ECLI:CZ:NSS:2008:8.AS.1.2007:104
sp. zn. 8 As 1/2007 - 104
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: B. Š., zastoupený
JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem Telečská 7, Jihlava, proti žalovanému:
Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 29. 6. 2004, čj. KUJI 10148/2004 OÚP-Cí KUJIP007PL96, o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2006, čj. 30 Ca 185/2004 - 70,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2006, čj. 30 Ca 185/2004 - 70
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí
stavebního odboru Městského úřadu v Havlíčkově Brodě ze dne 1. 4. 2004, čj. ST/130/2004/Pa,
jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění pozemku žalobce, parc. č. 1137/175 v katastrálním území
Horní Kosov o výměře 6269 m
2
, ve prospěch Statutárního města Jihlavy za účelem uvedeným
v §108 odst. 2 písm. a) stavebního zákona (č. 50/1976 Sb.) – uskutečnění veřejné prospěšné
stavby uvedené bod bodem č. 2.1.D.07 v příloze č. 3 vyhlášky č. 3/01 Statutárního města Jihlavy
o vyhlášení závazné části územního plánu a určena náhrada za vyvlastnění ve výši 3 009 120 Kč.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který
rozsudkem ze dne 28. 4. 2006, čj. 30 Ca 185/2004 - 70, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
Za stěžejní žalobní námitku označil krajský soud tvrzení, že přestože zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), umožňuje
a předpokládá úpravu výši náhrady za vyvlastňované pozemky na základě kritéria polohy
a ev. dalších vlivů, které mohou působit na využitelnost pozemku, tzn., že zákon předpokládá,
že výše náhrady se bude upravovat pro dosažení požadavku přiměřenosti náhrady, správní orgány
se otázkou výše náhrady a její přiměřenosti nezabývaly s odkazem na tvrzení, že vycházely
ze znaleckého posudku, a to i přes žalobcovo upozornění, že znalcem stanovená cena
neodpovídá tržní hodnotě, kterážto je výrazně vyšší. V této souvislosti žalobce vytýkal správnímu
orgánu rovněž nedostatečné zjištění skutkového stavu a nedostatek podkladů pro stanovení
náhrady. Žalovaný porušil zásadu rovnosti účastníků řízení, neboť se řídil pouze znaleckým
posudkem vypracovaným na návrh navrhovatele vyvlastňovacího řízení, ačkoliv žalobce
upozorňoval na nesprávné závěry v něm obsažené.
Důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného je skutečnost, že se správní orgán
nevypořádal s odvolací námitkou týkající se výše náhrady za vy vlastňovaný pozemek. Vzhledem
k naprosto nedostatečnému odůvodnění vztahujícímu se k této odvolací námitce nelze zjistit,
jak dalece správní orgán zjišťoval skutkový stav sloužící jako podklad pro rozhodnutí. Se závěry
žalovaného ohledně hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud neztotožnil, odkázal
na odůvodnění rozhodnutí III. ÚS 102/94 o povinnosti poskytnutí přiměřené náhrady a uzavřel,
že ceny pozemků by měly vycházet z ceny tržní a žalovaný byl povinen se s námitkou žalobce,
jenž v průběhu celého řízení poukazoval na značnou disproporci mezi cenou stanovenou
znaleckým posudkem a cenou tržní.
Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností,
opírající se o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a domáhal se jeho zrušení.
S argumentací soudu stěžovatel nesouhlasí, znovu odkazuje na zdůvodnění svého
rozhodnutí ze dne 29. 6. 2004 a na stanovisko k žalobě, v němž je naznačen spekulativní
charakter jednání žalobce. Cena za pozemek byla podle jeho názoru stan ovena správně, zcela
v souladu s §111 odst. 2 stavebního zákona a dalšími relevantními předpisy. Ustanovení §28
odst. 9 a 10 vyhlášky č. 540/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, stanoví úpravu základní ceny stavebního
pozemku určené pro k. ú. Jihlava ve výši 800 Kč pouze koeficientem 0,6. V této normě se přímo
stanoví, že další úprava ceny se nepřipouští. Stěžovatel pro ocenění pozemku použil jiný způsob
ocenění upravený v §28 vyhlášky č. 540/2002 Sb., tzv. tržní cena se v řízení vedeném dle §111
zákona č. 50/1976 Sb. neuplatňuje. Atributy uvedené v rozhodnutí Ústavního soudu, na které
odkázal krajský soud, byly dle stěžovatele v řízení plně zohledněny. Úvahu krajského soudu
o nedostatečném zjištění ceny vyvlastňovaného pozemku považuje za nesprávné posouzení
právní otázky, jež způsobuje nezákonnost rozsudku a jelikož toto byl jediný důvod, pro něž bylo
rozhodnutí zrušeno, má stěžovatel za to, že rozsudek je i nepřezkoumat elný, neboť k jeho vydání
neměl soud dostatek důvodů. Navrhl tedy, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc
mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že odmítá jakékoli úvahy o spekulativním
charakteru svého jednání. Pokud §110 odst. 1 stavebního zákona stanoví, že vyvlastnit lze jen
tehdy, není-li možno cíle vyvlastnění dosáhnout dohodou nebo jiným způsobem, plyne z toho,
že navrhovatel v případě zájmu na jiném řešení než vyvlastnění učiní nabídku právně a o bsahově
relevantní tomu, že protistraně vznikne v souvislosti s potenciálním dobrovolným převodem
na navrhovatele určitá škoda. Účastník nicméně není omezen v otázce přijetí dohody a stejně tak
v přijetí navrhované úplaty. Trvá tedy na právní argumentaci u vedené v žalobě, odkazuje též
na nález Ústavního soudu č. III. ÚS 102/94 a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
ve věci Lithgow z roku 1986. Dále trvá na tom, že ustanovení §10 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, upravuje jako jed nu z forem oceňování stavebního pozemku způsob,
kdy v případě, že pozemek není v cenové mapě, ocení se jako násobek výměry a základní ceny,
upravené o vliv polohy a další vlivy působící na využitelnost pozemku pro stavbu. Toto
ustanovení nelze interpretovat tak, že upravuje jen jeden způsob oceňování, který je zásadně spjat
s použitím prováděcího předpisu. Navrhuje tedy kasační stížnost stěžovatele zamítnout.
Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, především však ze zcela odlišných důvodů, než které uvádí
stěžovatel. Podle §109 odst. 3 je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to však
neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního
orgánu nicotné.; ke zmíněným pochybením či vadám přihlíží soud ex officio.
Při přezkoumání zákonnosti napadeného rozsudku soud vycházel z právního stavu
v době vydání tohoto rozhodnutí, tedy z tehdy účinné právní úpravy. Jak bylo mimo jiné
vysloveno v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004,
čj. 4 As 47/2003 - 50 (publikováno pod č. 448/2005 Sb. NSS) a v rozsudku téhož soudu ze dne
26. 10. 2006, čj. 2 As 8/2006 - 130 (publikováno pod čj. 1494/2008 Sb. NSS) , rozhodnutí
stavebního úřadu o určení vlastnického práva a o určení výše a způsobu náhrady jsou samostatné
výroky, přičemž správnímu soudu příslušelo přezkoumávat pouze výrok, který spadá do práva
veřejného. Zabýval-li se správní soud věcně i otázkou poskytnuté náhrady, pochybil (neboť
v této části se jednalo o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci). Na toto
rozhodnutí je možno v plném rozsahu odkázat. Nebyl shledán důvod se od tohoto stanoviska
odchýlit ani v této (nyní projednávané) věci. Protože i v dané věci krajský soud přezkoumal
a zrušil žalobou napadené správní rozhodnutí v celém rozsahu (tedy v obou zmíněných částech)
přičemž navíc žalobní námitky se týkaly především otázky náhrady, byl rozsudek Krajského
soudu v Brně ze dne 28. 4. 2006, čj. 30 Ca 186/2004 - 70 zrušen, a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení.
V tomto dalším řízení bude krajský soud vycházet především z právního názoru
vysloveného v usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 8. 6. 2007, čj. Konf 4/2007 - 6, z nové
právní úpravy, na danou věc se vztahující a v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 12. 2007, čj. 1 As 28/2007 - 103, v němž byla řešena obdobná otázka a bylo vysloveno:
Dne 1. ledna 2007 nabyl účinnosti zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení
vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), up ravující podmínky odnětí
nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo
ke stavbě a přechod vlastnického práva nebo nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu
k tomuto pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem,
poskytnutí náhrady za odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího
věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě, jakož i zrušení odnětí nebo omezení vlastnického
práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě a navrácení
těchto práv jejich dosavadnímu nositeli [§1 odst. 1 písm. a), b), c) cit. zákona].
Část sedmá cit. zákona pak upravuje projednání vyvlastnění v řízení před soudem
v ustanovení §28 odst. 1 tak, že k řízení ve v ěci vyvlastnění, která má být projednána
v občanském soudním řízení – s poznámkou, že jde o §244 až 250l o. s. ř. – je v prvním stupni
příslušný krajský soud. Tato úprava tedy výslovně svěřuje projednání vyvlastnění řízení před
soudem v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř., upravující řízení ve věcech, o nichž
bylo rozhodnuto jiným orgánem, v ustanoveních §244 až §250l.
V části osmé zákona č. 184/2006 Sb., obsahující společná, přechodná a závěrečná
ustanovení, §30 předepisuje, že nestanov í-li tento zákon jinak, postupuje se v občanském
soudním řízení ve věcech vyvlastnění podle občanského soudního řádu. Jinou úpravu v tomto
ohledu zákon neobsahuje; to znamená, že počínaje dnem 1. 1. 2007 náleží rozhodování v těchto
věcech soudům v občanském soudním řízení, bez ohledu na to, že sám vyvlastňovací akt byl
vydán před tímto datem.
V souzeném případě bylo napadené rozhodnutí vydáno žalovaným dne 29. 6. 2004.
Žalobu proti němu podal žalobce dne 7. 8. 2006, tedy ještě před účinností zmíněného zákona,
jež pozměnil příslušnost soudů k rozhodování o odnětí nebo omezení vlastnického práva
k pozemku nebo ke stavbě. Soud proto zvažoval, zda se nová právní úprava vztahuje i na soudní
řízení, zahájená podáním žaloby před její účinností.
Předmětná novela zákona o vyvlastnění výslovně neřeší problematiku střetu staré a nové
úpravy ve vztahu k již běžícím řízením o žalobách proti rozhodnutím v těchto věcech. V takovém
případě je ovšem z obecně platné zásady nepravé retroaktivity procesních norem (srov. např.
nález Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 574/03, Sb. n. u. US, svazek č. 37, nález
č. 80, str. 105, též www.judikatura.cz), tedy aplikace nových procesních norem pro dříve započatá
řízení, nutno dovodit, že v řízení bylo nutno pokračovat dle pozdějšího zákona s tím, že právní
účinky úkonů učiněných dříve zůstávají v platnosti. Proto řízení o odnětí nebo omezení
vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, zahájená před účinností zákona o vyvlastnění
(tedy před 1. 1. 2007), dokončí soud, který bude po tomto datu rozhodovat, v občanském
soudním řízení.
Je-li tedy nepochybné, že věc již nespadá (pro změnu věcné příslušnosti) k projednání
a rozhodnutí specializovanému senátu soudu pro věci správního soudnictví, ale má
o ní rozhodovat jiný senát téhož soudu podle občanského soudního řádu, věc musí být krátkou
cestou, interním neformálním postupem bez procesního rozhodování předána příslušnému
soudnímu oddělení k projednání a rozhodnutí (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 20. září 2007,
čj. Konf 22/2006 - 8; obdobně rozsudek NSS ze dne 22. prosince 2004, čj. 3 As 4/2004 - 44,
Sb. NSS č. 1069/2007, publikováno na www.nssoud.cz).
Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O nákladech řízení bude rozhodovat soud v občanském soudním řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2008
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu