ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.13.2008:71
sp. zn. 6 Azs 13/2008 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Věry Šimůnkové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: F. T.-K., zastoupeného JUDr. Janou
Kuřátkovou, advokátkou, se sídlem Hilleho 6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 7. 12. 2006, č. j. OAM - 820/VL - 10 - ZA05 - 2006, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, č. j. 56 Az 380/2006 - 33,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2007, č. j. 5 6 Az 380/2006 - 33,
se zr uš uje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce JUDr. Janě Kuřátkové, se p ř izn á vá
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 2856 Kč, která bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl včasnou kasační stížností shora označený rozsudek
krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalov aného ze dne
7. 12. 2006, č. j. OAM - 820/VL - 10 - ZA05 - 2006, kterým mu nebyla udělena mezinárodní
ochrana podle ustanovení §12, §13 a §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“), s tím, že nebyly shledány důvody ani pro udělení azylu, ani doplňkové
ochrany dle téhož zákona. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto tak, že žalovanému nebyla
náhrada nákladů řízení přiznána.
Důvod k žádosti o mezinárodní ochranu v daném případě byl tento: stěžovatel byl
členem opoziční strany Unie pro demokracii a sociální pokrok (UDPS), po účasti na protestním
pochodu se stal předmětem zájmu ozbrojených složek a aby předešel možnému zatčení,
v listopadu 2005 odcestoval do České republiky. V případě návratu mu hrozí ve vlasti uvěznění.
Důvodem pro postup správního orgánu, který neshledal důvody pro udělení azylu, ani doplňkové
ochrany, byla zejména skutečnost, že výpovědi stěžovatele vyhodnotil jako nevě rohodné
pro odchylky mezi výpověďmi (v žádosti hovořil stěžovatel jako o příčině svých potíží o účasti
na protestním pochodu v září 2005, v pohovoru uvedl březen 2005, v doplňujícím pohovoru pak
zmiňoval také účast na pochodu 30. 6. 2005, kterou při první m pohovoru vyloučil; v prvním
pohovoru uvedl, že policisté jeho dům navštívili v dubnu 2005 dvakrát, jednou v květnu 2005,
přičemž o návštěvách jej informoval strýc, v doplňujícím pohovoru pak uváděl návštěvu policie
jednou v dubnu, dvakrát v květnu, a jednal s nimi bratranec; dále ke znevěrohodnění vede
i předchozí podání žádosti o azyl). Dále správní orgán ocitoval různé zprávy a informace,
z nichž dovodil, že politická situace v zemi není natolik vyhrocená, že by stěžovateli za aktivity
ve straně UDPS hrozilo uvěznění. Neexistenci důvodů k udělení doplňkové ochrany pak správní
orgán dovodil zejména z citace některých zpráv o zemi v kontextu s nenaplněním intenzity
„nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestu“ dle rozsudku ESLP ve věci Vilvarajah a sp ol.
Žalobu podanou proti rozhodnutí správního orgánu soud zamítl z následujících důvodů:
Soud především vyhodnotil vedené pohovory jako řádné a správně vedené a shromážděné zprávy
a informace vyhodnotil jako dostatečné. Žalobce v žalobě dále uváděl články a citace ze zpráv
(a to i ze zpráv přítomných ve spise správního orgánu), které zpochybňovaly závěry správního
orgánu a jeho úsudek o stavu v zemi, zejména o bezpečnosti představitelů strany UDPS. Krajský
soud uvedl, že články nemají konkrétní souvislost s osobou stěžovatele a pocházejí z období,
kdy tento již KDR opustil. Novinový článek - údajně o žadateli - je psán pouze na stroji, není zde
důkaz o jeho pravosti a původu. Dále se krajský soud zabýval otázkou věrohodnosti tvrzení
stěžovatele a dal za pravdu žalovanému. Důvody nedůvěryhodnosti spatřuje jednak
ze skutečnosti, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu poprvé pod jiným jménem a jiným
datem narození, a jednak z rozporů v jeho tvrzeních. Rozporná tvrzení shledává v době a počtu
účastí na protestních pochodech a ve skutečnostech, že jednou uvedl, že policie dům
prohledávala a podruhé, že jej pouze sháněla, či že jednou uvedl, že policie jednala
s jeho bratrancem a podruhé se strýcem. Na doložení informací o špatném zacházení
s představiteli UDPS soud uvedl, že rozhodné nejsou události, které nastaly u jiných osob
než u žadatele a že takováto jednání vůči vedoucím členům UDPS nejsou častá. Pro udělení
doplňkové ochrany nebyly shledány důvody – žalovaný dle soudu správně vyšel z informace
MZV ČR ze dne 10. 5. 2005 a z žadatelových výpovědí. Z těchto důvodů soud vyhodnotil postup
a závěry správního orgánu jako správné a zákonné a žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost. Nejprve se v ní vyjádřil k otázce
přijatelnosti kasační stížnosti a uvedl otázky, které přesahují jeho zájem: především jde o otázku,
zda by mělo Ministerstvo vnitra k žadateli, který v řízení uvedl změněnou totožnost, a priori
přistupovat jako k nevěrohodnému. Dále se krajský soud nevyjádřil k stěžovatelovým námitkám,
které měly oporu ve správním spisu - konkrétně se nevyjádřil ke zprávám, které použil sám
správní orgán - a soud na žalobcem označené rozpory opomenul reagovat. Jako důvody kasační
stížnosti uvádí stěžovatel následující skutečnosti: Ministerstvo vnitra nesprávně posoudilo
stěžovatelovu věrohodnost a na základě několika drobných rozporů, které neměly ve věci zásadní
význam posoudilo osobu stěžovatele jako nevěrohodnou. Stěžovatel spatřuje pochybení zejména
v dovozování nevěrohodnosti z důvodu, že poprvé stěžovatel uvedl nesprávné jméno a datum
narození - toto však bylo odůvodněno strachem, že bude navrácen do země původu. Je zřejmé,
že správní orgán je postaven před těžký úkol posouzení věrohodnosti stěžovatele, neměl by však
předem přistupovat k žadateli jako k nevěrohodnému proto, že uvedl na začátku nesprávné
jméno a datum narození. Dále stěžovatel uvádí následující: Ačkoliv je pravdou, že samotné
předvolání nebo návštěva policie ještě nedosahuje práh pronásledování (jak dovodil soud
s odkazem na rozsudek NSS č. j. 3 Azs 64/2004 - 58 ze dne 20. 4. 2004), prokazuje to pouze,
že stěžovatel doposud pronásledován ve smyslu zákona o azylu nebyl, ale nikoli, že zde neexistuje
hrozba pronásledování v případě návratu do země původu. Pro posouzení, zda by stěžovateli
v případě návratu hrozilo pronásledování, jsou pak relevantní zprávy o zacházení s jinými
představiteli strany UDPS. K těm soud uvádí, že „takováto jednání vůči vedoucím členům UDPS
nejsou častá“. Soud však nevzal v potaz ani stěžovatel em doloženou zprávu o K. F., ani zprávu
Kanadské rady pro imigraci a uprchlíky, odkazující na zprávy Africké asociace ochrany lidských
práv a zprávu Human rights Watch. Krajský soud uvedl, že články nemají konkrétní souvislost
s osobou stěžovatele a pocházejí z období, kdy tento již KDR opustil. Tento názor je však také
nesprávný – žádost přece musí být posuzována i z pohledu nebezpečí, které by žadateli hrozilo
v případě návratu. Krajský soud se vůbec nevyjádřil k námitce uvedené v žalobě, že ve zdrojích
použitých Ministerstvem vnitra jsou naopak i informace, které podporují žádost stěžovatele
o azyl a jsou v rozporu se závěry správního orgánu. S těmito informacemi se nevypořádal ani
správní orgán, ani soud. Stěžovatel spatřuje v uplatňovaných skutečnostech důvody podle §106
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu
s právními předpisy. Odkazuje na správní spis a uzavírá, že stěžovatel nesplňuje podmínky
obsažené v ust. §12 a §14 zákona o azylu; stěžovatel není ve své zemi ohrožen ani skutečnostmi
vyjmenovanými v ust. §14a zákona o azylu. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti
pro její nedůvodnost.
Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel v ní uplatňuje přípustný důvod ve s myslu ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí krajského soudu bylo vydáno po nabytí účinnosti
zákona č. 350/2005 Sb. (tj. po 13. 10. 2005), postupoval zdejší soud již podle s. ř. s. ve znění
novelizovaném uvedeným zákonem. Nejvyšší správní soud se proto ve smyslu ustanov ení §104a
s. ř. s. zabýval také otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele a je tedy přijatelná. Vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech
azylu se zdejší soud podrobně věnoval např. ve svých usneseních ze dne 26. 4. 2006,
sp. zn. 1 Azs 13/2006, případně ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. 2 Azs 40/2006 (obě dostupná
na www.nssoud.cz), kde dospěl k závěru, že „další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení
se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém
rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu. b) Krajský soud v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit,
že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv
pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně
domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti …“ Právě takové zásadní
pochybení zjistil Nejvyšší správní soud v daném případě v postupu krajského soudu,
který se nevypořádal s částí žalobní argumentace, zvláště s tvrzeními o informacích, které naopak
podporují žádost stěžovatele o azyl a jsou v rozporu se závěry správního orgánu (podrobněji
níže), a kasační stížnost je tedy přijatelná.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109 odst. 2
a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejprve tedy
ke kasační námitce, že se krajský soud s částí žalobní argumentace nevypořádal: V daném případě
stěžovatel v žalobě uváděl citace ze zpráv z rozličných zdrojů, které - oproti závěrům správního
orgánu - zpochybňovaly politickou stabilitu a bezpečnost ve vztahu k představitelům strany
UDPS. Stěžovatel v žalobě zejména uváděl, že uklidňující zprávy o zmírněné situaci a poklesu
represí zazněly před rokem 2005, který byl právě rokem protestů UDPS a kdy byli jeho členové
zatýkáni a dokonce i zabiti. S touto žalobní námitkou, jakož i s citací informací o zacházení
s jinými představiteli strany UDPS se krajský soud prakticky vůbec nevypořádal. Krajský soud
uvedl, že články nemají konkrétní souvislost s osobou stěžovatele a pocházejí z období,
kdy tento již KDR opustil. V tomto bodě je nutno dát za pravdu stěžovateli - pozice žadatele
o mezinárodní ochranu musí být posuzována i z pohledu nebezpečí, které by mi hrozilo
v případě návratu. Krajský soud se dále skutečně nevyjádřil k námitce uvedené v žalobě,
že ve zdrojích použitých Ministerstvem vnitra jsou naopak i informace, které podporují žádo st
stěžovatele o azyl a jsou v rozporu se závěry správního orgánu (str. 144 contra str. 129 spisového
materiálu správního orgánu, či str. 44). K tomu je nutno uvést, že např. v rozsudku Nejvyššího
správního soudu č. j. 3 Azs 7/2005 - 51 ze 4. 1. 2006 byla posuzována situace žadatele o azyl
taktéž z Konžské demokratické republiky, který v průběhu řízení výslovně uváděl, že se politice
vyhýbal. Ministerstvo vnitra za těchto okolností žadateli nevyhovělo. Městský soud v Praze
správní rozhodnutí zrušil ve vztahu k výroku o překážce vycestování a Nejvyšší správní soud
jeho postup výše citovaným rozsudkem potvrdil.
Dále směřovala kasační argumentace k otázce věrohodnosti žadatele: krajský soud
se zabýval otázkou věrohodnosti tvrzení stěžovatele a dal za pravdu ž alovanému. Důvody
nedůvěryhodnosti spatřuje jednak ze skutečnosti, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu
poprvé pod jiným jménem a jiným datem narození, a jednak z rozporů v jeho tvrzeních. K otázce
dovozování nevěrohodnosti osoby žadatele o azyl ze skutečnosti, že požádal o azyl
pod jiným jménem a jiným datem narození, se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku
sp. zn. 5 Azs 237/2005 - 47 z 26. 10. 2005. Správnímu orgánu i soudu zde Nejvyšší správní soud
vytknul, že se nevypořádali s argumentací strachem z navrácení do země původu a vyjádřil
reálnou pravděpodobnost této argumentace (stěžovatel v našem případě shodně odůvodňuje
uvedení nesprávného jména a data narození strachem, že bude navrácen do země původu).
Pokud se jedná o dovozování rozporů ve tvrzeních stěžovatele, pak jediný podstatný a relevantní
rozpor v žádosti a obou pohovorech lze shledávat v době a počtu účastí na protestních
pochodech. Stěží lze shledávat zásadní a markantní rozpor ve skutečnostech, např. že jednou
uvedl, že policie dům prohledávala a podruhé, že jej pouze sháněla, či že jednou uvedl, že policie
jednala s jeho bratrancem a podruhé se strýcem, a tito jej pak informovali, jak dovozuje soud.
Poslední uváděnou skutečnost navíc hned žadatel vysvětlil hned při pohovoru přijateln ým
a možným způsobem, že jej informovali oba dva. Ze spisu lze spíše dovodit (i při zohlednění
odchylek výpovědí o účasti na konkrétním protestním pochodu a při připuštění nejasností
či pochyb o jeho konkrétních aktivitách v UDPS), že pravděpodobnost jisté politické
angažovanosti stěžovatele v opoziční straně UDPS nebyla najisto a spolehlivě vyvrácena
(stěžovatel v reakci na otázky týkající se této strany vykazoval značnou míru vědomostí –
např. byl schopen nakreslit znak a vlajku, jmenovat zakladatele i př edstavitele atp.). Pokud dále
soud uvádí na doložení informací o špatném zacházení s představiteli UDPS, že „rozhodné
nejsou události, které nastaly u jiných osob než u žadatele“ a že „takováto jednání vůči vedoucím
členům UDPS nejsou častá“, pak taková ar gumentace je ve vztahu k dikci zákona o azylu
(pro který postačí pouhá hrozba) jen stěží přijatelná a nevypovídající. Z uvedených důvodů,
zejména však z toho důvodu, že se soud nevypořádal s částí žalobní argumentace (zvláště
s tvrzeními o informacích, které naopak podporují žádost stěžovatele o azyl a jsou v rozporu
se závěry správního orgánu), Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. napadaný rozsudek
Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je soud vázán
právním názorem v tomto rozsudku vysloveným (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Krajský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Stěžovateli byla k ochraně jeho zájmů pro řízení o kasační stížnosti u stanovena zástupcem
advokátka Mgr. Kuřátková. V případě ustanovení advokáta platí hotové výdaje za zastupování
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.). Uvedená advokátka podala dne 4. 3. 2008
vyúčtování za poskytnuté úkony právních služeb podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V tomto
vyúčtování požadovala odměnu za 2 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení
a za doplnění kasační stížnosti. Ustanovená advokátka je plátcem DPH. Spolu s režijním
paušálem po 300 Kč na 1 úkon právní služby tak uplatňuje celkovou částku ve výši 5712 Kč.
Podle §11 odst. 1 advokátního tarifu náleží mimosmluvní odměna za každý z úkonů právní
služby v citovaném ustanovení uvedených. Podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu náleží
odměna za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je -li klientovi zástupce
ustanoven soudem. Ustanovená advokátka však neuvádí, že by se uskutečnila první porada
se stěžovatelem, která je podmínkou přiznání odměny za uvedený úkon. Podání písemného
doplnění kasační stížnosti pak je úkonem, za který náleží advokátu odměna podle §11 odst. 1
písm. d) advokátního tarifu. Ustanovené advokátce tak byla přiznána odměna za j eden úkon
právní služby, což spolu s náhradou hotových výdajů v částce 300 Kč za jeden úkon právní
služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a s připočtením DPH činí celkem částku 2856 Kč,
která byla ustanovené advokátce přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu