikož za toto rozhodné období získal jen 3 roky a 125 dní
pojištění.
Kasační stížnost stěžovatel podává z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm.b) s. ř. s.
Stěžovatel namítá, že soud rozhodoval na základě nesprávných podkladů, jež mu byly sděleny
žalovanou, jelikož v osobním listu důchodového pojištění, jakož i ve sdělení žalované, není
zohledněna doba pojištění, kdy byl stěžovatel veden jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce
ve Frenštátě pod Radhoštěm. Dále stěžovatel namítá, že rovněž nebyly zohledněny doby
zaměstnání u firmy B + H Eurobroiler, s. r. o., v roce 1996, jakož i zaměstnání u firmy
TECHNOPLAST Chropině, ČD, a. s., ačkoliv byla tato skutečnost dle stěžovatele žalované
sdělena. Stěžovatel se domnívá, že již rozdíl mezi evidencí příslušného úřadu práce a evidencí
žalované, co se týče dob pojištění stěžovatele, zpochybňuje správnost rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o přiznání plného či částečného invalidního důchodu. Závěrem stěžovatel na podporu
svých tvrzení dokládá kopie osobního listu důchodového pojištění, kopie potvrzení úřadu práce
o dobách vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a kopii potvrzení o zaměstnání u firmy B + H
Eurobroiler, s. r. o., a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku(§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.),
stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé,
že stěžovatel namítá důvody dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., kasační stížnost je tedy přípustná.
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. není Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti,
bylo-li řízení před soudem zmatečné (§103 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.) nebo bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné (§103 odst. 1 písm. d/s. ř. s.), jakož i v případech, kdy je rozhodnutí
správního orgánu nicotné.
Nejvyšší správní soud při posuzování důvodnosti kasační stížnosti shledal vady,
k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), čímž je dána důvodnost
kasační stížnosti.
Ze spisu, který byl Nejvyššímu správnímu soudu předložen, vyplynuly následující
skutečnosti:
Z přípisu stěžovatele ze dne 14. 6. 2006 je zřejmé, že stěžovatel obdržel předvolání
k jednání krajského soudu stanovenému na 20. 6. 2006 v 8.00h, ve věci přezkoumání rozhodnutí
žalované č. I a č. II ze dne 18. 11. 2005, jimiž byla zamítnuta jeho žádost o přiznání plného
i částečného invalidního důchodu. V přípisu stěžovatel krajský soud požádal o odročení jednání
o jeden týden z důvodu nemoci, přičemž doložil kopii potvrzení o pracovní neschopnosti,
datující se od 14. 6. 2006. Tento přípis byl krajskému soudu doručen dne 19. 6. 2006.
Jednání před krajským soudem dne 20. 6. 2006 proběhlo za nepřítomnosti stěžovatele,
přičemž skutečnost, že stěžovatel požádal o odročení jednání nebyla v protokolu o jednání ze dne
20. 6. 2006 zaznamenána. Soud pouze do protokolu uvedl, že po vyvolání věci před jednací síní
na chodbě bylo zjištěno, že se stěžovatel nedostavil, přičemž doručení je vykázáno.
Podle §49 odst. 1 s. ř. s. k projednání věci samé nařídí předseda senátu jednání a předvolá
k němu účastníky tak, aby měli k přípravě alespoň deset pracovních dnů. O jednání vyrozumí
osoby zúčastněné na řízení. Dle odst. 3 citovaného ustanovení neúčast řádně předvolaných
účastníků nebrání projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení podle §50 s. ř. s.
Podle §50 s. ř. s. může být jednání z důležitých důvodů odročeno. Soud může odročit
jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou.
Z výše uvedeného plyne, že soudkyně se zřejmě o žádosti o odročení jednání z důvodu
nemoci dozvěděla až po skončení jednání dne 20. 6. 2006. Nejvyšší správní soud
k této skutečnosti nemohl přihlédnout, jelikož jde o selhání v činnosti pracovníků soudu,
které nemůže mít vliv na právo stěžovatele účastnit se soudního jednání. V ustanovení §139
Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád
pro okresní, krajské a vrchní soudy, je stanoveno, že došlé písemnosti roztřídí zaměstnanec
podatelny a nejméně jednou denně je odevzdá do jednotlivých soudních kanceláří
nebo si je pověření zaměstnanci soudních kanceláří nejméně jednou denně vyzvedávají
v podatelně, což vzhledem k dopolednímu doručování pošty znamená, že přípis stěžovatele
ze dne 14. 6. 2006 měl být nejpozději dne 19. 6. 2006 odpoledne předán příslušné soudní
kanceláři, která měla soudkyni o žádosti o odročení informovat.
Nemoc stěžovatele, jež byla řádně a přede dnem nařízeného jednání oznámena soudu
spolu s jeho žádostí o odročení nařízeného jednání, představuje dle Nejvyššího správního soudu
bezpochyby omluvitelnou překážku pro jednání a je důležitým důvodem, pro nějž lze ve smyslu
§50 s. ř. s. jednání odročit. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny práv a svobod má každý právo, aby jeho věc
byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit
ke všem prováděným důkazům. Nejvyšší správní soud si je vědom, že posouzení uplatňovaných
důvodů k odročení jednání je plně v kompetenci soudu, který ve věci jedná, avšak musí být brána
na zřetel práva účastníků řízení, k nimž nepochybně právo na projednání věci v jejich přítomnosti
patří.
Proto měl soud, který ve věci rozhodoval, nařízené jednání odročit a nikoliv vydat
rozhodnutí ve věci samé. Nelze v tomto případě přihlédnout ani k tomu, že se soudce,
jenž jednání nařídil, o důvodech pro odročení jednání dozvěděl až po jeho skončení,
neboť tato skutečnost byla soudu známa dle razítka podatelny den před nařízeným jednáním.
S ohledem na shora uvedené považoval Nejvyšší správní soud za nadbytečné zabývat se
námitkou stěžovatele, týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť tuto bude
moci znovu uplatnit v řízení před soudem.
Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů shledal kasační stížnost
důvodnou ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s., jelikož řízení před soudem bylo zatíženou vadou,
která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé (§103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.).
Nelze přitom přihlížet ke skutečnosti, že soudce, který ve věci rozhodl, se o důvodech odročení
jednání dozvěděl až po jeho skončení (srov. též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 9. 2004, č. j. 5 Ads 63/2003 - 35, dostupné na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud proto kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu zrušil
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze v dalším řízení
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu